Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 24. díl

01.02.2010 (07:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5371×

 24. Kapitola – Kino

Sedím na gauči, napuchlá jako ropucha, s trapasem na celý život, s nejerotičtějším zážitkem s kačenkami, zničeným vodovodním potrubím, autem na dvě věci a stále ještě celá od bláta. Za celou dobu co se Emmett dívá na televizi si pokládám jednoduchou otázku: Proč já?

,,No tak Bells, už se pohni, deset minut tu sedíš, nehýbáš se a zíráš do zdi jako trubka,´´ smál se Emm a analyzoval moje poničené sebevědomí.
,,Víš Emme, mně zrovna do smíchu není a tobě v mé situaci by taky nebylo,´´ řekla jsem mu smutně a ušklíbla se.

,,Hele, musíš to brát s humorem, každý se s tím pere po svým, podívej se třeba na toho chlápka v telce,´´ kývnul směrem k obrazovce a smál se brutální scéně.
,,Co to je za film?´´ zeptala jsem se ho naprosto bez zájmu, jen aby řeč nestála.
,,Van Helsing,´´ mrknul na mě.
,,Emme dík mám nápad!´´ zakřičela jsem a hnala se ze dveří, ani jsem nečekala na další slova.

Běžela jsem k Esméině záhonu, ne abych si poupravila fasádu, ale pro rekvizity mého nápadu.
Snad se nebude zlobit, když si na chvíli půjčím kolíky na sázení, vzala jsem si dva a strčila je pod tričko.

Před vchodem do baráku jsem si jeden zastrčila za kalhoty a druhý vzala do ruky. Vpadla jsem s rachotem do obýváku kde seděl Emmett a začala ječet z plných plic.

,,Jsem Bella přemožitelka upírů!´´

Emmett se na mě nevěřícně podíval a skácel se smíchy k zemi. Ale to už jsem se k němu blížila s nepříčetným pohledem. Rychle se vymrštil na nohy a začal utíkat kolem gauče a křičet o pomoc, docela dobře jsem se bavila, než se na schodech objevil Edward a zíral na mě jako na blázna.

,,Co se tu děje?´´ ptal se udiveně.
,,Máme tu Bellu přemožitelku upírů! Tak bacha brácho, ať tě nezapíchne, vypadá nebezpečně!´´ hyhňal se mi, ale to už jsem mu skočila na záda a rýpala mu kolíkem do ucha. Začal se svíjet než mě setřásl na zem. Podívala jsem se na Edwarda, ten rychle pochopil a utíkal se do pokoje zabarikádovat. S Emmem jsme se ještě půl hodiny smáli než se seběhli ostatní a bavili se nad tím, jak jsem vyděsila Edíka, pak jsem šla radši rychle odnést své, vlastně Esméiny vražedné nástroje zpátky tam kam patří.
 
Do večera jsem se potulovala po baráku a bavila se s každým koho jsem potkala. Do mého, tedy do Edwardova pokoje se mi opravdu nechtělo. Jak mě k němu Alice mohla napíglovat netuším, ale určitě ví něco co já ne.
Puchýře se mi už začaly hojit a skoro nebyly vidět. Těšila jsem se až zalezu do vany alespoň na hodinu a nechám své unavené tělo relaxovat.

V pokoji nikdo nebyl, když jsem do něj opatrně prostrčila hlavu, tak jsem měla jedinečnou šanci zabrat si koupelnu. Vzala jsem si ručník a pyžamo co mi nechala na posteli Alice a zalezla dovnitř. Svlékla jsem si zamazané věci, napustila vanu a přidala voňavou pěnu do koupele. Ponořila jsem se do vody a užívala jsem si naprostého klidu a ticha.

 Po pár minutách se ozvalo tiché zaklepání o dveře.
,,Jdi pryč!´´ zavolala jsem otráveně.

Pomalu se otevřely dveře, do koupelny vstoupil Edward a klekl si před vanu. Ten blb je vážně hluchej, už nemám sílu se s ním hádat.

,,Edwarde co chceš, nemám náladu.´´ Řekla jsem mu chladně s nezájmem.
,,Chci, abys mě na chvíli poslouchala!´´ měl sklopený zrak a tvářil se kajícně. No tak fajn co může chtít víc? Utopit mě?
,,To nepočká než vylezu? Hoří snad?´´ pozvedla jsem obočí a čekala co odpoví.
,,No víš, když jsi ve vaně tak mám určitou jistotu, že mi neutečeš, i když u tebe není nikdy nic jistý.´´ Zamyšleně se ušklíbl. By mě zajímalo na co si vzpomněl.
,,Spusť!´´ opřela jsem se o hranu vany a čekala.
,,Nejdřív bych se ti chtěl omluvit za tu přepadovku dole, neměl jsem se na tebe vrhnout, když tu byla možnost, že nás při tom někdo přistihne. Potom se ti chci omluvit za to, že jsem se na tebe vrhnul u sebe v pokoji, potom taky za tu příšernou kytku, o které přísahám, že jsem vážně nevěděl, že je jedovatá a pak taky ten trapas u Carlislea v pracovně.´´ Vypadal, že je mu to vážně líto, omluvy se s něj sypaly jako zrní.
,,Fajn, je ti odpuštěno a teď zmiz!´´ sykla jsem do místnosti a nevšímala si ho.
,,Možná to nepřijmeš, ale přinesl jsem ti něco o čem vím, že ti neublíží.´´ Z druhé ruky, kterou měl schovanou za zády, vytáhl nádhernou bílou růži.
,,Olámal jsem trny,´´ hlesl ke mně, abych věděla, že nechce aby se mi něco stalo. Jak milé po tom všem. Kdyby se netvářil tak smutně a zranitelně, tou kytkou bych mu namlátila!
,,Děkuju.´´ Vzala jsem si jí od něj a přičichla. Svítili mu očička a vypadal nadšeně, že se mu taky něco povedlo a já ji bez protestu přijala.
,,A ještě něco, směl bych ti dát na usmířenou malou pusu?´´ psí pohled by se proti tomuhle mohl jít zakopat. Jen co mu odpustím, už pomýšlí nad úchylnostmi.
,,Ach jo, tak do toho, ať už to mám za sebou.´´ V tuhle chvíli mi už bylo vážně všechno jedno.

Nahnul se nad vanu, pohladil mě po tváři a přitáhnul si mě blíž. Z lehka mě políbil a hned se odtáhl. Nevím co se ve mně hnulo, ale přitáhla jsem si ho k sobě blíž a polibek prohloubila.

Chvíli jsme se líbali, než na dveře pokoje zaklepala Esmé, že už je večeře.

,,Proč nás musí všichni rušit,´´ postěžovala jsem si a opřela si o něj čelo.
,,Asi máme smůlu, ehm… Bells? Můžu se tě zeptat? Kdyby dnes Carlisle nepřišel tak by jsi… no… ty víš co myslím.´´ Tak to se mu celo dobu honilo hlavou. Chvíli jsem přemýšlela co mu odpovědět, asi pravdu teď už je to stejně jedno.
,,Edwarde nevím co chceš ode mě slyšet, pokud se ptáš na to, jestli bych se s tebou pomilovala, kdyby nás nikdo nevyrušil, pak ti odpovím že ano, ale dál se s tebou o tom bavit nemíním, rozumíš?´´ mluvila jsem s ním naprosto vážně a doufala, že si to vryje do té hliněné destičky co má místo mozku. Přikývl, že rozumí, jemně mě políbil a odešel z koupelny, abych mohla vylézt.

Oblékla jsem se do županu a vlezla do pokoje. Na posteli už na mě čekala večeře, asi si Eda chce šplhnout. Musela jsem se zachechtat.
Dala jsem se do jídla a ládovala se k prasknutí. Esmé vaří vážně skvěle, dojídala jsem poslední sousto, když cvakly dveře a do pokoje vešel Edward a potěšeně se usmál .

,,Chutnalo ti to?´´ zeptal se nejistě a šklebil se.
,,Bylo to skvělý skládám Esmé poklonu.´´ Usmála jsem se na něj a podala mu tác, se kterým zmizel ze dveří.

Zalezla jsem do postele a čekala až se vrátí, netrvalo dlouho a byl zpět, až teď jsem si všimla, že už nemá sádru.

,,Kde máš sádru?´´ zeptala jsem se na oko překvapeně. Lehl si za mě na postel a přitáhl si mě do náruče, bylo to velmi příjemné. Občas mě štve, ale musím si přiznat, že ho mám ráda, teda, když se nesnaží zavděčit.

,,No, za to jsem se ti chtěl taky omluvit, s tou nohou nic nemám, chtěl jsem, abys sis mě všímala, tak jsem si vymyslel takovou blbost.´´ Tvářil se kajícně a možná se bál mé reakce, na kterou už jsem neměla sílu.

,,Já vím, přiznal jsi se dřív než jsem si myslela.´´ Zasmála jsem se a pozorovala jak se mu roztáhly oči do neuvěřitelného rozměru.
,,Ty jsi to celou dobu věděla?´´ nemohl věřit vlastním očím, když jsem se mu přiznala.

,,Samozřejmě, jestli ti něco vážně nejde, tak je to hrát si na mrzáčka.´´ Chechtala jsem se mu do očí, které mě sledovaly s naprosto zamraženým úsměvem.

,,Tím chceš říct, že sis ze mě celou dobu dělala srandu?´´ probodával mě pohledem a stále byl ohromený, snad ne mou inteligencí.
,,Asi jako ty ze mě,´´ mrkla jsem na něj a usmála se.

Popravdě jsem byla ráda, že už s tou volovinou skončil, nelezlo to na nervi jen mě, ale taky zbytku světa, který mu přišel pod nohy, kromě Jessici, samozřejmě.

,,Ty jsi potvůrka… mazaná, nepředvídatelná potvůrka.´´ Zářivě se usmál a přitáhl si mě k sobě na hruď.
,,Sám sis naběhl, tak si nestěžuj!´´ zakřenila jsem se na něj.

,,Bells chci tě poprosit, v sobotu večer je ve škole ples, šla bys tam se mnou?´´ chvíli jsem přemýšlela a cítila jak v něm narůstá nejistota. Vlastně proč ne, možná je na čase skončit s tou komedií.

,,Klidně s tebou půjdu, pod podmínkou, že už si nebudeš hrát na nemohoucího, slib to!´´ nahnula jsem se nad něj a zadívala se do těch jeho kouzelných, zlatých světýlek. Přetočil mě pod sebe a krátce mě políbil.
,,Přísahám!´´
Uvelebila jsem se a spokojeně usnula.

Ráno mě probudila studená dlaň, která mě hladila po vlasech. Radostně jsem se usmála a věnovala mu lehký polibek.
,,Dobré ráno andílku, jak jsi se vyspinkala?´´ tvářil se jako vyměněný.
,,Kdo jsi a kde je Edward?´´ udiveně jsem se prostě musela zeptat. Uchechtl se a políbil mě na čelo.
,,Víš, nevím jak ti to vysvětlit. Už včera, ale hlavně dnes v noci jsem si něco uvědomil.´´ Díval se na mě a čekal.
,,A co to prosím tě bylo? Snad ne, že je Země kulatá,´´ zašklebila jsem se.
,,Ne to už nějakou dobu tuším, ale asi ti to prozradím až na tom plese,´´ mrknul na mě spiklenecky a začal se zvedat s postele.
,,Ach jo, musíme do školy co?´´ zatvářila jsem se otráveně a plácla sebou do peřin. V tu ránu seděl na mě.
,,Stačí slovo a nikam bychom nemuseli,´´ rozzářil se jako supernova.
,,Edwarde Cullene, zrovna jsem ti odpustila všechny blbosti co jsi kdy provedl, nechtěj, abych toho litovala.´´ Zamračila jsem se přesto, že mě to lákalo víc než si umí představit.
,,Promiň, už budu hodnej.´´

Bafnul svoje oblečení a vystřelil ze dveří div se nerozmázl na schodech. Jen jsem nad tím musela zakroutit hlavou. Oblékla jsem se a zamířila dolů do obýváku, kde už na mě čekal.

,,Kde jsou ostatní?´´ zeptala jsem se, když jsem seběhla schody.
,,Jeli napřed, auto budeš mít odpoledne spravený, takže teď musíš jet se mnou.´´ Usmál se a ani trochu nevypadal, že by mu to vadilo.
,,No jo co nadělám, přemůžu se.´´ Zasmála jsem se jeho zamračenému výrazu a zalezla do auta.

Cestou jsme nemluvili jen se drželi za ruce. Po pár minutách už jsme vjížděli na školní pozemek. Edward zaparkoval na svém místě a otevřel mi dveře spolujezdce. Poděkovala jsem a pádila na hodinu literatury. Sotva jsem otevřela dveře od třídy, všimla jsem si natěšeného Mikea. Teď mi svitlo a je to v loji. Pátek! Kino! A co je horší Edward! Třeba si nevzpomene… já naivka.

,,Ahoj Bells, tak co? Máš dnes čas třeba kolem sedmí?´´ zazářil a já se málem zhroutila.
,,Ehm… jo jasně mám čas, už víš na co půjdeme?´´ teda s nadšením jsem to nepřeháněla.
,,To je skvělý, dávají pár pěkných filmů, až budeme na místě můžeš si vybrat.´´ Jo jasně, tak z toho se nedostanu pokud nebudu chtít zranit něčí city nebo naštvat upíra k nepříčetnosti.
Celou dobu jsem se snažila Mika nevnímat, jen jsem kývala v pravidelných intervalech a těšila se na konec světa. Místo toho přišel čas oběda.

Pomalu jsem se táhla s davem spěchajícím do jídelny a snažila se působit neviditelně. Sedla jsem si k zatím, prázdnému stolu Cullenů a čekala na ortel.
Ještě se ke mně přihnal Mike a přisedl si.

,,Mám se pro tebe zastavit doma?´´ ptal se jen tak pro informace.
,,Proč zastavit doma?´´ ozval se za námi Edwardův otrávený hlas.
,,No, dneska jdu s Mikem do toho kina.´´ Odpověděla jsem mu opatrně a měřila si jeho reakce, kupodivu to vzal lépe než jsem si myslela.
,,Bezva půjdu s vámi.´´ Oznámil to! Spíš než aby se zeptal, zda je vítán, něco v jeho pohledu asi přinutilo Mika spolknout větu, kterou ho chtěl poslat do hnoje, němě přikývl a odešel. Musela jsem kroutit hlavou nad jeho vynalézavostí. Posadil se vedle mě a mrknul na mě.
,,Snad sis nemyslela, že bych tě s ním pustil samotnou, to mě podceňuješ.´´ Šklebil se, zřejmě to měl připravený od rána, ne-li déle a já si tu lámu hlavu, abych ho náhodou neurazila.
,,Že se ještě divím.´´ Tohle vzdávám, s jeho vtíravou stránkou soupeřit nebudu, ale naše rande ve třech bude tedy opravdu zajímavé.

Po škole jsem se dopravila na parkoviště čekat na Edwarda. Hned jak jsem se mu opřela o auto, se ke mně přidal Mike.

,,Ahoj, snad ti nevadí, že půjde Eda s námi, nevěděla jsem, že chce jít.´´ Nevěděla? Lhářka jsem, bylo mi to jasné jen co mi to Mike oznámil a Eda to zaslechl.
,,Ne to je v poho, jen se chci zeptat jak pojedeme.´´
,,S Bells se pro tebe stavíme v 7 mým Volvem, ona totiž bydlí u nás.´´ Přihnal se Edward a užíval si Mikova výrazu, až se štěstím tetelil.
,,Jo… aha… dobře, budu teda čekat,´´ zatvářil se nedůvěřivě a odešel.
,,Ty jsi neskutečnej, je ještě něco, čím mě chceš dneska překvapit, nebo už jsi vyčerpal limit?´´ zeptala jsem se s zdviženým obočím.
,,Myslím, že určitě.´´ Mrknul na mě a pohladil mě po zadku když procházel na místo řidiče.
,,Edwarde chovej se slušně!´´ Napomenula jsem ho a přisedla si s povzdechem. Tak tohle bude dlouhá noc…

Předchozí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 24. díl: