Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 20

25.11.2009 (18:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5216×

Probudila jsem se s úsměvem na tváři a rozhodla se, že si udělám pyžamový den. V koupelně jsem na sebe hodila župan vyčistila zuby, pročísla vlasy a šla jsem si pro snídani. Na schodech jsem se setkala tváří tvář s Johnovou noční návštěvou, která na sobě měla jeho vytahané tričko.

„Jess?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Bello,“ nejistě se usmála a  prohrábla si vlasy.

„Co tu děláš?“ nedalo mi to a zeptala jsem se.

„Já… večer jsem se pro tebe chtěla stavit, jestli by jsi někam nevyrazila, ale ty jsi nebyla doma a John…“

„Jasně John,“ nenechala jsem jí domluvit, protože jsem nechtěla znát podrobnosti. „Dáš si snídani?“ nabídla jsem jí.

„Díky,“ kývla s úsměvem a šla za mnou do kuchyně. Divila jsem se, kde se v ní bere ta mlčenlivost. Poslední dobou mě sice moc nemusela a teď taková změna.

„Byla jsi s Cullenem?“ začala, když jsem před ní položila misku s cereáliemi.

„Jo,“ kývla jsem na souhlas a začala jíst.

„Aha, a kde jste byli?“ Ano, už jsem myslela, že nezačne, ale její zvědavost nezklamala.

„Na večeři a pak v kině,“ zamumlala jsem a než se stihla na něco dalšího zeptat, objevil se v kuchyni John. Obě nás sjel pohledem, a pak si šel udělat snídani.

„Tak co ten tvůj nabíječ? Byl alespoň dobrej, nebo nestál za nic?“ začal do mě rýpat.

„A co tebe to zajímá? Starej se o svoje,“ odsekla jsem a do dřezu hodila prázdnou misku od snídaně.

„Tak sorry, jsem se jenom zeptal,“ zašklebil se posměšně.

„Tak příště drž radši hubu!“ vyjela jsem na něj a radši odešla. Vůbec jsem nechápala, co to do mě vjelo, ale strašně mě naštvalo, že o Edwardovi mluvil jako o někom, koho mám jen na sex. Zabouchla jsem se v pokoji a plácla sebou na postel. Ze stolku jsem vytáhla mp3 a pustila si písničky, při kterých se krásně relaxovalo a přemýšlelo.

„Bello, půjdeš mi pomoct s obědem?“ vyrušila mě máma.

„Jo, už jdu,“ zahučela jsem neochotně a pomalu se zvedla.

Vypnula jsem mp3, a přes moje plány pyžamového dne jsem se převlékla do vytahaných tepláků a trička, protože vařit v pyžamu by byl holý nerozum. Seběhla jsem do kuchyně, kde už máma dělala řízky a na sporáku se vařily brambory, nejspíše na bramborovou kaši.

„Uděláš salát?“ kývla směrem k okurce.

„Jo,“ odpověděla jsem a ze skříně vytáhla struhadlo.

„Jak ses včera měla. Užili jste si to?“ začala vyzvídat.

„Jo, bylo to super,“ uchechtla se při vzpomínce na popcornovou válku.

„Tak to je fajn,“ usmála se a dál se věnovala přípravě oběda.

Než jsem nastrouhala okurku, bylo poledne a oběd už byl skoro hotový, tak jsem začala připravovat na stůl. Odněkud se přiřítil John a za ním táta. Mohla jsem tušit, že se to neobejde bez problému, ale John se vyznamenal.

„Ale ne. Naše princeznička sestoupila z nebeských výšin prvního zamilování a vrátila se do reality, aby taky něco dělala,“ začal hned rýpat.

„Johne!“ okřikla ho máma, než jsem mu stačila odpovědět.

„No co je? Neříkám snad pravdu? Včera přišla bůh ví kdy a minulý týden jí sebrali řidičák, takže…“ odmlčel se ve výrazném gestu.

„Cože? Tobě sebrali papíry?“ zahřměl táta a já moc dobře věděla, že tohle dobře neskončí.

„Jenže já za to nemohla,“ snažila jsem se obhájit, ale máma mi položila ruku na rameno.

„Musíte se hádat i v neděli u oběda?“ vyštěkla naštvaně. „Tak jí sebrali řidičák no. Ty tři měsíce prostě nějak přežije a nemusíte z toho dělat válečný konflikt. Johne, ty toho nech a starej se o svoje!“ okřikla je a každému na talíř nandala jídlo. Když se můj pohled setkal s Johnovým, jen se na mě posměšně zašklebil a jedl dál. Celou dobu bylo hrobové ticho a bylo slyšet jen tiché tikání hodin a škrábání příborů o talíře.

„Pomůžu ti s nádobím, a pak se půjdu učit,“ zvedla jsem se a začala sbírat talíře. Za chvíli už byla kuchyň uklizená, tak jsem se mohla bez problému zdejchnout.

„Bello,“ zastavila mě ve dveřích. „Nic si z nich nedělej, víš jaký oba jsou.“

„Jasně,“ zamručela jsem a odešla.

Protože jsme měli psát písemku z angličtiny, tak jsem se snažila alespoň trochu naučit, ale vůbec mi to nešlo. Snažila jsem se soustředit, ale pořád jsem musela myslet na něco jiného. Nebo spíš na někoho. To bylo přesnější, tak jsem učení vzdala. Připravila jsem si věci na zítra a do tašky hodila i Edwardovy sešity, které měl stále u mě na stole. Než jsem se nadála, byl večer, tak jsem zamířila do sprchy. Vypadalo to, že John už odjel, tak jsem si mohla oddychnout.

Ráno bylo v pohodě, protože rodiče už byli v práci, takže mě nikdo nebuzeroval. Když jsem se v pyžamu doploužila do kuchyně pro snídani, ozvalo se zaklepání. Takhle ráno to mohl být jedině Edward, tak jsem šla zvědavě otevřít s hrnkem čaje v ruce jedné a s namazaným rohlíkem v druhé.

„Ahoj, nejsi tu nějak brzo?“ nadzvedla jsem obočí.

„Myslel jsem, že budeš mít větší radost,“ trochu se zamračil, ale dal mi pusu.

„Většinou k nám návštěvy nechodí takhle brzy,“ poznamenala jsem cestou do kuchyně.

„Je to vidět,“ uchechtl se a šel za mnou do kuchyně.

„Hele, nepomlouvej jo. Jestli se ti něco nelíbí, můžeš počkat v autě,“ navrhla jsem a sedla si ke stolu.

„Já bych rád, ale když tě nikdo nebude popohánět, tak přijdeme pozdě,“ usmál se a sednul se naproti mně.

„Nebuď drzý,“ křikla jsem ho se s smíchem a koukla jsem se na hodiny. Čaj, který jsem zrovna pila jsem vyprskla zpátky do hrnku. Už jsem nestíhala..

„Sakra, to jsi mě nemohl upozornit dřív?“ rychle jsem se zvedla a upalovala nahoru.

„Můžu se jít zase dívat?“ křiknul na mě se smíchem.

,,Ne!“ procedila jsem mezi zuby a ze stolu popadla hromádku oblečení, kterou jsem si díkybohu připravila večer. Sprintovala jsem do koupelny, abych se mohla převléknout a upravit. Když jsem oblékala ponožky, málem jsem sebou sekla, ale povedlo se mi to ustát. Nakonec jsem stejně zjistila, že jsou děravé, takže s hřebenem v levé ruce a s kartáčkem na zuby v puse jsem sprintovala pro ponožky jiné. Jenže, když jsem běžela zpátky, málem jsem zakopla o svoje nohy a ze zdola se ozval hlasitý smích. Nechala jsem to být a pokračovala v cestě do koupelny. Pyžamo jsem hodila na vanu a byla jsem hotová. Seběhla jsem shody dolů, ale u dveří jsem se zastavila, protože mi něco chybělo. Povzdechla jsem si a běžela zpátky do pokoje. Ze země jsem popadla tašku a běžela jsem zase dolů. Pak jsem si ještě vzpomněla na mobil, který se válel někde u postele, ale nad tím jsem jenom mávla rukou a šla jsem ke dveřím, kde jsem si vzala boty a bundu.

„Jdeme,“ čapla jsem Edwarda za ruku a táhla ho ven.

V zámku jsem otočila klíčem, aby se neřeklo a šla jsem k autu. Edward mi podržel dveře, aby mohla nastoupit a za chvíli už seděl na místě řidiče a startoval.

19. kapitola - 21. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 20: