Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit nového dne, díl 4.

Chudinka Alice...

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Úsvit nového dne, díl 4.Samantha se domluví s Edwardem, kde se sejdou a Edward se znovu pohádá s Alicí. Slibuju, že od příští kapitoly se začne něco dít (teda pokud budou komentáře). Spoluautorka - Lenisek - Moc, moc ti děkuju za inspiraci!!!

29.11.2009 (22:00) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1412×

4

Samantha

 

Nemohla jsem tomu uvěřit. On se mnou půjde na procházku? A jak to myslel – že si s Alicí promluví? Je to přitažený za vlasy. Proč by kvůli vlastní sestře neměl dělat to, co chce? Navíc se tvářil tak… divně, skoro jako by ho něco bolelo. Ale to je teď jedno, hlavně že souhlasil.

Se šťastným úsměvem jsem zazvonila u Lenky.

„Jé, ahoj,“ zatvářila se překvapeně a potěšeně zároveň. „Už jsem myslela, že nepřijdeš do konce věků,“ zasmála se.

„Promiň, měla jsem spoustu starostí. Neuvěříš co je novýho!“

„Pozvala Edwarda na rande?“ objevili se jí v očích jiskřičky.

„Ne, to zas ne,“ sedla jsem si k Lence na postel, „Půjde se mnou na procházku.“

„Tomu neříkáš rande, jo? Kdy?“

„Kdy? To nevím… Vlastně jsme se na tom nějak moc nedomlouvali.“

„Cože? Ty seš pako. On ti řekne, že tam s tebou půjde a ty se ho ani nezeptáš kdy… To je teda úroveň,“ smála se mi.

„Zejtra se snad uvidíme.“

„To jo. Potom mi musíš všechno vyprávět,“ zaculila se na mě.

„Mě je to jasný. Ale nečekej nějaký pikantnosti, bere to jenom jako kamarádskou procházku. Nejsem si úplně jistá - “ Přerušilo mě vyzvánění telefonu. Naštvaně jsem vyndala mobil z kapsy, určitě je to mamka.

Podívala jsem se na displej. Cože? Neznámé číslo? Zmateně jsem přijala hovor. „Ano?“ Kdo to může být?

„Ahoj Samantho,“ oslovil mě známý hlas.

Jenom jsem zalapala po dechu, „Edwarde?“

„Jo, jsem to já.“

„Kde… kde jsi vzal moje číslo?“

„Našel jsem si ho na spolužácích,“ vysvětlil.

„Aha. Potřebuješ něco?“

„Myslel jsem, že bysme se měli domluvit na tý procházce. Zejtra mám čas, tak jsem myslel, že by to byla dobrá příležitost, kdoví kdy se mi znova povede shromáždit ho tolik,“ zasmál se.

„Zejtra? To je fajn, taky mám čas,“ otočila jsem se zády k Lence, která na mě dělala opičky. Ještě se tak začít smát, to by bylo… „Co ségra?“

„Ještě jsem s ní nemluvil. Musim najít správnou chvíli.“ Bylo mu znát na hlase, že se usmívá.

„Aha… Mohla bych jí někdy poznat? Vypadala.. mile.“ Teda když jsem si zrovna nemyslela, že je to jeho holka.

„Nejsem si úplně jistej, jestli by to bylo možný. Ale zkusím se jí na to zeptat. Hele – musím jít… Za chvíli přijde brácha.“

„Jo, tak jo, uvidíme se zítra. Ahoj.“

„Jo, čau,“ zavěsil a já jsem se otočila k Lence, která samozřejmě chtěla vědět všechno, co mi řekl.

 

***

Edward

 

Nemohl jsem si pomoct,. musel jsem jí sledovat. A když jsem slyšel, jak si s kamarádkou povídá, že jsme se nijak nedomluvili, zavolal jsem jí. Neměla by být v pochybnostech. Slyšel jsem, jak se Lenka směje.

„Co ségra?“ zeptala se Samantha.

Jo, Alice. Co chce slyšet? Že jí štve, že jsem si vybral lidskou oběť? Musel jsem se tomu usmát. „Ještě jsem s ní nemluvil. Musím najít správnou chvíli.“

„Aha… Mohla bych jí někdy poznat? Vypadala… mile.“

Ona se chce poznat s Alicí? No to bude dílo… „Nejsem si úplně jistej, jestli by to šlo.“ Hlavně z Aliciny strany. „Ale zkusím se jí na to zeptat.“

Uslyšel jsem Emmettovo těžké kroky. „Hele, už musím jít… Za chvíli přijde brácha.“ Lepší ukončit hovor, než sem přijde.

„Jo, tak jo, uvidíme se zítra. Ahoj.“

„Jo, čau,“ zavěsil jsem. Právě včas.

„Čáu brácho, co tu děláš? Alice by si tě přála doma…“

„Jo, vždyť už jdu.“

„Mimochodem, Edwarde, mohl bys mi říct o co jde? Vypadala nabroušeně.“

„Ne Emmette, to bych opravdu nemohl, zvlášť pokud si chci uchovat soukromí na dalších pár let,“ řekl jsem mu a rozběhl jsem se domů. Sotva jsem se přiblížil, slyšel jsem Aliciny naštvané myšlenky a Jasperovu zmatenost. Nestávalo se často, aby se na mě Alice takhle naštvala. Naposled se to stalo, když jsem odmítl jít nakupovat a místo toho jsem se s Emmettem díval na televizi.

Vběhl jsem do domu s Emmettem v patách. „Ahoj všichni.“

„Ahoj Edwarde,“ objevila se přede mnou Alice, „Konečně seš tu. Můžeš mi laskavě říct, proč jsi mi zdrhnul i když jsi věděl, že s tebou chci mluvit? Ne, nepřerušuj mě,“ řekla, když jsem chtěl něco namítnout. „To co vidím se mi vůbec nelíbí a myslím, že by se ti to taky moc nelíbilo, kdybys aspoň trochu dával pozor.“ Už skoro křičela. „Můžeš mi sakra vysvětlit, proč to vidím? Kdo tady toho nejvíc litoval, tenkrát?! Ovládej se sakra trochu! Kdybys měl trošku svědomí, dávno bys nám řekl, že ti to tady nevyhovuje a chceš se přestěhovat jinam!“ křičela na mě. Když viděla můj klidný výraz, naštvala se ještě víc. „Chceš zničit život všem? To chceš, Edwarde?! Jasper, nech toho, sakra!“ zakřičela na Jasper, který se pokusil uklidnit atmosféru v místnosti. Podívala se zpět na mě. „Proč se kurňa aspoň jednou neřídíš podle mojí rady?! Co by na tom bylo špatně? Akorát by jednou nebylo podle tvého!“

Už jsem toho měl dost. Využil jsem okamžiku, kdy se nadechovala. „Alice, dost!“ zakřičel jsem na ní. Všichni ztuhli. Takhle jsem na Alici nikdy nekřičel. Ona sama byla tak překvapená, že na mě jenom zírala. „Proč se mi navážíš do života? Neříkej mi co mám dělat! Uznávám, že máš pravdu ve většině ohledech, ale já myslim, že je na mě, jak s tím naložím. Uklidni se. To, že to jednou nevyšlo neznamená, že to podruhé taky nevyjde. A teď mě omluvte.“ Nechal jsem je tam stát a vyběhl jsem ven. Na lovu jsem byl sice včera, ale potřeboval jsem si vybít vztek.

Slyšel jsem Carlisleovo zmatené myšlenky, Esmeino zděšení, Rosalino zadostiučinění, že mě Alice konečně zpražila. Slyšel jsem, jak se cítí Jasper po tom, jak ho Alice ve zlosti okřikla, i jak se cítí Emmett. Chtěl jsem od toho utéct. Běžel jsem, dokud jsem nebyl dostatečně daleko a potom jsem se vrhl na první dostatečně velké zvíře, které jsem ucítil.

Toužil jsem uniknout před listním svědomím. Proč jsem na Alici křičel? Nezasloužila si to. Myslí to se mnou dobře.

Proč jsem utekl? Proč jsem nikomu nic nevysvětlil? Proč? Proč, proč?

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit nového dne, díl 4.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře