Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 13

10.11.2009 (12:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4946×

Edward mě protáhnul všemi možnými chodbami, až nakonec zastavil před dveřmi s cedulkou Dr. Carlisle Cullen. Ze slušnosti zaklepal a se mnou za zády vpadnul dovnitř. „Nazdar tati,“ pozdravil ho. Potom přešel k židli, na které se pěkně rozvalil a mě si stáhnul na klín.

„Edwarde, Bello,“ kývnul na pozdrav, tak jsem mu to oplatila, ale jasně jsem viděla, jak pohledem hypnotizuje mojí modřinu. „Co potřebuješ?“

„No, Bella má něco s rukou, tak jestli by ses jí na to nepodíval.“ Sjela jsem ho vražedným pohledem a on mi to vrátil úšklebkem.

„Určitě, ale asi bych tě měl prvně poslat na rentgen, abych věděl něco víc.“ Podepsal nějaké papíry a podával mi je. Edwardovi asi došlo, že bych je roztrhala, tak si je vzal sám.

Opět mě protáhl několika chodbami a neprohodil jediné slovo. Sestře na rentgenu dal jednu žádanku a druhou si ještě nechal. Když si všimnul mého umučeného výrazu, povzbudil mě polibkem. Sice mi rozhodil srdeční rytmus, ale náladu mi nezlepšil. Nejdříve mi zrentgenovali ruku, a pak nevím proč, i lebku. Nechápala jsem, ale budiž. Když mě konečně pustila, Edward mě zatáhl ještě do dveří vedle. Tam dal sestře ten poslední papír a zase si mě vzala dovnitř. Lehla jsem si na lehátko a kolem hlavy mi dali takový tunel, který mi oskenoval hlavu. Připadala jsem si jako mimozemšťan, a byla jsem ráda, že to bylo za chvíli hotové.

„Tak co?“ zeptal se Edward, když jsem vylezla.

„Nikdy více. Jestli mě budeš kvůli každé modřině tahat do nemocnice, tak s tebou budu chodit jen po telefonu,“ zasmála jsem se a lehce ho bouchla do ramene.

„Jasně, už se třesu,“ zasmál se a objel mě kolem pasu.

Když nám konečně dali výsledky, šli jsme zpátky ke Carlisleovi, aby mi mohl říct rozsudek. Podali jsme mu snímky a ten si je zamyšleně prohlížel. Edward se zase rozvalil na židli se mnou na klíně a hrál si s mými vlasy.

„Zvracela jsi?“ přerušil ticho Carlisle.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ani ti nebylo špatně? Zhoršená rovnováha, nebo motání hlavy?“ pokračoval.

„Taky ne,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Na otřes mozku to nevypadá. Myslím, že lícní kost bude jen pohmožděná, ale rozhodně to nepodceňuj. Kdyby něco tak okamžitě přijď a teď se koukneme na tu tvojí ruku.“ Přehodil snímky a zase si je prohlížel. „Hm, tak tohle tak optimisticky nevypadá,“ zamumlal si pro sebe a já na Edwardovi ztuhla. „Máš naštípnutou loketní kost. Nejradši bych ti dal sádru, ale…“

„Ne, prosím. Hlavně ne sádru,“ skočila jsem mu do řeči.

„Ale je mi jasné, že by si byla proti, takže zatím postačí jenom dlaha, ale musíš být opatrná.“

„Díky,“ oddychla jsem si a oba se zasmáli.

„Tak pojď, vezmu tě do ordinace,“ pokynul mi a vyšel ze dveří, tak jsem se neochotně zvedla a s Edwardem šla za ním. Posadila jsem se na lehátko a Carlisle si vzal svojí ruku do své. Protože jí měl studenou, tak to příjemně chladilo, ale i přesto jsem cítila nepříjemnou bolest. Jemně mi jí prohmatával a sledoval můj obličej. Když jsem sykla bolestí a nasadila bolestnou grimasu, přestal. Z police vyndal modrou dlahu a opatrně mi ji připevnil k ruce. Edward mě celou dobu hypnotizoval pohledem a já z toho byla značně nesvá.

Konečně byl Carlisle hotový a Edward mě mohl odvézt domů. Ještě jsem dostala nějaké poučení ohledně bezpečnosti, omluvenku na tělocvik a konečně jsme mohli vypadnout.

„Měla bych ti nejspíš poděkovat, ale tak padlá na hlavu zase nejsem,“ usmála jsem se, když zastavil na příjezdové cestě.

„Já jsem si to myslel, ale menší odměna by tě nezabila,“ usmál se pro změnu on a víc se ke mně naklonil.

„Já myslím, že zabila,“ nedala jsem se.

„Ale nezabila,“ zakroutil hlavou a podržel si mě, abych nemohla uhnout.

„Hele, to nemá cenu,“ smála jsem se a pokoušela se stále vyprostit.

„Ale má,“ kývnul a zaútočil na moje rty.

Začal mě vášnivě líbat a já se moc dlouho neudržela a začala mu to oplácet. Byl to vášnivý tanec našich jazyků a já po chvíli začala lapat po dechu, tak se odtrhl.

„Nějaká velká odměna, ne?“ snažila jsem se zklidnit dech.

„Určitě ne,“ zakroutil hlavou, ale pak zvážněl. „Přijdeš zítra?“

„Asi ano. Musíš mi přeci půjčit sešity,“ usmála jsem se, ale svým příchodem do školy jsem si tak jistá nebyla.

„Tak zítra,“ kývnul.

„Zítra,“ naposled jsem ho políbila a vystoupila.

Sledem odpoledních událostí jsem úplně zapomněla na tátu, a ten se mi připomněl až nějakými ránami z kuchyně, jakmile jsem otevřela dveře. Potichu jsem se vyzula a šla se po špičkách podívat, co tam vyvádí.

Táta stál u mikrovlnky a snažil se ohřát oběd.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho potichu, i když jsem riskovala další hádku.

„Čau. Můžeš mi to ohřát?“ začal nevrle, ale vypadal střízlivě.

„Jo, jasný,“ šla jsem k němu.

Talíř jsem v mikrovlnce trochu poupravila a nastavila čas. Protože jsem dostala taky hlad, nandala jsem si na talíř i já a čekala, až se to tátovi ohřeje.

„Kde jsi byla?“ zeptal se na stereotypní otázku.

„Kde myslíš?“ zvedla jsem ruku v dlaze, ale on už neodpověděl.

Konečně měl jídlo ohřáté, tak jsem mu ho vyndala a dala tam svůj talíř. Mezitím jsem si připravila příbor a hned co se jídlo ohřálo, zdekovala jsem se k sobě do pokoje.

Po večeři jsem zkontrolovala modřinu a byla jsem příjemně překvapená. Oko už jsem měla celkem v normálu a i modřina celkem zesvětlala. Super, zítra můžu do školy, a když to ještě zamaskuju make-upem, tak to bude i bez otázek a vyzvídání.

S menším úsměvem jsem dolů donesla talíř a srazila se s mamkou. Teď jsem si vzpomněla, že nic neví o mé víkendové aférce s policií, a že bych jí asi měla říct o mém chybějícím řidičáku, než jí to vytroubí někdo jiný.

„Bello, co jsi zase dělala?“ zeptala se pobaveně a přitom mi koukala na ruku.

„Jen jsem upadla,“ odpověděla jsem znuděně, ale pravdivě. „Mami, já bych ti potřebovala něco říct. Mohla bys přijít nahoru?“

„Určitě. Za chvíli přijdu,“ usmála se.

„Díky,“ zamumlala jsem a šla zpátky k sobě.

Lehla jsem si na postel a přemýšlela, co jí asi tak řeknu. „No mami, v sobotu mi sebrali řidičák, protože jsem jela moc rychle, taky mi v krvi našli alkohol a extázi, tak mě zabásli. Ale buď v klidu. Edward mě zachránil a vzal mě k nim. Pak jsem se s ním málem vyspala, ale jen málem, protože nás vyrušil Emmett,“ tak to asi těžko. Z mých úvah mě vyrušilo zaklepání a otevření dveří.

„Co jsi potřebovala?“ zeptala se máma. Poklepala jsem na postel vedle sebe a sedla jsem si. Rozhodla jsem se, že čistý řez bude nejlepší a jenom jsem hledala správně zformulovanou větu.

„Sebrali mi řidičák,“ vyklopila jsem co nejrychleji a radši zavřela oči, protože jsem čekala na všemožné nadávky, ale ono se nic nedělo, tak jsem oči zase otevřela.

12. kapitola - 14. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 13: