Ahojky. Tady máte další díl Úsvitu, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale blíží se mi přijímačky, tak se musím skoro furt učit. Tak doufám, že pochopíte, když se kapitolky nebudou objevovat tak často. Ale konec kecání, hezky si počtěte.
21.02.2010 (16:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1254×
Alicin pohled:
„Alice, nechoď nikam,“ řekl mi a otočil si mě tváří k němu. Pokusila jsem se mu vyškubnout, ale měl větší sílu. Chtěla jsem být sama, když má přede mnou tajemství.
„Nech mě na pokoji, jestli nechceš, abych se ponořila zase do té agonie,“ řekla jsem mu, věděla jsem, že to zabere. A také zabralo. Pustil mě a já jsem se rozběhla do studovny. Zdola jsem slyšela rozhovor, ale snažila jsem se ho nevnímat. Posadila jsem se do křesla a začla si číst jeho poslední zápisek.
Asi v polovině jsem uslyšela zaklepání, podle vůně to byl Edward. Proto jsem ho ignorovala, on mě taky nechtěl něco říct, tak proč bych měla s ním mluvit. Edward si povzdych a odešel, pro jistotu jsem se zamkla, aby mě nevyrušil.
Po další chvíli se ozvalo další zaklepání, tentokrát to byla Bella. Ta tam ale stepovala ještě dvacet minut než zabouchala na dveře a řekla: „Alice no tak otevři.“
Chtěla jsem ji ignorovat také, ale pak jsem dostala menší vizi, ve které vyrazí dveře. Takže jsem radši šla otevřít. Jenže Bells tam nestála sama. Byl tam taky s ní Edward.
Pane bože, on si snad nedá pokoj, pomyslela jsem si.
„Ne, Alice, nedám ti pokoj, protože ti chci něco vysvětlit,“ odpověděl mi na mé myšlenky.
„Tak, kdo ti teda volal?“
„Alice, já ti to nemůžu říct.“
„A proč ne? Čeho se tolik bojíš?“
„Že zase upadneš do té své agonie,“ podíval se mi do očí.
„Neupadnu, díky tý vizi zase začnu žít, budeme zase spolu a to mi dává naději.“
„Radši si sedni,“ doporučil mi Edward a spolu s Bells si sedli před stůl, kde stála dvě křesla, já jsem se posadila do čtenářského křesla za stůl.
„Když tě Jasper opouštěl, tak mi musel slíbit, že mi bude každé dva měsíce volat, abych věděl, že je v pořádku. A dnes je to dva roky, co odešel, to byl on, kdo mi volal. Nechtěl jsem, abys to věděla, protože by určitě ses zase zhroutila.“
„A je v pořádku, že jo?“ zeptala jsem se velice tiše, nemohla jsem mluvit nahlas. Ne o něm.
„Ano, je v naprostém pořádku. A asi mám pro tebe dobrou zprávu. Už se setkal s Lilian.“ Má pravdu tohle je pro mě dobrá zpráva. Za nedlouho budeme zase spolu. Teda alespoň doufám.
Jasperův pohled:
„Lucasi, to nemyslíš vážně. Ty za nic nemůžeš, já jsem se neměl vrhnout na Carla,“ vyjel jsem na něj.
„Ale můžu, vždyť i já jsem mu zničil družku.“
„Ano, pomohl jsi mě ji zničit, ale na tebe vina nespadla, takže ty s tim nemáš nic společného, rozumíš?“
„Sakra, Jaspere, můžu za to stejně jako ty,“ už se zvedal a já taky. Tohle mě už fakt dost vytáčelo. On se bude obviňovat z něčeho, co vůbec nemůže. Lucas se ke mně přiblížil, ale jak udělal další krok, vytvořila se mezi námi neprostupná bariéra. Ani jeden z nás se nemohl k sobě přiblížit. Lucas se podíval na Lily.
„Okamžitě přestaňte nebo vás přišpendlím každého na druhou stranu místnosti. Teď už nezáleží na tom. Kdo za co může. Co se stalo, stalo se. Už se to nedá vrátit. Takže se laskavě přestaňte hádat,“ řekla rozčileně. Pomalu jsem se začínal uklidňovat a Lucas taky. Znovu jsem se posadil do křesla.
„Mohli byste mi prosím vysvětlit, jak jste se tedy poznali?“ zeptala se Lily.
Lucas se ujal slova a já jsem ho občas doplňoval, ale většinou jsem byl zticha.
Potom se slova ujala Lily.
„Po tom, co jsi zmizel, se rodiče málem zhroutili. Otec si pořád vyčítal, že tě na tu vojnu vůbec pustil. Matka také trpěla ale tiše.
Rok poté jsme jako vždy o Vánocích šli na půlnoční. Když jsme šli domů, napadl nás hladový upír. Nejprve se vrhnul na mě, ale po chvilce mě pustil, nevěděla jsem proč. Ale tím jsem se nemohla zabývat, protože se mi v těle rozšířil jeho jed a přeměna začala. Potom jsem ucítila, jak mě někdo bere do náruče. Když jsem se probrala, byla jsem v lese.
Došlo mi, že mě ten upír přenesl, aby na sebe neupozornil. Začla jsem se toulat po světě a lovila jsem jen, když jsem byla opravdu vyžíznivělá.
Jednou jsem se zase toulala kolem Texasu. A tam jsem taky potkala Lucase,“ usmála se zamilovaně na Lucase. Při tom úsměvu mě bodlo u mého dávno mrtvého a rozpadlého srdce.
„Od té doby jsme spolu, Lucas mi vysvětlil, jak to chodí pořádně v upířím světě. A taky mi pomohl s mým darem, který jsi mohl před malou chvilkou okusit,“ dopověděla svůj příběh Lily.
„To byla ta bariéra?“ ujišťoval jsem se.
„Fyzický štít, lépe řečeno,“ usmála se.
Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úsvit - 19. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!