Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík - Edwardův bonus 2. kapitola

27.01.2010 (13:45) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2435×

EDWARDŮV POHLED - KAPITOLY 11 - 20

Jenže nejspíš to nebylo tak geniální jak jsem si původně myslel.

Už v autě se na mě Jessica lepila jako přísavka na nemocného. I když jsem ji absolutně ignoroval, tak jí to vůbec nevadilo. A podle jejich myšlenek si toho ani moc nevšimla. Vystačila si sama nalepená na mě. 
Ostatním to přišlo nechutný, aspoň vidí jaký to je, když se oni pořád cukrují. Ale zrovna Jessica? Kam až jsem to vůbec klesl? A kvůli čemu vůbec?
Kvůli tomu, že Belle Mike pomohl?! A proč se pořád všechny mé myšlenky motají kolem ní? Bože, já z toho zešílím a Carlisle mě zavře do vypolstrované místnosti bez oken a budu se houpat sem a tam dokud si nevyklepu i poslední zbytky zdravého rozumu.

Nadskočil jsem jak kamzík v momentě kdy Jessicina ruka vjela nebezpečně do mého rozkroku. Raději jsem ji obě ruce uchopil do svých. Pro všechny případy, že by svou akci chtěla zopakovat. Lepší tohle než něco jiného. 

Jen co jsme dojeli k Belinýmu baráku, tak jsem jednou rukou objal Jessicu, což si ona vyložila zase po svém a nacpala se na mě ještě víc než sardinky v konzervě, jenže teď už nebylo cesty zpět. Svou únikovou cestu jsem opustil už když jsem ji volal jestli půjde.

Jenže Bellin pohled na nás stál za to, sice se ho hned snažila zakrýt, ale i tak jsem ho postřehl, komu by taky se smysly jako mám já unikl. Můžu si říkat sokolí oko.

Snažila se tvářit mile, ale neušly mi její úšklebky, kdykoli se Jessica cpala ještě víc na mě. Ani se ji nedivím, že se tvářila tak jak se tvářila. Já bych se na cizím místě tvářil hůř.

Když jsem došli do klubu a přišel číšník, tak si všichni až na tu malou dračici objednali colu. Jako by to někdo pil. A pak si Jessica změnila objednávku, což neměla dělat. Myslel jsem, že jak to vyzunkla, tak že mě poblije. Měnila barvy jak chameleón, s kterým si házíte z jedné barevné místnosti do druhé. Nakonec to nějak ustála s o něco zelenějším obličejem. 
Možná kdyby si chtěla zahrát na vojáky, tak by ji stačilo lehnout do mechu a nikdo by ji nenašel. Mohl bych ji to navrhnout a říct ji, že pokud ji nenajdu tak něco zažije. Blonďatá je na to dost.

Zato Bella. Té se dnes nedalo krom chování nic vytknout. Vypadal naprosto kouzelně, což se o zmalované Jessice nedalo říct ani při nejlepší vůli.
Měla zvýrazněné oči, které vynikly a rudé rty, které vybízely přímo k polibku. Na co to zase myslím?! Musel jsem se okřikovat, protože moje myšlenkové pochody se ubíraly špatným směrem.
Jenže když jsem se podíval na její postavu, kterou obepínaly červené šaty, tak se mé myšlenky toulaly mnohem dál než jen pod ně. Ještě horší bylo, že tenká ramínka odhalovala až moc její dekolt a tepna na jejím krku mě také volala. Ale to nebylo to nejhorší. Věděl bych o jiných tepnách, které má. Ovšem nejsem si jist, že v nich nemá víc jedu než já. Když se na mě podívala, tak jsem si připadal jako perverzák, kterého nachytali.

Všichni ostatní se zvedli s tím, že jdou tancovat. Viděl jsem, jak po mně Jessica významně pokukuje a čeká kdy ji vyzvu k tanci. To pojde stářím než se něco takového stane. Jenže ona jaksi nebyla ten typ, který čeká, ale chytla se toho sama. 

,,Edwarde, mohli bychom jít také na parket.” Tahle slova mi narazila o hlavu jako by mě praštila pánvičkou. Copak ji nedochází, že když jsem se ji sám nezeptal, tak že ani nemám zájem. Že já ji sem tahal. Jestli mi to za to stojí.

..Nemám náladu Jessico, běž sama.” Odpověděl jsem suše, aniž bych se na ni podíval. Kysele se zatvářila, protože hráli píseň pro dva. Třeba se přisaje na někoho jiného.

,,A co ty Bello, nepůjdeš si zatancovat? Ten číšník se tvářil celkem přístupně.” V tu chvíli mi hlava vystřelila jejím směrem a já poslouchal s našpicovanýma ušima, co Bella odpoví. Zato Jessica schytala vražedný pohled.

Bella naštěstí nikam nešla, což mě trochu uklidnilo. I když nechápu, co by mě na tom vlastně mělo rozrušovat.

Pak Jessica udělala další ze svých chapadlovitých pohybů a položila svou ruku na mé stehno. Podíval jsem se jedním očkem na Bellu a ta se po nás dívala, takže jsem odhodil plán Jessicu prohodit oknem a obtočil jsem svou ruku kolem jejich ramen. Což ji ještě víc navnadilo. Vystrčila prsa div mi oči nevypíchla a zubila se na mě. Podíval jsem se na Bellu a ta byla rudá, že by vzteky? Snad nám Bellinka nežárlí?!

V momentě kdy se ke mně Jessica začala nebezpečně naklánět a já si říkal, jestli mám ještě čas na zdrhnutí Bella vystřelila.

,,Jé Jess máš moc pěkný náušnice,” a naklonila. Šikovně se vyhnula svému panákovi a Jessicinu kolu převrhla na ni. Nadskočila a vražedně se dívala na Bellu až ji z očí metaly blesky, plánovala, jak ji omotá šál kolem krku a bude ji vláčet po parketě. Musel jsem se usmívat. Jess se odebrala na záchod to vyčistit. 

Já spokojeně seděl na svém místě a díval se na Bell.

,,Bavíš se dobře?” zeptal jsem se jí co nejklidněji jak jsem mohl. Jessica v bezpečné vzdálenosti ode mě a Bellin výraz mluvil za vše. Ona žárlí! Jenže to ona popřela, ale nikdo by ji to neviděl, její oči úplně jiskřily. Udělala to schválně a to nepopírala, jen se mě snažila vyvést z mého omylu, že to je kvůli tomu, že žárlí. 
Proč to jednoduše nepřizná? Bylo by to o tolik jednoduší. Takhle mě akorát provokuje. Ani netuší jak moc.

Zvedl jsem se a přes stůl se natáhl až k ní. Přitáhl si ji k sobě a snažil se ji přinutit, aby řekla pravdu. Asi jsem se moc nesnažil, protože se mi to nepovedlo. Byl jsem tak trochu mimo z její přílišné blízkosti. Slyšel jsem její bušící srdce jako by bylo moje vlastní, cítil její dech na své tváři a její hebké rty lehce na těch mých. Chtěl bych, aby tato chvíle trvala věčně.

Ale to by nebyla Bella, kdyby to nepokazila. Nebyl jsem od toho náhodou já?

Seděli jsme oba na židli a dívali si do očí. Ve vzduchu bylo nepříjemné dusno. Tak jsem se pustil zase do svého plánu. Přitáhl jsem si Jessicu na klín a dal ji pusu na tvář. Musím říct, že je hodně velký rozdíl mezi Jessicou a Bellou. Z Belly mi běhá sám Mráz po zádech, zatímco Jessica se mnou ani nehne.
Bella nevydržela ten pohled a odebrala se naštvaně k baru. Proč to nepřizná? To ji baví tohle dělat?

Jenže ten číšník u baru, byl ten samý, který nás obsluhoval. Měl dost dotěrný a úchylný představy o tom, jak by Belle vyhrnul už tak krátkou sukni a osedlal by si ji. Jen se ji dotkne a zakroutím mu krkem.

Bella tam stála a nechala se oblbovat tím pitomcem. To nedovolím. Prudce jsem vstal, až Jessica spadla na podlahu.
Došel jsem lidskou chůzí k Belle a přitáhl si ji pevně k sobě. Zlostně jsem se podíval na číšníka. A Bellu jsem zatáhl na parket. Prskala jak kotě.
,,Chceš se vrátit zpátky k tomu úchylovi?” vztekle jsem zavčel, což ji povytáhlo koutky do mírného úsměvu.

,,Tobě to snad vadí? Žárlíš?” ptala se mě mými otázkami.
,,Ano!” procedil jsem skrz zuby. Nemohl jsem zapírat.

Začala hrát písnička a my se dali po pohybu. Pevně jsem si ji tiskl ke svému tělu a ruce mi putovaly po jejím těle, které se vlnilo do rytmu. V tu chvíli neexistovalo nic než jen my dva. Otočil jsem si ji zády k sobě a rukama jsem jel od jejího krku postupně dolů a vychutnával si každou část jejího těla. Látka na jejím těle byla až příliš tenká, vše mi připadalo, jako bych se dotýkal jejího nahého těla. Spalovala mě touha si ji vzít hned tady na místě a musel jsem se hodně přemáhat, abych to neudělal a ona mi vůbec nepomáhala. Bez sebemenšího problému podkopávala moje sebeovládání, o kterém jsem si myslel, že je nezlomné. Kdykoli se mi boky otřela o citlivé místo, které na ni reagovalo.
Prudce jsem si ji otočil zpět a píseň zpomalovala. Zastavil jsem se a přitáhl si její obličej téměř na dotek k tomu svému.
,,Polib mě,” zašeptal jsem. Zapletla ruce do mých vlasů a naše rty už se téměř dotkly, když to Emmett posral. Tomu se ani nijak jinak říct nedá. On to musí vždycky všechno zkopat. 

V autě to bylo utrpení, nemohl jsem z Belly spustit oči. Pokaždé když se podívala mým směrem, tak se nervózně ošila. Před jejím barákem jsem ji chtěl doprovodit k baráku, ale Rosalie na mě zavrčela. Úplně jsem zapomněla na nabručenou Jessicu. Že já si s sebou tahal. To mám teď za trest. Poraženě jsem zůstal sedět.

Jen co jsme vysadili Jessicu, která nezapomněla se na mě přisát jako rozlouzčení, tak jsme jeli domů. Došel jsem do garáže, vzal si svářečku.

,,Emmette! Pojď sem.” Objevil se ve dveřích během chvilku.
,,Co potřebuješ?” 
,,Polož hlavu na tenhle špalek,” řekl jsem naprosto klidně.
,,Proč?” díval se na mě nedůvěřivě, ale přišel trochu blíž, to by snad mohlo stačit.
,,Abych ti mohl odpárat hlavu od těla!” zařval jsem zlostně na něj a máchl po něm. Bohužel stihl uhnout a poté zdrhnout. Však já mu to jednou vrátím.

Rozhodli jsme se, že já s Jasperem a Emmettem pojedeme na lov. Už dlouho jsme si pořádně nezalovily a bylo to už potřeba. Pro mé lepší sebeovládání zvlášť když jsem s Bellou. Pro Jasperovo kolísavé sebeovládání, aby nám nevyzunkl spolužáky. A Emmett? Ten mluví sám za sebe. Ten žádný sebeovládání nemá. Zato pud sebezáchovy ano. Odmítal se mnou sednout do jednoho auta, zvlášť po tom, jak jsem ho naháněl se zapalovačem, dokud mi to Esmé nezatrhla. 

Lov byl nesnesitelný. Jasper si pořád myslel na Alici a na to co všechno budou dělat až se vrátí. Sem tam si neodpustil poznámku, ať ho nešmíruju, že si můžu zajistit vlastní myšlenky. Jasně mu se to řekne, kdyby bylo všechno takhle jednoduchý. 
Emmett nám zmizel z dohledu hned co zavětřil medvěda a možná na tom měl podíl můj podrážděný pohled po tom co řekl, že Belle dá pusu dřív než já. Hrozil jsem mu, že všechno řeknu Rose, tak zmkl. Ona je lék na jeho nezastavitelnou mluvu.

Ulovil jsem pár pum a začal se nudit. Věděl jsem, že u nás má být dneska Bella a to mě lákalo neuvěřitelným způsobem. Být s ní, aniž by o tom věděla a vymýšlela co mi provést, aby mě vytočila.¨

Nemohl jsem odolat a vyběhl směrem domů, oni stejně dojedou chvíli po mně. Byla v mém pokoji a vypadal jako andílek. Zvlášť když nemohla nic říct, jen tam ležela a já poslouchal její pravidelné oddechování. Když v tom se probudila a zamžourala do tmy a zařvala až jsem se lekl jak silný má hlas.

,,Úchyl. Pomóóóc!” Musel jsem ji umlčet a tak jsem ji zacpal rukou pusu. Cítil jsem jak mým studeným tělem prochází její teplo. Uklidnil jsem ji, že jsem to já, ale hned potom co jsem ji řekl proč jsem tady, začala ječet, že jsem šmírák. To mi tak ještě scházelo, aby sem někdo přišel. Nemohla mlčet, tak jsem se rozhodl, že ji umlčím.

,,Opravdu chceš, aby někdo přišel?´´ Opatrně jsem se dotkl její pokožky na kotníku, ale ona se nechtěla dát tak snad, to já ale taky ne.

,,Nevím co tím chceš docílit ale předem tě upozorňuji, že se ti to nepodaří.´´ Přesouval jsem svou ruku výš a výš, až skoro přestávala dýchat a její tep se zrychloval.

,,Neprovokuj.´´ Pohrozil jsem ji svůdným hlasem. Rukou jsem ji hladil stále výš, užíval jsem si její sametovou kůži. Jel jsem výš, až jsem čekal, že zavadím o překážející látku, ale to se nestalo. V tu chvíli mě pohltila tak šílená chuť do ni vniknout. Musela jasně vidět potemnění v mých očích i když byla tma.

,,Jsi nahá?´´ zeptal jsem se roztřeseným hlasem.
,,Nevěděla jsem, že to někdo bude kontrolovat.´´ 

Její drzost mě ještě víc nažhavila. Chytil jsem ji pevněji za kolena a tím ji donutil je víc rozevřít a položil jsem se celým tělem na ni. Zalapala po dechu. Všiml jsem si mé košile, která mi bránila v další cestě.

,,Pěkná košile.´´
,,Jo taky se mi líbí, asi si ji nechám.´´ To víš že jo, aby vůbec nějaká zůstala.
,,Myslím, že ne.´´ Vyhrnoval jsem konec košile směrem nahoru a dotýkal se její rozpálené pokožky a třeli jsme se o sebe.
,,Ještě chceš, aby tě někdo zachránil?´´ zašeptal jsem ji do ucha a otřel se o něj rty.

Ale zase to překazil Emmet. V tu chvíli jsem myslel, že ho fakt zabiju. Ne já mu budu kazit veškeré jeho plány na sex. To si teprve užije. Taky to schytal ještě ten večer, s modrou hlavou mu to sedlo daleko víc.

Zbytek večera jsem proseděl venku, hleděl na nebe a snažil rozdýchávat to, co jsem dělal v tom pokoji. Nevím jestli tím dostávám ji nebo víc sebe. A pak nastalo ráno s tím přišel další těžký den.

Při hře pokera mi zajela rukou pod pásek, ale i to málo stačilo, aby mi na mysl vypluly myšlenky z mé večerní návštěvy a já si živě dokázal díky jejím ruce představit, jak by to mohlo pokračovat nebýt Emmetta. Ani jsem si nevšiml, že hra je u konce, protože jsem byl naprosto mimo z její ruky jezdící po mém břichu a níž. A tak se stalo, že jsem prohrál, sebral se a odešel do pokoje.

Slyšel jsem, jak Bella říkala, že už pojede domů a když ji Alice oznámila, že má jít za mnou ať ji odvezu, tak se ji snažila přesvědčit. Snad se mě nebojí, usmál jsem se škodolibě.

Mluvila tiše do místnosti a byla pořád za dveřmi. Nic jsem neřekl a ona vešla dovnitř, srdce se ji šíleně splašilo a já ji teprve teď odpověděl.

,,Tak ty chceš, abych tě za to tvoje představení dole zavezl domů? Slyšel jsem dobře?´´ promluvil jsem temně.
,,Ehm jo, už to tak bude.´´ Odpověděla rozpačitě. Tak moc ji to slušelo.
Udělal jsem pár kroků k ní a nespouštěl z ní pohled. Bála se mé reakce a ustupovala přede mnou krok po kroku. Chystala se něco zavolat a tak jsem ji zastavil dřív než to udělala.

,,Nemusíš volat o pomoc, Alice s Rose a zklamaným Jasperem už odjeli a Emmet se dole dívá na televizi, můžeš mi věřit, že i kdybys tu bojovala o holý život tak sem nepáchne.´´ Vyděl jsem zřetelné zděšení v její tváři a poté soustředěný výraz, byla v pasti.

,,Bojíš se?´´ .
,,Mám snad čeho?´´ zeptala se tichým roztřeseným hlasem.
,,Asi zřejmě máš, když přede mnou couváš.´´ 
,,Tak se přestaň přibližovat a já přestanu couvat.´´ Řekla důrazně. Jenže narazila do zdi a já jasně slyšel jak hlasitě polkla a srdce se ji s každým mým přibližujícím krokem ještě zrychlovalo.

,,Co po mě chceš!´´ 
,,Přiznej, že jsi nevyhrála férově a odvolej sázku.´´ 
Zapírala a vychutnávala si toho, že bych se bál splnit ji přání, ale jí bych věděl o jednom, který bych splnil a rád.
Došel jsem k jejímu ztuhlému tělu a opřel se dlaněmi o zeď, aby mi nemohla utéct. Její pravidelný dech se zrychlil a vzrušení z jejich očí doslova sílilo.

,,Co by sis přála Bello?´´ zašeptal jsem. Dívala se mi do očí a potichu se sebe vykoktala. 
,,A – a – abys mě políbil.´´ Avšak to mi nestačilo, chtěl jsem, aby to chtěla jako nic jiného, aby o to doslova žadonila.
,,Popros!´´ 
,,Nikdy.´´ To jsem čekal, pořád mě musí provokovat.
,,Dobře, uvidíme.´´ 
,,Kam mi utíkáš strašpytle?´´ Zasmál se a zpevnil sevření.

Snažila se mě odstrčit a vymanit se z mého sevření. Jednou ruku jsem ji dal nad hlavu a druhou jsem ji pevně chytil za zápěstí a zajel s ní pod své tričko. Zalapala po dechu, ale přestala se bránit.

Jednu ruku mi zaklínil nad hlavou, druhou chytil za zápěstí a vsunul si ji pod tričko. Začala mě hladit a já si ten dotek užíval a slyšel jak se i můj dech zrychluje.
Znovu jsem se k ní naklonil a zašeptal.

,,Popros!´´ 
,,Ne!´´ už to neřekla tak odhodlaně jako poprvé, ale já sám měl co dělat, abych se ji hladově nepřisál na rty, ale nechtěl jsem povolit. Tohle musím dotáhnout do konce.
,,Jak chceš.´´ Místo rtů jsem se přisál na její krk, abych neměl tak strašné pokušení v podobě jejich rtů, ale ani to mi příliš nepomáhalo. Její vzdechy ve mně vyvolávaly ještě větší tužbu.
,,Bello notak, jedno slovo!´´ teď už jsem skoro prosil já.
,,Ne.´´ Jasně jsem slyšel, že teď je moje příležitost, za stehno jsem si ji na sebe přitáhl ještě víc a přitiskl své tělo na její, rukou jsem ji zajel na vnitřní stranu stehna, výš až k jejím kalhotkám a jemně ji pod nimi pohladil a ona hlasitě vydechla. Přitáhla si mě za záda ještě víc k sobě a já do ni prsty pronikl a začal se pohybovat a ona se jen vzpínala.

,,Edwarde prosím tě polib mě.´´ A já konečně ukončil naše vzájemné trápení. Jenže tuto vášnivou chvilku překřikl Emmett a jeho gól, což nás dokonale vylekalo a bylo po všem. 

Po odvozu Belly jsem zapadl do pokoje, kde jsem se svalil na postel a ještě stále vydýchával její blízkost. Budu se muset víc ovládat. Ale je to opravdu nutné? Jenže do pokoje mi vtrhnul Emmett v zástupu s Alice.

,,Co chcete? Nemám náladu.”
,,Promiň nemohla jsem ho zastavit,” usmála se Alice.
,,No tak ty náš kaňoure, copak jste to tady vy dva vyváděli? Se mi otřásal strop nad hlavou.” Chechtal se hůř než šmoulové.
,,To tě nemusí zajímat,” vztekle jsem zavrčel.
,,Už jsi ji konečně přefikl tu mršku?” mrkl po mě a schytal pohlavek od Alice. To už jsem pěnil i já.
,,Emmette, jestli nedáš pokoj, tak věř tomu, že toho budeš litovat!” 
,,Fakt? A co bys mi asi tak mohl udělat.”
,,Ufiknu ti tvůj mozek mezi nohama, vypadni!” hnal jsem ho pryč a jen co to šlo, zabouchl jsem dveře.
Jenže on si nedal pokoj ani ve škole, aspoň jsem nebyl jedinej koho s tím otravoval, do Belly se vrhl pokaždé když měl možnost.

Snažil jsem se ji za něj pak omluvit, ale ona mě odpálkovala s tím, že se vlastně nic nestalo. To snad nemyslí vážně?! 
V tu chvíli to ve mně vřelo, asi jsem se na to moc upnul. Ne to není přece pravda. Musím odtud nebo ještě něco provedu. Vymluvil jsem se, že jdu na záchod a odešel ze třídy.
Viděl jsem ji, jak vyletěla ze třídy a proletěla kolem mě jak neřízená střela. Chvíli se loudala po chodbách a dívala se kolem a pak se vracela a já ji zastavil. Prý mě chtěla pozlobit, to se jí teda povedlo. Pak řekla něco, co jsem chtěl slyšet.

,,Můžu to nějak odčinit?´´ přišla ke mně, položila mi ruce na hruď a zašeptala co bych si přál. V tu chvíli mě napadlo jen jediné. Chci ji! Hladově jsem se líbali dokud nás nevyrušilo zvonění.

Celý den jsem byl tak nějak jako v tranzu a to trvalo i při cestě na oběd, kde se to trochu víc zvrtlo. Zase jsem to pos… kazil.
Jessica se na mě přisála asi jako já k srnce po měsíci hladovění. Docela mi trvalo než jsem si uvědomil co vlastně dělá. Asi mi přitom běhu přišlápla vedení. Podíval jsem se na znechucenou Bellu a Alice a teprve teď jsem si uvědomil, že bych ji měl asi odtrhnout, jestli se chci ještě někdy nadechnout.

Jenže Bella mi tohle jen tak neodpustila. Po obědě naštvaně odešla a ani se neotočila, to jsem zase jednou zpackal. Proč mám občas mozek naprosto k ničemu, když se toho do něj tolik vleze?
Chtěl jsem se ji za to omluvit a tak jsem za ní šel do šatny, jenže ona na mě akorát štěkala víc jak psi z La Push. A tak jsem zase nic nenapravil, ovšem při hodině mě napadl geniální nápad, který se později ukázal jako pěkně stupidní.

Vymyslel jsem si zlomenou nohu, doufal jsem, že mě pak Bell začne aspoň trošku litovat.
Jen co jsme sedli do auta, tak na mě Alice spustila co jsem si to zase vymyslel a prskala jakoby měla vzteklinu, snad nic nechytla z těch zvířat. Jediný Emmett byl z toho nápadu přímo nadšený a horlivě přikyvoval jakémukoli nápadu. Jen co jsme dojeli letěl jsem za Carlislem.

,,Carlisle!“ volal jsem už v běhu.
,,Potřebuji sádru na nohu, co nejrychleji, aby to zítra bylo!“ On vyšel z pracovny a nedůvěřivě se na mě díval. Podíval se první na nohu a když usoudil, že s ní skutečně nic nemám, tak mi sáhl na hlavu s tím, že se podívá jestli jsem neutrpěl nějakou ujmu.

,,Nic mi není, jen potřebuji udělat sádru.“
,,Proboha na co?“ jeho zděšení bylo dost znát i na jeho myšlenkách, kdy si říkal, že by možná nebylo na škodu mě poslat na nějaké pozorování jestli to mám v hlavě v pořádku. Přemýšlel i nad tím, že z toho jak slyším v hlavě pořád ty hlasy už možná trochu magořím. 
Jenže jak se do přimlouvání pustil i Emmett, tak to Carlisle vzdal a raději se víc neptal, říkal si, že dva syny přece nenechá zavřít do blázince.

No a tak jsem teď tam kde jsem, ležím tu a čekám jak to zaschne. Mezitím šel Emmett sehnat nebo ukrást berle, aby byl plán dokonalej.

,,Ede, povedlo se!” přiběhl do pokoje.
,,Super, kde jsi je vzal?” zeptal jsem se a on ani nemusel odpovídat, dokonale mi přehrál tu scénku, kde na ulici potkal starého pána, který se o berle sotva opíral. To se mi snad zdá, on uplácel sotva chodícího člověka, aby mu je dal. Podle mě se ještě teď ten pán plazí po chodníku směrem domů. Že jsem se ptal.

Byl nejvyšší čas vyrazit do školy a sehrát to naše divadélko. Bellin pohled stál za všechny prachy, které máme. Vyjeveně na mě hleděla a mě se chtělo jenm hlasitě smát.
Emmett mi to u ní domlouvil, aby se o mě postarala a já tetelil blahem, jak kolem mě bude skákat a starat se o mě, aby odčinila co mi způsobila za bolestnou újmu. Jenže to jsem se šeredně pletl, dívala se na mě stylem, jestli jsem vůbec normální a ještě si ze mě dělala srandu.

Celý den jsem belhal jak nejlépe jsem dovedl. Přes noc jsem ještě stihl zkouknout nějaký ten doktorský film a kdykoli jsem tam viděl kohokoli pajdavého, tak jsem to pozorně sledoval, nevypadalo to tak těžce, ale nesmím to zase přehánět, aby nepojala podezření, že jsem jen simulant. 
Spíš jsem měl strach, že to ze sebe Emmett vychrlí a všechno jí poví. Nebylo by to poprvé co by něco neudržel, ale zatím se držel. Já přece jen chtěl, aby se na mě tolik nezlobila a pro jednou byla třeba i milá k mé osobě.

,,Ještě se na mě zlobíš?´´ Zeptal jsem se po cestě.
,,Už jsem ti řekla, že nezlobím, nemám důvod.´´ 
,,V tom případě se smím chovat jako před tím?´´ měl jsem na mysli všechny ty chvilky kdy ji díky mě bušilo srdce tak, že ji skoro vyletělo z hrudního koše.
,,Jak před tím?´´ 
,,Vážně to chceš vědět?´´ ona se mě ještě ptá, vážně mi krásně nahrává.
,,No ani nevím.´´ Přitáhl jsem si ji k sobě, slastně zavřela oči a naprosto se mi oddala, věřím, že v té chvíli bych si mohl dělat co bych chtěl.
,,Odpuštěno?´´ zašeptal jsem a doufal, že to zabere, ale ona udělala zase pravý opak toho co jsem čekal. Podívala se na mou nohu a připomněla mi, že na ni stojím, já blbec, že jsem to nehlídal, ale copak se to dá, když jsem ji nablízku? Co se to se mnou vůbec děje? Vždyť tohle pomalu ani nejsem já, ani se nepoznávám.

« SHRNUTÍ (Ejdriana)  ||    SHRNUTÍ(anetanii) »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík - Edwardův bonus 2. kapitola: