Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už nejsem ta malá holčička... - 3. kapitola

15.07.2011 (20:00) • IsabellaMarieLilyVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 2846×

Najednou nás ale všechny přehlušilo skřípění pneumatik. Otočili jsme se a já přestala na chvíli dýchat. Přede mnou vylézal z auta Emmett a za ním i ostatní. Nemohla jsem tomu uvěřit, oni mě snad sledují?!

Byli tam všichni. Emmett, Jasper, Alice a můj povedený bratr. On a Emm sebou měli ještě nějaký dvě prsatý umělý barbie. Cody měl bloncku a Emm měl brunetu. Bolestivě mě bodlo u srdce a slzy si draly cestu ven z mých slzných kanálků. Nemohla jsem si dovolit slabost teď, tady, před přáteli. Pevně jsem zavřela oči a semkla rty do úzké linky, abych nezačala křičet. Tohle byla rána pod pás. Emmett tu plastikovou panenku držel okolo pasu a tvářil se neobyčejně pyšně a spokojeně. Nutkání brečet a vykřičet si hlasivky bylo ještě silnější.

„Co se děje, Bello?“ zašeptal blízko mě Johnův hlas. Kruci, musel si všimnout, jak na Emmetta zírám.

„Nic,“ zalhala jsem pohotově a sklopila pohled. Nemohla jsem se mu podívat do očí, protože můj výraz by mě prozradil. Přemístili jsme se k hrací ploše a věnovali se svým zájmům. Na Culleny, dvě barbíny a mého bratra už se nikdo ani nepodíval.

Pomalu jsem zvedla hlavu, abych viděla, jestli si změny mé nálady všimli i ostatní. Ne, díky Bohu, naštěstí ne. Vesele se bavili mezi sebou, hulákali přes sebe, jeden lezl do řeči druhému, prostě to bylo tak, jak by to mělo být vždy. Pohoda, klid a zábava. Ovšem já jsem do toho tak nějak nezapadala. Ne, že bych se nechtěla bavit, ale já jsem nemohla. Pořád jsem měla před očima, jak Emmett drží tu holku kolem pasu a jak se tváří nesmírně hrdě. Ubližovalo mi to, spalovalo mě to. Jako bych v těle měla oheň, který mě stravuje. Oheň zvaný žárlivost. Nebo snad láska? Nebo obojí. Láska jde ruku v ruce s žárlivostí. A hranice mezi láskou a nenávistí je také velmi tenká, to jsem věděla moc dobře. Ale i tak jsem věděla, že já se vždy budu pohybovat jen na straně lásky, že nikdy nebudu moci Emma nenávidět. Ať by mi ublížil sebevíce.

Povzdechla jsem si a ucítila na rameni lehký stisk.

„Bello, jsi na řadě, pojď hrát,“ řekla mi radostně Sam. Jejímu nadšení se nedalo odporovat. Nikdo by neměl to srdce, aby jí zkazil radost. Takhle vypadala jako dospělé dítě. Vlastně ani ne tak moc dospělé…

Vzala jsem si do ruky bowlingovou kouli a doufala, že nebudu takové nemehlo a nespadnu, něco si neudělám, nebo že koule nevyjede mimo dráhu. To by byl ale trapas. Jako bych jich za celý život, díky své nešikovnosti, už neměla dost. Chystala jsem se vyslat kouli ke svému cíli, ale do výhledu mi přišel jiný cíl. Kdybych tohle věděla, ani bych sem nechodila. Kousek od naší skupinky stála skupinka mého bratra, to by nebylo ještě nejhorší, ale hned vedle nich stál Emmett a vyměňoval si sliny s tou barbie. Bolestivě mě bodlo u srdce, opět. Na tohle jsem se nemohla dívat. Položila jsem kouli a otočila se ke kamarádům.

„Promiňte, není mi moc dobře, půjdu na chvíli na vzduch,“ oznámila jsem, kouli položila tam, odkud jsem ji vzala a rychlostí blesku jsem vystřelila z budovy.

Byla jsem odtamtud už dost daleko, ale mně to nestačilo. Utíkala jsem dál. Přes parkoviště až na kraj lesa. Tam jsem si sedla pod jeden velký cedr a nechala svoji bolest vyplout na povrch. Slzy okamžitě zmáčely mé tváře. Trhané vzlyky mnou otřásaly a já se prostě nechala ovládat tou bolestí, která mě ovládala už dlouho. Už jsem neměla sílu na to, abych mohla něco předstírat. Na to, že je vše v pohodě, je mi fajn a nic se neděje.

Kruci! Proč zrovna já?! Proč zrovna já se zamiluju do jednoho ze dvou největších sukničkářů na škole. Co jsem provedla tak strašného? A aby toho nebylo málo, tak ten druhý z největších sukničkářů je můj bratr. No jo, s Emmettem tvoří naprosto dokonalou dvojici. Dvojka k pohledání. Ne nadarmo se říká. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá… Oni se vážně hledali, až se našli.

Ale na druhou stranu, nemůžu se za to na Emma zlobit, přece –

„Bello?“

Leknutím jsem nadskočila. Kruci! To je John! Rychle jsem se snažila utřít si slzy a zamaskovat můj trapný pláč pro nic. Do prčič, snad to nevidí.

„Bello, já vím, že brečíš, jsem tu už delší dobu.“

„Kruci,“ zaklela jsem. Tentokrát nahlas. Přiblížil se. Klekl si přede mě a vzal můj obličej do dlaní, aby mě donutil se na něj podívat.

„Co tě trápí?“

„Nic!“ vyštěkla jsem ostřeji, než jsem původně chtěla a vytrhla se mu. Proč na co sáhnu, to zmrvím?

„Miluješ ho?“ zeptal se najednou z ničeho nic. V tu chvíli mi zatrnulo. Moc dobře jsem věděla, o kom je řeč. On to ví? Kdo všechno to ještě ví? Co mám dělat? Přiznat se? Ne… to by bylo šílenství. V tu chvíli mi v hlavě sepnul režim nejvyšší nouze. Zatloukat, zatloukat, zatloukat… Ne, to taky nepůjde. Dělat hloupou? To by mohlo vyjít.

„Cože?“

„Ptám se, jestli miluješ Cullena!“ Jeho hlas byl najednou hrubý, plný vzteku a něčeho dalšího.

„Proč si to myslíš?“ Povzdychl si a sedl si vedle mě na zem.

„Protože vidím, jak se na něj díváš. Udělala bys pro něj cokoliv. V jeho blízkosti jsi neklidná, ale šťastná. Ostatní si ničeho nevšimli, ale já mám oči, Bello. Znám řeč těla,“ zašeptal a mně se ulevilo. Ano, spíš bych měla mít strach, jestli to někomu řekne, ale já mu věřila. Ulevilo se mi, že už v tom nejsem sama, že už to mé tajemství někdo zná. Sama od sebe jsem se znovu rozplakala. Nesnáším slzy! John si mě přitáhl do náručí a kolébal mě jako malé dítě. Vlastně jsem si vedle něj tak připadala.

„Je těžké přede všemi něco držet v tajnosti celé dva roky. Obvzlášť, když on a brácha jsou nej kámoši. A tak je u nás skoro každý den. Na jednu stranu jsem ráda, ale na druhou…“

Nic neříkal. Dal mi svůj kapesník a přitiskl mě k sobě blíž, i když už jsem dávno nebrečela. Bylo mi s ním dobře a cítila jsem se u něj tak… zvláštně. Jako by mnou procházel elektrický náboj. Příjemný náboj...

„Asi bychom měli jít,“ zašeptal po dlouhé chvíli tíživého ticha.

„Jo, měli.“

Zvedli jsme se ze země a ruku v ruce se vraceli do haly…

Autor: IsabellaMarieLilyVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už nejsem ta malá holčička... - 3. kapitola: