Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 33

04.01.2010 (08:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5052×

Probudila jsem se brzo. Chtěla jsem vstát, ale Edwardova ruka mě kolem pasu držela pevně a nechtěla jsem ho vzbudit, tak jsem zůstala ležet a nakonec jsem znovu usnula. Když jsem se vzbudila po druhé, Edwardovi prsty mi lehce kreslily po tváři a on mě pozoroval.

„Dobré ráno,“ zachraptěla jsem potichu a usmála se.

„Ahoj,“ opětoval mi a lehce mě políbil.

Chtěla jsem se na něj převalit, ale někdo zaťukal na dveře. Edward se vykroutil z mého obětí a zvednul se. Za chůze si oblékl boxerky a otevřel dveře.

„Dobré ráno,“ popřála mu pokojská. „Vaše snídaně,“

„Díky,“ vzal si od ní tác a zavřel jí před nosem. „Snídaně,“ vlezl si ke mně do postele a políbil mě.

Posadila jsem se, trochu si upravila župan a napila jsem se pomerančového džusu. Edward mi podstrčil plnou misku něčeho a lžičku.

„Díky, ale mohl bys mi alespoň říct, co to je,“

„Zavři oči,“

„Proč,“ zeptala jsem se zmateně.

„Zavři oči,“ přesvědčoval mě znovu a tak důkladně, že jsem podlehla a oči zavřela. Pomalu a nejistě jsem otevřela pusu a cítila jsem, jak mi do ní dal Edward kovovou lžičku.

„Hej, to je dobrý,“ otevřela jsem oči, když jsem to spolkla.

„No vidíš,“ usmál se a do pusy mi dal další sousto.

,,Díky, ale dál už to zvládnu sama,“ vytrhla jsem mu lžíci z ruky a dál jedla sama. Po snídani jsme se oblékli a já si na ruku dala zase tu protivnou dlahu.

„Když budeš hodná, možná se Carlislea zeptám, jestli by ti to už nesundal,“ usmál se a lehce mě políbil.

„Ale já jsem hodná vždycky,“ bránila jsem se.

„To se říká, kdo ví jestli,“ usmál se a dál mě líbal. Začalo se to pěkně rozjíždět, ale někdo opět zaťukal. „Pokojová služba,“  ozvalo se a Edward se s povzdechem odtáhnul.

„Jdeme? Pro příště budu muset najít jiný hotel,“ vzal mě za ruku a vyšli jsem na chodbu.

Na recepci jsme odevzdali klíče a šli jsme k autu. Cesta proběhla potichu, ale ovzduší bylo nabité emocemi. Když Edward zastavil u nás doma, otočil se na mě.

„Vyzvednu tě zítra,“

„Dobře,“ kývla jsem a Edward si mě přitáhl k sobě. Naše jazyky se proplétaly a ruce nevěděli, kam dřív.

„Edwarde… já… už… vážně… budu… muset… jít,“ snažila jsem se ze sebe dostat kloudnou větu, když mě začal líbat na krku.

„Tak jo. Uvidíme se zítra,“ pousmál se a já vystoupila. S menšími obavami jsem šla domů, ale nikdo nikde nebyl, tak jsem si mohla oddychnout.

Zbytek neděle jsem se jen tak poflakovala a šla jsem dokonce i brzy spát. V pondělí ráno mě vyzvedl Edward a mohla zase začít týdenní školní docházka. Na středu měl pro mě prý nějaké překvapení. Nemohla jsem se dočkat, ale i pondělí i úterý proběhlo celkem rychle. Ve středu mě Edward vytáhl ze školy o hodinu dřív a někam jsme jeli. Po chvíli jsem poznala cestu do nemocnice a odcvaklo mi to. S úsměvem jsem ho sledovala, když mi otevřel dveře a šli jsme za Carlislem.

„Bello,“ pozdravil mě kývnutím hlavy a úsměvem. Úsměv jsem mu oplatila a Edward si mě zase posadil na klín.

„Edward říkal, že už tě ta ruka nebolí, tak si myslím, že bych ti tu dlahu už mohl sundat.“

„Vážně?“ zatetelila jsem se radostí.

„Vážně,“ kývnul a začal vypisovat nějaký papír. ,,Ještě tě pošlu na kontrolní rentgen a pak se vrať zpátky,“ usmál se a podal mi žádanku.

S úsměvem jsem vyskočila na nohy a s Edwardem za sebou jsem šla na rentgen. Bohužel tam bylo pár lidí, tak jsem museli čekat. Edward si sednul, mě si zase posadil na klín a zmocnil se mých rtů. Vášnivě jsem vzdychla, čímž jsem si vysloužila pár znechucených pohledů, ale hned na to jsem zavřela oči a polibky Edwardovi opětovala.

„Slečna Swanová,“ vyrušila nás po chvíli sestra z našeho rozjímání. Edward neochotně vymotal ruce z mých vlasů a postavil mě na nohy.

„Počkám tady,“ kývnul, když jsem šla za sestrou.

Za pět minut už jsem byla hotová, ale ještě jsem musela počkat, než mi dá sestra snímky. Vrátila jsem se zpátky k Edwardovi, a když nám sestra dala obálku, šli jsme zpátky za Carlislem. Edward si mě zase posadil na klín a mezitím, co Carlisle přemýšlel, Edward mě laskal na krku.

„Edwarde,“ zasyčela jsem, když se začal rukou probojovávat pod mou mikinu a tričko.

„Hm?“  zamručel a dál mě líbal.

„Přestaň,“ snažila jsem se, aby to znělo přesvědčivě, ale byla to spíš jen taková tichá prosba.

„Bello,“ otočil se k mám Carlisle a s Edwardem jsme se rychle napřímili. Carlisle se zasmál a pokračoval. „Vypadá to dobře. Sice to ještě není úplně zahojené, ale myslím, že by se to do týdne mělo dát do pořádku.“

Trochu jsem posmutněla. To znamená, že tu pitomou dlahu budu muset nosit další týden? Nadávala jsem v duchu a doufala, že si to Carlisle ještě rozmyslí. „Ale myslím, že bych ti tu dlahu už mohl sundat,“ usmál se a přitom koukal na Edwarda. Otočila jsem se, abych věděla, co se děje, ale tvářil se normálně, tak jsem se otočila zpátky k doktorovi.

„Tak mi to ukaž,“ sednul si naproti nám a vzal mojí ruku. Sundal mi dlahu a opatrně jí prohmatával a prohlížel si jí. „Opravdu už tě to nebolí?“ ujišťoval se.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Dobře,“ zvednul se a sáhl do lékárničky, která visela na zdi a vytáhl z ní obvaz. „Pro jistotu ti to ještě zavážu a ještě budeš čtrnáct dní bez tělocviku,“ zavázal mi ruku, vyplnil nějaký papír a jakmile na něj dal razítko, podal mi ho.

„Díky,“ usmála jsem se vděčně a táhla Edwarda ke dveřím, abychom byli z nemocnice co nejdříve pryč.

Obvaz jsem si na ruce nechala do konce týdne, aby si Edward nestěžoval a o víkendu jsem se s ním chytala rozloučit. Edward mě v pátek dovez po škole domů a rozloučili jsme se. Vypadalo to, že budu zase doma sama, ale jen co jsem si v kuchyni nalila do sklenice vodu, bouchly dveře. Koukla jsem se z okna a málem mě kleplo, když jsem na příjezdové cestě uviděla Johnovo auto.

32. kapitola - 34. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 33: