Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík - Bonus Sessi 2. kapitola

29.03.2010 (15:45) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2098×

2. kapitola - Setkání

Našla jsem si Phoenix. Bylo to skvělé městečko pro úkryt. Přes celý den budu doma a vylézat budu akorát v noci na lov. Možná se budu moct bavit se sousedy, ale vážně nevím, jak to vysvětlím s tím sluníček. Vymyslím si, že mám alergii na slunce. Nejhorší je, že nevím, ani jak se projevuje, ale to je jedno, hlavně že mám nějakou výmluvu.

Dojela jsem tam v noci naštěstí a už se porozhlížela jsem se po nějakém domečku. Měla jsem štěstí, našla jsem ho někde v periferní části města s přístupem do pustin. Zajela jsem k okraji a vystoupila. Došla jsem k domu a otevřela mi nějaká stará paní. Usmála jsem se na ni a ptala se, jestli je ještě na prodej. Ona že je a tak jsme dohodly koupi.

„Takže tady to podepište,“ řekla klepavým hlasem a courala se ke mne s papírama v ruce. Počkala jsem než dojde a rychle jí to podepsala.

Docela koukala, kolik jsem sebou měla peněz, ale to bylo od Dennyho. Divím se, že ho to pořád baví. Ať už ta „práce“ nebo mě živit, ale teď jsem mu vděčná.

Řekla, že zítra se už můžu nastěhovat, že půjde bydlet k dceři. Nechtěla jsem ji i hned vyhánět, ale ona si mlela svou. Jak někdy ti staří lidé dokážou být tvrdohlaví.

Odešla jsem od ní a nasedla do auta. Rozjela jsem se k pustinám a zastavila v písku. Vystoupila jsem a rozběhla se do pustit. Chtěla jsem něco uvolit, ale když mě zasáhla vůně, kterou měla moje sestřička. Moje malá sestřička, kterou jsem… Nemůžu na to slovo pomyslet. Trhalo mě to uvnitř.

Rozběhla jsem se za tou vůní a uviděla malé děťátko v postýlce. Pokojíček mělo dole a otevřené okno. Vonělo nádherně, možná lepé než moje sestra. Neodolala jsem a musela se jít podívat, jak to děťátko vypadá.

Vlezla jsem tam tiše oknem a došla k postýlce, nahnula jsem se přes okraj a uviděla jsem malou holčičku, které bylo sotva půl roku. Měla krásné hnědé vlásky a cumlala si prstíček. Byla mé sestřičce tolik podobná. V tom jsem uslyšela kroky a tak jsem radši tiše vypadla. Nechtěla jsem mít problémy.

Už jsem nechtěla lovit. Přemýšlela jsem, jestli je to možný, aby jí byla tak podobná. Jestli ano, nechci udělat už druhou chybu. Musím jí chránit, musím jí pomáhat. Nesmí se jí nic stát. Vždy bude blízko ní, abych jí pomohla.

Bylo už ráno, co jsem se vydala k té stařence. Zazvonila jsem na zvonek a přišla mi otevřít. Byla stará a ještě musela před dům odnosit nějaké bedny a krabice. Nabídla jsem se jí, když mi už tak rychle vyklidila dům.

Po pár hodinách bylo všechno hotovo a já jsem jí předala zbytek peněz a ona mě klíče. Pak přijel její syn, čtyřicetiletý chlap a nanosil to všechno na rolbu a odjeli.

Zhluboka jsem se nadechla, protože začíná můj nový život. Usmála jsem se a šla si do auta pro věci. No pár věciček, aby se neřeklo. Budu tady muset dojít pořádně nakoupit. Hlavně nábytek a takový.

Došla jsem dovnitř a všimla jsem si, že nábytek by docela i ušel.

Takže položka jedna splněno.

Položka dvě… Nakoupit oblečení.

Položka tři… Nakoupit knihy.

Položky čtyři… Zavolat Dennymu.

Položka pět… Koupit telefon.

Položky šest… Seznámit se s obyvateli.

Měla jsem to krásně vymyšlený a tak jsem vyrazila do města. Do nákupního centra. Vylezla jsem z autíčka a zamkla dveře. Auto si taky budu muset koupit nový.

Položka sedm… Koupit auto.

Došla jsem do obchoďáku a vyrazila směr nějaké oblečení. Koukala jsem kolem a kolem. V tom mě upoutala nějaká značka, DC se jmenovala. Byla prý úplně nová a tak jsem se rozhodla, že ji vyzkouším. Nic za zkoušku nedám že? Peněz mám dost, tak proč ne?

Koupila jsem si pár triček, mikin, tašku přes rameno, kalhot a dokonce vyráběli i boty. Wow. Jedny jsem si i hned koupila. Takže nákup oblečení se povedl. Byla jsem spokojená a oni nejspíš taky.

Položka dvě… Splněno.

Zašla jsem si koupit i nějaké knížky. Nakoupila jsem si jich jenom pár, protože jsem měla nějak moc plné ruce, ale když jsem vycházela, uhodila mě do nosu zase ta vůně ze včerejška. Rozhlédla jsem se ostrým zrakem kolem a uviděla tu malou holčičku v náručí nějakého pána.

Ona byla šťastná, že má konečně nějakého medvídka, ale ten pán byl smutný, zklamaný. Trpěl nad ztrátou její matky. Nebyl moc rád, že je sám. Už vím, koho jsem to včera slyšela. Teda pokud nemají nějakou chůvu.

V tom ta holčička na mě upřela zrak a usmála se. Musela jsem taky a zatahala nejspíš tátu za rukáv, ale to jsem se otočila a odcházela jsem pryč. Teda ne pryč, musím si ještě koupit ten telefon.

Došla jsem do nejbližší prodejny a koupila si nějaký nejnovější model. Byla to taková velká krabice. Mělo to nějaký název. Něco jako Nokia. Neřešila jsem to. Hlavně, že jsem měla nějaký telefon.

S taškami jsem nasedla do auta a rozjela se domů. Vyběhla jsem s do domu, zavřela za sebou dveře a už vytáčela číslo na Dennyho. Měl ho pořád stejný. Kecali jsme spolu asi půl dne, ale mě to nevadilo. Vždycky jsme si měli o čem povídat.

Konečně se rozhoupal a prodal ten podnik. Prý z něj udělal kasino, protože ho to už nebavilo ty neustálé rvačky o to, která z předváděných dam je hezčí. Vydělávalo mu to a tak v tom nejlepším skončil.

Byl rád, že jsem se usadila někde, kde to žije. Říkal, že přijede. Byla jsem nadšená a pak jsme se rozloučili. Doma jsem byla pořád zavřená a četla si ty nové knížky. Říkala jsem, že jich je pár, ale byly pořádně tlusté. Podle mě jsem si spíš koupila kroniky než knihy, ale teď mi to bylo fuk. Potřebovala jsem se zabavit.

Po týdnu se u mě ozval zvonek a já si myslela, že je to konečně Denny, ale nebyl. Byl tam ten pán s malou holčičkou.

„Prosím?“ zeptala jsem se váhavě a ten pán měl zmatený výraz.

„Tady už nebydlí paní Smithová?“ ptal se udiveně a nahlížel do domu.

„Ne, ta se odstěhovala minulý týden. Koupila jsem to tu. Co potřebujete?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Potřebuju pohlídat Bellu, to je moje dcera,“ kývnul směrem k ní. Usmála jsem se na ni a sklonila se k ní.

„Tak já ji pohlídám. Stejně nemám, co na práci a nudím se,“ nabídla jsem se. Ve skutečnosti jsem ji chtěla lépe poznat.

„No já nevím,“ váhal. Nedivila jsem se. Kdo by také svěřil dítě do rukou upírovi, kterého vůbec nezná, ale on vypadal nervózně.

„No tak nic no,“ řekla jsem a chtěla zavřít dveře, ale on tam dal nohu.

„Tak dobře. Přijdu si pro ni v pět hodin. Tady máte mlíčko, plínky, hračky, všechno, co potřebujete. Jestli se jí něco stane, zažaluju vás,“ pohrozil mi a strkal mi do rukou vše potřebné kromě toho dítěte. Už se otočil a odcházel s ní v náručí.

„Pane? To dítě?“ křikla jsem na něj se smíchem.

„Jo pardon,“ odpověděl nervózně a ještě chvíli váhal, jestli mi ji má dát nebo ne.

„Nic se jí nestane,“ ujistila jsem ho.

„Jak se vlastně jmenujete?“ ptala jsem se ho a v náručí držela ten poklad.

„Charlie Swan,“ odpověděl a utíkal k autu. Nasedl a rozjel se pryč.

„Ahoj poklade,“ pozdravila jsem jí a ona se natáhla k mým vlasům. Začala je žužlat a já se smála. Radši jsem s ní zašla dovnitř. Slunce se nebezpečně pohybovalo k mým dveřím.

Položila jsem ji na pohovku a podívala se do té tašky, co tam všechno bylo. Wow… Tam bylo věcí. Vyndala jsem něco, co jsem si myslela, že bude potřeba.

Roztáhla jsem jí na zemi dvě tlusté deky, aby jí nebyla zima a položila jí tam nějaké ty hračky. Bylo to všechno možné, až od žužlátek po chrastítka atd.

Lehla jsem si vedle ní a vesele jí pozorovala. Vždycky jsem tohle dělala se svou sestrou. Byla tak sladká, když se narodila. Bylo mi teprve čtrnáct, když jsem se musela o ní začít starat a když máma odešla. Nechala jsem staré vzpomínky odplynout a zaplňovala si hlavu novými, lepšími, veselejšími.

„Co prcku,“ zeptala jsem se jí a pohladila jí po tvářičce. Nepatrně se zachvěla a upírala na mě svoje maličká hnědá očíčka. Byla kouzelná. Ležela jsem tu vedle ní asi půl hodiny a ona začala řvát. Nechápala jsem, co je špatně a po chvíli mi to došlo. Bude mít hlad.

Vytáhla jsem z tašky mlíko a strčila jí ho do pusy. I hned byla zticha a sála neuvěřitelně rychle to mlíko. Byla hrozně moc roztomilá. Taky jsem chtěla nějaké malé miminko, o které se budu moct starat, vychovávat, pomáhat mu a všechno okolo.

Když v tom bylo ticho a já slyšela jenom její klidný tlukot srdce a vyrovnaný dech. Vyndala jsem jí lahvičku z pusinky a přikryla jí dekou. Do pusinky jsem jí ještě strčila dudlíka a začala dudat. Tetelila jsem se štěstím.

Spala docela dlouho. Spala asi… tři hodinky. Fascinovalo mě, jak mohla spát, jak mohla tak dlouho spát. Já už nikdy nemůžu, ale při spánku jsem ji hypnotizovala pohledem.

Začala se probouzet a hned řvala. Zkusila jsem jí dát znova najíst, ale vyplivla mi to a navíc mě pocákala mlíkem. Zasmála se a pak zase spustila. Pak mi to došlo, co tady nepříjemně smrdělo. Plína.

Smrdělo to jak atomový a jaderný odpad dohromady. Musela jsem si něco sehnat do nosu. Po chvíli jsem si vzala kolíček a připevnila ho na nos. Vzala jsem jí do rukou a položila na pohovku.

S pusinkou obrácenou dolů, uslzenýma očičkama a červeným nosánkem mě pozorovala. Vždy když jsem nejspíš něco udělala špatně, popotáhla a já to zkusila jinak. Za chvíli jsem to zvládla a běžela vyhodit plínku za dveře. Nechci mít takový smrad doma!

Položila jsem jí zpátky na zem a začala se po domě pohybovat svou přirozenou rychlostí. Nebyla jsem zvyklá se tolik krotit doma, v soukromý. Jenom na mě zírala a pak se zachechtala. Potěšilo mě to na duši a přeběhla jsem ve své rychlosti pokoj. Znova se zachechtala a byla tak sladká. Pak po mě začala natahovat ručičky, ale to nejde.

„Ne! To nejde,“ odpověděla jsem jí. Začala brečet a koukala na mě. Když zjistila, že nic nedělám, začala řvát ještě víc. To dítě je moc chápavé a fikané.

Došla jsem k ní a už se po mě natahovala. Přitáhla si mě za vlasy a začala mě žužlat. Po pár minutách jsem byla mokrá snad všude.

Zrovna zazvonil zvonek, když jsem už byla utřená. Došla jsem otevřít a tam stál Charlie. Byl celý nervózní a pořád přešlapoval. V duchu jsem se zasmála, ale věděla jsem, že to byl jeho jediný poklad. Bylo pro něj jediná, to co měl.

„Pojďte dovnitř nebo mi tu vystojíte ďolík,“ řekla jsem mu a otočila se. Šla jsem přímo k ní a začala dávat věci do tašky. Už když ji viděl, rozešel se k ní a když viděl, že je v pohodě a celá se směje, otočil se ke mně.

„Díky moc. Tady máte peníze a jenom vám chci říct, že jste první, kdo si s ní rozumí. U každého křičí, brečí a je nespokojená,“ řekl a já pochopila, proč byl tak nervózní. Položil mi peníze na stůl. Nechtěla jsem je, ale nedal si říct.

Když ta malá Bella zjistila, že se má odejít, začala řvát a natahovat se ke mně. Charlie se na ni tázavě podíval a pak se podíval na mě.

„Má vás asi ráda,“ řekl mi a podal mi ji do náruče. Naposledy jsem si jí pochovala a pak jí mu vrátila. Podala jsem mu tašku a odešel. Ve dveřích se ještě otočil.

„Nevadilo by vám, kdybyste ji mohla hlídat i zítra?“ zeptal se.

„Jo není problém,“ odpověděla jsem mu a s pozdravem za sebou zavřel dveře. Sedla jsem si na pohovku a v tom se opět rozezněl zvonek. Myslela jsem, že si tu něco zapomněl, ale byl to Denny.

Vrhla jsem se mu kolem krku a přepadl na záda. Začali jsme se oba smát. Pak jsem ho zatáhla do domu a začala mu o všem povídat. Hlavně o Belle. Pak mi prozradil, že tu na mě čeká už od odpoledne. To bylo hodinu po tom, co mi ji přivezl. Řekla jsem mu, že mohl klidně přijít, ale nechtěl. Nechtěl rušit. Prý mě pozoroval a ze mě se úplně svítilo. Jako kdybych byla nějaké slunce, ale byla pravda, že jsem si ji moc oblíbila. Dokonce bych řekla, že si mě hezky omotala kolem prstu.

Nakonec jsem zbytek dne, teda noci strávila v jeho objetí. Ráno se vymluvil, že už musí jít, ale já ho nechtěla pustit. Byla jsem moc ráda, když tu byl se mnou. Ukecal to vášnivým polibkem a tím, že se zase zastaví.

Tohle hlídání pokračovalo už půl roku. Já si kvůli ní koupila novou ledničku, jídlo a dokonce jsem se učila i vařit. Docela mi to šlo, až na půlku metráku zničeného železa.

Po půl roce jsem si řekla, že to nejde. Kdybych mu jí hlídala pořád, zjistil by, že nestárnu a to já nemůžu chtít. Nejde to. Zamilovala jsem si Bellu. Byla pro mě jako moje dcera, ale to ji radši budu mít kousek od sebe, než abych jí neměla vůbec.

Navíc jsem se každou noc za ní chodila dívat a vyprávěla jsem jí pohádky při jejím spaní. Potom jsem vždy nenápadně utekla oknem.

Předchodí

Shrnutí

Další

Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík - Bonus Sessi 2. kapitola: