Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 34

1177794

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

V zajetí osudu 34Nevím, co mám k této kapitole napsat. Jen, že je asi o trochu kratší, protože jsem to potřebovala useknout tak, aby ta příští kapitola nebyla tak nudná, a aby byla alespoň o něčem. Jinak jak už jsem psala, nevím, kdy bude další, tak se na mě nezlobte. Jen toho mám poslední dobou moc.

07.01.2010 (19:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4942×

Rychle jsem vodu vypila a chtěla odejít, abych se s ním nepotkala, ale osud byl proti mně. Bohužel jsem se nestihla zdejchnout a srazily jsme se na schodech.

„A je, slečna drsňák. Mám se začít modlit, aby mi ten tvůj nabíječ nedal přes hubu?“ dobíral si mě. Radši jsem to přešla mlčením a utekla k sobě.

Hodila jsem tašku do kouta, a protože jsem se potřebovala uklidnit, vytáhla jsem Romea a Julii. Pustila jsem si mp3 a začetla jsem se do knížky. Když se setmělo, knížku jsem odhodila a šla si dát sprchu. Sebrala jsem pyžamo a šla do koupelny.

„Vydrž,“ ozvalo se, když jsem vzala za kliku a bylo zamčeno.

„Johne pohni!“ bouchla jsem do dveří a opřela se o zeď.

„Zvencni se,“ zašklebil se, když konečně vylezl.

„Chcípni,“ zasyčela jsem.

„Ble ble ble,“ skákal po schodech dolů, tak jsem radši zalezla do koupelny. Po dlouhé sprše jsem se vrátila ke knížce a po chvíli jsem usnula.

V sobotu, když jsem se nudila, uvědomila jsem si, že jsme se s Edwardem na ničem nedomluvili, tak mě docela překvapilo, když přišel.

„Ahoj. Co tu děláš?“ zeptala jsem se zmateně, ale s potěšeným úsměvem.

„Přišel jsem tě vytáhnout ven,“ pokrčil rameny a prohlédl si mě. Uvědomila jsem si, že mám na sobě jen obyčejné tepláky a vytahané tričko, ze kterého mi koukalo jedno rameno. Rychle jsem si ho zakryla, ale nebylo mi to nic platné, protože se mi tak zvětšil výstřih.

„Aha a kam půjdeme?“ snažila jsem se svést jeho pozornost jinam. Edward se usmál a z pod zad vytáhl… brusle. „Ne, ne , ne. Tohle po mě nechtěj,“ kroutila jsem hlavou a couvala, ale on mě chytil za ruku, abych nezdrhla.

„Prosím, Bello,“ škemral.

„Edwarde, pokud sis nevšiml, tak mi Carlisle právě sundal dlahu a já bych chvíli docela ráda zůstala nezraněná,“ přesvědčovala jsem ho.

„Prosím, bude to zábava a slibuju, že se ti nic nestane,“ přitáhnul si mě k sobě.

„To není fér,“ zašeptala jsem omámená jeho vůní.

„Ale to já vím,“ usmál se a jeho rty se mi otřely o tvář.

„Tak dobře. Pojď dovnitř. Jen na sebe něco hodím, ale jestli se mi něco stane, tak…“ nedořekla jsem, protože mě začal líbat. „Pojď nahoru,“ zamumlala jsem a táhla ho po slepu ke schodům.

„Ať se nezabiješ,“ odtáhl se s úsměvem, když jsem zakopla o první schod. Náš smích vylákal z pokoje Johna a ten si mě jen nenávistivě prohlížel.

„Pán dám-ti-přes-držku. Už se třesu,“ zasmál se posměšně a Edward se musel vážně přemáhat, aby mu přes ní vážně nedal.

„Pojď,“ tahala jsem ho za ruku a Edward naštěstí šel. Co nejrychleji jsem zapadla k sobě a Edward si sednul na postel. „Nevšímej si ho,“ vrhla jsem po něm prosebný pohled a šla ke skříni. Vytáhla jsem obyčejné rifle a černé triko s dlouhým rukávem a kapucou.

„Možná by se ti hodili teplé ponožky,“ nadhodil, když jsem chtěla jít.

„Dobrý nápad,“ usmála jsem se na něj a jedny pruhaté vytáhla ze šuflete.

Mezitím, co jsem si je nazouvala se Edward zvednul z mé postele a přesunul se ke dveřím. Ještě jsem po něm hodila prosebný pohled, aby Johna ignoroval a mohli jsme vyrazit. Ruku v ruce jsme šli ke dveřím, kde jsem si vzala boty a Edward sáhnul po mojí zimní bundě. Trochu šokovaně jsem na něj koukala, ale nakonec jsem si jí navlékla a šli jsme k autu. Jeli jsme do Port Angeles, protože tam byl nejbližší zimní stadion. Myslela jsem, že tam nebudeme sami, ale to jsem se šeredně spletla. Když zaparkoval, něco vytáhl ze zadní sedačky a to něco byla pruhatá šála, čepice a rukavice.

„Aby ti nenastydla ouška,“ nandal mi čepici. „Aby tě nebolelo v krku,“ omotal kolem mě snad dvoumetrovou šálu. „A aby tě nezábly prstíky,“ nandal mi rukavice a šli jsme dovnitř.

V šatně jsme si obuli brusle a Edward mi je pro jistotu utáhnul. Ještě jsem radši počkala, než se obul on, nandal si rukavice, a pak jsem se nejistě postavila. Pro jistotu jsem se ho chytla kolem pasu, ale k ledu jsem došli překvapivě bez problémů. Edward tam vlezl první a s nataženou rukou čekal na mě.

„Bello, neboj,“ uklidňoval mě, když jsem si ho nedůvěřivě měřila pohledem.

„Edwarde, stojím na tom poprvé v životě,“ připomínala jsem mu.

„No vidíš. Všechno je jednou poprvé,“ odpověděl mi a rychle mě stáhnul k sobě na led. Myslela jsem, že se mi šokem zastavilo srdce, ale byla jsem na ledě.

„To nebylo vtipné,“ napomenula jsem ho, ale s úsměvem. Edward jen pobaveně zakroutil hlavou a stoupnul si vedle mě. Chytila jsem se jeho ruky a nehodlala jí pustit.

„Nic se ti nestane,“ uklidňoval mě.

„To říkáš ty,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale nejspíš to slyšel, protože se uchechtl. Chtěla jsem si přešlápnout z nohy na nohu, ale nějak jsem ztratila stabilitu a válela jsem se na zemi. Ovšem Edward taky.

„Co děláš?“ podíval se na mě s vyvalenýma očima, ale já se místo odpovědi začala smát.

„Prej nic se ti nestane,“ opakovala jsem Edwardovu větu a opatrně se převalila na něj. „Ještě pořád si jsi jistý, že se mi nic nestane?“ zeptala jsem se stále vysmátá.

„Naprosto, protože pořád budeš ležet na zemi,“ zašklebil se a než jsem stihla vytasit nějakou odpověď, políbil mě.

Bohužel mi začala být zima, tak jsem se odtáhla a opatrně zvedla. Zvednul se mnohem rychleji a ladněji než já. Svou ruku mi omotal kolem pasu a já se alespoň snažila udržet rovnováhu.

„Je to úplně primitivní,“ začal. „Prostě se odpichuješ a střídáš pravou a levou nohu,“

„Dobře,“ kývla jsem a opatrně se rozjela.

Edward mě držel už jenom za ruku, abychom se případně vyhnuli hromadné kolizi, ale mě to stačilo. Upřímně řečeno, stačilo mi, když jsem ho vedle sebe cítila a můj strach se o trochu zmenšil a mohla jsem se víc soustředit na jízdu a na to, abych si něco neudělala. Po chvíli už jsem bruslila celkem obstojně a Edward mě odměňoval polibky, takže jsem měla dobrou motivaci.

33. kapitola - 35. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 34:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře