Další je zde! Předem upozorňuji, že je krátký...
13.02.2010 (18:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2288×
Seděla jsem v rohu místnosti a rukama si objímala kolena. V téhle poloze jsem trávila již několikátý den. Už to bylo týden, co jsem u Cullenových a většinu času jsem trávila takto.
Před týdnem, když jsem si vzpomněla na minulost mé osoby. Zhroutila jsem se. Byl to příval tolika emocí… Spoustu let jsem cítila jen smutek a samotu, z ostatními emocemi jsem se nedokázala vyrovnat. Od doby, kdy jsem lhala, že si je nepamatuji, nepromluvila jsem ani slovo. Já s nimi nedokázala mluvit, po tom, co jim udělala. Oni si to nezasloužili, byli její rodina a ona je opustila. Ničila mě představa, že si to spojují se mnou. Udělala to ona, já ne.
Kdybych k Edwardovi cítila to samé, co cítila Bella, nedokázala bych ho opustit. Tehdy jsem ještě nežila, já se zrodila z její samoty.
Oni ji měli moc rádi a pořád mají. Každý den za mnou chodili, každý zvlášť. Vykládali mi osobě a jejich životě. Přáli si, ať si na ně vzpomenu. Dělali pro to vše.
Včera odjeli na lov, ale ne všichni. Nechali se mnou Alici, prý se bojí, abych jim neutekla. Kdyby tu nebyla, asi bych opravdu utekla, ani netuší jak ráda. Protože tohle místo, tyhle bytosti, to ve mně vyvolává tolik bolesti z toho, že je opustila a nechala po sobě pouhý dopis. Je až nemožné, jak její činy bolí. Trhá mě to na kusy zevnitř. Moc to bolí, ale co se dá dělat? Já se k minulosti nebudu hlásit, není moje.Já nechci tyhle vzpomínky, nechci je, protože bolí. Nechci je, protože nejsou moje, nemůžu si jen tak přivlastnit minulost někoho jiného. S jiným charakterem a pocity. Jediné, co si chci nechat je její jméno, nic víc. Zaslechla jsem kroky na schodech a po několika vteřinách se otevřely dveře.
Letmo jsem se vzhlédla, abych zjistila kdo přišel, což bylo zbytečné. Jediná bytost v tomto domě kromě mě byla Alice. Jakmile jsem jí zahlédla, sklopila jsem hlavu a koukala do země.
„Ahoj Bello,“ řekla hlasem, který se podobal zvonkohře. Neodpověděla jsem jí, nedokázala jsem to.
„Nechtěla jsem tě tu nechávat příliš dlouho samotnou a přinesla jsem si nějaké jídlo. Napadlo mě, že bys mohla mít hlad,“ řekla a položila přede mě tác, který byl naložený jídlem.
Pomalu jsem se roztřesenou rukou natáhla pro malou housku, ale když mi Alice rychlým pohybem přisunula tác blíže ke mně, rukou jsem rychle ucukla a přitáhla si ji zpět k sobě.
„Omlouvám se, já tě nechtěla vylekat,“ zašeptala posmutněle a stáhla svou ruku.
„Já… radši tě nechám o samotě. Ať se můžeš v klidu najíst. Kdybys něco potřebovala, tak zavolej,“ řekla a pomalým lidským tempem odcházela.
Když jsem si byla jistá, že už zde není, pomalu jsem zvedla hlavu a do rukou si utřela slzy, které mi během jejích dvou vět vyklouzly. Bylo to těžké, nepřijmout její péči. Ještě těžší bylo vidět, že jim všem působím bolest. Já nechtěla, ale nemohla jsem jinak. Já k nim necítila tolik co Bella. Jestli vůbec něco, toť otázka, na kterou bych měla znát odpověď, ale neznám.
Již méně roztřesenou rukou jsem se natáhla pro onu housku a přitáhla si jí k sobě.
Druhou rukou jsem z ní odlamovala malé kousky a vkládala si je do úst. Většinu svého života jsem se živila syrovým masem, chuťové buňku jsem měla otupělé. Připadalo mi to, jako bych jedla věc bez chuti. Přece jen bych mě něco sníst, tak jsem statečně jedna, ale dala bych přednost srně... Budu muset měsíc počkat.
Vložila jsem si do úst poslední kousek housky, rozžvýkala a spolkla.
Já si vždy přála mít rodinu, přátele a někoho, kdo by mě miloval. Teď jsem to vše dostala, měla bych být šťastná, tak proč nejsem? Proč se cítím stále tak osamělá? Proč neznám odpověď na žádnou z těchto otázek? A tak jsem dál seděla v kožku pokoje bez odpovědi a sledovala, jak pomalu dokáže ubíhat čas…
Že bych si hrála na zlou a nenechala je, aby byli spolu?
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Valčík za úplňku - 19. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!