Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit nového dne, díl 3.

alice-barbie 25

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Úsvit nového dne, díl 3.Takže je tady nová kapitolka. Jak jsem slíbila - z Edwardova pohledu. Edward si promluví s Alicí a udělá zásadní rozhodnutí. Pište mi komentáře, nebo další kapitoly NEBUDOU! ! !

24.11.2009 (19:15) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1661×

3

Edward

 

Seděl jsem ve třídě, poslouchal učitele a pokoušel se nevnímat srdce bijící vedle mě. Právě jsem úspěšně zjistil, že bydlí poblíž nás, že má sestru a je jí 17. Přemýšlel jsem, na co se jí zeptám o přestávce. Bylo toho tolik – musel jsem si ujasnit priority.

Najednou jsem v hlavě uslyšel Alici. Právě měla jedno ze svých vidění. Viděla, jak jdu se Samanthou k nám domů.

Edwarde, to snad nemyslíš vážně!!! rozkřikla se na mě v duchu.

Děkoval jsem, že nevidí, jak se tvářím.

Edwarde zapomeň na to, víš jak to dopadlo posledně!!!

Posmutněl jsem. Samozřejmě že vím, jak to dopadlo posledně… Ale to nemění nic na faktu, že Samantha nevoní jako nikdo a její mysl je úchvatná. Nemyslí jako normální člověk, ale tak… jinak, no. To ale Alici těžko povim, když je na druhým konci školy.

EDWARDE, NE!!! rozkřikla se, když se její vize neměnila.

Zazvonilo. Uf. Alice jde sem. Aspoň jí to budu moct vysvětlit.

Nakoukla do dveří. Edwarde, hned sem pojď, než budu nucená vyvést tě ven násilím.

Prokroutil jsem oči, vstal jsem a zamířil jsem k ní.

Vzala mě za tričko a nelítostně odtáhla do rohu třídy.

„Alice, uklidni se,“ řekl jsem jí znuděně, tak potichu, že to nikdo nemohl slyšet.

„Edwarde, můžeš mi prosímtě vysvětlit, co tu děláš?? Já se neuklidnim, dokud se ta vize nezmění,“ trvala si na svém.

„Alice, já na tom nebudu nic měnit, tak to prostě je. Tak mě prosímtě nenuť -- “

„Tak to prostě je?“ zasyčela na mě. „Co Bella? To taky prostě tak je?“

Tvář se mi stáhla bolestí. „To je jiná kapitola.“

„Jiná kapitola? Prosimtě, ty víš, že jestli se stane to, co tenkrát, dopadne to stejně.“

„Alice,“ zasyčel jsem naštvaně, „já jsem chtěl odjet do Denali. Nevyčítej mi to už konečně! Kdybyste mi to nerozmluvili, dopadlo by to úplně jinak!“

„Neobviňuj Esme! Ta za nic nemůže!“

„Esme není jediná!“

„Fajn, nebudu se s tebou hádat, kdo za to může, ale Samanthu - “ střelila k ní pohledem, „Samanthu nech na pokoji. Je moc fajn a nerada bych, kdyby to taky nepřežila. A Rosalie by ti neodpustila, kdybychom se museli stěhovat. Jasper by tě asi zabil a - “

„Dost, Alice! To by stačilo. Radši už běž, než mi tady stačíš říct co by všichni udělali. Čau,“ vystrčil jsem jí ke dveřím dřív, než mohla něco namítnout..

Vycenila na mě zuby. Za tohle si doma zaplatíš, ukázala mi svojí vizi znova a potom ladným krokem odešla. Pitomec, myslela si přitom a já jsem se s úsměvem vrátil do lavice.

Ne, ne, ne, já jsem asi úplně blbá… Co jsem si to myslela? Musí mít holku. Na to je moc - zadrhla se Samantha uprostřed myšlenky, když jsem neslyšně odsunul židli a sednul jsem si.

Ona si myslí, že je Alice moje holka? Nesmysl… Kdo by mohl být zajímavější, než ona? Rozhodl jsem se uvést to na pravou míru. „To byla moje sestra,“ řekl jsem jakoby mimochodem.

Ehm, cože? Jeho sestra? No jo, vždyť mu byla podobná. To mi mohlo dojít. „Opravdu? Byla… moc hezká,“ usmála se na mě.

„Jo, to o ní říká každý. Ale je to potvůrka,“ uchechtl jsem se.

„Vypadalo to, že jste se o něčem hádali.“

Ne, proč se musela zeptat zrovna na tohle? Proč mě nutí, abych jí lhal? „Jo, byla na mě rozzlobená, protože jsem neudělal, co chtěla.“ Tak, tohle nebyla úplná lež.

„Aha.“

Pobaveně jsem poslouchal, jak Alice pečlivě zkoumá mojí a Samanthinu budoucnost. Hledala změny, které očividně nenacházela.

„Ehm… Tak mě napadlo… jestli bysme spolu někdy nezašli třeba do cukrárny…“ promluvila Samantha. Sakra, já to udělala! Co mi teď odpoví? Ne, já nejsem normální, co když mě odmítne?

Zděšeně jsem poslouchal její myšlenky. Ona se mnou někam chce jít? Alice se zblázní, jestli s ní někam půjdu! A já se zblázním, když jí řeknu, že nemůžu… Navíc do cukrárny? Fuj…

„No, já teď vlastně nemám čas… Navíc nemám rád čokoládu a tak.“

Já jsem to věděla . Nemá zájem. Kdyby měl, tak...

To jsem nemohl. Nemohl jsem dopustit, aby si myslela, že nemám zájem. Ale co jí mám říct? Alice má pravdu! Co když jí ublížím? Nebo něco horšího?

„A co třeba jenom malá procházka po parku, nebo tak?“ pracně se usmála.

V Alicině hlavě jsem viděl, jak jdu se Samanthou po parku. Ne. „No… nejsem si jistej, jestli by t ó šlo,“ snažil jsem se honem najít nějakou výmluvu.

„To nemáš ani trošku času? Každý ho má!“

„Ty to nechápeš.“

„Tak mi to vysvětli.“

Snažil jsem se přečíst si co si myslí, ale neslyšel jsem ji. Jak to? Před chvílí to přece šlo! „No… mám dotěrnou sestru, jak jsi viděla.“ Moc jsem si přál, aby se Alicina vize začala měnit, ale akorát se začala rozostřovat.

„To ti tolik záleží na tom, co řekne tvoje sestra?“ zeptala se trochu naštvaně.

Ne, ale mám rád svůj život. „Ona je docela šťouravá a vytáhla by ze mě i to co by se nestalo.“

Alicina vize se rozostřila, ale potom zase zaostřila. Snažil jsem se nemyslet na to, protože to znamenalo, že prohrávám a to jsem nechtěl.

Zhluboka se nadechla. Já věděla, že to neklapne. „Tak to jo, promiň.“ Vstala.

Chytil jsem ji za ruku za tričko. „Počkej…“

„Na co?“

„Já…“ Sakra, co jí mám říct? Že bych jí vysál krev? Při té představě jsem sebou škubnul. Už ne… „Nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Ale mohli bysme zůstat kamarády?“

„Tak se mnou pojď na procházku jako s kamarádkou,“ navrhla smutně.

„Promiň, ale…“ odmlčel jsem se.

Vyškubla se mi a zamířila ke dveřím.

„Samantho, promiň…“

Otočila se. „Mně se neomlouvej.“

„Víš co? Já tam s tebou půjdu,“ usmál jsem se na ni, „Promluvím si s Alicí, aby mě neotravovala.“ Vzdal jsem boj s její vizí. Nemělo to cenu.

„Nemusíš to dělat. Já to přežiju.“

„Ne, já to chci udělat,“ řekl jsem potichu a s neblahou předtuchou jsem sledoval, jak se Alicina vize ještě víc zaostřila.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit nového dne, díl 3.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře