Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 10

02.11.2009 (18:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5933×

„Jen…jsem přemýšlela o našem vztahu,“ přiznala jsem a byla ráda za tmu, že skryla moje rozpaky.

„Aha. A na co si přišla?“ zeptal se trochu zaraženě.

„Jen by mě zajímalo, jestli se k sobě budeme chovat pořád stejně, jak nezávazné povyražení?“ Teď jsem opravdu litovala, že mám tak nevymáchanou pusu. Připadal jsem si jako nějaká husička, která se každému vnucuje.

„A ty by jsi chtěla, aby to mezi námi bylo oficiální? Že jsme spolu a jen tak si nezávazně neužíváme?“ Byla jsem ráda, že pochopil mojí narážku. Alespoň to nebylo celé na mě. Místo odpovědi jsem se natáhla a poslepu našla jeho rty, abych ho mohla políbit.

„Vážně chceš?“ ověřil si mojí odpověď.

„Chci. Ani nevíš, jak moc,“ přiznala jsem a už po druhé jsem byla vděčná za tmu.

„To je dobře. Já totiž taky, ale nevíš, do čeho jdeš. Já jsem strašně žárlivý tvor. Nechceš si to radši ještě rozmyslet?“ vyvolával ve mně pochybnosti, ale já se nebála žárlivosti. Bála jsem si, že mu nebudu dost dobrá a najde si někoho jiného, s kým mě bude podvádět.

„Nechci,“ rozhodla jsem tvrdě a Edward se zasmál.

Koutkem oka jsem zavadila o budík, který ukazoval půl páté ráno a já poprvé za celý večer zívla. „Měla by ses vyspat,“ poradil mi a přitáhnul si mě blíž k sobě. Když mi dal pusu do vlasů, polila mě neuvěřitelná vlna štěstí.

„Dobrou noc,“ popřáli jsme si navzájem a já usínala s úsměvem na tváři.

Probudila jsem se s podivně dobrou náladou a mohl za to ten úžasný sen. Otevřela jsem oči a z šoku přešly moje pocity do paniky. Tohle přeci není můj pokoj a už vůbec ne oblečení a ta úžasná vůně. Až když vešel Edward mi to docvaklo.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě s oslnivým úsměvem, a když jsem se posadila, na nohy mi položil snídani.

„Díky,“ usmála jsem se a s chutí se pustila do jídla. Hlad jsem měla velký, ale žízeň mnohonásobně větší.

Když jsem vypila celou sklenici džusu na ex, myslela jsem, že to bude lepší, ale místo toho jsem musela do koupelny pro vodu, protože jsem měla žízeň čím dál větší. Asi po šesti sklenicích mi připadalo, že mám v žaludku rybník, ale alespoň to trochu pomohlo. Po té, co jsem vyšla z koupelny, Edward na mě zíral trochu vyvaleně.

„Měla jsem žízeň,“ pokrčila jsem rameny a oba jsme se začali smát. Šla jsem si sednout za ním, ale nejednou jako kdyby mě polili studenou vodou jsem se začala hrozně třást a zuby mi cvakaly o sebe.

„Bello?“ zeptal se vyplašeně.

„Jsem... v… pohodě. Jen je… mi… trochu zima.“ Křečovitě jsem se usmála, aby mi věřil, ale nepomohlo to. Pomohl mi do postele, jako nějakému mrzákovi a když mě pečlivě přikryl, z šatny vytáhl svojí mikinu a hodil mi jí. „Díky,“ dostala jsem ze sebe přes zatnuté svaly.

„Dojdu pro Carlislea,“ řekl až moc vyděšeně, když se mnou neustále otřásala zimnice, ale než jsem stačila zaprotestovat, byl pryč.

Ležela jsem na posteli schoulená do klubíčka, abych si udržela alespoň trochu tepla. Zpod peřiny mi koukaly jenom oči a stejně mi byla zima čím dál větší. Můj organismus byl stále vyčerpaný, takže nebylo divu, že jsem začala usínat. Zavřela jsem oči, a když už jsem byla v polospánku, otevřely se dveře. S námahou jsme víčka odlepila od sebe a uviděla Carlislea s Edwardem.

„Ne,“ zaúpěla jsem a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Bello, udělej to kvůli mně,“ přišel s prosíkem Edward a stáhl mi deku z hlavy. Poraženě jsem se na něj podívala, protože moc dobře věděl, co na mě platí.

Povolila jsem svaly a odvalila se na druhou stranu postele, aby si Carlisle mohl sednout. Z doktorského kufříky vytáhl světýlko a posvítil mi do očí. Potom mi podal teploměr a Edwardovi nařídil, aby mi došel pro teplý čaj.

„Bello, brala si v poslední době nějaké drogy?“ zeptal se šeptem, jako kdyby ho mohl někdo slyšet. Nevěděla jsem, jestli ví o policii, ale já nikdy neuměla lhát, tak jsem kápla božskou.

„Jo, včera mi našli v krvi extázi,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu.

„Pak je to jasné.“ Než mi stačil říct co to je, vrátil se Edward s kýblem čaje. „Jsou to vedlejší účinky extáze. Prospi se a večer ti bude dobře,“ poradil mi s klidným hlasem a odešel.

„No vidíš, ani to nebolelo,“ usmál se Edward a podal mi čaj.

„Díky,“ zašklebila jsem se. „Hned se cítím líp. Nemohl bys mě odvézt domů?“ udělala jsem psí oči.

„Zůstaň tady alespoň do odpoledne. Prosím,“ naklonil se nade mě a jeho dech mi ovál tvář.

„Proč?“ vydechla jsem omámeně.

„Abych se ujistil, že ti vážně nic není,“ usmál se, protože pochopil, že mě má v kapse a lehce mě políbil. Deficit spánku se brzo projevil a já široce zívla.

„Abys mě nespolkla. Mám se zout?“ zavtipkoval.

„Radši ne. To bych taky nemusela přežít,“ oplatila jsem se a oba jsme zasmáli.

„Spi,“ napomenul mě přísně, ale s úsměvem na tváři.

„Tak dobrou noc“ znovu jsem zívla a zavřela oči.

Probudila jsem se za tmy, ale prosklenou stěnou do pokoje svítil měsíc. Lekla jsem se a rychle se posadila. To jsem, ale neměla dělat, protože se mi z dlouhého spánku zamotala hlava a já spadla zpátky do polštářů.

„Bello?“ ozvalo se vedle mě.

„Promiň, vzbudila jsem tě,“ omluvila jsem se a snažila se vymotat z deky.

„Co to děláš?“ zeptal se Edward zaraženě.

„Musím domů,“ panikařila jsem a snažila se najít svoje věci.

„Bello, jsou dvě ráno a navíc, Alice to s tvými rodiči domluvila. Můžeš u nás zůstat do večera a kdybys chtěla tak i déle. Tak se prosím uklidni a pojď si znovu lehnout,“ nabádal mě.

„Dobře, ale já tu nemám věci do školy,“ znovu jsem panikařila.

„To nevadí. Do školy půjdeš až v úterý, Carlisle ti to omluví,“ uklidňoval mě a stáhnul mě na postel, protože já bych si asi znovu nelehla. „Pokus se ještě usnout,“ radil mi a spojil naše ruce.

I když se mi spát vůbec nechtělo, protože mi přišlo, že jsem spala dostatečně, nakonec se mi oči stejně zavřely a já usnula.

Probudil mě lehký houpavý pohyb mého těla. Zamžourala jsem a viděla Edward, jak opatrně vstává, aby mě nevzbudil.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho pobavená nad jeho snahou. Edward ztuhnul a otočil se.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ usmál se a nahnul nade mě, aby mi dal pusu na tvář.

„To je v pohodě. Už jsem se vyspala,“ plná elánu jsem vyskočila z postele. Opravdu mi bylo skvěle a tomu odpovídala i moje nálada.

„Musím do školy, ale odpoledne jsem tu jako na koni,“ přitáhl si mě na polibek.

„Já chci taky. Vezmi mě sebou,“ škemrala jsem a objal ho kolem pasu.

„Bello, Carlisle říkal, že máš ještě odpočívat, tak to vydrž, alespoň dneska.“

„Ale co tu budu celý den dělat. Vždyť se ukoušu nudou,“ zaúpěla jsem a Edward se zasmál.

„To vyřešíme“ vykroutil se mi z objetí a šel ke svému stolu. „Můžeš na internet a nebo si dole vyber nějaký film, ale hlavně odpočívej.“ Podával mi notebook.

„Edwarde dělej,“ vpadnul do pokoje Jasper.

„No jo, vždyť už jdu,“ zahučel a šel ke dveřím.

„Počkej, jdu s tebou.“ Notebook jsem opatrně hodila na postel a ruku v ruce jsme sešli dolů.

„Bello, jsem ráda, že už je ti lepší. Musíme zajít na nákupy,“ skočila mi kolem krku Alice a já pod její váhou musela udělat krok dozadu.

„Alice, vždyť mě skácíš,“ zasmála jsem se a ona mě rychle pustila.

„Promiň“ omluvila se a všichni se začali smát.

„Pojď se nasnídat,“ chytil mě za ruku Edward a táhl mě do kuchyně.

Posadil se naproti mně a Esme před nás položila snídani. S úsměvem jsem jí poděkovala a hladově se zakousla do jídla.

9. kapitola - 11. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 10: