Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 30

21.12.2009 (21:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4565×

„Áááá,“ zařvala jsem vyděšeně a rychle se otočila, abych viděla na toho zrádce. „Tohle už mi nikdy nedělej, víš jak jsem se bála?“ mluvila jsem na něj vyklepaně.

„Promiň,“ vzal můj obličej do dlaní. „Byl to blbý vtip,“

„To teda byl,“ souhlasila jsem, ale než jsem stačila říct něco dalšího, přitáhl si můj obličej a jeho rty se lačně vpíjely do těch mých.

Všechno jsem okamžitě vypustila z hlavy a ruce mu přesunula za krk. On pustil můj tvář a objal mě kolem pasu, aby si mě mohl přitáhnout blíž. Pak mě trochu nadzvedl a já mu omotala nohy kolem pasu. Zmateně jsem otevřela oči, když jsem cítila, jak někam jde, ale když mě posadil na kmen padlého stromu a ještě víc se ke mně přitisknul, zase jsem ho začala naplno líbat. Když jsem mu rukou zajela pod tričko, lesem se ozvalo zvonění telefonu. Edward se ho snažil ignorovat, ale zvonil pořád dokola, tak se nesouhlasně odtáhl.

„Alice co je?“ vyjel po své sestře. „No jo,“ zahučel a típnul to. „Asi by jsme se měli vrátit,“ zodpověděl mou nezodpovězenou otázku.

„Jo,“ souhlasila jsem a opatrně seskočila ze stromu.

Celou cestu jsem se Edwarda pevně držela za ruku, aby mi zase neutekl. Když zaparkoval u našeho domu, byla už pořádná tma.

„Vyzvednu tě zítra?“ ujistil se a já si vzpomněla na máminu podmínku.

,,Je tu menší problém,“ nervózně jsem si skousla ret. Zvědavě se na mě podíval a čekal na vysvětlení.

,,No, jak jsem byla ve středu v noci u tebe, tak mi mamka vynadala a dala mi podmínku, že jestli s tebou chci v sobotu někam jít, tak tě musím představit,“ vyklopila jsem rychle a sklopila hlavu.

„Takže u vás budu přesně ve čtyři odpoledne,“ oznámil mi, jako by nic.

Překvapeně jsem se na něj koukala a on se jen usmíval.

„Cože?“ vypadlo ze mě. „Ty se jdeš dobrovolně představit mé matce?“

„Ber to tak, že co bych pro tebe neudělal,“ pokrčil rameny.

„Už jsem ti řekla, že tě miluju?“ zamumlala jsem potichu a cítila, jak se mi hrne krev do tváří.

„Na to se nadá zapomenout,“ zašeptal mi těsně u ucha a moje srdce se divoce rozkmitalo. Pak se jeho rty dotkly mojí tváře a přibližovaly se k mým rtům. Pootočila jsem hlavu a naše rty se pomalu začaly oťukávat. Jen jsem děkovala, že je tma, takže nikdo nemohla vidět, jak jsme se po sobě v autě plazily.

„Edwarde?“ vzdychla jsem, když mi rty sjel na krk.

„Ano?“ zeptal se s úsměvem.

„Asi… bych… měla… jít… domů,…než…budu…mít… další… průser,“ vydechla jsem a se zavřenýma očima se vychutnávala tu rozkoš, které mi dopřávaly jeho šikovné rty.

„To… bys… měla,“ šeptal, ale dál mě pusinkoval na čelisti a krku.

„Edwarde,“ vydechla jsem znovu a on se nesouhlasně odtáhl. „Zítra ti to vynahradím. Slibuju,“ pohladila jsem ho po tváři a vystoupila.

Musela jsem se držet, abych si cestou domů neposkakovala, ale dokázala jsem to. Trochu mě překvapilo, že na příjezdové cestě nestojí Johnovo auto, ale co, třeba je někde pryč. V domě už se svítilo, takže je někdo doma.

„Ahoj,“ zavolala jsem ode dveří, protože už jsem nedokázala skrývat svou povznešenou náladu.

,,Ahoj,“ objevila se máma ve dveřích z kuchyně.

„Zítra ve čtyři přijde Edward, tak buď připravená,“ vzala jsem si ze skříně sušenku, a když jsem kolem ní procházela, dala jsem jí pusu na tvář. Pak jsem doslova vyskákala shody nahoru a zalezla k sobě. Z postele jsem shrábla pyžamo a odskákal do koupelny, kde jsem si dala dlouhou sprchu. Pak jsem zalezla pod peřinu a během chvíle jsem byla úplně tuhá.

I když jsem na příhodu v lese úplně zapomněla, celou noc mě provázeli noční můry, jak mě v tom lese Edward nechal a já jsem tam sama bloudila, protože jsem ho nemohla najít.

Probudila jsem se s křikem, ještě za tmy a nemohla jsem znovu usnout. Asi po deseti probděných minutách jsem naštvaně vylezla z postele a zamířila do koupelny. Stoupla jsem si před zrcadlo a zhrozila se. zacuchané vlasy a kruhy od očima, které se nedaly přehlédnout. Usoudila jsem, že by mi možná trochu pomohla sprcha, tak jsem ze sebe shodila pyžamo a pustila na sebe vodu. Střídala jsem teplou se studenou a vylezla, až když jsem cítila, že můžu normálně fungovat. Oblékla jsem se do volných tepláků a vytahaného trička a šla na snídani. Dole ještě nikdo nebyl, tak jsem si uvařila kafe, abych svému probrání ještě trochu pomohla, a k tomu jsem si namazala rohlík. Pomalu jsem snídala a přitom přemýšlela, co budu celé dopoledne dělat. Když mě nic nenapadlo, vrátila jsem se zpátky do pokoje a zamířila ke skříni, abych si vybrala oblečení na večer. Vyházela jsem snad všechno, co se dalo použít na postel a pak už jsem se v tom jenom bezradně přehrabovala.

„Bello, pojď se najíst,“ volala na mě máma a já se zděšeně podívala na hodiny.

S hlavou stále mezi oblečením jsem seběhla do kuchyně, kde už všichni, kromě mého povedeného bratříčka seděli a stolu.

,,Kde je John?“ nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

,,Je u nějakého kamaráda,“ odpověděla mi máma. Takže v překladu to znamenalo, je u nějaké buchty a celý víkend nevyleze z postele.

Na důkaz pochopení jsem kývla a byla jsem ráda za jeho nepřítomnost. Alespoň ho zítra nebudu muset řešit. Když jsem dojedla, pomohla jsem mámě sklidit nádobí, aby táta neměl řeči a pak jsem se zase vypařila mezi oblečení.

Padla jsem na postel a znovu se tím začala probírat. To, co se mi nelíbilo jsem hodila zpátky do skříně a nakonec venku zbyly jen modré minišaty bez ramínek. Jelikož jsem byla se svým výběrem celkem spokojená, začala jsem rabovat prádelník. Teď jsem byla ráda, že mě Alice zásobovala tolika množstvím sexy prádélka a já teď měla alespoň z čeho vybírat, aby to ladilo k šatům. Vybrala jsem si modrou, krajkovou podprsenku bez ramínek a tanga, ve stejné barvě. Sice jsem je moc nemusela, ale pro Edwarda všechno. Ovšem s botama to bude asi menší problém. Jediné, které se k tomuhle outfitu hodily, byly modré lodičky, které si prosadila Alice, ale teď jsem jí za to byla nesmírně vděčná.

Oblečená, ale bez bot jsem popadla svojí kosmetickou taštičku a šla do koupelny. Snažila jsem se zamaskovat ty kruhy pod očima, a když se mi to alespoň z části podařilo, lehce jsem se namalovala. S botama v ruce, abych se na schodech náhodou nezabila, jsem sešla dolů. Máma seděla v kuchyni u stolu a vyplňovala nějaké papíry. Když mě uviděla, jen se na mě vyvaleně podívala.

„Nekoukej se na mě tak,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu, protože se mi hrnula krev do tváří. Jen se zasmála a dál se věnovala papírům.

Moje smysl zbystřila, když se ozvalo zaklepání na dveře. Vykouzlila jsem na tváři úsměv a šla otevřít.

29. kapitola - 31. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 30: