Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 7

23.10.2009 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5878×

Nejdříve jsem si dala horkou sprchu, vlasy jsem si umyla mým oblíbeným šamponem a pak si pečlivě oholila nohy a podpaží. Jenom v ručníku jsem došla k sobě do pokoje a začala probírat skříň.

Z prádelníku jsem vytáhla moje jediné krajkové spodní prádlo v černé barvě, a protože jsem chtěla být neodolatelná, tak u mě zvítězila riflová minisukně, kterou jsem si vzala asi jen dvakrát. K tomu jsem vybrala červené tričko a u výstřihu byly tři malé knoflíčky, které se daly rozepínat. Když už jsem byla oblečená, znovu se ozval můj žaludek, tak jsem si nazula moje oblíbené červené conversky a seběhla do kuchyně. Proluxovala jsem ledničku a našla špagety, které jsem si vařila ve čtvrtek. Ohřála jsme si je a pomalu si je vychutnávala s kečupem a sýrem.

Bylo teprve něco po poledni a ještě mi zbývalo zhruba pět hodin do toho osudného setkání. Znovu jsem se vrátila k sobě do pokoje, kde jsem popadla líčení a pomalým rokem šla do koupelny. Oči jsem zvýraznila světlými, červenými stíny a řasenkou, na tváře jsem si dala trochu růžové tvářenky a na rty lesk. Sedla jsem si na vanu a hledala na svém obličeji nějaké nedostatky, které by se daly zamaskovat, ale žádné jsem díky bohu nenašla. Líčidla jsem vrátila zpátky do taštičky a koukla jsem na čas. Bylo to akorát. Vůbec jsem nechápala, kam se ten čas mohl ztratit, ale bylo to akorát dobře, protože i přes malou nervozitu už jsem se nemohla dočkat. Navoněla jsem se mojí oblíbenou voňavkou, vzala kabelku, do které jsem hodila peněženku s doklady a seběhla zpátky dolů. Abych neměla moc hlad, vzala jsme si müsli tyčinku a nakonec jsem si znovu namalovala pusu leskem. Z věšáku jsem si vzala černé sáčko, abych náhodou nezmrzla, ale když jsem otevřela dveře, srazila jsem se s teď už čilým Johnem. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě a pak se usmál. Nechápavě jsem na něj koukala, tak mi to vysvětlil.

„Právě jsem ti chtěl říct, ať se oblečeš, že jedeme pařit, ale myslím, že už to není potřeba.“ Prošel kolem mě a šel do kuchyně. Zatrnulo mi. To nemůže být pravda, to mi udělal schválně a rodiče jsou kdoví kde.

„Já nikam nejedu,“ postavila jsem se mu.

„Já jsem se tě neptal a navíc Tomovi se svým oblečením uděláš obrovskou radost. Celý odpoledne básnil o tom, jak tě dneska dostane,“ zákeřně se usmál a zmizel u sebe v pokoji. „A opovaž se zdrhnout!“ zakřičel ještě, ale to už jsem otvírala dveře a plánovala svůj útěk.

Moje plány ovšem přerušili kluci, kteří zrovna přicházeli. Jak mě uviděli, všichni najednou zvedli obočí a hvízdli. Nevšímala jsem si jich a rychle kolem nich prošla.

„Kam se ženeš, kotě?“ křikla za mnou Tom, když jsem šla pryč od domu.

„Jen si potřebuju něco koupit,“ odbyla jsem ho a rychleji šla dál.

Už jsem byla skoro u zastávky a stále jsem se blížila ke stříbrnému Volvu, které už tam na mě čekalo. Ještě víc jsem zrychlila, ale to už přede mnou zastavilo černé BMW, otevřely se zadní dveře a z nich se pro mě natáhly něčí chtivé paže, aby mě stáhly dovnitř. Jakmile jsem sedla na sedačku, začala jsem se s těma odpornýma rukama prát. Když ten dotyčný pochopil o, co se snažím, ruce ze mě pomalu stáhnul. Očima jsem přelétla moje únosce a srdce se mi zastavilo. Za volantem seděl John, vedle něj David a se mnou v zadu samozřejmě Tom.

„Vy kreténi. Co si o sobě myslíte?“ vyjela jsem na ně a chtěla za každou cenu vystoupit. Tomovy ruce mě zase chytily a držely tak pevně, abych nic nemohla udělat.

„Okamžitě ze mě dej ty pracky,“ osočila jsem se na něj a kluci se zasmáli.

„Ale že ti to včera nevadilo.“ Tom se ke mně přiblížil a dal mi pusu na krk.

„Já ti říkal, abys nezdrhala,“ John se zákeřně usmál do zrcátka.

„A proč máš moje auto?“

„Abys nás večer mohla odvézt domů, a přece ti nepůjčím svoje,“ promluvil pohoršeným hlasem a kluci se znovu začali smát.

Pochopila jsem, že teď už nemám šanci se jim postavit, tak jsem zapadla do sedačky a poraženě koukala z okna. Oči mě začaly pálit, až nakonec slzy přetekly. Nechala jsem je téct, ale pozdě jsem si uvědomila, že mám řasenku.

„Do prdele,“ zklela jsem potichu a opatrně si oči utírala. Černé šmouhy jsem na prstě neměla, takže to bylo snad dobré.

„Krásko, neplakej. Užijeme si jako včera,“ Tom mě pohladil po tváři a znovu mě políbil na krku. Na tohle jsem neměla náladu, tak jsem ho prudce odstrčila a víc se přitiskla na dveře.

Byla jsem tak zabraná do svých úvah, že jsem si ani nevšimla, že John zastavil a kluci vystoupili. Až když se otevřely dveře za mnou a já ztratila rovnováhu, mě vytáhly zase ty neodbytné ruce.

Rychle jsem je ze sebe sundala a upravila se. Bratr mi hodil klíče od auta a kývnul na kluky. Tom s Davidem mě chytli každý z jedné strany za ruku a zatáhli do toho pajzlu, protože jinak se tomu opravdu říct nedalo.

Okamžitě jsem se jim vytrhla a zamířila co nejdál od nich, tedy k baru. Byla jsem tak naštvaná a dopálená, že jsem si poručila panáka vodky. Bylo mi jedno, že řídím, ale prostě jsem se potřebovala uklidnit. Potom jsem padla na židli a objednala si džus, abych vodku zředila a mohla ze mě dřív vyprchat.

Seděla jsem tam jako hromádka neštěstí, když si ke mně stoupnul celkem vysoký kuk. Mohlo mu být tak dvacet dva, ale klidně bych ho tipla i na víc. Ignorovala jsem ho, jako on ignoroval mě, ale stejně jsme po sobě koutkem oka pokukovali. Když dostal od barmana svojí objednávku, otočil se na mě.

„Ahoj, jsem Mark,“ usmál se a nabídl mi ruku na potřesení.

„Bella,“ snažila jsem se z nuděného výrazu taky vyloudit úsměv, ale zřejmě se mi to nepovedlo, protože se zasmál. Ruku jsem tedy přijala a Mark mi jí pevně stisknul. Než jsem se nadála, byla jsem mu nalepená na prsou a na svých rtech jsem měla nalepené ty jeho. Rychle jsem se odtáhla a šokovaně jsem na něj zírala.

„Těší mě,“ znovu jsem se pokusila o úsměv a pustila jeho ruku.

„Tak co kdybychom to naše seznámení nějak zapili?“ postrčil ke mně skleničku s pochybným obsahem.

„Je mi líto, ale nemůžu. Řídím,“ vrátila jsem mu to jako včera Tomovy, ale Mark se tak lehce odbýt nenechal. To, že mi ještě nebyla dvacet jedna tady nikdo neřešil.

„Ale no tak. Vždyť o nic nejde,“ skleničku mi přistrčil zpátky.

„Vážně ne,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Přece mě neurazíš?“ nasadil ublížen výraz a smutné oči, kterým se opravdu nedalo odolat.

„Tak fajn, ale je to na tebe,“ poraženě jsem zvedla svojí skleničku a napila se. Chutnalo to nezvykle, ale dobře. Už uvolněně jsem se na Marka usmála.

„Musím na záchod,“ omluvila jsme se a vstala ze židle.

Proplétala jsem se mezi lidmi, ale s mojí výškou se mi to moc nedařilo, takže to netrvalo moc dlouho a do někoho jsem prudce narazila. Zapotácela jsem se, ale ten dotyčný mě chytil, abych neupadla. Chtěla jsem se omluvit, ale když jsem se na dotyčného koukla, zůstala jsem stát s otevřenou pusou.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě s úsměvem.

„Edwarde,“ vydechla jsem šokovaně a šťastně jsem se usmála. Potom jsem si vzpomněla, kam jsem měla namířeno a úsměv mi trochu pohasl.

„Jdu na záchod, ale za chvíli jsem u tebe, tak na mě počkej u baru,“ pohladila jsem ho po tváři a šla dál.

Po vykonání své potřeby jsem ještě v zrcadle zkontrolovala svůj vzhled a vydala se znovu do jámy lvové.

Propletla jsem se zpátky a kousek od baru jsem se zadrhla. Edward stál u Marka až nebezpečně blízko a mezi sebou měli místo pro mě. Došlo mi, že si mezi nimi musím vybrat a tak jsem taky udělala.

6. kapitola - 8. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 7: