Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valencie 1918 3. kapitola

Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Valencie 1918 3. kapitola Edwardovo trápení v nemocnici s chřipkou pokračuje.
Ztrácí poslední zbytky svých sil a sám se potápí do hlubin temnoty. Nemá se od čeho odrazit a pomalu umírá. Doktor Cullen ho však zachrání. Edward se dostává do jeho domu a zjíšťuje o sobě hrůznou pravdu. Jaké pro něj bude přivítání do rodiny Cullenů?

Tohle je jedna z posledních kapitolek. Příště bude následovat pohled Carlislea. Komentář potěší. Přeji příjemné čtení,
vaše Lucyl.

05.07.2010 (08:15) • Lucyl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 952×

Den ode dne se můj stav zhoršoval a už jsem ani nedoufal, že se kdy zlepší. Po třech dnech jsem se cítil na pokraji sil. Nedokázal jsem ani spát, natož jíst. Doktor Cullen se mi snažil vždycky nějaké to jídlo vnutit, ale nemělo to smysl. Nemohl jsem jídlo ani cítit. Pomalu mě bolelo každé nadechnutí a má diagnóza? Umírám.

„Doktore?“ dožadoval jsem se. „Prosím vás, jak to vypadá s mými rodiči?“ rozkašlal jsem se. Doktor Cullen se na mě jen zmateně podíval.

„Ale Edwarde, já myslel, že to víš,“ řekl opatrně a píchnul mi další injekci vitamínů. „O tvých rodičích. Nechávali jsme poslat zprávu do vašeho domu. A mluvili jsme o tom.“

„O čem?“ nechápal jsem. Už jsem měl asi i nemocné mozkové buňky. Nic mi nedávalo smysl.

Když jsem se dozvěděl, že mí rodiče již umřeli ten den, co jsem se dostal do nemocnice, prostoupila mnou temnota. Byl jsem tak zahleděný do sebe, že jsem zcela zapomněl na mé drahé rodiče. Ani důstojný pohřeb jim nedokážu zprostředkovat. Stejně tak jako o mě se nemá kdo postarat…

Neustále jsem se bolest snažil odhánět myšlenkou na Adoncii. Představoval jsem si ji v krásných bílých šatech, jak ke mně kráčí k oltáři. Svou jemnou ručkou mě bere za tu mou a z jejích rtů se vyloudí to nádherné ano. Vypadalo to tak krásně a mně bylo do breku, že to již nezažiji. Cítil jsem se opuštěný, bezradný a zlomený. Všechno štěstí z mého života rázem vyprchalo a nahradila ho bolest a zklamání. Neměl jsem snad právo na štěstí? Čím to? Co jsem udělal? Mnoho otázek, málo odpovědí, které se už nikdy nedozvím. 

Z různých stran jsem slýchal jména. Jména těch, co právě odešli navždy. Přestal jsem přemýšlet a vrátil jsem se myšlenkama do nemocnice. Byl zde strašný hluk. Ani jsem se nemusel dívat a věděl jsem, že nikde jinde není nic, než zmatek. Bolesti začaly být nesnesitelné a píchalo mě u srdce. Bušilo mi rychle, skoro až chtělo vyskočit z hrudi a nemohl jsem popadnout dech. Necítil jsem nic, ani kousek svého těla, ani prsty. Přál jsem si jediné - umřít.

„Edwarde, znám cestu, jak tě vyléčit.“ Rozpoznal jsem hlas doktora Cullena, ale nebyl jsem schopný odpovědět. Pomalu se mi jeho hlas ztrácel a já se nořil do černočerné tmy. Začínalo být ticho a klid. Bylo to tak vysvobozující a poklidné. Nikdy jsem si nemyslel, že tak šťastně uvítám smrt.

Tuhle klidnou a krásnou chvíli, jako ostrý nůž přeřízlo něco, co mě začalo uvnitř spalovat. Cítil jsem, jak to koluje v mých žilách, jak mi je to roztrhává, jak ze mě rychlostí blesku vyprchával život. Na druhou stranu jsem ožíval s něčím novým v těle. Dodávalo mi to ztracenou sílu, ale neskutečně to bolelo. Celé tělo se mi kroutilo a snažilo se to vypudit z těla. Bojoval jsem sám se sebou. Začalo mi vysychat v hrdle a měl jsem strašnou žízeň. Bolest mi zatemnila mozek, a i když jsem měl otevřené oči, neviděl jsem nic, než tmu. Upadl jsem do bezvědomí. 

Probudil jsem se v posteli. V měkké a v cizí. Vyskočil jsem rychle z postele, až jsem se divil, že to bylo tak rychle a rozhlédl se po pokoji. Neznal jsem ho, v životě jsem tu nebyl. Prohlížel jsem si obrazy na stěnách a na některých rozpoznával doktora Cullena. Přistoupil jsem k jednomu a zadíval se na něj. Byl to balkón a na něm několik lidí, včetně doktora Cullena. Vzhlíželi povýšeně dolů na dav pod sebou. Budilo to ve mně dojem nějakého majestátu. V myšlenkách mě přerušily otvírající se dveře.

„Už jsi vzhůru?“ usmál se na mě doktor.

„Pane doktore, prosím vás, kde to jsem? A… jak to, že jsem živý? Čím jste mě zachránil?“ Až teď jsem si uvědomil, že žiju. Že jsem v nemocnici neumřel. Doktor Cullen mě zachránil.

„Sedni si, Edwarde. A prosím, říkej mi Carlisle,“ vyzval mě a já se tedy usadil zpátky na postel. Byl jsem mu vděčný za vše.

„Edwarde,“ začal, „není to tak jednoduché teď.“ Díval se na mě a já pochopil, že se něco stalo. Přikývl jsem a poslouchal dál. Strašně mě ale zmáhala ta žízeň. Měl jsem sucho v hrdle.

„Určitě máš strašnou žízeň, ale věř mi, normální voda by to neutišila. Určitě dostaneš hlad, ale jídlo ti už nebude chutnat tak, jako dřív. Nevšiml sis něčeho zvláštního na sobě?“ zeptal se a čekal.

Nic zvláštního jsem na sobě nezpozoroval, kromě té žízně. Byl jsem čilý jako rybička, zdálo se, že i zdravý. Nic nebylo tak jak nemá být. Zakroutil jsem hlavou.

„Počkej tady, prosím,“ povzdechl si Carlisle a odešel z pokoje. Vrátil se s miskou a se sáčkem. Byla v něm nějaká červená tekutina.

„Zkus to vydržet.“ Propíchl sáček a nalil tekutinu do misky. Okamžitě jsem nasál tu líbeznou vůni a hrdlo se mi rozhořelo ještě víc. Musel jsem se napít. Okamžitě jsem byl u Carlisle, vytrhl mu misku s krví a vypil jí. Bylo to ta nejlahodnější věc, co jsem kdy pil.

„Víš, co jsi vypil?“ Až teď jsem si uvědomil, že to byla krev. Zděšeně jsem se podíval na své ruce a upustil misku. Roztříštila se na milion kousků. V krku jsem měl pořád tu pachuť krve a se zděšením v očích jsem o pár kroků ustoupil. Co se to ze mě stalo? Carlisle se na mě jen soucitně díval a přistoupil ke mně zpátky.

„Jsi upír, Edwarde Cullene.“

 

_________________________________________________________________________

Shrnutí Lucyl

 

Autor: Lucyl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valencie 1918 3. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře