Mrzí mě, co Bella udělala, ale já už to mám tak vymyšlené, že jsem to prostě napsala a už jsem to neřešila. Navíc se v příštím dílku dozvíte, co je Edward zač, ale tím jejich trápení nekončí a ještě to bude hodně zamotané.
22.02.2010 (19:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5725×
Cestu k Tomovi jsem znala nazpaměť a jenom jsem doufala, že bude doma sám. S hlubokým nádechem jsem zazvonila a čekala, až přijde otevřít.
„Kterej kretén,“ slyšela jsem ho nadávat, ale když otevřel dveře, překvapeně se usmál. „Ale, ale, koho to tu vidím?“
„Ahoj,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu.
„Potřebuješ něco, že jsi mě poctila svou návštěvou,“
„Ne, jen… . To je jedno,“ zakroutila jsem hlavou a chtěla jít pryč, ale z očí mi zase začaly téct slzy zrovna ve stejnou chvíli, jako začalo pršet.
„Počkej,“ chytil mě za ruku. „Školu už stejně nestihneš, tak vymyslíme něco lepšího,“ zatáhl mě dovnitř.
Najednou mě přepadla úzkost. Cítila jsem Tomův pohled na zádech a nejen tam, když se jeho ruka omotala kolem mého pasu.
„Nechceš mi říct, co se stalo?“ zašeptal mi do ucha. Možná by to i pomohlo, ale svěřovat se zrovna jemu?
Zakroutila jsem hlavou.
„Asi půjdu,“ vykroutila jsem se mu z objetí a šla ke dveřím, on mě ale pustit nechtěl.
„Když už jsi tady,“ usmál se a jemně mě políbil.
Trochu jsem zkameněla, ale když Tom začal být náruživější, polibky jsem mu začala oplácet. Potěšeně se usmál a z ramen mi stáhnul školní batoh, který hodil na zem. Sama jsem si skopla boty a ruce mu zamotala do vlasů. Tom mi rozepnul bundu i s mikinou a oba kousky oblečení někam odhodil. Potom mě otočil a někam nasměroval. Šli jsme nahoru po schodech, takže nejspíš k němu. Začaly ve mně hlodat pochybnosti, ale když jsem si vzpomněla na to, že Edward mi to taky udělal, zábrany padly.
Líbala jsem ho ještě vášnivěji a on si nabuzeně sundal tričko. I mě ho přetáhl přes hlavu a narazil mě na dveře. Jeho ruce si hrály s mým tělem a doslova mě přiváděly do extáze. Už jsem to nemohla a ani nechtěla prodlužovat, tak jsem mu rozepnula kalhoty a následně je stáhla. Ani on nebyl pozadu a moje kalhoty byly za chvíli taky pryč. Nasměrovala jsem nás k posteli a cestou ztratila podprsenku.
Tom si mě lačně prohlížel, a když jsem ležela, začal si hrát s mými bradavkami. Vzdychala jsem pod jeho dotyky a nemohla se dočkat, až ho budu cítit v sobě, tak jsem mu roztřesenýma rukama stáhla boxerky a kochala se pohledem na jeho vzrušené mužství, což mi přinášelo vzrušení ještě větší a zřejmě jsem nebyla sama. Tom mi rychle vysvléknul kalhotky a prudce do mě vniknul. Zalapala jsem po dechu a prohnula se v zádech, když se ve mně začal pohybovat.
Byl mnohem lépe vybavenější než Edward, ale asi to bylo i věkem. Vždyť Tomovi bylo už dvacet dva a Edwardovi teprve sedmnáct. Byl to hrozný rozdíl. Tohle milování bylo o tolik jiné. Bylo to bez citu. Každému šlo jen o vlastní uspokojení a taky to bylo znát. Tom mě dovedl k vrcholu celkem rychle a po dalších přírazech i sebe.
Až když jsem jen tak leželi vedle sebe, došlo mi, co jsem udělala. Byla jsem ze sebe zhnusená, ale jedno jsem věděla jistě. Musím pryč.
„Promiň,“ zašeptala jsem a rychle se začala oblékat.
„Co děláš?“ ptal se zmateně.
„Musím pryč. Kdyby se tě na mě někdo ptal, tak si mě neviděl a nic o mě nevíš, jasné?“ koukla jsem se na něj už oblečená, a až když zmateně kývnul, jsem odešla z pokoje. Dole jsem si vzala boty, bundu a tašku a vypadla jsem.
Co nejrychleji jsem doběhla domů a naštěstí tam nikdo nebyl. Doběhla jsem do pokoje a batoh hodila na postel. Vyházela jsem učení a místo něj jsem tam dala doklady, telefon, peněženku s mými ušetřenými penězi, v kuchyni jsem si vzala pár sušenek, abych měla co jíst, a vypadla jsem.
Šla jsem na autobusovou zastávku a zrovna přijížděl autobus do Port Angeles, tak jsem nastoupila. Sedla jsem si úplně až dozadu, nohy jsem si přitáhla k tělu a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Nechala jsem je téct a z okna sledovala cestu.
Vystoupila jsem na autobusovém nádraží a nevěděla jsem, kam mám jí, tak jsem se jen tak potulovala po městě a než jsem se nadála, začalo se stmívat a já začala přemýšlet, kam půjdu spát. Peněz jsem měla dost, tak jsem se vydala na druhou stranu města, kde stál jeden levnější hotel. Pronajala jsem si tam pokoj a jen co jsem padla na postel, usnula jsem.
Další den jsem pokračovala ve svém potulování a zapnula jsem mobil. Měla jsem hrozně moc nepřijatých hovorů od mámy, Edwarda a taky od Emmetta a Alice. Když jsem si na všechny vzpomněla, začala jsem brečet, tak jsem mobil zase vypnula a sedla si na lavičku, kde jsem zůstala až do večera. Peněz jsem stále měla dost, tak jsem si mohla dopřát další noc v hotelu a tentokrát i se sprchou a večeří.
Když jsem ve středu ráno vyrážela ven, začínala jsem tušit, že se něco stane, ale nedávala jsem tomu moc velkou váhu. Šla jsem do obchodního centra a přišlo mi, že jsem cestou viděla Emmettův jeep. Zatřásla jsem hlavou a zmizela v prvním obchodě, na který jsem narazila. Nic jsem si tam sice nekoupila, ale měla jsem radost, že jsem se zabavila a poprvé za tyhle tři dny jsem se neužírala a nenáviděla.
Šla jsem po ulici, když vedle mě zastavil se skřípěním brzd onen jeep, který jsem viděla u centra a naproti mě stál Emmett. Chtěla jsem utéct, ale než jsem stihla poručit nohám, už mě objímal.
„Bello, tak moc jsme se o tebe všichni báli.“
„Emmette, pusť mě!“ snažila jsem se ho odstrčit, ale držel mě pevně.
„Edward se málem zbláznil, když jsi nepřišla do školy a doma si taky nebyla,“ povídal dál.
„Pusť mě!“ okřikla jsem ho znovu.
„Nepustím. Ty se mnou totiž hezky pojedeš zpátky do Forks,“ vedl nebo spíš nesl mě k autu.
„Nepojedu,“ kroutila jsem hlavou, ale než jsem se nadála, seděla jsem na zadní sedačce, připoutaná a Emmett startoval.
S povzdechem jsem si uvědomila, že s ním nic nemůžu, tak jsem se pohodlněji uvelebila a po chvíli usnula, protože předení motoru bylo zvláštně uklidňující.
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek V zajetí osudu 46:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!