Tak tady máte další část, tady už bude mít Alice trochu komplikace
19.11.2009 (15:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1261×
Alicin pohled:
Jela jsem do toho blázince. Měla jsem štěstí, že byla noc, protože když jsem tam přijela, tak tam naštěstí byli asi jen dva doktoři a tři sestry. Netušila jsem vůbec, kde se může ten archiv nacházet. A proto jsem se rozhodla, že to tam znovu prozkoumám.
Potichu jsem proklouzla branou a hledala jsem, jak se dostat dovnitř. Náhle jsem uviděla otevřené okénko a bylo v přízemí. Což byla další výhoda, alespoň jsem se nemusela šplhat do nějakého patra. Okénko bylo docela malé, ale já měla štěstí, že jsem tak drobná, alespoň jednou se má výška uplatnila. Když jsem prolezla okénkem, všimla jsem si, že jsem ve sprchách. Chtěla jsem rychle vyběhnout z těch sprch do chodby, ale to nebyl dobrý nápad, protože mě můj dar varoval, že právě někdo kolem těchto sprch prochází. A tak tedy jsem chvilku počkala, potom jsem se pomocí mého daru ujistila, že je vzduch čistý.
Vyšla jsem potichu ze dveří do chodby. Něco mi říkalo, že ten archiv bude na tomto poschodí. Všechno šlo zatím až moc hladce a proto jsem radši očekávala nějaké komplikace.
Zrovna když jsem konečně objevila dveře s nápisem archiv, tak jsem za těmi dveřmi uslyšela hlasy. Byl to jeden dámský a jeden mužský.
„Pane doktore, co budeme dělat s těmi spisy z roku 1920?“ zeptal ten dámský hlas.
„Nechte je tu zatím. Neslyšela jste, co říkal ředitel. Máme přece napřed zničit jen ty z roku 1919. Pro ty z roku 1920 přijdeme za chvíli. A teď pojďte je spálit dozadu na zahradu, “ odpověděl ji ten mužský hlas. Teď ve mně pořádně hrklo. Oni se chystají zničit i můj spis.
Jasperův pohled:
Pamatuji si, že náš dům stál nedaleko Houstonu, když jsme jeli krajinou za Houstonem, tak jsem si začal všímat povědomých míst, které jsem vídal ve svém lidském životě. Pamatuji si, že jsme měli dům blízko lesa a byla to tak trochu samota, ostatní domy byly od nás asi jeden nebo dva kilometry.
Když jsme projížděli místem, kde dřív stály domy a teď tu byly jen zříceniny, tak mě píchlo u mého mrtvého srdce.
Jak asi bude vypadat můj dům po všech těch letech? Pomyslel jsem si. Vždyť už je to vlastně sto čtyřicet šest roků, co jsem byl přeměněn.
Náhle jsem uviděl starou kamennou cestu, která vedla k nám domů. Zabočil jsem na ní a jel po té cestě. Po chvilince jsem to uviděl. Uviděl jsem svůj dům po všech těch letech. Bodlo mě u srdce, když na mě dolehly ty všechny vzpomínky. Vzpomínky na mé dětství, na mou malou sestřičku Lily a také na mé milovné rodiče a mou Margaret.
Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úsvit - 6. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!