Co zase provede John? Překazí Belle opět koni s Edwardem, a nebo se mu Bella konečně postaví? Ať tak, nebo tak bude to stát rozhodně za to, tak si to užijte a čím víc komentářů bude, ím dřív bude další díl!!!
21.11.2009 (11:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4940×
„Co chceš?“ vyštěkla jsem na něj otráveně.
„Nic, jen je fajn, že se oblékáš. Jedeme do Port,“ oznámil mi se zákeřným úsměvem a chtěl odejít.
„Nejedu,“ řekla jsem rozhodně a on se pomalu otočil.
„Já se tě neptal,“ chtěl znovu odejít.
„A já ti neodpovídala,“ zase jsem ho zastavila. Chtěl mi ještě něco říct, ale ozvalo se zaklepání na dveře, tak jsem se otočila a šla otevřít. „Edwarde,“ vypadlo ze mě překvapeně.
„Ahoj. Ptát se, jestli můžeme jít je asi zbytečné, co?“ sjel mě pohledem od hlavy k patě.
„Dej mi chvilku,“ naznačila jsem mu, aby šel dál a šla jsem za ním. Myslela jsem, že už mi dá John pokoj, ale opak byl pravdou.
„Běž nahoru. Druhý dveře vlevo,“ poslala jsem Edwarda pryč, aby se naší hádky nemusel účastnit. Edward se po Johnovi pochybně podíval a vyšel po schodech nahoru.
„Když ti na něm tolik záleží, tak ho vezmi s sebou,“ kývnul směrem k mému pokoji a z toho úšklebku bylo vidět, jak se musí přemáhat, aby to vůbec vyslovil.
„Nevezmu,“ zase jsem si stála na svém.
„A to jako proč?“ nadzvednul zvědavě obočí.
„Protože mi vzali řidičák,“ zakřičela jsem naštvaně, a než stihl něco říct, vydupala jsem schody. „Debil,“ zamumlala jsem si pro sebe a zapadla k sobě. Jen co jsem zavřela dveře, někdo zamknul a klíčem mi zamával před obličejem, aby si ho následně mohl strčit do kapsy. Usmála jsem se a Edward mé rty zatkl v polibku.
„Neměli bychom jít?“ vykroutila jsem se mu a šla ke skříni.
„Můžu ti vybrat oblečení?“ zeptal se až moc nadšeně.
„Není to riskantní?“ zaváhala jsem.
„Ber to jako doplacení splátky,“ vítězně se usmál a kývnul hlavou ke stolu, kde ležely jeho sešity. S pokrčením ramen jsem kapitulovala a sedla si na postel.
Nejdříve se začal přehrabovat v prádelníku. Se zvednutým bočím vytáhl červený komplet s podvazky a významně se na mě podíval.
„Nech si zajít chuť,“ zašklebila jsem se na něj a v duchu posílala Alici do horoucích pekel. „Ale oblečení je ve skříni,“ poradila jsem mu, když se k opuštění prádelníku moc neměl. „Edwarde!“ napomenula jsem ho se smíchem, když vytahoval stále odvážnější kousky.
„No jo,“ zahučel zklamaně a konečně se přesunul ke skříni. Se zamyšleným výrazem si prohlížel všechno mé oblečení a bohužel se dostal i k těm kouskům, které byly úplně vespod, a vybírala je hlavně Alice.
„Hotovo,“ usmál se a hodil mi hromádku oblečení. Prohlédla jsem si to, a než jsem stačila něco říct, předběhl mě. „Úrok, pamatuješ?“ Jen jsem kývla a šla se obléct do koupelny.
Bohužel dveře byly zamčené a klíč měl u sebe Edward. Tvářil se samolibě, tak jsem usoudila, že mi ho jen tak nedá. Super, tak se trochu pobavíme. Pomalu jsem si přejela po okraji ručníku a kousek po kousku jsem ho sunula dolů. Když jsem si všimla jeho výrazu, musela jsem se hodně přemáhat, abych se nezačala smát.
Oči mu málem vypadly z důlků a pusu měl úžasem otevřenou.
„Aby ti tam nevlétla moucha,“ dobírala jsem si ho a ručník nechala sklouznout úplně.
Pomalu jsem si šáhla na postel pro silonky, potom pro ty krátké kraťásky, které mi vybral. Bylo to trochu méně efektivní, než jsem plánovala, protože díky té pitomé dlaze, mi nešel zapnout knoflík.
„Sakra,“ klela jsem, když se mi to nepovedlo ani na potřetí. Edward se na mě asi už nemohl dívat, protože se z ničeho nic ocitl přímo přede mnou.
„Jsi neodolatelná,“ vyšvihl mi poklonu a sám knoflík zapnul. Když se dotkl mé nahé kůže na břiše, jako kdybych dostala elektrickou ránu a vyskočila mi husí kůže. Byla jsem do toho tak zabraná, že jsem se lekla, když chtěl někdo prudce otevřít dveře.
„Klid,“ pošeptal mi Edward. „Je zamčeno,“ lehce mě políbil a sáhl za sebe pro tričko, které mi chtěl sám obléct. Jakmile se dostalo přes hlavu a dával ho níž, prsty mi přejel přes siluetu. Otřásla jsem se a on se melodicky zasmál. Rty mi přejel přes krk, čelist a skončil u rtů. Klidně bych se sním líbala věčnost, ale riskovat už tak rozzuřeného Johna, bylo vážně o nervy, tak jsem se nedobrovolně odtáhla.
„Ne že by se mi to nelíbilo, ale radši bych vypadla, a nebo šla někam jinam. Tady to není zrovna nejlepší,“ přitáhla jsem si ho a z kapsy jeho kalhot vydolovala klíč.
„Tak dobře,“ vzal mě za ruku a čekal, až odemknu.
Sešli jsme po schodech, Edward počkal, než si obuju boty a vyšli jsme ven. Hned na cestě k autu jsem zpozorovala přicházející kluky. Víc jsem se k Edwardovi přitiskla, protože jsem si všimla Toma, jak pohledem putuje po mých nohách a následně probodává Edwarda pohledem a Edward mu ty vražedné pohledy oplácel.
Otevřel mi dveře spolujezdce a nechal mě nastoupit. Hned na to seděl vedle mě, a když vyjížděl, ve zpětném zrcátku jsem si všimla Tomova zmateného výrazu a nasupeného Johna, který stál ve dveřích.
Pro sebe jsem se usmála a stiskla víc Edwardovu ruku. Ten se na mě usmál ještě víc a sešlápl plyn, takže jsme byli za chvíli v Port Angeles.
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek V zajetí osudu 18:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!