Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 16

18.11.2009 (15:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4729×

„Proč?“ zeptal se vyjeveně a utvrdil mě tak v mých pochybách.

„Protože ti vzkazuje, že skvěle líbáš, a že si to klidně můžete zopakovat,“ zašeptala jsem se sklopenou hlavou, aby neviděl můj výraz.

Když dlouho neodpovídal, zvědavost mě přemohla a já se na něj podívala. Seděl napjatě, ruce měl zaťaté do pěstí, čelist držel pevně semknutou a koukal někam za mě. Oba jsme mlčeli, ale já to nevydržela a odešla jsem z jídelny. Měla jsem mít poslední hodinu, tělocvik a ke všemu spojený s Edwardem. Mrzelo mě, že mi neřekl pravdu, ale ještě víc mě mrzelo to, že mlčel a ani se mi to nesnažil vysvětlit. Poraženě jsem se ploužila k tělocvičně, protože jsem díky naštípnuté ruce nemusela cvičit. Než jsem tam ale došla, zastavily mě něčí ruce omotané kolem mého pasu. Moc dobře jsem věděla kdo to je, protože mě obstoupila jeho omamná vůně.

„Co je?“ zeptala jsem se nevzrušeně.

„Vážně sis myslela, že bych si něco začal s tou fuchtlí?“ zeptal se pohoršeně a jeho dech mi ovál tvář.

„Asi ne, ale vážně to tak vypadalo,“ pokrčila jsem rameny a snažila se vyprostit z jeho sevření.

„Asi?“  otočil si mě k sobě, abych mu koukala do očí. „Bello, já s Jessicou nic nemám,“ ujistil mě pevně, ale stejně jsem si na sto procent jistá nebyla.

„Přísaháš?“ zamumlala jsem a sklopila oči.

„Přísahám,“ nadzvedl mi bradu a s úsměvem mě políbil. „Tak pojď, ukážeme Jessice, že jsme spolu, ať si třeba pukne závistí,“ chytnul mě za ruku a šli jsme dál.

Edward zabočil do šatny, aby se mohl převléknout, a já šla do tělocvičny, kde jsem si sedla na lavičku. Učiteli jsem dala omluvenku a vypadalo to, že je rád, že nebudu cvičit. Po chvíli se dovnitř začali trousit studenti a mezi nimi i Edward, který ihned zamířil ke mně. I když měl jenom tepláky a volné tričko, vypadal naprosto úžasně a sexy.

„Nad čím přemýšlíš?“ vytrhl mě ze zamyšlení a pohladil vrásku mezi mýma očima.

„Na to, že bych si klidně dala říct,“ přitáhla jsem si ho za tričko, abych mu dala pusu. Okamžitě přešel na mojí hru a přitlačil mě na zeď tak, abych nemohla uhnout.

„Tak si dej,“ sednul si vedle mě a jako vždycky si mě přetáhl na klín. Sedla jsem si na něj obkročmo a zase jsem ho začala líbat. Cítila jsem,jak se Edward směje, tak jsem zmateně otevřela oči.

„Jessica,“ vysvětlil šeptem, a aby mi to neuteklo, tak jsem se taky otočila, abych se taky pokochala.

Když jsem jí uviděla, musela jsem se zasmát. Jessica přímo soptila, a kdyby mohli pohledy zabíjet a svlékat, já bych byla na milion kousíčků a Edward by tu seděl nahý. Naklonila jsem se víc k Edwardově uchu.

„Tak se ještě trochu pobavíme,“ zašeptala jsem a rukou mu zajela pod tričko. Chvíli na mě vyjeveně koukal, ale pak se usmál a vášnivě mě políbil.

„Slečno Swanová, to, že necvičíte neznamená, že se tu budete osahávat s panem Cullenem,“ okřikl nás učitel a ostatní se zasmáli.

„A proč ne? I při tomhle se dají spálit kalorie. To byste měl vědět,“ obhajoval se Edward, ale sundal mě ze sebe a stoupnul si.

„Tak si je spalujte někde jinde,“ okřikl ho učitel.

„Díky za radu. Tak pojď Bello, záchodů je tu víc, než dost,“ usmál se a natáhl ke mně ruku.

„Cullene, okamžitě se uklidněte, dejte si pět koleček a po skončení hodiny mi pomůžete uklidit nářadí,“ křičel na něj, ale Edward to bral s klidem.

„Ano pane,“ zasalutoval a rozběhl se.

S úsměvem jsem ho pozorovala a pokaždé, když kolem mě proběhl, poslal mi pusu. Musel mít opravdu dobrou kondičku, protože ani po těch pěti kolečkách nebyl moc zadýchaný a stále se usmíval. Učitel ho hned zaúkoloval a já byla ráda, že necvičím, protože jedna půlka dělala kotouly a ta druhá hrála basketbal. Při mém štěstí bych se při těchto činnostech přizabila.

Kdybych celou hodinu nehypnotizovala Edward a jeho dokonalé pohyby s jeho dokonalým tělem, asi bych se unudila. Takhle mi ta hodina připadala příliš krátká, a když zazvonilo, neochotně jsem se zvedla.

„Počkej na mě u auta. Převléknu se a budu tam,“ dal mi pusu a šel za učitelem, který na něj čekal. Kývla jsem na souhlas a vyšla z tělocvičny. Nechtěla jsem čekat venku, tak jsem se opřela o zeď na chodbě.

„Nechceš pomoct?“ uslyšela jsem Jessicu

„Ne díky. Zvládnu to sám,“ ujistil jí Edward.

Edward? Jessica? Zpanikařila jsem a nakoukla do tělocvičny. Edward se zrovna hýbal pro žíněnku, a když se narovnával, tak se o něj Jessica otřela svými rty.

Nevěřícně jsem je sledovala a s nadějí čekala, jak Edward zareaguje. Neudělal nic, tak Jessica zkusila své štěstí znovu. To už jsem nevydržela a co nejrychleji šla pryč.

„Nech mě na pokoji. Nevidíš, že o tebe nemám zájem?“ slyšela jsem ještě křičet Edwarda, ale šla jsem dál. Měla jsem sto chutí jít domů pěšky, ale nechtěla jsem dát najevo, že Jessica vyhrála, tak jsem si šla stoupnout k autu. Po chvíli se objevil Edward s celkem nasupeným výrazem, ale jakmile mě uviděl, usmál se.

„Promiň, že jsi musela čekat,“ otevřel mi dveře. S neutrálním výrazem jsem nastoupila, ale měla jsem strašnou chuť mu něco omlátit o hlavu.

„Proč jsi od sebe Jessicu neodehnal?“ zašeptala jsem a téměř jsem cítila, jak se na mě vyjeveně kouká. „Po tělocviku. Proč si jí neodehnal?“ zopakovala jsem a koukala před sebe.

„Ty jsi neslyšela, jak jsem po ní vyjel?“ obhajoval jsem, tak jsem kývla na souhlas, ale myslela jsem si svoje. „Tak vidíš.“

„To vidím,“ zamumlala jsem a dál koukala z okna.

„Mimochodem, zítra jdeme do kina,“ připomněl mi a zastavil na příjezdové cestě.

„Vážně? Ale já už jsem domluvená s někým jiným,“ postrašila jsem ho a nejspíše to zabralo, protože mu úsměv ztuhnul na rtech. „Sežral jsi to,“ smála jsem se a Edward se zatvářil uraženě. „Nezlob se, ale já si nemohla pomoct,“ naklonila jsem se k němu a na usmířenou ho políbila. V tu chvíli kolem nás se zatroubením prosvištělo auto a zaparkovalo u domu. Jak se dalo čekat, vylezl John s velkou taškou.

„Ach jo,“ povzdechla jsem si.

,,To je tvůj bratr, že jo?“ nadzvednul Edward obočí.

„Jo,“ kývla jsem. „Proč?“

„Jen tak,“ pokrčil rameny a zadíval se na něj. „Takže se uvidíme zítra,“ změnil téma a usmál se na mě.

„Budu se těšit,“ kývla jsem a natáhla se pro polibek. Líbali jsme se vášnivě a dlouho, dokaď mi nedošel dech.

„Vyzvednu tě v pět,“ připomněl mi přes stažené okýnko, a než jsem stihla něco říct, byl pryč.

15. kapitola - 17. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 16: