Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už nejsem tvoje hračka - Prolog + 1. kapitola

20.05.2010 (21:15) • Banna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2933×

Prolog (Bella):

Zvláštní je, jak se život dokáže díky jedné osobě úplně změnit. Do té doby než jsem ho potkala, žila jsem si úplně normální život dospívající dívky. Nebyla jsem v ničem nijak skvělá, trošku nešikovná, a jako každá jsem snila o svém princi. A pak přišel on… Edward Cullen. A já měla pocit, že on je ten můj princ. Řekl mi pravdu o tom, kdo je a já jsem se rozhodla, že se stanu taky upírkou. Byla jsem ochotná kvůli němu i zemřít. Pak přišly ty podělané narozeniny a mně připadalo, že něco mezi námi není v pořádku. Ale nijak víc jsem se tím nezabývala, byla jsem přesvědčená, že to časem přejde. Jenže pak mi v lese řekl pravdu o tom, co jsem pro něj znamenala. Byla jsem pro něj jen pouhá hračka, kterou potom, až si s ní dostatečně pohrál, odhodil do kouta, ve kterém jsem zůstala až do té doby než jsem se dostala sem. Celou tu dobu jsem nežila, ale pouze jsem se přežívala. Jak mi něco takového mohl udělat… Myslela jsem si, že všichni členi jeho rodiny mají srdce, i když o sobě nedává vědět, ale pořád jen mlčí. Jenže v tom jsem se děsně spletla. Prostě si se mnou jen hráli, a pak už jsem je začala nudit. To mě mohli rovnou zabít, jenže oni mě tam nechali s mojí obrovskou bolestí u srdce.

Byla jsem pevně rozhodnutá se zabít, říkala jsem si, že tím určitě svojí rodině ublížím, jenže já jsem byla prostě sobec. Určitě půjdu do nebe, a tam už žádná bolest nebude. Budu tam jen já jako andílek mezi bílými, nadýchanými mráčky a budu strašně šťastná. Bude mi dobře. Jenže já chtěla zemřít jen jediným způsobem. Chtěla jsem, aby mě vysál upír a doufala jsem, že si to Edward v jeho mysli přečte. Zřejmě by mu to nic nezpůsobilo, ale stejně jsem si to tajně přála. Jenže to, co se mi stalo, jsem vážně nechtěla. Potkala jsem sice upíra, jenže ten si všiml mého potenciálu a odvedl mě sem, do Volterry. A od té doby jsem tu také žila. Stala jsem se Arovi, něco jako dcerou. Aro si mě hodně oblíbil. A taky mě nechal přeměnit. Jenže při mé přeměně se něco stalo. Jsem něco mezi upírem a člověkem. Moje srdce tluče normálně, i teplota mého těla je normální. Jsem silnější, bystřejší a rychlejší než obyčejný člověk, však zdaleka ani jedno z toho nedosahuje upíří úrovně. Jsem nesmrtelná. Živým se lidským jídlem, ale občas si dám i trochu krve. Nepotřebuji ji, ale strašně moc mi chutná. Mám taky dar- psychický štít. Díky němu jsem pro Ara velmi užitečná. Jenže do bitev ani na výpravy nemůžu. Jsem totiž oproti upírům strašně pomalá a slabá. A tak trčím pořád tady. I když nemůžu si stěžovat, mám se tu celkem dobře. Ale tu bolest, kterou mi způsobil, cítím pořád. Nemůžu se jí nijak zbavit. Drží se mě jako klíště. Vždy když uvidím nějakého jiného upíra, začnu ho s ním hned srovnávat. A proto mi v hlavě zní dokola pořád jedna a ta samá věta: Nenávidím tě Edwarde Cullene.

1. Kapitola:

„Bello, potřeboval bych s tebou mluvit,“ řekl Aro a zároveň s tím vstoupil do mého pokoje.

„Aro, rušíš,“ řekla jsem vztekle. Před chvíli jsem byla ve vaně, a tak jsem tu byla jen v županu.

„Bello, posaď,“ se řekl, a kývnul hlavou k jednomu křeslu. Tón jeho hlasu mě hodně překvapil. Takhle se mnou nikdy nemluvil. Mluvil tak jen, když dával rozkazy. Musí to být určitě něco vážného.

„Tahle věc ti změní život… hodně ti ho změní. Už nebudeš žít tady, ale se svým budoucím manželem a jeho rodinou.“

„Cože?“ na víc jsem se prostě nezmohla.

„Je ještě jedna silná rodina, já jsem s nimi sice mír uzavřel, jenže ty budeš něco jako záruka. Neboj, oni nejsou zlí a určitě si je všechny oblíbíš.“

„Tak proto jsi mi dával přečíst všechny ty knihy…“ zašeptala jsem. Jen přikývl. Poslední dobou mi nosil knihy, ve kterých bylo popsané manželství z doby, kdy ještě žena byla muži podřízená. Ale na druhou stranu, vždycky budu všechny muže srovnávat s Edwardem a nikdy nikdo nebude lepší než on. Protože i když ho nenávidím, tak ho zároveň pořád děsně miluju. A nikdy v životě nenajdu nikoho, kdo by ho nahradil. Nebudu tomu upírovi muset vařit, a ani mu nebudu muset porodit žádné dítě. Vždyť by to nemuselo být zas tak špatné.

„Za jak dlouho?“ zeptala jsem se.

„Zítra přijedou a pozítří je svatba, svatební noc a pak s nimi odjedeš pryč.“ No samozřejmě svatební noc, na tu jsem úplně zapomněla. Ale mohlo mi to dojít, vždyť jsem přece četla ty knihy.

„No nic, je už hodně pozdě. Jsi už určitě hodně unavená a měla bys už jít spát, ať si na zítra odpočatá.“

„Dobře, dobrou,“ řekla jsem.

„Dobrou noc, Bello,“ odpověděl Aro a dal mi na dobrou noc pusu na čelo. Byla jsem už opravdu hodně unavená, a tak jsem se vykašlala na mokré vlasy, které zítra budou vypadat naprosto příšerně, Oblékla si pyžamo a šla si lehnout do postele. Když jsem si lehla, jako by mi to všechno teprve došlo. Bože, vždyť já si budu brát úplně cizího upíra, o kterém vůbec nic nevím. Jako kdyby na mě úplně všechno dolehlo a já se naplno rozbrečela. Nevím, za jak dlouho jsem usnula, ale muselo to být někdy hodně pozdě.

Ráno mě probudila Jane:

„Bello, měla bys vstávat. Už jsou tu a ty ještě spíš.“

„No jo, vždyť já už vstávám,“ zabrblala jsem a začal se hrabat z postele.

„Já už půjdu,“ zašeptala Jane a odešla. Proč se tak rychle vypařila. Zdálo se mi to, nebo vážně se na mě snažila ani jednou nepodívat. No nic, nebudu to řešit.

Když jsem se uviděla v zrcadle, tak jsem se zhrozila. Oči jsem měla od pláče napuchlé a červené a pod nimi jsem měla tmavé kruhy. No nazdar. To se mu určitě budu líbit, taková krasavice. Ale rozhodně na sebe nebudu patlat žádný make - up, ani nic podobného. Jen ať se pěkně pokochá svojí budoucí ženou. Vlasy jsem si jen pročesala, ale jinak jsem si je nechala rozpuštěné. Oblékla jsem si na sebe tmavě modré šaty nad kolena. Vzala jsem si boty na podpatku téže barvy a vyrazila do hlavního sálu. Měla jsem hrozný hlad, ale vzhledem k tomu, že mi tu nikdo nenechal žádné jídlo, tak mi asi jíst není souzeno. Před dveřmi hlavního sálu na mě čekal Aro.

„Tak toto je tvůj budoucí manžel a jeho rodina.“ Zároveň s tím, co to říkal, otevřel dveře do sálu. A já strnula. Naproti mně stál Edward a za ním ta jeho povedená rodinka.

„Bello,“ zašeptali všichni udiveně.

Autor: Banna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už nejsem tvoje hračka - Prolog + 1. kapitola: