Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 10. část

11.12.2009 (21:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1270×

 Alicin pohled:

Rychle jsem vyběhla z haly a snažila se najít Jazze, ale on nikde nebyl. Tak mi došlo, že už odjel. Bodlo mě u mého mrtvého srdce, když jsem si uvědomila, že se mi vyhýbá.

Chtěla jsem si s ním promluvit, ale potom jsem si vzpomněla na své rozhodnutí. Nesmím se s ním stýkat. Teď už ne.

Mávla jsem na taxíka a nasedla do něj. Řekla jsem mu, kam má jet, a potom jsem se ponořila plně do svých myšlenek.

Přemýšlela jsem nad tím proč se mi Jazz začínal vyhýbat, ale na žádný důvod jsem nepřišla.musím to zjistit. To vyhýbání z mé strany bude asi muset počkat anebo se mu nebudu vyhýbat vůbec.

Doufám, že mě nechce opustit. Nepřežila bych to bez něj.

Za tu dobu, co jsem přemýšlela, jsem si ani nevšimla, že jsme dorazili k domu.

Vešla jsem dovnitř a zjistila, že nikdo není v obývacím pokoji. Ale slyšela jsem hluk v kuchyni, tak jsem si domyslela, že to je asi Esme a chystá jídlo pro Nessie.  Vyběhla jsem do mého a Jazzova pokoje. Věděla jsem, že tam bude, a tak jsem si s ním teda promluvím. Musím s ním mluvit o tom, proč mu už na ten pohled nestojím.

Jasperův pohled:

Dojeli jsme na hranici a ta jsme se rozdělili. Seth šel zpátky do rezervace a já jsem se rozběhl domů. U domu jsem nikde necítil Alicinu vůni a tak jsem usoudil, že ještě nedorazila domů.

Bylo mi líto toho,co jsem ji udělal, ale bylo to pro její bezpečí. Ona určitě bude brzy doma a bude se snažit zjistit, co se děje, že se ji vyhýbám.

Zrovna jsem si vybaloval. Když jsem uslyšel přijíždět auto po cestě k našemu domu. Uvědomil jsem si, že to je Alice.

Určitě to ze mne bude tahat, ale já ji to nesmím říct. Ona se nesmí nic dozvědět. Musím odsud hned vypadnout. Ne nemůžu. Musím ji  aspoň vidět. Ne nesmím se s ní teď moc bavit, ale jestli ji nebudu mít alespoň chvíli na očích,tak umřu.

Jenže když zůstanu v pokoji tak po mě bude chtít vysvětlení. Musím ji aspoň vidět a pak z musim z pokoje vypadnout. Co kdyby to náhodou viděl Carl?

Z tohoto přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří. Otočil jsem se čelem k ní a podíval se jí do očí. Viděl jsem tam velký smutek.

 Alicin pohled:

Dívali jsme si do očí a potom jsem se s bolestí v hlase zeptala: „To už ti ani za ten pohled nestojím?“

Díval se na mě, jako kdybych spadla z Marsu.

„Alice, ty víš, že je to absurdní,“ odpověděl mi, ale nepodíval se mi do očí.

„Tak co se stalo, že jsi se na mě ani nepodíval? Udělala jsem ti něco?“ ptala jsem se s ještě větší bolestí v hlase.

„Ty za nic nemůžeš. To já,“ to jsem nechápala. On se mi vyhýbá kvůli sobě? To je pitomost ne?

„Tak když ty, tak mi to snad můžeš říct ne?“ zakroutil hlavou.

„Promiň,“ řekl jen a odešel d své pracovny. Ještě chvíli jsem koukala na dveře, ve kterých zmizel.

Potom jsem se zničeně posadila na postel a začala jsem přemýšlet.

Proč se ke mně tak chová? Co jsem mu udělala? Proč se mi ani nepodíval do očí když se mnou mluvil?

Otázky se mi hemžily hlavou a já jsem neměla na žádnou z odpověď. A to mě trápilo, ale ještě víc mě trápilo, proč se ke mně tak chová. Už jednou mě napadlo jít za Edwardem, aby mi řekl, na co myslí, ale to mi přišlo tak trochu ubohý. Využívala bych Edwarda je proto, že si neumím vyřešit vlastní problémy.

Počkat. Co to říkal Jasper? Že za to nemohu já ale on. Jak to myslel? Že by se stalo něco na Jihu? Když s ním byl Seth tak nevím, co se stalo. A myslím, že to Seth taky neví.  Musím zjistit, co se děje. Viděla jsem na Jasperovi, že se ode mě drží hodně těžko. A teď když jsem si tohle uvědomila, tak jsem zjistila, že se mi udělala ještě větší díra v hrudi než před tím. Musím být s ním jinak bez něj umřu. Ale nejdřív musím zjistit, co se děje. A vím, že mi to Jazz neřekne dobrovolně, ale já to musím vědět. Vždyť on se trápí a já s ním.

Jasperův pohled:

Dívali jsme si do očí a já z ní cítil velkou bolest. Proboha, to jsem jí způsobil já? Jasně, že ty hlupáku kdo jinej?

 „To už ti ani za ten pohled nestojím?“ zeptala se s bolestí v hlase. Panebože, co ji to napadá? Vždyť ona za nic nemůže. To zas jen já.

„Alice, ty víš, že je to absurdní,“ odpověděl jsem jí, ale bylo vidět, že mi to moc neuvěřila. Ani se jí nedivím za to, co jsem jí udělal na letišti, zasloužil bych si pár facek. Možná si pak řeknu Emmettovi nebo Edwardovi, ale ten mi rozhodně nedá facku, takže to bude Em.

 „Tak co se stalo, že jsi se na mě ani nepodíval? Udělala jsem ti něco?“ ptala se s ještě vetší bolestí v hlase.

 „Ty za nic nemůžeš. To já,“ odpověděl jsem jí. Bylo na ní vidět, že mou odpověď moc nechápe.

„Tak když ty, tak mi to snad můžeš říct ne?“ zakroutil jsem hlavou, se slovem promiň jsem ji nechal stát v našem pokoji a odešel jsem do své studovny.

V hrudi se mi tvořila díra se vší tou bolestí, kterou jsme jí teď způsobil. To jsem nechtěl, chci aby byla šťastná i beze mě. Vím, že se tady Carl objeví a bude se snažit zničit Alici. A to se nesmí stát. klidně za ní položím svůj život, ale ať žije a je šťastná. To jediné po ní chci.

Seděl jsem v křesle a přemýšlel jsem, když mě vytrhlo zaťukání na dveře. Podle emocí jsem cítil, že to je Edward. Pokynul jsem mu ať vstoupí.

„Jaspere, co se děje s tebou? Ty nevidíš, že se Alice trápí?“ zeptal se.

„Myslíš, že to necítím?“ zavrčel jsem na něj.

„No asi ne, když ji takhle necháváš trápit. Ona to pochopí, ale musíš s ní začít komunikovat. A Jazzi, nezapomeň, že máme Bellu, ona nás ochrání před Carlem, tedy spíš před jeho darem a s novorozenými si umíme poradit. Jsme rodina a tady si pomáháme. Na to nezapomeň. My vás ochráníme, mysli na to,“ s těmito slovy zase odešel. Měl pravdu. Zachoval jsem se hloupě, ale nechtěl jsem do toho zatahovat celou svou rodinu, ale jak je vidět, tak oni už jsou rozhodnuti nás ochránit. Tato rodina má velice silná pouta, hlavně co se týče lásky.

Rozhodl jsem se. Řeknu to Alici, ale nesmím ji vystrašit.

< Shrnutí >

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 10. část: