Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 28

17.12.2009 (20:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5124×

„Kdo?“ ptal se zmateně.

„Mike a Lauren,“ vzlykla jsem.

„ A proč?“

„Že mě dostaneš do postele a pak mě odkopneš,“ zašeptala jsem.

„Bello,“ povzdechl si a objal mě. Všemi silami jsem se k němu přitiskla a brečela mu do trička. ,,Mám si to s nimi vyřídit?“ zeptal se viditelně potěšený tou myšlenkou. Zděšeně jsem se od něj odtáhla.

„Edwarde, nechceš se s Mikem poprat, že ne?“ snažila jsem se mu to vymluvit, protože mi došlo, že by Mike neměl žádnou šanci.

„Nejradši bych jim zakroutil krkem,“ procedil mezi zuby a znovu mě objal, když mi zakručelo v břiše. „Jdeme na oběd?“ zeptal se nejistě.

Kývla jsem, utřela si slzy a chytla ho za ruku. Cestou do jídelny jsem se snažila alespoň trochu upravit a možná se mi to i povedlo, protože si mě skoro nikdo nevšimnul. Došli jsme ke stolu, kde seděl zbytek Cullenů a Emmett otevřel pusu, aby něco řekl.

„Ty na mě ani nemluv,“ utnula jsem ho dřív, než stihl cokoliv vyslovit.

Jen pokrčil rameny, ale zklamaně se otočil k Rose. Edward si mě zase posadil na klín a přitáhl ke mně tác s jídlem. Vděčně jsem se na něj podívala a sáhla po housce se sýrem.

„Bello,“ zkusil to Emmett opatrně, ale neotočila jsem se na něj. „Promiň mi to ráno,“ pokračoval. „Vždyť to byla legrace,“

„Strašná,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale zřejmě to slyšel.

„Takže je mi odpuštěno?“ ujistil se nadšeně a tomu se prostě nedalo říct ne. „Díky,“ vyskočil, vytrhl mě z Edwardova sevření a pevně mě objal. Nohy jsem měla nad zemí a svýma rukama mi drtil žebra.

„Emmette, to bolí,“ snažila jsem se smát, ale nějak mi to nešlo. Místo toho mi začaly vlhnout oči. „Emmette, au,“ vyhrkla jsem nahlas, ale stále mě nepouštěl.

„Emmette, pusť jí. Vždyť jí ublížíš,“ uslyšela jsem Alici a konečně jsem se dotkla země.

„Díky,“ vydechla jsem a vrátila se zpátky k Edwardovi na klín. Znovu jsem se pustila do housky, když zazvonilo. Já měla ještě tělocvik, takže hodinu nudy a Edward měl nevím co. Pomalu jsme se všichni zvedli a šli z jídelny pryč.

„Ty Bells, co kdybychom si zase někam o víkendu vyrazily?“ navrhnul Edward, když mě doprovázel k tělocvičně.

„Kam?“ zeptala jsem se.

„Co třeba ten tvůj oblíbený klub?“

„Já… se budu muset zeptat,“ vymluvila jsem se, protože co kdyby tam byl John a nebo Tom.

„Dobře, tak mi dáš zítra vědět a nějak to naplánujem,“ usmál se a dal mi pusu. „Pak na mě počkej u auta,“ zašeptal ještě a zmizel. Věděla jsem, že se nemusím ptát a mamka mě pustí. Ovšem s tátou a Johnem to bude asi větší problém, ale třeba by o tom ani nemuseli vědět.

Celý tělocvik jsem přemýšlela, jak to asi udělat, ale hodina mi připadala hrozně krátká, takže jsem nic vymyslet nestihla. Mikovi jsem se radši obloukem vyhnula a šla před školu na parkoviště. Jeep už tam naštěstí nebyl, takže únos nehrozil a Edward se ke mně blížil.

„Tak jsem domyslel tu sobotu, jestli to vyjde,“ promluvil v autě.

,,A na co si přišel?“

,,No, mohli bychom si třeba někam zajít na jídlo, pak se trochu pobavit a zbytek nechám na tobě, ale já bych o jednom plánu věděl,“ svůdnicky se na mě usmál a já měla co dělat, abych se na něj nevrhla, protože jsem moc dobře věděla, na co naráží.

„To zní dobře, jen se domluvím doma,“ snažila jsem se znít nadšeně.

„Budu se těšit,“ usmál se a zastavil před domem.

Nahnula jsem se k němu pro polibek, ale bylo to mnohem vášnivější, než jsem čekala, a i když jsem nechtěla, musela jsem se pro nedostatek kyslíku odtrhnout.

„To je vydírání,“ obvinila jsem ho, protože moc dobře věděl, že tomuhle neodolám.

„To není,“ zakroutil hlavou.

„Ale je a nehádej se se mnou,“ stála jsem si na svém.

„Ne, ty se nehá…“ slovo už nedopověděl, protože jsem ho zase začala líbat.

„Ale je,“ odtrhla jsem se s úsměvem a rychle vystoupila.

S přiblblým úsměvem jsem šla domů a přišlo mi, že je něco v nepořádku. Musela jsem se štípnout, abych se vrátila zpátky do reality, protože na příjezdové cestě stály dvě auta. Moje a mámy. Co tady ale dělá moje auto? Vždyť jsem s ním jela k Edwardovi a nepamatuju si, že bych ho odvezla domů. Zatřepala jsem hlavou s tím, že se na to zítra zeptám Edwarda a šla jsem dovnitř.

„Mami?“ zavolala jsem, když se zavřely dveře. Ohnula jsem se, abych se mohla zout, a když jsem zvedla hlavu, máma stála nade mnou.

,,Isabello Marie Swanová,“ oslovila mě celým mým jménem a to nevěstilo nic dobrého. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde jsi celou noc byla?“ zahřměla zlověstně.

Protože jsem jí nechtěla říkat pravý důvod a nechtěla jsem jí říkat vůbec nic, jen jsem provinile sklopila hlavu a čekala, co mi zakáže.

„Takže to bylo naposled mladá dámo,“ pokračovala. „Podívej, mě je jedno s kým si byla, ale ocenila bych, kdybys mi příště alespoň napsala, že někam jdeš a vrátíš se ráno. Víš, jak jsem se o tebe bála? Nehledě na to, že jsi šla dneska do školy. Copak ti ty víkendy nestačí? Lítáš si kdo ví kde a nikdy jsem ti to nezakázala ani neřekla půl slova,“ vztek z ní pomalu vyprchával a na konci už mluvila téměř normálně.

„Promiň, ž se to nestane,“ zašeptala jsem s obavou.

„To doufám,“

„Řekneš to tátovi?“ zeptala jsem se s obavou a čekala na rozsudek.

27. kapitola - 29. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 28: