Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 40

28.01.2010 (15:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4962×

„Včera jsi byla naprosto úžasná herečka. Oba ti to sežrali i s navijákem,“ pochválil mě Edward, když mě v sobotu odpoledne vyzvedl.

„Díky, ale dalo mi docela práci, abych se nasmála,“ usmála jsem se a nasedla do auta. „Tak kam to bude dneska?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Doufám, že sis vzala teplé oblečení,“ kouknul na mě.

„Jo, Alice něco říkala,“ kývla jsem.

„To je dobře. Bude tam trochu zima,“ usmál se a po nějaké době jsme zastavili v Seattlu u zimního stadionu.

„Nejdeme zase bruslit, že ne?“ zeptala jsem se s obavou.

„Ne,“ zasmál se. „Dneska se jdeme jen dívat.“

„Hokej?“ udivila jsem se, když jsem uviděla ty fanoušky.

„Jasně, vsadíme se?“ blýsknul po mě zářivým úsměvem.

„O co?“

„Výherce si může přát cokoliv?“ nadzvedl obočí.

„Ale žádné debilní úkoly,“ napomenula jsem ho.

„S tím se počítá,“ nabídl mi ruku na stvrzení sázky, tak jsem jí přijala a posadili jsme se na tribunu.

„A kdo vlastně hraje?“

„Seattle proti Portlandu,“ usmál se na mě.

„Tak já fandím Seattlu.“

„Dobře,“ kývnul a hráči vyjeli na led, takže potom už promluvit nešlo.

Hokej jsem si užívala, protože Seattle vyhrával a první třetina skončila 2:0 pro mě, takže jsem si v hlavě spřádala přání. Druhá třetina ale už tak optimisticky nevypadala. Portland střílel jeden gól za druhým, takže to bylo 2:4 pro Edwarda.

„To byl faul,“ otočila jsem se zamračeně na Edwarda, když hráč Portlandu naboural s mým Seattleňákem do matinelu.

„Nějak se vyznáš, ne?“ otočil se na mě.

„Když jme byli s Johnem menší, táta nás často brával všechny na hokej, nebo jsme se doma dívali na televizi. Byla to zábava,“ usmála jsem se nad starými vzpomínkami a zase jsem se věnovala hře.

Už to bylo 2:5 a nejen, že mě to přestalo bavit, ale začínala mi být i pořádná zima.

„Edwarde, mě už to nebaví a je mi zima,“ stěžovala jsem si, když skončila druhá třetina.

„Tebe to nebaví, protože prohráváš,“ smál se.

„Je mi zima,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Tak přiznej, že mám pravdu a můžu si vybrat svojí výhru,“ nabídl mi.

„Ne, je mi zima,“ stála jsem si tvrdohlavě na svém.

„Mají tu automat na kafe,“ usmál se uličnicky.

„Edwarde, já vážně zmrznu,“ třela jsem si ruce o sebe, abych se alespoň trochu zahřála.

„Tak už to přiznej,“ kouknul se na mě.

„Ano, dobře, přiznávám. Je mi zima a nebaví mě to, protože Seattle prohrává,“ povzdechla jsem si a Edward se usmál.

„Dobře a ještě dodej, že si můžu vybrat výhru,“ přitiskl se ke mně a svými rty se otřel o mojí tvář.

„Můžeš si vybrat svojí odměnu,“ vydechla jsem a po zádech mi přeběhl mráz.

„Tak jdeme,“ s úsměvem mě vzal za ruku a konečně jsem šli z toho mrazivého prostředí.

Venku to sice nebylo o moc lepší, ale jakmile jsme nasedli do auta, Edward zapnul topení a než jsme se vymotali ze Seattlu, v autě už bylo krásně teploučko, tak jsem si sundala bundu. Edward mě sjel pohledem, ale nekomentoval to, tak jsem zapnula rádio. Vraceli jsme se do Forks, ale ve městě jsme nezastavili, takže jsme museli jet k nim domů.

„Jsme tady,“ usmál se na mě, když zastavil před jejich domem.

Všude byla tma, takže doma nejspíš nikdo nebyl. Pomalu jsem vystoupila a Edward mě objal kolem pasu. Společně jsme šli dovnitř a jen co se zaklaply dveře, Edward se na mě vrhnul.

Začal mě vášnivě líbat a rozepnul mi mikinu, kterou odhodil do kouta. Víc jsem se na něj přitiskla a Edward si mě vzal do náruče, aby nás mohl přemístit do jeho pokoje. Tam mě postavil na zem a přitisknul mě na dveře. Znovu jsem ho objala a začala ho líbat. On mi rychle vysvlékl tričko a svými rty sjel na můj krk. Zaklonila jsem hlavu, a když jemně skousl mojí kůži, slastně jsem vzdychla. Edward mě natlačil víc na dveře a začal mi rozepínat kalhoty, tak jsem mu vysvlékla triko. Kalhoty mi rovnou stáhnul a zul mi i boty. Pak se vrátil k mým rtům, a když nás směroval k posteli, sundal kalhoty i sobě. Stáhnul nás na postel, mě si přetočil pod sebe a jedním pohybem mi rozepnul podprsenku. Hrál si s mými ňadry a já slastně sténala. To ho ještě víc pobízelo a s každým dotykem jsem byla blíž k orgasmu.

„Ach,“ vydechla jsem a hladově ho políbila.

Jen co jsem to trochu rozdýchala, prsty jsem sjela k lemu jeho boxerek a chtěla je stáhnout, ale zastavil mě.

„Já sám. Je to moje výhra a já si jí chystám naplno vychutnat,“ zašeptal mi do ucha, když jsem na něj zaraženě koukala. Ani nečekal na mojí reakci a vrhnul se na moje pootevřené rty.

Vzdychla jsem, když se naše jazyky střetly a Edward mi sundal kalhotky. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem se mu po druhé pokusila svléknout boxerky, ale zase se mi to nepovedlo.

„Buď hodná,“ usmál se, a aby se pojistil, dal mi ruce za hlavu.

„Edwarde, prosím,“ zasténala jsem, když si vzal do pusy mojí bradavku.

„Cože?“ odtáhl se s úsměvem.

„Prosím,“ zašeptala jsem a doufala, že už mě trápit nebude. „Prosím,“ zašeptala jsem znovu, když se k ničemu neměl, ale Edward do mě konečně pomalu vniknul.

Zalapala jsem po dechu a slastí přivřela oči, když se ve mně začal pomalu pohybovat. Snažila jsem se uvolnit ruce, které mi stále držel za hlavou, ale nešlo to. Edward se ve mně pohyboval co nejpomaleji to šlo, ale i přesto jsem cítila narůstající vzrušení, tak jsem se alespoň snažila pohybovat pánví proti němu. Nakonec jsem dospěla ke snad nejlepšímu orgasmu svého života a vyčerpaně jsem zůstala ležet. Edward ještě párkrát přirazil a s výkřikem se svalil vedle mě a tím konečně uvolnil mé ruce.

„Páni, to bylo něco,“ otočila jsem se na bok, abych na něj viděla.

„To jo,“ usmál se na mě, když jsem zívla.

„A já myslel, že dáme ještě jedno kolo,“ posmutněl a pohladil mě po tváři.

„Kdo říká, že si nemůžeme zpříjemnit ráno,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu.

„Beru tě za slovo,“ přitáhl si k sobě mojí tvář a políbil mě.

„Tak dobrou noc,“ přitiskla jsem se k němu.

„Hezky se vyspi, hvězdo,“ popřál a dal mi pusu do vlasů.

39. kapitola - 41. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 40: