Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už nejsem tvoje hračka - 3. kapitola

01.06.2010 (20:45) • Banna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3050×

3. Kapitola (Edward):

Od té doby, co jsem opustil Bellu, to jde s mojí rodinou z kopce. Všichni se moc snažíme, jenže ono to prostě nějak nejde, jako by nám část chyběla. Když jsem se dozvěděl, že se budu ženit s nějakou volterskou namyšlenou holkou, byl jsem pořádně naštvaný. Jak jsem si přál, abych si mohl vzít Bellu. Jenže ta je teď někde, na rozdíl od nás, šťastná, má milujícího manžela a děti. Má to, co jsem jí já nikdy dát nemohl. Nejradši bych tento rozkaz ignoroval, ale moc dobře jsem věděl, že by Aro klidně ublížil i mojí rodině, vždycky totiž všechno musí být podle něj. A tak mi tedy nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Bylo mi to už jedno. Já se totiž rozhodl. Vezmu si ji, chvíli s ní budu, potom se půjdu podívat na Bellu, ale jen z dálky, nechci, aby o tom věděla. A potom se zabiju. Vím, že moje rodina a ani Aro by mi s tím nikdy nepomohli. Mohl bych ale poprosit Victorii. Myslím, že ta by to udělala víc, než ochotně.

Tak a je to tady, zítra odjíždíme do Volterry. Celá rodina se už chystá. Nikdo z nich to sice nepřizná, ale všichni mě litují a zároveň taky doufají, že to naší rodině pomůže, že moje budoucí žena zastoupí Bellino místo. Přejí si, abych se do ní zamiloval a ona do mě. Jenže já nevěřím tomu, že se jim to splní, alespoň z mé strany. Já vždycky budu milovat jen Bellu.

„Edwarde, mohl bys přijít sem, musíme si promluvit,“ řekl Carlisle. Ani jsem neodpovídal a rovnou jsem šel do obývacího pokoje za ním. Byla tam celá rodina.

„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se.

„Když jsem byl v nemocnici, volal mi Aro. Řekl mi něco o ní.“ Všichni jsme dobře věděli o kom.

„Ona není upír, je to poloupírka. Spí, jí normální lidské jídlo, ale dá si někdy i trochu lidské krve. Říkal, že jen tak, na chuť. Je o něco rychlejší a silnější než člověk a je o něco málo křehčí než upíři, budeš si muset dávat pozor, abys jí nic neudělal. Má schopnost, psychický štít, takže jí nebudeš moct číst myšlenky,“ pokračoval Carlisle.

„Tak asi proto nevidím její budoucnost,“ zabrblala Alice.

„Cože!“obořila se na ni Rose.

„No, nevidím její budoucnost, a ani moc tu naši,“ řekla nevině Alice.

„A proč si nám to neřekla dřív?“ vztekala se Rosalie dál. Ona jako jediná s tím moc nesouhlasí. Není ráda, že se někdo cizí stane členem naší rodiny. Ale bude to muset holka překousnout, protože dobře ví, co by se stalo, kdybych neposlechl Ara.

„No nic, měli bychom už vyrazit,“ ukončil tento rozhovor a odešel ven k autu.

My všichni jsme ho následovali. Celou cestu, jsem nad ní přemýšlel. Má štít, nebudu jí moct číst myšlenky. Ani Belle jsem nemohl číst myšlenky. Chvíli jsem dokonce uvažoval nad tím, že by to mohla být moje Bella. Ale to jsem nakonec po chvíli zavrhl. Kdyby to dotyčná byla upírka, tak by nějaká naděje byla, ale takhle.

Do Volterry jsme dorazili kolem sedmé ráno. Gianna nás rovnou poslala do hlavního sálu.

„Vítám vás tu, drazí přátelé,“ uvítal nás Aro. Mysle jsem, že se z jejich myšlenek o ní něco dozvím, ale oni na ni nepomysleli, ani když přišla řeč na svatbu.

„Už jde,“ prohlásil Aro, když jsme uslyšeli její srdce, „půjdu na ní čekat ven.“ Vyšel za sálu a zavřel za sebou dveře. Její srdce bilo rychleji než normálně u lidí. Nevím, jestli je to tak normální, anebo jestli je to ze strachu.

„Tak toto je tvůj budoucí manžel a jeho rodina“ oznámil Aro a zároveň s tím otevřel dveře. To co jsem uviděl mně, stejně tak i mé rodině vyrazilo dech.

„Bello,“ zašeptali jsme všichni zároveň. Na tváři se jí zračil šok, a taky se na ní zatřpytila slza. Potom se otočila a utekla.

„Omlouvám se, není to pro ni lehké. Jane, mohla bys jim prosím ukázat jejich pokoje a taky, kde najdou Bellu,“ omluvil se Aro a odešel. Podle jeho myšlenek šel do své pracovny. Jane nás zavedla k našim pokojům. Kousek od nás hrál někdo překrásně na piáno. A taky tu byla cítit Bellina vůně. Trochu se změnila. Teď už mi nevoněla jako jídlo, ale jako ta nejvoňavější květina. Dřív mě z ní začalo pálit v krku, ale teď ve mně probouzela touhu.

„Pokoj Belly je hned za rohem,“ řekla Jane a odešla.

Vešli jsme do našeho pokoje. Byl tam společný obývací pokoj, potom čtyři ložnice a jedna koupelna.

„Co si o sobě ta kráva myslí. Naše rodina se kvůli ní málem rozpadla. Jak dlouho jsme se kvůli ní trápili a ona si zatím užívala tady ve Volteře,“ zuřila Rose.

„Ona za to nemůže, to Edward ji opustil!“ hájila ji Alice. Vždycky měla Bellu radši, než Rose.

„Co, kdybychom si s ní zašli promluvit.“ Carlisle si jako vždy zachoval chladnou hlavu.

Jenže s Bellou se vůbec nedalo bavit. Chovala se, s prominutím, jako kráva. Vůbec jsem ji nechápal, teda chápal bych, proč se tak chová ke mně, ale k mojí rodině se tak chovat prostě nebude. Oni za to přeci nemůžou. Je to jen mezi námi dvěma. Nevím, jak to vysvětlit, ale každé její slovo mě vytáčelo. Jako kdyby měla dar, štvát všechny lidi kolem sebe. Poslední kapkou pro mě bylo, když nás vyhodila ze svého pokoje a při tom nám vyhrožovala. Všem její chování bylo líto. Chudák Jasper, z jeho myšlenek se dalo vyčíst, že už tohle dlouho nevydrží. To už jsem se prostě neudržel a začal jí vyhrožovat. Nejhorší ale bylo, že všechno, co jsem jí řekl, jsem myslel naprosto vážně. Nikdy v životě mě nenapadlo, že se k ní budu takhle chovat. Účel to asi splnilo, protože když jsem odcházel, tak byla zticha.

„Edwarde, to jsi neměl,“ vyčítala mi Alice hned, jak jsem přišel do našeho společného obývacího pokoje.

„Ale měl, zítra už bude moje a já ji nenechám dělat si, co chce.“ Alice se na mě nechápavě podívala. Ale já ji neřešil a šel k sobě. Sám jsem nechápal, kde se ve mně ty majetnické sklony berou. Ostatní se zatím společně bavili, jak to bude, až s námi bude žít i Bella. Poslouchal jsem je.

„Mohli bychom jim jejich ložnici udělat do zelena. Bella ji má asi, podle jejího pokoje tady, hodně ráda.“ Cože! Já nemám rád zelenou barvou. No, ne že bych ji neměl rád, trochu zelené neuškodí, ale celý pokoj! S tím bych se teda rozhodně nesmířil. Přihnal jsem se k nim jak velká voda.

„Tak na to zapomeňte, náš pokoj bude  bílo- béžově -hnědý, ať se jí to líbí nebo ne.“ Nakonec se na téma - život s Bellou, strhla obrovská debata. Rozhodli jsme se, že se přestěhujeme do Denali. Nejen, že tam máme přátele, ale taky tam Esmé  nedávno koupila a zařídila dům. Na barvě našeho pokoje se s Bellou ještě domluvím a budeme ji vydávat za našeho dalšího sourozence. Z debaty nás vytrhlo zaklepání na dveře. Dotyčný ani nevešel dovnitř a rovnou promluvil:

„Aro se vám za ni chce omluvit a prosí vás, jestli byste nešli do knihovny. On tam za vámi Bellu pošle.“

„Dobře,“ odpověděl Carlisle a jeden z členů gardy nás tam dovedl. Zaměřil jsem se na Arovi myšlenky. Byl zrovna u Belly v pokoji a prosil ji, aby přes ně dala štít, a pak už jsem jeho myšlenky neslyšel.

Asi za deset minut Bella opravdu přišla. Začali jsme jí vyprávět o našich plánech. Nevypadala, že by nás nějak moc vnímala. Zrovna jsem se ji chtěl zeptat na barvu našeho pokoje, ale předběhl mě Em, s poznámkou o mém panictví. Bellu to nejspíš dost naštvalo, protože se po Emmettovi vrhla. Srazila ho k zemi, chytla ho pod krkem a začala na něj vrčet. Všichni byli jejím chováním zaskočení, tak jsem na nic nečekal, pevně ji chytil kolem pasu a strhl ji z něj. Snažila se mi vykroutit, tak jsem ji chytil ještě pevněji. Začala brečet.

Edwarde, pusť ji, vždyť jí můžeš něco udělat!!! Křičela na mě v myšlenkách Alice.

„To bolí, pusť mě. A navíc já chci jít jen do svého pokoje,“ zakňučela Bella. Tak jsem ji pustil a ona ihned utekla pryč. Všichni, až na Rose, mi za to v myšlenkách nadávali.

Edwarde přesně tak, ukaž jí, co si k tobě může a nesmí dovolit. Posílala mi Rose v myšlenkách. A já s ní naprosto souhlasil. Je možné, aby člověk miloval a zároveň nenáviděl jednoho člověka?

Aro:

Nechtěl jsem jí o tom vůbec říct, ale musel jsem, abych ji přemluvil. Musí odtud pryč. Nebude tady teď bezpečno ani pro upíra, natož pro ni. U Cullenů bude v bezpečí. A navíc sňatkem jí a Edwarda získám mnohem, mnohem víc. Stanou se mojí rodinou. A rodina si musí pomáhat. A jejich pomoc se mi teď bude hodit, protože válka mezi upíry, je nevyhnutelná.

Autor: Banna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už nejsem tvoje hračka - 3. kapitola: