Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 8. část

25.11.2009 (16:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1136×

Alicin pohled:

Rychle jsem se proplížila zpátky do sprch a vyskočila tím malým okénkem ven. Doběhla jsem k autu a rozjela se do hotelu, kde si přečtu ten spis.

Dojela jsem tam docela rychle, protože ten ústav nebyl zas moc daleko od města. V hotelu jsem si vzala klíčky od svého pokoje a pak do něj šla. Šla jsem docela rychle do toho pokoje, protože jsem si už chtěla přečíst alespoň část toho spisu.

Lehla jsem si na postel a pomalu otevřela spis, trochu jsem se bála ho otevřít, protože už teď jsem věděla, že tam nebude nic hezkého.

Otevřela jsem ten spis a začala číst. Ze začátku to nebylo nic hrozného. Ale asi po dvou stránkách tam začaly přibývat hladovky, můj první trest, což byla ledová sprcha, která se opakovala skoro pořád. Potom se přidaly i horké sprchy a nakonec i ledové koupele, jak tomu tam říkali, ale ve skutečnosti to byla vana s ledem. Do té mě ponořovali prý po každé z vizí, kterých nebylo v tom ústavu málo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tohle se mnou všechno dělali. Bylo tam i různé násilí. Pokaždé když jsem měla vizi, tak mi před tím, než mě dali do té vany s ledem, dali prý pár facek, abych se z té vize probrala. Nevím, proč se ke mně tak chovali, ale patřila jsem prý k těm nejhorším případům, jaké tam vůbec byly.

Ke konci se mé tresty začaly zmenšovat a pak jsem prý jednoho dne prostě zmizela. Nevěděli, co se stalo se mnou, ale aby nevzbudili nějaké podezření, že jim tam zmizel pacient, tak mě radši prohlásili za mrtvou.

Když jsem dočetla, tak jsem si uvědomila, co jsem byla, než jsem se stala upírkou, byla jsem spodina světa. A navíc jsem si uvědomila, že si Jazze vůbec nezasloužím. Vždyť on byl major v armádě a já jen spodina tohoto světa, jen špína, absolutní nicka.

Po tomto zjištění nevím, jak se mám k Jazzovi chovat. Vždyť on ani neví, že má za ženu až takového blázna.

Jen jednou jsme probírali můj původ.

Alicin pohled: vzpomínky

Bylo to už asi šest měsíců, co jsme opustili Bells. Moc mi chyběla. Zrovna jsem přemýšlela nad tím videem, co James natočil ve Pheonixu. Zmínil se tam i o mě, že mě chtěl zabít stejně jako Bellu. Ale to mě ani tak moc nezajímalo, ale zajímalo mě to, co řekl potom. Že jsem byla úplně udivená světem okolo mě a že jsem z blázince. Tomu jsem nemohla uvěřit a ani jsem nechtěla, ale musela jsem, protože jsem potom jela najít ten ústav, kde drželi a našla jsem ho. A pak tu bylo to probuzení. Samozřejmě měl pravdu, když jsem se probrala, tak všechno pro mě bylo nové. Nepamatovala jsem si nic, co se stalo před tím než jsem se probudila.

Náhle mě z mého přemýšlení vytrhl příchod mé lásky, lásky celé mé existence.

„Už zase na to myslíš?“ přisedl ke mně a vzal si mé ruce do svých.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že pocházím z takového místa. A ještě nemůžu uvěřit, že po tom všem, co jsi se o mě dozvěděl, jsi mě neopustil,“ podívala jsem se mu do očí, „Jazzi, já si tě nezasloužím.“

Udiveně na mě koukal, nebyl schopen slova a ve svých nádherně zlatých očích měl šok. Chvilinku mu trvalo ne se z toho šoku probral.

„Alice, jak si vůbec můžeš tady to myslet. To spíš já tebe si nezasloužím. Vždyť se na sebe podívej. Ty jsi oproti mě anděl a já jsem vyvrženec z pekla. A kdyby měl někdo někoho opouštět, tak bys měla opustit ty mě a ne já tebe, protože já mám temnější minulost než ty,“ oponoval mi a já z toho byla v šoku. Vždyť já přece nejsem anděl a on není žádný vyvrženec z pekla. Zavrtěla jsem hlavou, abych popřela jeho slova. A pak jsem ji sklopila, už jsem se nedokázala dívat do jeho očí, ve kterých se zračila láska a něha. Tenhle pohled jsem si vůbec nezasloužila a ještě víc jsem si nezasloužila majitele toho pohledu.

Vzal můj obličej do svých dlaní a donutil mě, abych se mu podívala do očí. Jakmile jsem se mu podívala do znovu do očí. Tak jsem mu začala podléhat. A to také znamenalo, že mu také na všechno kývnu.

„Alice, mě je jedno, že jsi z ústavu pro duševně choré, nezáleží mi na tom. Já tě miluji pro to jaká jsi. Už to nebudeme řešit, ano?“ přikývla jsem mu na to, ale věděla jsem, že tahle debata uzavřená. Usmál se na mě, políbil mě na čelo a pak na rty.

Jasperův pohled:

Už jsme tu asi pět dní, celý den trávíme tím, že pořád někde chodíme a prohlížíme si staré budovy kasáren a další věci. V noci, když Seth spí tak jsem ve svém pokoji a pořád dokola si prohlížím svůj starý deník a vzpomínám na svou sestřičku Lilian, na rodiče a na svou snoubenku Margaret, která zemřela na zvláštní nemoc rok před tím než jsem byl přeměněn. Pamatuji si, že byla menší postavy, dlouhé černé vlasy a rudé plné rty.

Dny probíhaly pořád stejně, ráno se Seth probudil a nasnídal se. Potom jsem mu vyprávěl nějaký příběh z vojny a odpoledne jsme šli ven a prohlíželi si nějaké staré budovy z doby mého lidského života.

A však jednou když jsme se vrátili, tak jsem ucítil pach nějakého upíra a ten pach mi byl nějak povědomý. Mířil do mého pokoje. Rychle jsem tam vyšel a uviděl jsem, že fotka se mnou a mým andílkem není na svém místě a u ní ležel vzkaz. Zvedl jsem ho a začal jsem číst.

Našel jsem tě konečně. Těš se na to že ztratíš svou milovanou družku. Zabiji ji stejně jako tys zabil ji mě.

Ale ne to byl Carl. Byl to jeden z upírů, kteří si tvořili novorozené k boji, a měl velmi zvláštní dar. Dokázal ovládnout novorozené a ti ho poslouchali na slovo. Když jim řekl, aby se zaměřili pouze na jednoho upíra, tak to udělali, ale znal jsem jednoho upíra, který byl proti jeho moci imunní. Měl podobný dar jako on, ale daleko rozsáhlejší. On to totiž mohl použít i jako štít proti Carlově moci a to stačilo toho dotyčného je napůl ovládnout, což znamenalo, že mu může číst myšlenky a také mu svoje předávat, ale ten dotyčný, kterého chránil nedělal to, co mu říkal v myšlenkách. Pokud si pamatuji, tak se jmenoval Lucas. A to on mi několikrát proti Carlovi pomohl. A to on mi pomohl zničit Carlovi novorozené a jeho družku.

Ale vina za to, že přišel Carl přišel o svou družku padla na mě, protože by určitě nezačal podezřívat někoho ze svých vojáků.

Ale tím pádem byla v ohrožení moje malinkatá Alice, ne to nesmí  být pravda. Ona nesmí být ohrožená jen kvůli mé minulosti. Carl se ji nesmí ani dotknout. Jenže, co mám dělat, pro to, aby ji neublížil? Musím se vrátit domů a dávat na ni pozor! Ale zároveň se ji musím vyhýbat. Carl mě s ní nesmí moc vidět, protože kdyby mě s ní náhodou potkal, tak by očitě využil svého daru a poštval by mě proti mému andílkovi. To se nesmí stát. Prostě budu se od ní držet dál. I když se jí to bude zdát divné, tak to prostě budu muset udělat.

Alicin a Jasperův pohled:

Proč musím mít tak černou minulost? Vždyť už se mu nemůžu podívat do očí. Proč musí jít zrovna po ní? Proč musí jít po tak nevinné bytosti jako je můj anděl? Musím ji ochránit za každou cenu, klidně ať mě to stojí život, ale ať ona žije.

< Shrnutí >

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 8. část: