Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už to nikdy nebude takové, jako dřív - 1. kapitola

Elizabeth Reaser v Seznam ex

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Už to nikdy nebude takové, jako dřív - 1. kapitolaTato povídka navazuje na Dvojí život. Ale pár detailů jsem tam pozměnila. Renesmé není upírka, ale je jen na půl upír a na půl člověk. Doufám, že se Vám bude líbit a prosím zanechejte komentáře pokud budete chtít pokračování. Moc Vám děkuji Vaše NessCullen :D

17.02.2010 (16:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1420×

Už je to týden, co jsem se vrátila zpátky ke své rodině. Týden, co bych měla být znovu šťastná. Týden, co jsem opustila Volturiovi. Týden, co mě můj Jacob požádal  o ruku a já jsem řekla ano. Vše je dokonalé. Jsem tady se svoji rodinou a každou chvilku trávíme spolu a snažíme si vynahradit to století. Století, které jsem  strávila ve Volteře. Století, které se na mě podepsalo, ale já si to nechci přiznat. Ale vím, že už nikdy nebudu taková jaká jsem byla před tím než jsem poznala Daniela. 

Snažím se být, taková jaká jsem kdysi byla a zapomenout na to jedno století. Ale nejde to.

„Renesmé,“ mluvil  můj snoubenec ze spaní. Byl tak roztomilý a překrásný. Ale mrzela mě jedna věc. Že jsem jim neřekla celou pravdu. Celou pravdu o tom, co jsem dělala celé to století. To mě mrzí.

Ale kdybych jim to řekla, tak bych je zklamala, ale to já nechci. Nechci, aby věděli jaká jsem zrůda.  Nebo jim to mám říct? Mám? Nemám? Ale, co když se to jednou dozví a ne ode mě? Tak to bude ještě horší. Musím jím to říct. Prostě musím!

Opatrně jsem vstala z postele, tak abych neprobudila Jacoba a oblékla jsem si župan. Opatrně jsem otevřela dveře od našeho pokoje a zamířila jsem k pokoji mých rodičům. Přišla jsem před dveře, zhluboka jsem se nadechla a chystala jsem se zaklepat. Už zbýval jen centimetr od toho, abych se dotkla dveří, když jsem se zamyslela. Co když jim tím znovu ublížím. Co když jim znovu ublížím tím, že jim řeknu pravdu. Že se dozví celou pravdu o své dceři, kterou tolik milují. Co když je to mrzí a nebudou chtít, abych někdo jako já byla jejich dcera. Co pak? Stáhla jsem tedy ruku zpět k tělu a podívala jsem se na své pravé zápěstí. Zápěstí, které mi vždy bude připomínat to století. Na tom zápěstí bylo to tetování. Tetování rodu Volturiových.

Pokaždé, když se na to tetování podívám se mi vybaví všechny vzpomínky. Vzpomínky, které bych nejraději neměla. Vybaví se mi obličeje těch lidí a upírů, které jsem zabila. Nejhorší na tom všem je, že upíří paměť nezapomíná a já s tím budu muset žít navždy. Pokaždé když se znovu podívám na to tetování, tak znovu uvidím ty obličeje. Obličeje, které mě prosily o slitování, ale já jsem je neposlouchala.

Nebudu jim to říkat. Je to pro jejich dobro. Podívala jsem se na dveře a chystala se vrátit zpět do svého pokoje. Do pokoje ke svému snoubenci. Jak předtím, tak i teď jsem opatrně otevřela dveře, abych Jacoba neprobudila a opatrně jsem si k němu lehla. Hlavu jsem mu položila na jeho horkou hruď a do ticha místnosti jsem zašeptala:

„Miluju tě Jacobe a vždy tě budu milovat,“ políbila jsem ho na jeho rty a znovu jsem položila hlavu na jeho hruď. Zaposlouchala jsem se do tlukotu jeho srdce a vdechovala jsem jeho krásnou vůni. Pomalu, ale jistě jsem padala do říše snů.

 

Najednou jsem stála na louce. Na louce, kterou jsem velmi dobře znala. Jako malou mě sem rodiče pokaždé vodili. Byla to totiž jejich louka. Byla překrásná, ale pak jsme si všimla, že uprostřed je velká hromada popelu. Nevěděla jsem proč tady ta hromada je, a tak jsem k ní opatrně přistoupila. Něco lesklého připoutalo moji pozornost. Něco lesklého, co bylo z části pokryto popelem. Natáhla jsem ruku a vzala jsem onu věc do ruky. Byli to hodinky. Ale ne jakékoliv. Ty hodinky jsem od někudy totiž znala. Znala jsem je, ale nevěděla jsem odkud. Chvíli jsem se na ně dívala a pak jsem je otočila. Ze zadu na nich byly vyryté iniciály C.C. 

„Ne to není pravda,“ promluvila jsem, i když jsem věděla, že mě nikdo neuslyší. Ty hodinky totiž patřili mému dědečkovi. Ony patřily Carlisleovy.

„Proč?“ začala jsem vzlykat a slzy se mi hrnuly po tvářích. Spadla jsem na zem a všimla jsem si ještě něčeho blýskavého v hromadě popelu. Vytáhla jsem věc, která byla ve skutečnosti prstýnek. Byl to prstýnek, který patřil mé matce.

„Né!“ zakřičela jsem a byla jsem na dně. I má matka je mrtvá. Proč? Proč?

„Ty se ptáš proč, Lauro?“ ozval se za mnou onen slizký hlas. Hlas jehož majitel byl Aro Volturi. Otočila jsem se a stoupla jsem si do obranné pozice.

„Zabiju tě ty!“ zakřičela jsem na něho, ale když jsem na něho chtěla skočit a utrhnout mu hlavu za to, co provedl Belle a Carlisleovy, tak si Aro sundal kapuci a já jsem zůstala stát jako přikovaná. Místo Arova bílého obličeje jsem se dívala do svého obličeje.

„Co?“ zeptala jsem se nechápavě. Jak to, že to jsem já. Mé já, které stálo  přede mnou se podívalo za sebe. Podívala jsem se stejným směrem a v tu chvíli probudila jsem se probudila do světlého pokoje. Někdo seděl vedle mě a utěšoval mě.

„Byl to jen sen Renesmee. Jenom sen,“ utěšoval mě Jacob. Byl to jen sen. Ale co to mělo znamenat? Co to proboha znamenalo? V tu chvíli vtrhli do pokoje rodiče a za nimi ostatní členové naši rodiny. Hned jak jsem uviděla mámu jsem se ji vrhla okolo krku a co největší silou jsem ji objala.

„Co se tady děje?“ zeptal se táta a Jacoba začal vraždit pohledem.

„Začala křičet ze spaní a pak se probrala a začala plakat. Nevím, co se jí zdálo,“ začal vysvětlovat Jacob, ale mě to bylo jedno. Pro mě bylo důležitě že oni žijí a jsou tady.

„Co se stalo zlatíčko?“ zeptala se mě máma a já jsem ji konečně pustila a otřela jsem si slzy.

„Nic,“ kuňkla jsem. „Jenom jsem měla zlý sen. To se stává. Promiňte, že jsem vás polekala,“ omluvila jsme se jim a sedla jsem si na postel a Jacob omotal ruce kolem mého těla a držel mě ochranitelsky v sevření.

„Tak to můžeme jít dokončit tu věc, kterou jsme měli rozdělanou.“ Nebyl by to Emmett, aby něco neřekl a přitom měl jiskřičky v očích.

„Opravdu jsi pořádku?“ zeptala se mě Rosalie a já jsem jen přikývla. Emmett ji vzal za ruku a odešli do pokoje dodělat onu věc, kterou měli rozdělanou. Všichni z pokoje odešli až na mě, Jacoba a rodiče.

„Jacobe mohl by jsi nás tady na chvíli prosím tě nechat o samotě s Renesmé?“ zeptal se táta Jacoba, který se podíval na mě. Přikývla jsem a to byl pro něho souhlas, že nás tady může nechat. Jacob odešel z našeho pokoje a táta za ním zavřel dveře. Máma si sedla vedle mě a Edward si sedl do křesla naproti nám.

„Renesmee musíme si promluvit,“ začal táta a já jsem nevěděla o čem si chce promluvit.

shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Už to nikdy nebude takové, jako dřív - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře