Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V okovech Volterry - 4. díl

25.12.2009 (14:00) • Amy26 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1356×

U Cullenů

Pohled Belly:

„Edwarde já… Musím ti něco říct. Hector a já jsme-“

„Jste se spolu vyspali, jeho myšlenky to na mě doslova křičely. Nebudu ti to vyčítat, vlastně tě chápu, já jsem svoji šanci zahodil… Chci jen, abys věděla, že tě vždycky budu milovat a že jsem ti tenkrát v lese lhal.“

Jeho slova byly jako nůž. Nedokážu se teď rozhodnout, jak si mám obsah toho, co mě řekl, přebrat. Mé srdce přímo křičí, ať ho políbím, ale zároveň do něj bodá sto malých jehliček, a ta bolest je snad ještě větší, než při přeměně. Po jeho odchodu jsem si myslela, že už mé srdce nikdo zlomit nemůže, protože on ho rozlámal na miniaturní kousíčky. Teď tu přede mnou stojí a tvrdí, že mě to nechce vyčítat, přitom se tváří ublíženě a jeho hlas je nepřesvědčivý. Svědomí se mi škodolibě posmívá a jako by říkalo: „Máš, co jsi chtěla Bello.“

Vím, že jsem udělala chybu. Proto se prostě zvednu a odejdu z pokoje. No odejdu, spíš se vzlykáním uteču. Tolik měsíců jsem toužila vrátit se do tohoto domu, jen jsem nenašla dost odvahy. A teď když jsem tu, v tom nádherném světlém domě, kde jsem zažila ty nejkrásnější okamžiky mého života, přemýšlím, kam utéct. Jsem zbabělá, jsem příliš slabá na to, abych šla za Edwardem a v klidu mu převyprávěla celý můj příběh. Bojím se, že by mě nevyslechnul. Vina není jen na mé straně, kdyby mě neopustil, tak tady teď nemusíme sedět, každý v jiném pokoji, a bát se na sebe podívat, natož promluvit. Až do mých 18 narozenin jsem věřila v naši společnou budoucnost. Pak se všechny mé sny rozpadly. Na letišti, když jsem ho uviděla, jsem nevěřila vlastním očím, a kdyby to bylo možné, moje srdce by poskočilo radostí. Vzápětí jsem zmerčila Hectora a tušila, že přicházejí problémy. Tenkrát jsem mu zapomněla říct o Edwardově daru číst myšlenky, a samozřejmě, toho pitomce nenapadlo nic lepšího, než myslet na náš sex ve chvíli, kdy spatřil Edwarda.

Ještě, že mám Nicolette, ta dívka je velice zvláštní, skoro ji neznám, ale přesto ji mám ráda jako svoji mladší sestru. Třeba právě teď, kdy se bez zaklepání vřítila do mého pokoje, jen aby se mi pochlubila, jaké jí Alice sehnala nádherné šaty.  Uznávám, že tmavé šaty, které dokonale kopírovaly každou křivku jejího těla, jí ohromně slušely, ale zrovna teď jsem nebyla moc ráda, že se vetřela do mého soukromí.

„Nicolette, ty šaty ti moc sluší, vypadáš dokonale, ale teď mě tu nech o samotě zlatíčko, ano? Potřebuji si něco promyslet.“

Ale no tak Bells, bude oslava! Pojď se bavit, užívat si věčnost, užívat si znovunalezení Cullenových. Copak to není dobrý důvod k oslavě?“

„Možná by byl kdyby… Kdyby se Edward nedozvěděl od Hectora něco, co jsem mu měla říct já.“

„Bello, jestli tě Edward miluje, tolik jak ostatní tvrdí, tak ti to odpustí. Milovat znamená odpouštět. A teď už pojď, bude zábava. Převlékni se, Alice koupila šaty samozřejmě i pro tebe, budeš nadšená, jsou naprosto úžasné.“

Občas mám chuť té malé užvaněné bytosti zakroutit krkem. Dokáže být až neuvěřitelně otravná. Otravnější než Alice a to už je co říct. Přesto se však dám přemluvit, jdu do pokoje, který slouží jako Alicina šatna, a tam najdu na ramínku fialové šaty, střihem stejné jak má Nicolette, avšak ty moje mají něco navíc. Já tu Alice zaškrtím. Ty šaty mají neuvěřitelně velký rozparek. Div, že mě nebudou vidět spodní kalhotky z jemné krajky. Podívám se naposledy do zrcadla a odevzdaně se nadechnu. O mé chřípí zavadí podivná vůně. Taková hodně dřevnatá, malinko podobná vůni krve Hectora, avšak o něco jemnější. Když to nebude pravý vlkodlak tak to může být jedině někdo za La Push. Tipuji to na Setha. Dole však hlaholí ještě jeden hlas, mně velmi dobře známý…

Rozběhnu se podpatky nepodpatky, rozparek nerozparek a oběhnu Nicolette, která stojí na konci schodiště jako by zamrzla a skočím do náruče Jacobovi.

„Jaku, ach, Jaku, tolik jsi mi scházel!“

Překvapený Jacob se nevzmůže na jediné slovo. Jasper se tiše vzdálí a Alice se po chvíli vydá za ním. Edwardův podmračený výraz se mění na silně nechápavý. Seth, kterého je jindy všude plno a nebývá zvykem, že by byl potichu, jen zasněně zírá nahoru na Nicolette. Na tváři má široký úsměv a jeho oči mají podivný zastřený výraz. Zmateně pohlédnu na Jacoba.

„Je Seth v pořádku?“

„Jak se to vezme, pokud nepočítám to, že se právě otiskl do upíra, tak je naprosto v pořádku. Ale když beru v potaz, že u 14letého kluka proběhl otisk a ještě k tomu do novorozené upírky, tak je to průser jako hrom.“

„Cože se? Otiskl? Co to k čertu znamená?“

Hurá, už jsem se bála, že Edward definitivně ztratil řeč. Teď už mám starost pouze o Setha a Nicolette. Protože moje kamarádka vypadá značně vyděšeně. A Seth je stále mimo.

„Když se vlkodlak otiskne, znamená to něco jako bezmeznou lásku na první pohled. Je pro tu osobu ochotný udělat cokoliv.“

„A můžeš mi laskavě říct, co je na mě tak špatného? Proč je to tak špatný, že se otiskl do mě? Vždyť já nejsem zlá, stejně jako Cullenovi nepiju lidskou krev a nikdy bych vás nepokládala za špatné jen kvůli tomu, že já jsem upír a vy jste vlkodlaci. Je to směšný, ta vaše zášť a nenávist! Jediný on,“ ukáže na Setha „v tom nevidí žádný problém. A navíc, copak můžeš poručit srdci? Copak si můžeš říct, toho milovat nebudu a toho milovat budu? Ta je špatná, protože je upír, a ten je výborný, protože je vlkodlak? K čertu s tím.“

Zůstala jsem na drobnou Nicolette zírat s otevřenou pusou, neschopná slova, ohromena tím, jak rychle pochopila pohnutky mezi smečkou a Cullenovými. Mě samotné to trvalo dlouhou dobu. Její oči planuly vztekem a zrychleně oddychovala. Místností se ozval tichý smích. Byl to Edward.

„Tuto ne, ta je Esmeina oblíbená. Použij raději tu před domem ta je bezcenná a prázdná.“

Maličké Nicolette po tváři přeběhl podrážděný výraz. Hliněná váza stojící obvykle před domem se zvedla a spadla přímo Jacobovi na hlavu, o kterou se roztříštila na milióny malých kousků. A pak, zřejmě aby to nebylo Edwardovi líto, kde se vzala, tu se vzala tlustá větev, která se s hlasitým křup rozpůlila o jeho hlavu. Mírně jsem se pousmála, naproti tomu Emmett, kterého přilákal hluk, neovladatelně hýkal smíchy v rohu haly. Jacob, který se pod tíhou vázy složil na zem, se nyní zvedl a naštvaně zavelel.

„Sethe?! Pojď, jdeme domů, tady v tom upířím doupěti nehodlám zůstat už ani minutu.“

„Ach jo, a já tolik doufala, že se ti třeba rozsvítí po té váze, škoda námahy.“

Nepřestávala jsem se divit, kde se to všechno v mé kamarádce bere. To co dokázala v jeden den je opravdu obdivuhodné. Nejdřív si naprosto omotala kolem prstu Alice a Emmetta, potom se do ní otiskl Seth, a nyní dává zabrat nervům Jacoba.

Seth, který se konečně probral, se zmateně rozhlédl po místnosti, střepy kolem Jacoba přešel pouze zdviženým obočím, třísky okolo Edwarda okomentoval hlasitým hvízdnutím a pohledem zakotvil zpět u Nicolette.

„Hej Jaku, kámo, hoď se do klidu. Všechno je O. K.! Vždyť jsou to Cullenovi, ti co nám pomohli získat Bellu zpět. Co na tom, že naše druhy jsou asi jako oheň a led?“

Jen jsem zavrtěla hlavou, Hector, který celou tu neobvyklou podívanou mlčky pozoroval, si teď jen posměšně odfrkl. Nicolette si okouzleně prohlížela Setha a vypadala, že by ho nejraději na místě políbila. Pohled mi zabloudil k Edwardovi, který už asi 2 minuty bez hnutí koukal na moji malou kamarádku. V jeho obličeji se zračil bolestný výraz, který mě připomínal náš rozchod tehdy v lese. Vzápětí se z jeho úst vydralo zavrčení, které směřovalo k Hectorovi. Poté se jeho výraz změnil v otrávený a silně znechucený.

„Tak, teď když ses mi prohrabal v hlavě, bys nám konečně mohl něco pěkného povědět. Už jsi byl docela dlouho tichým pozorovatelem. Pokud má být nějaká oslava, a já pevně doufám, že bude, přece byste to Alice neudělali, dala si s její přípravou takovou práci, tak byste si to vy dva,“ Nicolette ukázala na mě a na něj „ mohli konečně vyříkat. O samotě, samozřejmě,“ dodala, když viděla Hectorův dychtivý výraz.

„Asi máš pravdu v tom, že Alice by se neměla kazit oslava, protože by to s ní pak bylo k nevydržení. Ale to ostatní… Nechci být hrubý, ale nic do toho není. Alice si oslavu užije tak i tak.“

Věděla jsem, proč odmítl, já sama jsem na opětovný pokus o rozhovor nebyla ještě tak docela připravená. Ale doufám, že se to mezi námi brzy srovná. Jenže pořád tu mezi námi trčí jeden malý chlupatý problém, a tím problémem je Hector. To co se mezi námi stalo, už se nedá vrátit a já mám pocit, že to mezi námi zůstane viset, a i když bych mu časem odpustila jeho zradu, stejně bych s ním nedokázala být pouhá kamarádka, protože mě hluboce ranil zrovna ve chvíli, kdy jsem jemu, jako jedinému v celém sídle začala důvěřovat. Vím, že se po mě neustále dívá, že má v očích smutek a prosbu, ale musí mu být přece jasné to, že když je Edward naživu, tak to mnohé mění.

Všichni přítomní se rozprchnou po domě, a já s Edwardem opět zůstaneme o samotě a tentokrát je to dost… trapné, řekla bych. Kdyby mě v tom nebránila minulost, kdyby v našem vztahu nebyl ten velký mezník, tak bych se mu jednoduše vrhla okolo krku a líbala ho celou věčnost. Takhle se mu jen vyčkávavě kouknu do očí a rukama se jakoby celá obejmu tak, jak sem to dělávala v době, kdy mě opustil a někdo o něm promluvil. I teď mám strach, že se ve mně znovu rozevřela ta díra, ačkoliv už jsem upírka a měla bych být prakticky nezničitelná. Vzpomenu si na doby, kdy jsme se ještě pořádně neznali a já z něj měla strach a zároveň mě nesmírně přitahoval a fascinoval. Teď je to stejné akorát ta vášeň, kterou vůči němu cítím, je daleko silnější, než bývala před jeho odchodem. Edward, jakoby vytušil můj vnitřní boj sama se sebou, udělá krok ke mně, pak další a ještě jeden až nás dělí jen minimální vzdálenost. Zhluboka se nadechne, asi takový naučený zvyk z té přetvářky pro lidi.

„Bells chtěl jsem ti-“ začne, a jeho ruce sklouznou zlehka na mé boky. Už se nedozvím, co mi chtěl, protože do pokoje vtrhne Alice, oblečena ve světle modrých saténových šatech.

„No tak je čas, jde se slavit, no tak pojďte!“

Tohle je jedna z chvil, které jsou poměrně časté, kdy mám chuť Alice zakroutit krkem. Ten okamžik, který oba stál tolik přemáhání a odvahy, a ona ho zničí, jako když někdo mávne kouzelným proutkem. Edward po mě hodí jen lítostivý pohled a směrem k Alice jen protočí panenky. Nedá se říct, že bych  měla nějakou extrémní chuť slavit, ale co bych pro Alice neudělala. Ale je to velká škoda, já si potřebuji s Edwardem promluvit, je to jako balvan, který mě tíží a táhne ke dnu. Tiše si povzdechnu a jdu vyhledat Jacoba. Musím s ním mluvit o Charliem. Podle intenzity zápachu soudím, že jsou v kuchyni, kde také jinde, vlkodlaci a jejich ohromná chuť k jídlu. Ve dveřích do kuchyně se však zarazím, protože zaslechnu slovo Nicolette. Samozřejmě, že mě doma učili, že není slušné odposlouchávat cizí rozhovory, ale chci vědět, proč je Niki takovým žhavým tématem k diskuzi.

„Jaku, kámo děláš, jak kdybych to mohl nějak ovlivnit. A navíc, nemůže to být upírka. Povídej se na její oči, a taky úplně jinak voní, prostě je úžasná. Není jako třeba Cullenovi, nebo Bella, nebo ta pijavice, co kdysi chtěla Bellu zabít.“

„No když myslíš, ale podle mě je pijavice, jako pijavice.  Ty si tady klidně zůstaň, já jdu dát hlášku Samovi. Bude ho to určitě zajímat.“

Všechno ve mně vře. To je takovej pitomec! Kde je ten skvělý kamarád Jacob? Naprosto mě přešla chuť ptát se ho na Charlieho. Nechápu co se s ním stalo za tu dobu, co jsem byla pryč. To ho tolik změnila moje přeměna? Myslí, že když jsem upír, tak už mě nemůže věřit. Tak to ne. Takhle to nepůjde. Musí se mě naučit brát takovou jaká jsem, to, že jsem upír neznamená, že se změnilo něco ve mně.

„Jaku, počkej, potřebuji s tebou o něčem mluvit. No tak počkej přece!“

Využiju své upírské rychlosti a lehkonoze ho doběhla. Trhnutím jsem ho otočila. V jeho očích byly slzy.

„Co ty po mě chceš? Máš přece svoje pijavice, jsi jednou z nich, mě už nepotřebuješ! Všichni jste se na mě vykašlali! Nejdřív ty, pak Seth, kterej považuje to monstrum, co jsi přivedla, za roztomilé. Copak jste se všichni zbláznili? Pamatuj, že jakmile se staneš součástí Cullenových, tak Quiletská smlouva se týká i tebe a té zrůdy. A teď mě nech být, potřebuju si něco urovnat v hlavě.“

Zůstala jsem na něj zírat  otevřenou pusou, neschopna slova. Vážně jsem nepochopila o co mu vlastně jde. Než jsem stačila cokoliv říct, Jacob se rozběhl k lesu. Možná potřebuje být nějaký čas o samotě, aby si vše pořádně rozmyslel. Chápu, že toho na něj bylo najednou trošku  moc.

Ze zadu mě ovanul něčí dech. Otočím se, abych zjistila, že za mnou stojí Edward. Za jeho zády se mihne tmavá skvrna. Odhaduji to na Hectora. Copak náš šmíruje, nebo je to další adept na vyřizování účtů? Rychle stočím svůj zrak zpět na Edwarda.

,Třetí pokus?“

„Tak nějak…“ nervózně se usměje

„Tak povídej…“

Autor: Amy26 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V okovech Volterry - 4. díl: