Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 41

29.01.2010 (22:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4783×

„Teda Edí. Sotva se rozejdeš s Bellou, už máš v posteli jinou,“ zakřičel někdo a rozrazil dveře. Rozespale jsem zamžourala a viděla Emmetta, jak stojí zaraženě mezi dveřmi. „Jé, ahoj Bello. nechtěl jsem rušit,“ podrbal se nervózně na hlavě a zase odešel.

Povzdychla jsem si a zase zavřela oči. Točila jsem se na bok a s nadějí, že zase usnu, jsem si přetáhla peřinu přes hlavu, ale nepovedlo se, tak jsem se posadila. Edward vedle mě pořád spal a já se namohla vynadívat na jeho dokonalou tvář, tak jsem ho hypnotizovala pohledem, dokaď se nevzbudil.

„Ahoj,“ zašeptala jsem a Edward se usmál. „Byl tu Emmett,“ vzpomněla jsem si na ranní návštěvu.

„Já vím, slyšel jsem ho,“ povzdechl si,

„Ty slyšíš ve spánku?“ zasmála jsem se, ale smích nahradil záchvat kašle.

„Někdy ti to vysvětlím,“ zamumlal a starostlivě si mě měřil.

„Jsem v pořádku. Jen mám… trochu hlad,“ usmála jsem se, když mi zakručelo v břiše.

„Jdeme snídat,“ zvednul se a natáhl na sebe kalhoty, tak jsem na sebe natáhla kalhotky a jeho tričko, které mi bylo pod zadek a spolu jsme se šli nasnídat.

„Tak tohle mi vysvětlíte. Rozešli jste se nebo ne?“ přišel do kuchyně  Emmett a podezřele si nás prohlížel.

„No rozešli, ale kdo říká, že nemůžeme být kamarádi?“ usmála jsem se.

„Ale…,“ zmateně zakroutil hlavou a odešel. Koukla jsem na Edwarda a oba jsme propukli v hlasitý smích, který ale přerušil můj kašel.

„Ahoj Bello, co tady děláš?“ přiřítila se do kuchyně Alice.

„Ahoj,“ pozdravila jsem jí taky a k tomu, co tady dělám, jsem se radši nevyjadřovala.

„Usmiřovací noc,“ pochlubil se Edward a já radši sklopila hlavu.

„Cože? Tak vy jste se nerozešli?“ přilítl Emmett znovu.

„Ne,“ oznámila jsem mu s úsměvem.

„A proč jste říkali, že jo?“ těkal pohledem ze mě na Edwarda a zpátky na mě.

„Nemusíš vědět všechno,“ pokrčila jsem rameny a zase se rozkašlala.

„Možná bych tě měl hodit domů,“ nabídl mi Edward, když jsme dojedli.

„Tak jo,“ kývla jsem a šla se obléct. Domů jsme to stihli akorát na oběd. Všichni seděli u stolu a tentokrát nás poctil návštěvou i John.

„Ahoj,“ pozdravila jsem a sedla si ke stolu.

„Ahoj, kde jsi byla?“ zeptala se máma zvědavě.

„Na hokeji,“ usmála jsem se.

„Jasně a zápas se hrál celou noc,“ vložil se do toho John, ale máma ho utnula ledovým pohledem, tak přestal. Nandala jsem si jídlo na talíř a začala jíst, ale moc mi to nechutnalo. Neměla jsem hlad.

„Tobě to nechutná?“ zeptala se máma, když viděla, jak se v tom típu.

„Ne, je to dobré, ale není mi moc dobře. Asi si půjdu lehnout,“ zvedla jsem se.

„Nebudeš náhodou těhotná?“ zakřičel za mnou John a já myslela, že ho zabiju. Radši jsem to přešla mlčením a šla k sobě do pokoje. Trochu se do mě dala zima, tak jsem si svlékla kalhoty, zalezla si do postele a během chvilky jsem usnula.

Vzbudila jsem se kolem půlnoci a bylo mi snad ještě hůř. Nakonec jsem se přemluvila a šla si dát sprchu. Byla mi sice zima ještě větší, ale jakmile jsem znovu zalezla do postele a trochu se zahřála, znovu jsem usnula.

„Bello, vstávej. Musíš do školy,“ budila mě ráno máma. „Bože, ty úplně hoříš,“ zděsila se, když mě pohladila po čele. „Vydrž, donesu ti teploměr,“ odběhla do kuchyně. Když se vrátila, teploměr mi strčila pod paždí a čekala. Po pěti minutách jsem ho vyndala a máma zatajila dech.

„Co je?“ zachraptěla jsem.

,,Máš horečku. Dojdu ti pro prášek a pro čaj,“ pohladila mě po vlasech a odešla.

„Na, vezmi si to,“ pomohla mi se posadit a dala mi prášek a hrnek čaje.

„Díky,“ zašeptala jsem a po chvíli znovu usnula.

Vzbudilo mě zvonění toho otravného telefonu, který ležel na mém nočním stolku. Nemohla jsem si vybavit, kde se tam vzal, ale neřešila jsem to.

„Prosím,“ zachraptěla jsem.

„Hvězdo, proč si nebyla ve škole?“ ptal se vyplašeně Edward.

„Jsem nemocná,“ vysvětlila jsem a rozkašlala se.

„A co ti je? Můžu přijet?“

„Asi mám jen chřipku, a jestli přijedeš, tak s tebou už nikdy nepromluvím,“ snažila jsem se znít výhružně, ale asi to efektně neznělo.

„To mě mrzí. Neměl jsem tě na ten hokej brát,“ omlouval se.

„Edwarde, ty za to nemůžeš.“

„Dobře. Pohádáme se, až budeš zdravá,“ utnul moje chabé pokusy.

„S tím souhlasím.“

„Tak odpočívej,“ radil mi.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem.

„Já tebe víc,“ zasmál se a ukončil hovor, abych se s ním nemohla hádat. Mamka mi potom donesla jídlo, abych do sebe alespoň něco dostala, a pak jsem znovu usnula.

Takhle jsem prospala i úterý a středu, ale jednu výhodu to mělo, protože se můj stav začal zlepšovat. Už jsem tolik nekašlala a teplota mi klesla, takže to vypadalo, že v pondělí nastoupím v plné síle do školy. Ve čtvrtek jsem svojí urozenost přemístila do obýváku k televizi a odpoledne někdo zaklepal. Vyhrabala jsem se z peřiny a šla otevřít. Za dveřmi na mě čekal velký puget červených růží, za kterou se schovával… Edward.

„Ahoj,“ usmál se na mě.

„Ahoj, co tady děláš?“ zarazila jsem se.

„Šťastný Valentýn,“ popřál mi s úsměvem a přitáhl si mě na polibek.

„Budeš nemocný,“ lapala jsem po dechu, když se ode mě odtáhl.

„Neboj,“ zašeptal a znovu mě políbil. Hned, co mi dovolil se nadechnout, do ruky mi dal kytku a ještě vytáhl malý balíček.

„Co to je?“ nadzvedla jsem obočí.

„To aby si mě měla u sebe i v noci,“ vysvětlil a moje zvědavost ještě vzrostla.

Rychle jsem roztrhla papír, a když jsem to vyndala, vykouklo na mě bílé tričko s černým, tlustým nápisem I LOVE BELLA FOREVER.

„Páni,“ vydechla jsem. „Ale já mám pro tebe dárek nahoře, tak počkej,“ položila jsem kytku na botník a běžela jsem nahoru. Za běhu jsem si oblékla tričko na pyžamo a ze skříně vytáhla dárek pro Edwarda. Trochu jsem se za to srdíčko styděla, ale co. Mávla jsem nad tím rukou a běžela jsem zpátky.

„Je to trochu dětinské,“ podala jsem mu s omluvným výrazem srdíčko.

„Díky,“ usmál se a znovu mě políbil. Líbali by jsme se tam ještě dlouho, kdyby mi nezačala být zima.

„Možná by jsi měla jít zase do postele,“ doporučil mi, když se ode mě odtáhnul.

„A nechceš se mnou?“ usmála jsem se prosebně.

„Díky za lákavou nabídku, ale někdy jindy. Počkám si, až budeš úplně zdravá, abych si tě mohl pořádně užít,“ pohladil mě po tváři.

„Tak dobře. Uvidíme se v pondělí,“ rozloučila jsem se.

„Ahoj,“ políbil mě a šel do auta. Věnoval mi ještě poslední pohled a odjel.

S kytkou jsem došla do kuchyně, vzala vázu, natočila do ní vodu a donesla jí do obýváku. Pak jsem se zavrtala zpátky do peřin a začala přepínat programy, abych zahnala nudu. Po chvíli přišla máma z práce a rentgenovala pohledem růže.

„Edward,“ vysvětlila jsem jedním slovem, tak šla dělat večeři.

Když jsem dojedla, šla jsem si dát po dlouhé době sprchu. Umyla jsem si vlasy, ale protože mi začala být zima, neprodlužovala jsem to a zalezla zpátky do postele. Mamka mi ještě přinesla teploměr a pak mě nechala odpočívat,

Protože jsem byla ještě pořád unavená, usnula jsem brzo a ráno si docela pospala, protože jsem se vzbudila akorát na oběd. Nikdo doma nebyl, tak jsem si ohřála těstoviny od večeře a zase jsem se uvelebila u televize. Nechápala jsem, jak se mi to mohlo povést, ale znovu jsem usnula. Zdál se mi naprosto dokonalý sen, ale později jsem si uvědomila, že je to skutečnost. Něčí rty mě líbali a já jim to v domnění, že je to Edward hladově oplácela. Počkat, ale co tu dělá Edward? Zmateně jsem otevřela oči a zděsila se.

40. kapitola - 42. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 41: