Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 30. část

28.03.2010 (12:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1709×

Alicin pohled:

Zbytek těch dvou dnů jsme strávili v poklidu. Teda až na Jaspera, ten se pořád nám vyhýbal. Držel se pořád u Lily a Lucase. Ano sice jsem to chápala, ale zároveň mě mrzelo to, že se mi pořád vyhýbá. Jako kdybychom se už nikdy neměli milovat jako předtím.

Co se týče mě, tak já Jaspera miluje pořád stejně nebo možná o trochu víc než před tím, než mě opustil. Moje láska k němu po našem odloučení ještě zesílila, ale nebyla jsem si jistá u něj, protože se mi ani nepodíval do očí, nepromluvil od toho nakupování ani slovo. A to mě strašně moc mrzelo.

Dnes jsme měli odlétat zpátky domů na Aljašku. Už jsem se nemohla dočkat na zbytek své rodiny. Bella a Edward se nemohli dočkat Nessie. Jasper se tvářil neutrálně, ale bylo na něm vidět, že se mu moc nechce opustit svou rodinu. Jednou jsem slyšela rozhovor mezi mezi ním a Lily.

Chtěla vědět, proč je zas tak mrzutý a rozčilený. Jen jsem se z toho dozvěděla, že se obává setkání se svou strou rodinou. Chápala jsem to já i Lily.

Ten rozhovor mezi nimi proběhl dnes ráno. Jasper si zrovna balil a Lily za ním přišla. Ten rozhovor jim zabral polovinu dopoledne. A potom ti dva vyšli a tvářili se, jako kdyby se nic nestalo, ale já jsem na nich viděla, že se jen přetvařují a opravdu se cítí mizerně. I přes tu ledovou masku jsem viděla jejich lítost a rozmrzelost.

Chtěla jsem už něco říct, ale v tom přišel Lucas a zas je odvedl do útrob domu. Tohle je už vážně hrozné, jednou si chci s nimi promluvit a zas mě někdo předběhne.

Sice se mi to říká těžko, ale už se těším, až budeme s Jasperem zase jednou sami.

Vím, že e to sobecký, ale já nemůžu si pomoci. To odloučení bylo pro mě strašné a už chci, aby už bylo vše, jak má být.

Ale až pak jsem si uvědomila, že už to nikdy nebude, jak to bylo předtím. Pořád tu budou Lily a Lucas, kteří mi pomalu ale jistě přirostli k srdci. Také se mi po nich bude stýskat, ale ne asi tolik jako Jasperovi.

Po chvíli sem konečně přišli, Jasper už si nesl batoh. A já až teď jsem si uvědomila, že je čas k našemu odjezdu. Teď už jsem chápala, proč Lucas chtěl, aby zas někam šli. Oni se loučili. Ale proč se nerozloučili před námi. To se tolik stydí? Ale vlastně, co je mi do toho? Mají na to právo.

Chvíli na to přišel i Edward s Bellou.

Nastal čas loučení. Lily přišla ke mně a objala mne.

„Moc ráda jsem tě poznala, Alice, doufám, že se ještě někdy uvidíme,“ pošeptala mi, když mě pouštěla, potom objala beze slova Bellu a s Edwardem si potřásla rukou. Lucas si s námi všemi potřásl rukou a my jsme nastoupili do auta a jeli na letiště.

Přijeli jsme tak akorát, let nám letěl přímo a my jsme nemuseli ani čekat. Let byl pro mě strašně dlouhý, pořád jsem se nemohla vůbec zabavit. A také jsem, pořád musela myslet na to, jak to bude vypadat, až přijedem domů.

Podle vizí, které jsem měla, to bude velmi dojemné shledání, hlavě tedy pro Esmé, protože se jí vrátí syn. Ale také podle vizí jsem viděla naší celou rodinu i s Lily a Lucasem. Takže se k nám přeci jenom připojí, ale kdy? Toť otázka.

Chtěla bych, aby to bylo, co nejdříve, protože už teď vidím, jak je Jasper smutný. A časem to bude ještě horší.

Konečně jsme doletěli. Vyšli jsme pře letiště, kde na nás už čekalo Jasperevo auto, které si sem nechal přivést. Rozjeli jsme se v tichosti domů. Cesta tam nám trvala asi půl hodiny, doma už na nás všichni čekali. Teda čekali mě, Bellu a Edwarda, Jazze nečekali. Dohodli jsme se, že to uděláme jako překvapení. Jasper sice nebyl moc nadšený, ale souhlasil,za to jsem mu byla vděčná, ale bylo vidět, že to dělá jen kvůli mně.

Cítila jsem se kvůli tomu velice špatně, to bude pořád něco dělat jen kvůli mně? Vždyť i opustil Lily a Lucas kvůli mně. Nad tím teď nebudu uvažovat, protože je třeba se přivítat s rodinou.

Hned, jak jsem na to pomyslela, vyběhla Esmé a už nás pevně objímala. Hlavně Jazze.

„Jazzi, tolik jsi nám chyběl. Musíš nám toho hodně vyprávět. Jak ses měl za tu dobu? Co jsi dělal?“ už na něj chrlila otázky na něj Esmé.

„Esmé, prosím tě, teď přijel nech Jazze trochu rozkoukat,“ zasmál se Emmett. Esmé se od  Jaspera odtáhla, ale hned na to ho objímala Rose a potom i Emmett ho bratrsky objal.

„Vítej zpátky, brácho,“ zasmál Emmett. U Carlisla takové přijetí nebylo, jen si podali ruce a Carlisle ho u nás zase přivítal.

Hned potom jsme se odebrali do obývacího pokoje. Tedy oni se odebrali. Já a Jasper jsme šli nahoru do patra do jeho studovny.

Tohle bylo poprvé, co jsme byli sami v místnosti jen my dva. Jasper svou studovnu vůbec nepoznal. Ale vypadal, že ho to ani moc nepřekvapilo.

Otočil se na mě a vytáhl něco z batohu.

„Dlouho jsem přemýšlel jestli ti to vůbec mám dávat, ale ty si to zasloužíš, za to, že mě pořád miluješ, i když si to vůbec nezasloužím. Akorát pořád nejsem rozhodnutý, kterou polovinu ti mám dát, takže si můžeš vybrat ty,“ přešel ke mně a nastavil ruce. V každé měl jednu polovinu rozlomeného srdce a na každé bylo jedno písmeno. Na jedné velké tiskací A a na druhé velké tiskací J.

Až teď mi došlo, že máme dnes výročí naší svatby. A jí pro něj nic nemám. Opět jsem se podívala na ty přívěšky, více se mi zamlouvala polovina s J, protože tak budu mít Jaspera víc u sebe teoreticky.

„Jestli si opravdu mohu vybrat, brala bych tu polovinu s J, jestli ti to nevadí,“ Jazz se pousmál položil tu polovinu s A na stůl a vyštrachal z batohu řetízek, na který navlékl tu polovinu srdíčka, kterou jsem si vybrala. Potom ke mně přešel a zezadu mi ho navlékl a zapnul.

„Děkuji,“ zašeptala jsem.

Jasperův pohled:

Zbývající dva dny utekly jako voda. Neustále jsem se držel v blízkosti Lily a Lucase a užíval si poslední dny s nimi.

Dnes jsme měli odletět na Aljašku, balil jsem si už do batohu jen ty nezbytné věci, když přišla Lily ke mně do pokoje.

„Přišla jsem se rozloučit jako první, vůbec se mi tě nechce pouštět, ale zas nechci, abys byl nešťastný ty, Jazzi,“ řekla mi do očí.

„Lily, víš, že já tě mám moc rád. A libuji ti, že za vámi budu jezdit, jak jen budu moct. To ti tady slibuju, sestřičko,“ pousmál jsem se na ní a objal ji. Chvíli jsme tam ještě stáli v objetí a potom jsme se vydali dolů. Oba jsme byli trochu smutní, Alice, která stála dole, to na nás poznala a už chtěla něco říct, ale jak na zavolanou přišel Lucas a odtáhl nás zpátky do mého pokoje.

„Já bych se chtěl také rozloučit, Jazzi, a poděkovat ti, že jsi mě naučil takovému stylu života, ve kterém pořád nemusíme brát lidem života a můžeme chodit mezi ně. A že jsem mohl po dlouhé době zase okusit, jak se žije v normální rodině, za to ti moc děkuji, bratře,“ usmál se na mě a bratrsky mě objal.

„Já vám zas musím poděkovat za to, že jste mi pomohli dostat se z depresí, kterými jsem trpěl po odchodu od Alice a že jste mi pomohli zachránit Alici, Bellu a Edwarda,“ pousmál jsem se smutně na ně. Věděl jsem, že bude těžké je opustit, ale netušil jsem že tak moc.

Potom jsem sešel dolů do obývacího pokoje, kde už čekala Alice a po chvilce přišli i Edward s Bells.

Nastal čas loučení, pomyslel jsem si. Lily mezitím už objímala Alici a když jí pouštěla, zašeptala jí: „Moc ráda jsem tě poznala, Alice, doufám, že se ještě někdy uvidíme.“

Potom mlčky objala Bellu a s Edwardem si podala ruku. Lucas si se všemi podal ruku. Potom jsme nasedli do auta a vyjeli jsme na letiště.

Tam jsme byli celkem rychle a v letadle to samé. Let byl pro mě jako vždy nesnesitelný. Celou tu dobu jsem se musel hlídat, abych se na někoho nevrhnul, ale zvládl jsem to.

Konečně jsme přistáli, rychle jsme se rozešli halou k mému autu, které jsem si sem také nechal přepravit. Všichni už se nemohli dočkat, až budou doma. Zbytek rodiny o mě nevěděl. Edward s Bellou navrhli, že bychom mohli mě přivést jako překvapení, sice jsem byl ze začátku proti, ale pak jsem se nechal přemluvit.

Cestou jsem ještě přemýšlel, jakou polovinu toho srdce mám dát Alici. Pořád jsem se nemohl rozhodnout. Ale co ¨, nechám to na ní, ona si určitě radši vybere sama. Dneska totiž máme výročí naší svatby, proto jsem to srdce hlavně koupil.

Všichni už na nás čekali před domem, když jsem vystoupil, ucítil jsem z nich velký šok. První se z něj probrala Esmé a hned mě objala a spustila: „Jazzi, tolik jsi nám chyběl. Musíš nám toho hodně vyprávět. Jak ses měl za tu dobu? Co jsi dělal?“

Než jsem stihl odpovědět, vložil se do toho Emmett.

„Esmé, prosím tě, teď přijel nech Jazze trochu rozkoukat,“ zasmál se. Ale pak mě objala Rose a Emmett se slovy „Vítej zpátky, brácho.“

S Carlislem jsem si podal ruku a on mi řekl, že mě vítá zpátky. Potom jsem se já a Alice odebraly do mé studovny, kterou jsem vůbec nemohl poznat. Všechno to tu bylo zpřeházené. Věděl jsem, že tu Alice byla, když jsem tu já nebyl, ale nečekal jsem, že to tu tak předělá. Ale nyní jsem to nechtěl řešit. Chtěl jsem dát Alici dárek k našemu výročí. Zalovil jsem v batohu a vytáhl ty dvě poloviny srdce a každou si položil do jedné dlaně. Přešel jsem k Alici.

„Dlouho jsem přemýšlel jestli ti to vůbec mám dávat, ale ty si to zasloužíš, za to, že mě pořád miluješ, i když si to vůbec nezasloužím. Akorát pořád nejsem rozhodnutý, kterou polovinu ti mám dát, takže si můžeš vybrat ty,“ nastavil jsem před ní dlaně a ukázal jí obě poloviny. Chvíli nad tí přemýšlela a potom pomalu řekla.

„Jestli si opravdu mohu vybrat, brala bych tu polovinu s J, jestli ti to nevadí,“ pousmál jsem se a znovu přešel k batohu, který teď ležel na stole, na který jsem položil druhou polovinu srdce, mou polovinu srdce s monogramem Alice. Vytáhl jsem z batohu řetízek a navlékl na něj ten přívěšek. Potom jsem přešel k Alici a zezadu jsem jí řetízek nandal a zapnul.

„Děkuji,“ zašeptala.

< Shrnutí >

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 30. část: