Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 6

19.10.2009 (14:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5973×

Když jsem přijela domů, John akorát vystupoval ze svého auta. Vzala jsem si batoh a postavila jsem se mu tváří v tvář. Oba jsme měli kamenné výrazy, tak jsem ho ignorantsky obešla a zapadla domů.

Z ledničky jsem vytáhla džus, nalila ho do sklenice a vzala si ho k sobě. Psychicky vyčerpaná jsem padla na postel a začaly se mi klížit oči, tak jsem jim nebránila.

„Makej, za hoďku vyrážíme.“ John se mnou dost lomcoval.

„Kam?“ zamumlala jsem zmateně.

„Do Port. Tak ze sebe koukej udělat člověka, když už nic jiného.“ Doufala jsem, že už odešel, protože cvakly dveře.

Rozespale jsem se posadila a snažila se rozkoukat. Když se mi to trochu povedlo, shodila jsem ze sebe tričko a místo něj natáhla černé tílko, vepředu nabrané, ale rifle jsem si nechala. V koupelně jsem se trochu namalovala a s bundou v ruce jsem sešla dolů. Bratrovi kumpáni už tu byly nalezlí a všichni mě sjeli pohrdavým pohledem, jen ten Tomův byl neuvěřitelně vlezlý a svlékací.

Vzala jsem si klíče od auta a chtěla jít ven, ale někdo mě chytil za ruku a prudce otočil k sobě. Samozřejmě, že to byl Tom a než jsem stačila jakkoliv zareagovat, nechutně se na mě přisál. Podle Tomova příkladu to ještě zopakovali David i Dean. Tak aby mě neviděli, jsem si otřela pusu a nastoupila do auta.

John si sednul dopředu a ti tři se namáčkli do zadu. Jasně, že se to neobešlo bez sprostých nadávek na mé milované autíčko, tak jsem je musela setřít.

„Jestli se vám to nelíbí, tak si najděte jinýho poskoka.“

„Ale, ale. Holčička se nám nějak rozjela. Nezdá se ti, že máš pusu nějak moc prořízlou?“ ozval se Dean a kluci se začali smát.

„Ne, nezdá,“ odsekla jsem a rychle vyjela směr Port Angeles. Milovala jsem rychlou jízdu, zvláště na skoro prázdné silnici a díky tomu narážky na moje auto a jízdu brzo přestaly.

Zaparkovala jsem u celkem navštěvovaného klubu, ale na to kolik sem chodilo lidí, mi nějak extra nepřipadal. Možná to bylo tím, že se tu neřídili zákony a nalévali i mladším.

Tom mě vzal za ruku a zatáhl dovnitř. Asi měli strach, abych jim zase neutekla, ale báli se zbytečně. Za ty problémy a kecy mi to nestálo. Kluci si sedli ke stolku a já zamířila rovnou k baru. Protože jsem řídila, dala jsem si jen džus a vedle mě se posadil Tom.

„Ahoj kotě,“ objal mě kolem ramen.

„No nazdar,“ zavrčela jsem nevrle a ruku mu chtěla shodit, ale nenechal se.

„Co ty tu tak sama?“

„No hádej,“ otráveně jsem protočila oči.

„Tak co kdybychom s tou tvojí nudou něco udělali?“ prohodil až moc svůdnicky, také mi došlo, o co mu jde.

„Myslím, že to nebude potřeba.“ Znovu jsem se pokusila shodit jeho ruku, ale z ramene mi sjel na pas.

„Tak si pro začátek alespoň připijeme,“ kývnul na barmana a objednal dvě vodky.

„Představ si, že nemůžu pít, protože řídím,“ postrčila jsem svého panáka zpátky k němu.

„Nevadí,“ pokrčil rameny a kopnul do sebe oba. Potom si objednal dalšího a konečně se začal zvedat ze židle. Doufala jsem, že už to vzdal, ale hluboce jsem se zmýlila.

„Pojď si zatancovat, kotě,“ chytnul mě za ruku a táhl doprostřed tanečního parketu. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale rychle si mě k sobě přitisknul, moje ruce si dal za krk a sám mi je dal na zadek.

Držel mě celkem pevně a mezi námi nebyl žádný volný prostor. Vlnili jsme se do rytmu a Tom se ke mně začal celkem nebezpečně přibližovat rty a já byla jako v transu. V hlavě mi blikalo červené světýlko, ale panika mě nezachvátila. Pořád jsem se vlnila, když se Tomovy rty přitiskly na můj krk. Trochu jsem zalapala po dechu a hlavu zaklonila. To pro něj bylo znamení, aby nepřestával.

Krk mi líbal stále náruživěji a mířil nahoru k mým rtům. Moje opovržení jím opadlo a vášnivě jsme se začali líbat. Ruce jsem mu zamotala do vlasů a on mi zajel pod tílko. Trošku jsem ztuhla, ale když na mě zase začal dorážet jazykem, z hlavy se mi to vykouřilo.

„Ehm, ehm. Nerad vás ruším mládeži, ale Dean s Johnem se trochu zrušili, tak bys je možná měla odvézt domů,“ vyrušil nás David se smíchem. Rychle jsem si vymotala ruce a ty jeho vystrčila zpod tílka.

„Už jdu,“ vyhrkla jsem ze sebe celá červená.

Dopila jsem džus, zaplatila a šla za klukama. David měl bohužel pravdu. John s Deanem se objímali a něčemu se pořád smáli. Prosebně jsem se koukla na ty dva zbylé a ti se neochotně zvedli a podepřeli ho. Jen co je posadili do auta, oba vytuhli. Sedla jsem si na místo řidiče a Tom se nacpal ke spolujezdci, takže Davidovi nezbylo nic jiného, než se nacpat dozadu k těm mrtvolám.

Hlasité chrápání mě při řízení trochu rušilo, ale zdaleka ne tolik, jako ruka bloudící po mé noze. Když už se to nedalo vydržet, jednu jsem mu po ní plácla, ale nenechal se zastrašit. Právě naopak. Usmál se a ruka objevovala ještě víc. Doma byla tma a to znamenalo jediné. Naši ještě nejsou doma nebo už spí.

„Pomůžete mi vyndat Johna? Já vás pak odvezu domů,“ koukla jsem se na Toma a Davida. David už na tom taky nebyl zrovna nejlépe, protože už se mu zavíraly oči.

„Tak přespíme u vás,“ navrhl Tom až moc nadšeně. Nemohla jsem si nevšimnout té touhy, co měl v hlase.

„To vážně není dobrý nápad,“ snažila jsem se mu to rozmluvit.

„Proč ne? Noc je ještě mladá. Můžeme si udělat krásnej večer,“ nadzvednul obočí.

„Jestli chceš, tak se vyspi v autě, ale já jdu domů,“ sebevědomě jsem se na něj usmála a znovu zkontrolovala situaci vzadu. Teď už chrápali s otevřenou pusou všichni tři. „No super,“ zamručela jsem a periferním viděním zpozorovala, jak se Tom usmál.

„Uděláme obchod. Já ti je pomůžu dostat dovnitř a za odměnu můžu spát u vás. Co kdyby se u vás objevily zloději. Hm? Pochybuju, že by tyhle něco zbudilo,“ argumentoval živě.

„Mám nějakou šanci tě přesvědčit?“ povzdechla jsem si.

„Ne,“ vítězně se usmál a nadšeně vystupoval z auta, tak jsem ho poraženě následovala.

Po jednom jsme je vytáhli z auta a dotáhli k Johnovy do pokoje. Hodila jsem přes ně deky, pod hlavu jim strčila polštáře. Tomovi jsem hodila jen spacák, protože gauč polštáři jen přetékal. Za odměnu mi nabídl cigaretu, ale s díky jsem odmítla. Jen pokrčil rameny a vyšel ven, aby si mohl zapálit.

Osprchovala jsem se, vyčistila zuby a v pyžámku zalezla do postele. Když už jsem usínala, přišlo mi, jako kdyby cvakly dveře. Usoudila jsem, že se mi to jen zdálo, ale když si vedle mě někdo lehnul a začal mě hladit po noze, byla to realita. Chtěla jsem se otočit, abych zjistila, kdo to je, ale jen co jsem otočila hlavu, ten dotyčný mě začala až hrubě líbat. Rychle jsem ho od sebe odstrčila, přetočila se na druhou stranu postele a v mžiku jsem stála na nohou. Rozsvítila jsem lampičku a nevěřícně koukala na mžourajícího Toma.

„Co tu děláš?“ vyjela jsem na něj potichu.

„Přišel jsem, aby ses nebála. Pojď ke mně,“ chytnul mě za zápěstí a stáhnul mě zpátky do postele. Natáhl se, aby mohl zhasnout a už se ode mě neodtáhl. Rty mi zase začal bloudit po krku a rukama po těle. Zalitovala jsem, že to zašlo tak daleko, protože se teď tak snadno odbýt nenechá.

„Tome, přestaň!“ snažila jsem se ho odstrčit.

„Proč?“ zeptal se zklamaně, protože se zřejmě myslel, že se dnešní večer vyvrbí slibněji.

„Protože!“ můj hlas byl ledový, ale zabral. Odvalil se ze mě a ruce stáhnul. „Jestli chceš, tak se vyspi tady. Já půjdu do obýváku.“ Nohy jsem shodila z postele a chtěla vstát, ale nenechal mě. Ruku mi obmotal kolem pasu, aby mě položil zpátky.

„Nechoď. Já už budu hodný,“ škemral a přehodil přese mě deku.

Zády si mě přitisknul na hruď a ruku měl na mém pase a břiše. V duchu jsem doufala, že to zalomí co nejdříve, abych si mohla jít lehnout jinam, protože kdyby nás tu někdo takhle nečapal, okamžitě by došel k milnému závěru. Poslouchala jsem jeho klidný dech a až když mi začal chrápat do ucha, mohla jsem si být jistá, že se jen tak nevzbudí. Opatrně jsem sundala tu těžkou ruku a vstala. Dveře trochu vrzly, ale chrápal dál. Ještě jsme se ujistila, že je zamčeno a už s vypnutým mozkem jsem padla na gauč.

Vzbudili mě dávivé zvuky a bušení na dveře.

„No jo,“ zahučel někdo a cvakly dveře od koupelny.

Zakručelo mi v břiše, tak jsem se vyhrabala z postele a po protažení jsem si šla udělat snídani. Z lednice jsem vytáhla mléko a nasypala si do něj cornflaky. Jen co jsem se pustila do jídla, ve dveřích se objevil John. Vypadal opravdu špatně a já si nemohla pomoct ho ještě víc poškádlit.

„Chceš?“ ukázala jsem na mojí snídani a usmála jsem se nad svojí velkorysostí.

Než stihl odpovědět, plácnul si ruku přes pusu a běžel nejspíš na záchod. Pobaveně jsem se zasmála a dál se věnovala jídlu. Když do kuchyně vešel Tom, v mé mysli se probudily vzpomínky. Vůbec jsem si nemohla vysvětlit, kde se ve mně vzalo takovéhle chování.

„Čau,“ pozdravil mě, jako kdyby se nechumelilo.

„Nazdar,“ oplatila jsem mu stejnou mincí, ale můj výraz se změnil v celkem pobavený, když se ve dveřích objevil John a za ním David.

Všichni nevypadali zrovna nejlépe, tak už jsem je s jídlem trápit nechtěla, ale ten Johnyho ksicht stál za to. Sedli si ke stolu a pomalu žmoulali suché rohlíky, které jim můj velkorysý bratr nabídl.

„Hele Johny, víš vůbec, že jsem ti v noci vojel sestru?“ prohodil Tom namachrovaně a já na chvíli ztuhla. Pak jsem si uvědomila, co právě řekl a začala jsem se šíleně smát. Kluci na mě nechápavě koukali, tak jsem vstala od stolu a poplácala Tomovi rameno.

„Leda ve snu chlapče. Zařezával si jak motorová pila.“ Teď se pro změnu chlámali kluci a já k dalšímu smíchu taky neměla daleko.

Umyla jsem si po sobě misku a uklidila ležení v obýváku. Kluci vypadli ven, takže jsem měla celý dům jen pro sebe a mohla jsem začít svojí zkrášlovací proceduru.

5. kapitola - 7. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 6: