Druhá část osmého dílu.
O upírce se něco se dozvíte. Tak snad se vám to bude líbit.
P.S.: Rozdělila jsem to na dvě části. Ani nevím proč. =D
17.01.2011 (07:15) • Kiki13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1102×
8. kapitola 2/2 - Bratříček
Pohled Alice:
Seděla jsem na pohovce a duchem jsem byla nepřítomna. Z mého snění mě vytrhlo dunění velkých tlapek. Rychle jsem vstala a i s ostatními vyběhla před dům. Na mýtinu právě přiběhl Jacob ve vlčí podobě. Ani se nezastavil a už běžel zpátky do lesa.
„Honem, musíme za ním, vlci mají nějaké problémy s tou upírkou,“ křikl ve spěchu Edward.
Vsadím se, že nejenom já jsem měla spoustu otázek, ale nikdo se na nic nezeptal a bez řečí vyrazili.
Doběhli jsme až k hranici, ale tam jsme se zastavili.
„Máme to dovolené, jdeme,“ oznámil nám Edward. A tak jsme se zase rozběhli. Za malinkou chvilinku jsme doběhli na určené místo.
Nejdřív jsem nic neviděla, protože mi ve vidění vadil obrovský Sam, ale když už jsem něco viděla, zareagovala jsem stejně jako všichni ostatní. Ztuhla jsem, vytřeštila oči a nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku.
„Neuvěřitelné,“ zašeptal Carlisle. A opravdu to bylo k neuvěření.
Upírka byla schoulená na zemi, rukama si kryla hlavu a klepala se… nejspíš strachem. A Sam… ten se ji zoufale pokoušel aspoň praštit tlapou. Jenomže pokaždé, když jeho tlapa měla odhodit upírku pryč, stalo se něco neuvěřitelného. Tlapa totiž prošla tělem upírky, jako kdyby tam vůbec nebyla, jako kdyby ona byla jen promítaný film, jako kdyby byla duch. Pro jistotu jsme kolem ní udělali kruh, tím jsme ji obklíčili, ale pokud mě nezradily oči, bylo by nám to na dvě věci.
„Tři schopnosti?“ nechápavě jsem zavrtěla hlavou.
„Jak dlouho už to trvá?“ zeptal se Jasper.
„Asi deset vteřin, byli jsme tu rychle,“ odpověděl po chvíli Edward.
Upírka nejspíš slyšela naše hlasy a hýbla se, sundala ruce z hlavy a váhavě ji zvedla. Ten pohled mě uchvátil, její oči se třpytily, jako kdyby plakala. Byl v nich vidět strach, bolest, utrpení, ale hlavně nechápavost. Tvář měla ušpiněnou od hlíny a třpytícíma očima hodnotila situaci. Když si všimla, že těsně vedle ní stojí Sam, prudce se zvedla a rychle ustoupila vzad. Jenže Sam byl rychlejší a chňapnul ji po ruce.
Za normálních okolností by ji chytil, ale teď jen na prázdno skousnul vzduch. Upírka vystrašeně pořád ustupovala dozadu, najednou se jí nějak zapletly nohy, spadla na zadek a propadla kmenem spadlého stromu. (Připomínala mi Bellu, když byla ještě člověk.) Propadla, protože byla právě jako duch. Jedna větev stromu dosahovala až ke mně, tak jsem do ní zkusila nenápadně kopnout nohou. Byla normálně ze dřeva a stejně tvrdá jako dřevo. Mezitím se upírka vzpamatovala z pádu. Když zjistila, že sedí v kmeni, rychle vstala. Vypadala při tom dost komicky. Chvíli si prohlížela svojí ruku a pak váhavě popošla k Samovi.
Natáhla ruku.
Sam hrozivě zavrčel.
Upírka ruku nestáhla, ale naopak ji posunula ještě blíže k Samovi.
Určitě se bála, bylo jí to vidět na obličeji, ale její zvědavost nejspíš zvítězila.
Ještě víc natáhla ruku a… její ruka prošla Samovým čumákem jako nic. Znovu si prohlédla ruku a pak to zkusila ještě jednou. Jenže tentokrát se její ruka zarazila na Samově čumáku a ona vytřeštila oči.
Sam neváhal ani vteřinu a skočil po ní. Zakousl se jí do ruky a ticho lesa prořízl ostrý výkřik, který rval uši, ničil srdce a rozbolel „duši“. Už, už chtěl Sam trhnout hlavou, aby upírce utrhl ruku, když tu najednou…
„Same, počkej!!!“ vykřikl Edward. Sam se zaváháním pustil její ruku, ale pořád ji držel přimáčklou na zemi, aby se nemohla hýbat.
„Nechte mě… prosím,“ vzlykala upírka.
„Kdo jsi?“ zeptal se Edward.
„Upír,“ vzlykla upírka sametovým hlasem. Sam znova hrozivě zavrčel.
„Jméno!“ řekl neúprosně Jasper.
„… Elain,“ řekla zoufale upírka po kratší pomlce.
„ Co tady děláš?“ zase Jasper.
„… Utíkám,“ řekla upírka po chvíli přemýšlení.
„Před kým?“ vedl výslech pořád Jasper. Teď už upírka Elain neodpověděla, jen trhavě zalapala po dechu.
„Před kým?“ zeptal se znova Jasper zvýšeným hlesem.
„Před Volturiovými,“ zašeptala.
„Proč a jak dlouho?“ Zase neodpověděla. Sam ještě víc nahlas a ještě víc hrozivě zavrčel.
„A-a-asi před dvěma měsíci mě chtěli zabít,“ řekla smutně a zoufale. První myšlenka, která mě praštila do mozku, byla ta, že jsem nechápala, proč by Volturiovi zabíjeli tak nadaného upíra. A druhá… jak to, že ji nevystopoval Demetri.
Ta druhá otázka napadla nejspíš i ostatní.
„A jak to, že tě nevystopoval ten volturiovský stopař?“ zeptal se pro změnu Carlisle.
A to, co upírka odpověděla, bylo už na Sama moc.
„Demetri? Můj bratříček...? To by mi nikdy neudělal.“
8.kapitola, 1/2 - 9. kapitola
Autor: Kiki13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek V očích máme zapsánu celou duši - 8. díl, 2/2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!