Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valencie 1918 1. kapitola

Twilight prezervativ

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Valencie 1918 1. kapitolaUž název povídky vám napoví, oč půjde. Mladý Edward se ve španělském městečku Valencie, roku 1918, shledá se svou přítelkyní. Záhy však veškeré štěstí vystřídá smutek a prázdnota. Přesto však mladý Edward, svým způsobem, vyhraje.
Byl to momentální nápad, popisující, jak se Edward stane upírem. Tady máte první kapitolu. Více na mém shrnutí.

26.06.2010 (15:15) • Lucyl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1528×

Edward – hlavní hrdina

Adoncie – přítelkyně Edwarda

Alvaro – otec od Andocie

Manuel – komorný Masenů

Carlise – doktor v místní nemocnici

 

V kalendářích a na novinách, na novinových stáncích, se píše rok 1918. Venku vane lehký čerstvý větřík a hladí růžovějící se tváře nádherných dam, co se prochází po sluncem ozářeném, zalidněném náměstí Valencie. Nemohu se na tu nádheru vynadívat, vše je tak elegantně krásné. Pohrává mi úsměv na tváři.

Prodavači ve stánku s novinama jsem hodil 2 pesety a vzal si jeden výtisk. Články o chřipce mě už přestávaly bavit, tak jsem si rovnou nalistoval stránku ze světa. Usedl jsem na lavici poblíž fontány a s chutí se začetl. Vždy jsem toužil vycestovat. Poznávat svět. Fascinovalo mě to. Už jsem měl naplánovanou cestu po Evropě s mou Adoncií. Opět jsem se myšlenkama ztratil u mé milované a nevnímal jsem článek. Složil jsem noviny na klín a nechal své myšlenky rozutéct jen a jen k ní.

Musel jsem se usmívat, když jsem uslyšel ten známý líbezný hlásek v mých uších.

„Vy celý záříte, Edwarde Anthony Masene,“ řekla medově a stydlivě se usmála. Otočil jsem na ni hlavu a setkal se s jejíma bleděmodrýma očima. Byly jako studánky, ve kterých jsem se mohl topit hodiny a hodiny. Měla na sobě světlé modré šaty, které ladily s jejím bílým deštníkem proti slunci. Blonďaté lokty měla sepnuté pod kloboučkem a celá se jevila jako ta nejnádhernější dáma na náměstí.

„To jen díky vám, mé kvítko,“ zašvitořil jsem a zvedl se z lavice. Nastavil jsem jí ruku a usmál se na ni. Omotala kolem mě svou jemnou ručku a mohli jsme pomalu vyrazit na procházku.

„Mluvila jsem již s otcem, Edwarde. A souhlasil s termínem svatby,“ vydechla šťastně. Roztáhl jsem úsměv a rozlil se mnou pocit spokojenosti. Požádal jsem Adoncií o ruku před 2 týdny. Oficiálně jsem se až o týden později dožadoval otce a ruku jeho dcery. Dnes svolil. Měl jsem malou šanci, ale Alvaro pochopil, že jeho dceru miluji z hlouby duše. Stejně jako ona mě.

„To je naprosto báječné, Adoncie.“ Zastavil jsem se s ní a otočil ji na sebe. Zamrkala svýma dlouhýma řasama a trochu překvapeně na mě koukala, proč zastavujeme.

„Oh, omlouvám se vám,“ omluvil jsem se a my mohli znovu pokračovat v procházce. „A opravdu si to přejete? Být mou ženou?“ musel jsem se ujistit.

„Ah, Edwarde,“ povzdechla si, „nic víc si nepřeji více. To přeci víte, drahý. Miluji vás celým svým srdcem,“ zavrněla samou spokojeností a mně to dodalo hned více kuráže. Vzpomněl jsem si, když jsem Adoncii žádal o ruku.

Byl podvečer a my se potulovali po prázdných ulicích. Hledali jsme nějaký svůj koutek pro sebe. Já hledal koutek pro nás. Musel jsem se ji na něco zeptat. S úsměvy na tváři jsme minuli poslední zamilovaný pár a sedli si do svitu pouličních lamp na lavice.

„Adoncie, posaďte se hned vedle mě. Prosím.“ Ukázal jsem na volné místo na lavici vedle mě. Učinila tak.

„Miluji vás.“ Vzal jsem její ruce do svých a políbil ji na hřbet.

„Také vás miluji, Edwarde. Tak jako nikoho.“ Hleděla mi do očí a vyčkávala. Věděla, že jí něco potřebuji říct.

„Rozhodoval jsem se o tomto kroku velmi dlouho, má drahá Adoncie. A dospěl jsem k názoru, že nemohu jinak. Musím se vás zeptat.“

„Ptejte se, můj milý. Cokoli, co vám jen leží na srdci, mi řekněte. Žádné tajnosti,“ povzbuzovala mě. Klekl jsem si na jedno koleno na zem a její ruce neustále držel ve svých. Vzhlédl jsem k ní a viděl jsem v jejich očích určitý odlesk očekávání a netrpělivosti. Byla strašně zvědavá a vše chtěla vědět hned. Nervózně si poposedla a mě to probralo z toho tranzu obdivování. Zhluboka jsem se nadechl a polkl poslední zbytky strachu.

„Vezmete si mě, Adoncie Lucindo Hernandezová?“ vychrlil jsem ze sebe rychlostí světla a napjatě čekal na její reakci, odpověď a chování.

Celá zkoprněla a bál jsem se, že dokonce přestala i dýchat. Byla jako socha. Možná jsem ji neměl žádat o ruku tak brzy. Vysmekla mi ruce z dlaní a dala si je v bok.

„Edwarde Anthony Masene,“ řekla naštvaně, „jak se na toto můžete jen ptát?“ Viděl jsem blesky v jejich očích. Sklopil jsem hlavu a ten řezavý pocit odmítnutí se mi čím dál tím více zabodával do srdce. Ucítil jsem její jemné prsty na své bradě. Pomalu mi zvedla hlavu a donutila mě tak, abych se zadíval do jejich očí.

„Ano,“ zašeptala. Tohle jediné mi řekla. Šeptem a přesto to bylo tak hlasitě. Srdce mi začalo zase ožívat a slyšel jsem, jak mi buší v hrudi.

„Ano?“ vydechl jsem užasle a vstal jsem. Nespouštěl jsem z ní oči.

„Ano, Edwardem. Ano, ano, ano!“ Vrhla se mi kolem krku a šťastně se smála. Pevně jsem ji sevřel kolem pasu a zatočil se s ní kolem své osy. Její smích mi v uších zněl jako jemné cinkání zvonečků. Byl jsem šťastný.

„Miluji vás,“ políbila mě na tvář.

Usedli jsme v parku na lavici, kde jsme měli klid jen pro sebe. Nikdo nás tam nerušil a my si mohli povídat o našich budoucích plánech. Mluvili jsme o svatbě, o hostech, o místě, kde se bude svatba konat.

Slunce se vyhouplo na svůj nejvyšší bod osy. Bylo pravé odpoledne. Čas doprovodit Adoncii domů na oběd. To nám ale nezabránilo plánovat dál. Celou cestu k ní do domu jsme se rozhodovali, kolik pozveme lidí. Mně stačilo málo, ona chtěla hodně. Nebylo problém vyhovět jí, udělal bych pro ni cokoliv. U brány jejího převelikého domu jsme se rozloučili něžným polibkem a odpovědnost za ni převzala již její služka. Naposledy jsem se na ni usmál a zamířil do nemocnice.

_________________________________________________________________________

Shrnutí Lucyl

Autor: Lucyl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valencie 1918 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře