Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 39. část

14.11.2010 (21:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1303×

Alicin pohled:

Chvilku jsme si s Jasperem koukali do očí, ale potom Jazz uhnul pohledem a zadíval se z okna. Bylo mi jasné, že si pořád vyčítá ten incident s Carlem a proto se mi nechce dívat do očí. Cítí se za to zodpovědný.

Chtěla jsem něco říct, ale vyrušili nás Edward s Bellou.

„Omlouváme se, že rušíme, ale to vaše vzpomínání se dotýká i nás. Nechtěli byste se nějak odreagovat a zajít třeba do klubu?“ zeptala se nás Bella. Mně to přišlo jako dobrý nápad. Podívala jsem se na Lily a ta přikývla. Lucas a Jasper si zase koukali do očí a bylo na nich poznat, že opět konverzují v mysli. Edward se na ně díval a poslouchal jejich rozhovor. Bylo na něm vidět, že se do něj zapojil také, ale nebylo mi moc jasné jak.

„Ehm, nechcete si povídat někdy nahlas?“ zeptala se trochu naštvaně Lily. Lucas se hned na ni otočil s omluvným pohledem. Jasper se podíval na Edwarda a ten mu na něco přikývl.

„Jazzi, já to myslela vážně,“ řekla Lily.

„Promiň,“ zamumlal Jazz a odešel k sobě do studovny.

„Co s ním je?“ zeptala se Bella Edwarda.

„Je toho na něj moc, potřebuje být chvíli sám. Zase se ho zmocňují špatné vzpomínky,“ řekl jí Edward, „ale pojede s námi.“

Chytil Bellu za ruku a společně odešli. Potom jsme uslyšeli, jak někdo seskočil venku z okna vedle z pokoje. Podívala jsem se z okna a uviděla Jaspera, jak běží do lesa.

„On se vrátí, jen si běží pročistit hlavu,“ řekl Lucas Lily.

„Neměl by jít někdo za ním?“ zeptala se Lily Lucase.

„Ne, on se s tím musí vyrovnat sám. Ale, Alice, jestli ti mohu poradit, běž za ním asi za hodinu. On bude trochu klidnější a bude mít trochu čistou hlavu. Bude potřebovat hlavně tebe, jako ty jeho,“ řekl mi Lucas. A měl pravdu, tuhle chvíli musíme přebýt spolu. Cítila jsem, že potřebuji Jaspera každou sekundou čím dál tím víc. Ani se mi nechtělo čekat tu hodinu. Lucas to vycítil. Přešel ke mně a zadíval se mi do očí.

„Alice, vím, jak se cítíš, a to ani nemusím být na tebe napojený. Ale já znám Jazze také, vím, že ty mu chceš pomoci, ale nejlépe mu pomůžeš tím, že mu necháš čas na přemýšlení,“ řekl mi jemně. Věděla jsem, že má pravdu, přikývla jsem a zadívala se ven tím směrem, kam běžel Jasper.

„Lucasi, o čem jste se to bavili před chvílí s Edwardem a bráškou?“ zeptala se Lily zvědavě a při tom se podívala na mě. Bylo mi jasné, že chce upoutat mou pozornost, abych nemyslela na Jazze.

„O mém sebeovládání, nejsem si jistý, jestli zvládnu dnešní večer,“ přiznal tiše.

„Zvládneš to,“ řekla jsem mu.

„Děkuji za tvou důvěru, ale moc bych na to nesázel. Už i při nákupech je to pro mne těžké a to jsme tam vždy jen dvě hodiny, ale tady to bude na víc,“ namítl.

„Lucasi, já vím, že si nevěříš, ale vezmi si, že vydržíš ty nákupy, a to je dokonalé. Vždyť tam nemusíš být pořád, můžeš jít na vzduch nebo na rychlý lov. Jazz to také tak dělá,“ oplatila jsem mu námitku, „a navíc, uvidím, jestli se něco stane.“

„V tom má Alice pravdu, Lucasi, a my ti věříme, že to zvládneš,“ řekla mu Lily.

„Možná vy dvě mi věříte, ale nevím, jak moc ostatní,“ povzdechl si, bylo nám jasné, že se chce z toho vykroutit.

„Nech si to, prosím tě, projít hlavou,“ řekla jsem mu nakonec. Lucas přikývl a odešel.

„Na něj nejvíce platí Jasper,“ povzdechla si Lily.

„Proč myslíš?“

„On ho vždycky dokázal přesvědčit, aby udělal to samé co on. Ale nikdy k tomu nepoužil svůj dar. Je to tím, že se znají hrozně dlouho a důvěřují si. Oba jsou přesvědčeni, že když udělá jeden nějakou věc, ten druhý to považuje také za správné,“ povzdychla si Lily.

„Alice, mám asi pro tebe něco, co by tě mohla zajímat,“ řekla mi po chvilce. Zvedla se a šla do svého pokoje. Naznačila mi, abych šla za ní. V jejím pokoji jsem se posadila na postel a čekala, i když jsem vůbec nevěděla na co.

Přešla ke mně a podala mi nějaký starý sešit.

„Je v něm celý můj lidský život, je jak psaný tak kreslený. I když ty obrázky kreslil víceméně Jasper, když jsem ho poprosila. Můžeš si ho prohlédnout, jestli chceš,“ řekla mi. Opatrně jsem ten deníček otevřela a hned na první stránce byl obrázek. Jediný, koho jsem tam poznala, byl Jasper. I když s tím jsem také měla určité problémy. Vypadal tam tak na tři roky. Potom jsem si domyslela, že to je začátek Lilyina života, takže to miminko v náručí blonďaté ženy byla Lily a ten muž, co držel Jaspera, byl jejich otec. Pořádně jsem se zadívala na svou lásku. Byl roztomilý, vypadal skoro jako teď, ale bez jizev a se zelenýma očima. Jeho matka měla úplně stejné, jeho otec měl hnědé. Otočila jsem na další stránku a tam jsem uviděla malou Lily, která si hrála s obrovským psem.

„To mi byly tři roky, měla jsem strašně ráda psy. Tohle byl jeden z našich hlídacích psů, ale nejradši měl Jaspera, protože ho potají rozmazloval,“ zasmála se nad tím obrázkem Lily. Potom už jsme si jen četly zápisky a občas jsme narazily na nějaký ten obrázek.

Jen jeden mě zaujal. Byl tam Jasper s Lily a nějakou dívkou, kterou držel Jasper kolem pasu a usmíval se.

„To je Margaret, byla to Jasperova snoubenka, zemřela rok před tím, než byl Jasper přeměněn. Chytila nějakou nemoc, která nešla v té době vyléčit a na to zemřela,“ řekla Lily smutně.

„Ty jsi ji znala?“ zeptala jsem se jí tiše.

„Ano, měla jsem ji moc ráda, ale nebyla jsem u toho, když zemřela. Byl tam s ní jenom Jasper, protože bylo její poslední přání. Být sama s Jasperem, předtím než se odebere na onen svět, takže nevím, jak to vypadalo, když zemřela. Jen si pamatuji, že jsem našla Jaspera, jak k sobě tiskne její tělo a brečí,“ odpověděla mi Lily.

„Myslíš, že mu umřela v náručí?“ zeptala jsem se Lily. Už se chystala něco říct, ale odpověděl mi někdo jiný.

„Ano, zemřela mi v náručí, bylo to její přání a já jí ho neodepřel.“ Otočila jsem se ke dveřím a tam stál Jasper, který se nenuceně opíral o rám dveří. Už nevypadal tak zmučeně jako před chvílí, ale pořád měl v očích ten smutek.

„Byl jsem za Lucasem, promluvili jsme si a on souhlasil, že s námi do toho klubu půjde,“ změnil téma, Lily se zatvářila radostně.

„A Bella vzkazuje, že odjíždíme v devět,“ řekl ještě, než odešel do našeho pokoje.

„Takže máme dvě hodiny na to, abychom se připravily,“ konstatovala Lily.

„Až se oblékneš, přijď ke mně do koupelny, namalujeme se navzájem s holkami,“ řekla jsem jí a odešla do svého pokoje. Tam jsem našla Jaspera, jak si prohlíží nějakou starou knížku, ale po chvilce jsem si všimla, že je to hodně podobný notýsek jako má Lily. Přešla jsem k posteli a posadila se na ni. Jasper si mě všimnul až teď, rychle zaklapl deníček a dal ho pod polštář.

„Nemusíš ho přede mnou schovávat, já vím, co to je,“ řekla jsem mu.

„Já ho před tebou neschovávám, jen ho uklízím na své místo,“ odpověděl mi.

„Nikdy jsem si ho tam nevšimla,“ řekla jsem mu nedůvěřivě.

„Já jsem si ho tam dal nedávno, jinak jsem ho měl u sebe ve studovně, ale jak se sem přistěhovali Lily s Lucasem, tak jsem si ho dal sem, protože jsem nechtěl, aby mi ho Lucas nechtěně nevzal, protože on si ode mě hodně často půjčuje knížky,“ pokrčil rameny. Nevím proč, ale moc jsem mu nevěřila. Nechala jsem to však být, zvedla jsem se a šla se převléknout. Vůbec jsem nevěděla, co si vzít na sebe, ale potom jsem se rozhodla pro tmavě modré džíny a černé tílko s flitry na ramínkách, potom jsem si vzala černé páskové boty na jehlovém podpatku. Převlékla jsem se právě včas, protože v pokoji na mě už čekaly holky. Zavedla jsem je do koupelny a společně s Rose jsme namalovaly Lily a Bellu, potom Lily nalíčila mě a já s Lily jsme nalíčily Rose. Potom už byl nejvyšší čas jít do garáže, kde na nás čekaly naše lásky. Jasper měl na sobě tmavé kalhoty, bílé tričko s krátkým rukávem a přes to měl přehozené černé sako. Vypadal jako jeden z těch hlídačů v klubu. I když všichni chlapci tak vypadali. Nasedli jsme do dvou aut a vyjeli jsme. Dnes jsme jeli Lilyiným a mým. Své autíčko jsem svěřila Edwardovi a já jsem jela Lilyiným, které řídil Jasper. Já jsem seděla vedle něj, řídil jen jednou rukou, druhou držel mou ruku na sedačce. Vzadu seděla Lily, která byla pohodlně opřená o Lucasovu hruď.

O hodinu později jsme už vystupovali z aut a šli ke klubu.

 Jasperův pohled:

Hleděl jsem Alici do očí, ale po chvilce jsem uhnul pohledem, protože se mi před očima znovu objevil obraz vystrašené Alice. V hlavě se mi přehrávaly různé vzpomínky na Carla a nešlo to zastavit. Cítil jsem, že to Lucas prožívá se mnou. Ze vzpomínání mě vyrušil až příchod Edwarda a Belly.

„Omlouváme se, že rušíme, ale to vaše vzpomínání se dotýká i nás. Nechtěli byste se nějak odreagovat a zajít třeba do klubu?“ řekla Bella. Lily s Alicí se na sebe podívaly a potom přikývly.

Já nikam nepojedu, řekl mi Lucas. Zmateně jsem se na něj podíval.

Proč? Odreagujeme se aspoň trochu, řekl jsem mu, Edward náš rozhovor poslouchal a potom naznačil, že by se chtěl také připojit. Lucas se na něj napojil a posílal mi Edwardovy myšlenky.

Nejsem si jistý, že to zvládnu, odpověděl mi.

„Ehm, nechcete si povídat někdy nahlas?“ ozvala se Lily, která měla našich rozhovorů v mysli už dost.

My tě ohlídáme, že ano, Edwarde? zeptal jsem se bratra.

Samozřejmě, vy aspoň zapomenete na chvíli na Carla, přikývl mi, ale když řekl to jméno, opět se mi vynořily v hlavě vzpomínky.

Děkuju, že jsi mi to připomněl, řekl jsem mu sarkasticky.

„Jazzi, já to myslela vážně,“ ozvala se znovu Lily už opravdu naštvaně.

„Promiň,“ řekl jsem jí a zašel do své studovny, potřeboval jsem si urovnat myšlenky, ale s Lucasem a Edwardem v hlavě to opravdu nešlo. Už jen jejich hlasy mi připomínaly Carla, bylo toho na mě nějak moc. Vyskočil jsem oknem a rozběhl se pryč. Potřeboval jsem si provětrat hlavu a běh byl na to nejlepší. Běžel jsem na hranice s Kanadou a zpátky, potom jsem se zastavil na svém oblíbeném místě. Byl jsem na tom lépe. Chvilku jsem tam zůstal a přemýšlel o tom, jak přesvědčit Lucase, aby šel s námi. Po chvilce jsem se vrátil domů, vešel jsem do své studovny, kde na mě čekal Lucas.

„Jak ti je? Je to lepší?“ zeptal se mě starostlivě.

„Ano, je to lepší,“ přikývl jsem mu, „Lucasi, pojď s námi do toho klubu, budeme tě hlídat, já věřím, že nikomu neublížíš. Navíc tam bude Alice s Edwardem, Alice uvidí, jestli budeš chtít někomu ublížit a my s Edwardem a Emmettem tě budeme moci zastavit,“ přesvědčoval jsem ho.

„Jo? Jenže nezapomeň na můj dar, můžu ho použít proti vám a zastavit vás,“ řekl mi sarkasticky.

„A ty nezapomeň, že Bella je štít, takže nás může ochránit,“ řekl jsem mu.

„Dobře, pojedu, ale jestli to bude k nevydržení odejdu,“ rezignoval.

„Dobře, půjdu to říct Lily, nebo jí to řekneš sám?“

„Ne řekni jí to ty, já si skočím ještě na lov,“ řekl mi a vyskočil oknem.

Šel jsem do Lilyina a Lucasova pokoje, kde jsem našel Alici a Lily, jak si povídají o Margaret.

„To je Margaret, byla to Jasperova snoubenka, zemřela rok před tím, než byl Jasper přeměněn. Chytila nějakou nemoc, která nešla v té době vyléčit a na to zemřela,“ uslyšel jsem Lily.

„Ty jsi ji znala?“ zeptala se jí opatrně Alice.

„Ano, měla jsem ji moc ráda, ale nebyla jsem u toho, když zemřela, byl tam s ní jenom Jasper, protože bylo její poslední přání. Být sama s Jasperem, předtím než se odebere na onen svět, takže nevím, jak to vypadalo, když zemřela. Jen si pamatuji, že jsem našla Jaspera, jak k sobě tiskne její tělo a brečí,“ odpověděla Lily smutně a mně se vybavila Margaretina smrt. Zemřela mi v náručí, chtěla, abych ji naposledy objal a políbil.

„Myslíš, že mu umřela v náručí?“ zeptala se Alice.

To už jsem nevydržel a vešel jsem do pokoje.

„Ano, zemřela mi v náručí, bylo to její přání a já jí ho neodepřel,“ odpověděl jsem Alici místo Lily.

Obě na mě šokovaně koukaly.

„Byl jsem za Lucasem, promluvili jsme si a on souhlasil, že s námi do toho klubu půjde. A Bella vzkazuje, že odjíždíme v devět,“ oznámil jsem jim a odešel do mého a Alicina pokoje. Lehnul jsem si na postel a vytáhnul schovaný deník.

Prohlížel jsem si jednotlivé obrázky, dokud si ke mně nepřisedla Alice. Rychle jsem deník zaklapl a dal ho pod polštář. Nechtěl jsem, aby viděla, na co se koukám.

„Nemusíš ho přede mnou schovávat, já vím, co to je,“ řekla mi. Samozřejmě, že jsem věděl, že ví, co jsem si prohlížel, ale nechtěl jsem, aby viděla, co si prohlížím. Proto jsem jí zalhal.

„Já ho před tebou neschovávám, jen ho uklízím na své místo.“

„Nikdy jsem si ho tam nevšimla,“ řekla mi nedůvěřivě. Měla pravdu, já jsem si ho tam dal teprve dnes ráno, ale Alice o tom nevěděla.

„Já jsem si ho tam dal nedávno, jinak jsem ho měl u sebe ve studovně, ale jak se sem přistěhovali Lily s Lucasem, tak jsem si ho dal sem, protože jsem nechtěl, aby mi ho Lucas nechtěně nevzal, protože on si ode mě hodně často půjčuje knížky,“ pokrčil jsem rameny. Alice mi pořád nevěřila, ale nechala to být. Odešla k sobě do šatníku, kde strávila následující hodinu. Potom ještě do pokoje přišly Bella, Lily a Rose. Jen mi řekly, že se jdou nalíčit. Já jsem se radši vypařil do svého šatníku, kde jsem si vzal černé kalhoty, bílé přiléhavé triko s krátkým rukávem a přes to jsem přehodil černé sako. Potom jsem sešel do obývacího pokoje, kde už čekali kluci, posadil jsem se k nim a spolu jsme s nezájmem koukali na televizi. Za osm padesát devět jsme sešli do garáže a počkali tam na naše polovičky.  Přišli přesně v devět, Alice a Lily držely klíčky od auta, takže pojedeme Aliciným a Lilyiným autem. Alice hodila klíčky od auta Edwardovi a ten spolu s Bellou, Rose a Emmettem nasedli do Alicina auta. Lily přešla ke mně a podala mi klíčky od svého auta, potom se sama posadila dozadu za mě. Lucas si sedl vedle ní a Alice si sedla na sedadlo spolujezdce. Vyjeli jsme, já jsem se ani moc nevěnoval řízení. Jednou rukou jsem držel volant a druhou Alicinu drobnou ručku.

O hodinu později jsme už předávali auta poslíčkům a šli do klubu.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 39. část: