Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 5

13.10.2009 (17:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6052×

Vzbudila jsem se značně dezorientovaná, ale jediné, co jsem věděla, že se strašně těším na den strávený s Edwardem. Z postele jsem vyskočila celkem rychle a běžela jsem se do koupelny ujistit, že je moje tvář v naprostém pořádku. K mé radosti po facce nebylo ani památky. Tváře jsem měla krásně růžové a ani kruhy pod očima se neobjevily. Trochu jsem se nalíčila, rychle nasnídala a nedočkavě jsem vyjela do školy. Edward už na mě čekal a samozřejmě mi pomohl z auta.

„Ahoj. Něco sis u nás zapomněla,“ krásně se usmál a podával mi sešit.

„Díky.“ Vzala jsem si ho od něj a v duchu děkovala, že zase nechce pusu, protože bych se tentokrát neudržela asi vůbec. Pomalu jsme šli ke škole, když zase začal mluvit.

„Co ti bylo, že jsi mě včera nepotěšila svou přítomností?“ Přemýšlela jsem, co odpovím, protože pravý důvod vědět nemusel. A pak mě napadla odpověď úplně skvělá.

„Z něčeho se mi udělala vyrážka, takže nejspíš alergie.“ Doufala jsem, že se bude dál ptát. A taky se ptal.

„A na co?“

„Na tebe,“ řekla jsem vážně, ale pak jsem na něj vyplázla jazyk a utekla od třídy. Naštěstí jsme spolu měli až druhou hodinu.

Do třídy jsem přilítla s úsměvem, ale ten zmizel hned, jakmile jsem uviděla Jessicu sedět v mé lavici a nevypadala moc přátelsky. Mlčky jsem si sedla a čekala, co na mě zase vytáhne.

„Byla jsi ve středu u Cullena?“ Pomalu otočila hlavu a vražedně se na mě koukala.

„Co je ti do toho?“ odsekla jsem.

„Nic, jen se ptám.“ Pokrčila rameny, a s nosem nahoru si odešla sednout do svojí lavice. V tu chvíli jsem měla takovou chuť na ni skočit, a utrhnout jí tu její namyšlenou hlavu. Neštěstí zazvonilo a přicházející učitel moje plány překazil.

Na druhou hodinu jsme šla značně nadšená. Bohužel, Edward mé nadšení zřejmě nesdílel. S úsměvem jsem se posadila, ale Edward si ode mě odsedl co nejdál. Nechápavě jsme se na něj podívala, ale soustředěně koukal před sebe, tak jsem ho nechala být. Celá hodina proběhla v naprosté tichosti a ani pak se nic nekonalo, tak jsme se rozešli bez rozloučení. Jessica byla víc než nadšená, že vztah mezi námi ochladnul a obskakovala ho při každé sebemenší příležitosti a ten ji odměňoval samými zářivými úsměvy. Ve mně se začala probouzet žárlivost. Na obědě už jsem to cukrování nevydržela a za kapuci jsem ho vytáhla z jídelny ven. Dalo mi to sice trochu práci, ale povedlo se.

„Můžeš mi říct, co ti je?“ obořila jsem se na něj naštvaně.

„Mě? Vůbec nic. Pokaď vím, tak ty jsi na mě alergická.“ O můj bože, za co mě trestáš? Může být ještě někdo víc nechápavý, než tenhle playboy? Ne, nemůže.

„Víš, jak jsem na tebe alergická?“ Chystala jsem se mu úplně domněnku a mé alergii vyvrátit, ale bohužel jsem nepřišla na jiný způsob ze kterého by to nejlíp pochopil.

„No to fakt netuším,“ vypálil trochu ostřeji a čekal, co ze mě vypadne.

„Takhle,“ chytla jsem ho za ruku a rychle ho k sobě přitáhla.

Než se stačil vzpamatovat, začala jsem ho líbat. Nenechal se dvakrát pobízet a ruku mi omotal kolem pasu, aby si mě mohl přitisknout blíž. Pomalu mi docházel dech, ale Edward si toho nevšímal. Dál mě vášnivě líbal a naše jazyky se proplétaly. Líbal tak skvěle, že jsem úplně zapomněla na realitu a až po pár odkašlání jsme se probrala. Rychle jsem ucukla a v duchu si nadávala, co jsem to zase udělala.

„Co čumíte? Představení už skončilo,“ okřikl všechny stojící Edward, až jsem se taky lekla. Nikdo nejspíš nechtěl riskovat, tak se hlouček rozprchl.

„Vidíš, vždycky dostaneš to, co chceš,“ zašeptala jsem a Edward jenom pokrčil rameny.

„Od tebe taky?“ svůdně se usmál.

„Jako kdybyste nevěděl,“ zvedla jsem oči v sloup a můj žaludek se přihlásil o slovo, tak jsem se otočila a otevřela dveře do jídelny.

Myslela jsem, že tam Edward zůstane stát, ale v půlce cesty mě chytla kolem pasu silná ruka. Koukla jsme se po majitelovi, kterým byl samozřejmě Edward se širokým úsměvem. Usmála jsem se taky a šla si pro jídlo. Jessica se na nás koukala a div nepraskla nenávistí. Obdařila jsem ji úsměvem a Edward si mě k sobě víc přitiskl.

Po společném obědě mě čekala ještě jedna hodina, kterou jsem musela strávit bez Edwarda. Myslela jsme si, že umřu nudou a o to větší překvapení na mě čekalo u auta, kde se o dveře řidiče uvolněně opíral Edward.

Zastavila jsem těsně před ním a čekala, až uhne, což se nestalo. Jen tak jsme proti sobě stáli a čekali, až někdo začne. On se k tomu nejspíš neměl, tak jsem začala.

„Můžu jet domů nebo tu budeme stát věčnost?“ Přenesla jsme váhu z pravé nohy na levou a povzdechla jsem si.

„Já ti nebráním,“ pokrčil rameny, ale neuhnul.

„To tě mám přeskočit?“ nadzvedla jsem obočí a Edward se zasmál.

„Můžeš to zkusit, ale pochybuju, že by se ti to povedlo,“ zašklebil se a mě pomalu, ale jistě začínala docházet trpělivost.

„Tak co chceš?“ zeptala jsem se trochu ostřeji, než jsem zamýšlela, ale on si z toho nic nedělal. Spíš to bral jako větší zábavu.

„Co chci? Vážně to chceš vědět?“ výraz mu potemněl, až jsem se zarazila.

„Jo,“ řekla jsem rozhodně.

„Řekla sis o to sama.“ Pomalu ke mně přistoupil a za paže mě chytil tak, aby mě mohl přetočit pod sebe, takže jsem se o auto opírala já. Víc mě na dveře natlačil a rty přiblížil k mým. Ani nezaváhal a začal mě prudce líbat. Srdce se mi zajíklo a rozběhlo dvojnásobnou rychlostí.

Vůbec jsem nechápala, co to do mě vjelo. Vždyť jsem se nikdy takhle nechovala. Nenechala jsem se okouzlit klukem po týdnu, hned druhý den mu kývnout na rande a o líbání ani nemluvě.

Nejspíš vycítil, že není něco v pořádku a odtáhl se. Koukali jsme na sebe trochu zaraženě a napjetí by se dalo krájet, tak jsem se váhavě usmála a Edward jako by si oddychl.

„Vidíš, co se mnou děláš?“ opřela jsem se o dveře ještě víc.

„Ne, co?“ zeptal se schválně a usmál se.

„Nutíš mě měnit zvyky. Většinou, nebo spíš nikdy si nikoho tak blízko po týdnu nepustím.“ Sklopila jsem hlavu.

„A to je dobře nebo špatně?“ zašeptal a prstem mi nadzvedl bradu, abych se na něj musela podívat.

„Já nevím“ trpce jsem se zasmála, ale měla jsem chuť mu říct, že pro něj bych udělala všechno.

„Tak si to do zítra rozmysli a pak mi to řekneš.“ Stále měl ruce pod mojí bradou, a když jí dával dolů, lehce mi přejel po krku, až jsem se otřásla. Byl to takový pěkný, ale zvláštní pocit a klidně bych si ho zopakovala.

„Dobře, takže v sedm u zastávky?“ ujišťovala jsem se a doufala, že nepřijdu pozdě.

„Určitě. Budu se těšit,“ usmál se.

„Já taky.“ Váhavě jsem zvedla ruku a pohladila ho po tváři.

Hned co jsem ruku stáhla se ke mně na něj, až nezvykle pomalu naklonil a lehce, jako motýlí křídla otřel rty o mé.

„Užij si večer.“ V hlase měl zvláštní podtón, jako by věděl, kam a s kým se chytám a to mi na veselosti zrovna nepřidalo.

„Pokusím se, ale doufám, že zítra si to užiju víc,“ lehce jsem povytáhla koutky do úsměvu.

„To si piš,“ usmál se a otevřel mi dveře, abych mohla nastoupit.

„Takže zítra,“ usmála jsem se a Edward přikývla.

Zabořila jsem se do sedačky a pozorovala bzukot na parkovišti. Pak se můj pohled setkal s Jessičiným a tep mi znovu nečekaně vylétl. Dívala se na mě s takovou nenávistí, až jsem se divila, že mě nezabila pohledem. Vůbec jsem nechápala, kde se to v ní vzalo.

4. kapitola - 6. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 5: