Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už nejsem tvoje hračka - 5. kapitola

25.07.2010 (09:15) • Banna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3163×

Alice:

„Představ si to, Emmett se včera vytahoval, že svýma blbýma poznámkami dostane Ara do úzkých. Jasper mu nevěřil a tvrdil, že Ara jen tak něco nerozhodí. Nakonec se vsadili. No a neuhodneš, co bude muset udělat ten, kdo prohraje. Na takovou blbinu může přijít jen Emmett… ten kdo prohraje, bude muset vypít 50 litrů vodky najednou a nejhorší na tom je, že to Emmett myslí naprosto vážně. Už jsem ho viděla v obchodě kupovat 50 l vodky a barel, když najednou, tak najedou. Mám strach, že to Emmett vyhraje a ten můj chudáček se…,“ vyprávěla jsem jí o včerejší sázce Emmetta  a mojí lásky, jenže ona mi najednou skočila do řeči.

„Alice, proč mi tohle všechno povídáš?“ zeptala se.

„Protože jsi moje nejlepší kamarádka a ty si přece všechno říkají.“

„Já nejsem žádná tvoje kamarádka!“ zavrčela na mě. Už toho mám dost, jak dlouho jí budu muset ještě přesvědčovat. Stoupla jsem si čelem k ní, podívala se jí do očí a zopakovala jí už po několikáté pravdu o tom, co k ní všichni celá rodina cítíme, teda až na Rose. Nikdy Bellu neměla moc ráda, vždy měla pocit, že Bella ničí naši rodinu a hlavně jí záviděla její lidství, kterého už Bella ale velkou část ztratila. A poslední dobou pořádně nechápu ani mého brášku, Edwarda. Nevím poslední dobou je nějaký divný. To jak se k Belle chová… Jasper ale pořád tvrdí, že ji strašně miluje a že by za ni položil klidně i svůj vlastní život.

„Tak koukej, ty nás možná všechny nenávidíš, ale dovol, abych ti něco zopakovala. Ani netušíš, jak tě máme všichni rádi. Ta doba, kdy jsme byli bez tebe, byla tou nejhorší v mém životě, ani netušíš, jak strašně moc jsi nám všem chyběla. Ať se ti to líbí, nebo ne vždycky jsi byla, jsi a budeš pro nás tou nejlepší sestřičkou, dcerou. Kamarádkou, manželkou, maminkou…“ Sakra! Sakra! Sakra! Před Edwardem zvládám svoje vize utajit a před ní se tak hloupě prořeknu.

„Maminkou?“ zeptala se,

„Však to znáš ne… takový ty kecy z pohřbů. Sešli jsme se zde, abychom se rozloučili s tou nejlepší vnučkou, dcerou, matkou, sestřičkou, manželkou, matkou, babičkou… a nevím co ještě. Nechala jsem se trochu unést, no…“ Protočila jsem očima a pohodila rukou, jakože je všechno v pohodě.

„Ty už jsi někdy byla na pohřbu?“ zeptala se mě nevěřícně.

„A od čeho je tu televize…“ Ať už mi uvěří, prosím.

„Chceš říct, že na mezi módními přehlídkami pouští pohřby?“ vyptávala se dál.

„To si tam vždycky pouští Emmett. Nevěřila bys, jak dokáže být někdy nechutný,“ lhala jsem.

„Jo jasně, a ty nemáš nic lepšího na práci než na to koukat s ním!“ řekla zostra. Tak dost, připadám si jak u křížového výslechu, ale měla jsem docela i radost. Ona se se mnou začala bavit!!! Ale stejně musím rychle něco vymyslet. No tak, Alice, jsi přece upír. Už to mám…

„No dobře, když to chceš slyšet. Emmett se rozhodl, že ti bude říkat mami a Edwardovi tati…“ Bože, to je blbost hodna Emmetta. Snad mi to uvěří.

„A to jako proč?“ zeptala se podezíravě.

„Jak to mám já vědět. A navíc vymyslel to Emm a už bys mohla vědět, že on a jeho nápady smysl nemají.“ Ach jo, budu to s ním muset nějak domluvit.

„Víš co, já vlastně ani nechápu, proč se tady s tebou teď bavím…,“ ukončila náš rozhovor. Škoda, už jsem si myslela, že dostala rozum. Ale na druhou stranu ji chápu.

„Já se teď půjdu nachystat. Ty tady zatím chvíli počkej, potom ti oblečeme ty šaty.“

„Zavolej mi sem Emmetta, prosím,“ požádala mě. Že bychom se přece jenom posunuly trochu dál. Před chvílí se se mnou bavila a teď dokonce chce, abych jí zavolala Emma.

„Potřebuju se ho jen zeptat, na ten jeho nápad s tou maminkou,“ dodala po chvíli.

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem a odešla do našich pokojů. Když v tom přišla vize: Emmett a Rose nazí v posteli. Roztrhané oblečení, které měli na svatbu. Tak to teda ne. Rychle jsem vběhla do jejich ložnice.

„Tak vy se mi tu chcete pářit, jo. Tak na to teda okamžitě zapomeňte. Bože, ty jsi roztrhl ty šaty, co měla na dnešní svatbu. Jsi normální… v čem tam teď jako půjde!“ ječela jsem na Emmetta. Dobře, že už ho znám dlouho, a vzala jsem s sebou pro jistotu ještě jedny. No jo, zlatý zkušenosti. No, ale stejně bych je mohla ještě trochu podusit.

„Takže, když jsi jí roztrhal ty šaty, tak tam teď bude muset jít nahá…,“ řekla jsem.

„No mně to vadit nebude,“ prohlásil Emm.

„Jo, takže tobě nebude vadit, když ti jí všichni budou očumovat?“ ptala jsem se.

„Nebudou… Protože jestli bude Rose nahá, tak se neudržím a z postele se v nejbližší nedostaneme…,“ smál se. Super, takže tato osoba s IQ rozježděného bláta mě převezla.

„A kdy bys potom dostával Ara?“ ptala jsem se. Tak přece jenom jsem ho nakonec dostala.

„Mám pro tebe nabídku. Když pro mě něco uděláš něco, co se ti bude určitě líbit, tak ti povím, kde mám pro Rose ještě jedny šaty,“ nabídla jsem.

„Platí, ale ruku na to,“ souhlasil. Tak jsme si tedy podali ruce.

„Jsou u Jane v pokoji, tak si vezmi něco na sebe a zajdi si tam. Můžete si navzájem pomoct se nachystat,“ řekla jsem Rose. A tak si na sebe vzala jen župan a odešla.

„Tak o co teda jde, sestřičko,“ vyptával se Emm. Samozřejmě, ten náš zvědavý Emm.

„Budeš Belle říkat mami a Edwardovi tati. A vymyslel jsi to včera večer,“ přikázala jsem mu. Jenže ten debil se začal šíleně smát.

„Táta Edward a máma Bella. Tak to je dobrý. No jo, ale jak budu potom říkat Carlislovi a Esme? Už to mám. Jim budu říkat panímáma a pantáta. Jo to je dobrý. Někdy se divím, jak můžu být tak geniální. No chápeš to…,“ ptal se mě.

„Ne nechápu. A běž radši za Bellou, třeba ti to vysvětlí,“ poradila jsem mu.

Bella:

„Čau, mami, vysvětlila bys mi prosím, proč jsem tak geniální?“ ozvalo se najednou za mnou. No jasně Emmett. Kdo jiný taky, že?

„Až ty mi vysvětlíš, proč mi chceš říkat mami!“ Prej proč jsem tak geniální? To je vůl.

„Proč, proč. Pro slepičí kvoč,“ řekl a udělal takový ten obličej jako že on nic.

„Hele, nehraj si tady na blbého a vyklop to,“ řekla jsem trošku víc naštvaně.

„A nic ti neřeknu!“ snažil se napodobit dětský hlas a ještě při tom dupl nohou. Sice jsem si řekla, že se s nimi nebudu moc bavit, ale přistoupila jsem na jeho hru. S ním to jinak nešlo.

„Takhle se chová k mamince!“ řekla jsem přísně a stoupla si.

„Jo!“ stál si za svým.

„A víš, jak se chová maminka k zlobivému chlapečkovi?“ ptala jsem se.

„Dá mu cucnout mateřského mlíčka,“ řekl jakoby nic.

„Fuj! Ty seš tak nechutnej!“ Nad tou představou jsem se otřásla.

„A jak se těšíš na svatební noc?“ zeptal se nečekaně. Co mu na to mám říct? Dělat srandu si ze mě bude dělat tak jako tak.

„Čí?“ Dělala jsem, jako že se mě to vůbec netýká.

„No přeci vaši.“

„Co?“

„Noc.“

„Kterou?“ Už začínal zuřit.

„Na tvoji a Edwardovu dnešní svatební noc.“

„A co s ní?“ No počkej! Já se jen tak nedám.

„Ptal jsem se, jestli se těšíš na dnešní tvoji a Edwardovu svatební noc!“ rozčiloval se.

„Hele. Emoušku, nejsi nějak moc zvědavý?“ kárala jsem ho a dávala jsem si moc dobrý pozor, aby to vyznělo sladce.

„Emoušku?“ opakoval nevěřícně. „No fuj, to zní jak teploušku!“

„Cože jsi říkal? Že ti mám říkat teploušku?“

„Ne, to jsem teda neříkal!“ křičel na mě. Chtěla jsem mu na to něco říct, jenže to už se v pokoji objevila Alice a vyhazovala Emmetta ven.

„1:0 pro tebe. Ale jen počkej, zajíci!“ řekl a odešel.

„Už se s námi bavíš. Tak to je super,“ pronesla vesele Alice.

„Ne, to byl jen takový zkrat,“ řekla jsem jí pravdu. Na jednu stranu bych je všechny nejradši zabila, ale na druhou mi tak všichni scházeli a jsem ráda, že jsou tu. Jenže to, co mi udělali. Na to se prostě nedá zapomenout.

„Aha, tak to je mi líto,“ zesmutněla Alice. Potom mi pomohla do šatů. Na krk mi připnula krásný náhrdelník a na uši náušnice.

„Tak a jsi připravená se vdávat,“ rozhodla.

„To možná jenom po fyzické stránce,“ zašklebila jsem se na ni. Někdo zaklepal na dveře a ani nepočkal na souhlas a hned vešel. Byl to Aro s Jane.

„No páni, tobě to sluší,“ pochválil Aro můj vzhled.

„Díky, ale pravdivost tvých slov si ověřit nemůžu, protože mi ještě nikdo neukázal, jak vypadám.“

„No vidíš, na to jsme úplně zapomněly,“ omlouvala se Alice a už přede mnou stála s obrovským zrcadlem. Vím, že samochvála smrdí, ale vypadala jsem úžasně. Jako princezna z mých dětských představ.

„Tak a může se jít na to,“ řekl Aro a nabídl mi rámě.

„Ne tak hrrr, ještě kytka,“ brzdila ho Jane a pak na chvíli někam odběhla. Když se vrátila, nesla tři kytice z bílých a růžových kal. Tu obrovskou mi podala, a pak dala ještě jednu malou Alici, a tu druhou menší si nechala.

„A může se začít,“ prohlásila nakonec. Všichni čtyři jsme vyšli směr, hlavní sál. Celý hrad byl vyzdoben bílo-růžově, stejně jako moje šaty a kytice. Před dveřmi hlavního sálu jsme se zastavili.

„Takže teď tam půjdu já s Jane, a jakmile začne hrát hudba, tak tam vejdete vy dva,“ rozdala Alice rozkazy a společně s Jane zmizela za dveřmi sálu. Když začala hrát hudba, vešla jsem já s Arem. Šli jsme uličkou přes celý sál až úplně dopředu, kde stál nějaký muž, kterého jsem neznala, nejspíš to byl oddávající a potom Edward. Vypadal jako vždy úžasně.

Přišli jsme až k nim a tam mě aro předal tak, jak se to vždycky dělává, ženichovi a pronesl něco jako: Dobře se mi o ni starej. Ten zrovna. A pak oddávající začal vyprávět takové ty blbosti.

„Ano,“ odpověděl Edward na jeho otázku, jestli si mě vezme a bude mě milovat a ctít po zbytek věčnosti. A potom se na tu stejnou otázku zeptal i mě.

„Ano.“ Co jiného mi taky zbývá. Potom jsme si nasadili prstýnky.

„Prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Prosím, aby ženich políbil nevěstu.“

Autor: Banna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už nejsem tvoje hračka - 5. kapitola: