Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 19. díl

22.01.2010 (13:30) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4885×

19. Kapitola – Jediný svého druhu

Nad hlavou mi letěl míč, za ním něco bílého rozmazaného co o mě nemotorně zakoplo a složilo se mi u nohou, div se to hubou nezapíchlo do parket.

Přede mnou se válel Edward, držel se za holeň a křičel na celou akustiku ,,Auuuuuu!´´

Zůstala jsem stát na místě a dívala se do země, ne proto, že bych se cítila snad nějak provinile nemůžu za to, že je chorobný smolař. Spíš mě upoutalo to ječící stvoření, které se válelo ze strany na stranu a řvalo jako podsvinče.

Vážně jsem si chvíli připadala jako bych nad ním držela kudlu a chystala se na zabíjačku, no možná pokud bude ještě chvíli vyvádět tak se do toho pustím.

Nevěřícně jsem se otočila na sourozence, stáli strnule a určitě přemýšleli kam pošlou na léčení toho pitomce, nemusím umět číst myšlenky, abych viděla jejich soucitné pohledy.

Alice si zaťukala na čelo, zbytek jen kroutil hlavou.

Edward si přestal hladit nohu, hodil po mě ublíženým pohledem a začal popotahovat.

Přiběhl Emmett, vyučující a v závěsu celá tělocvična.

,,Proboha pane Cullene nestalo se vám nic?´´ Zeptala se vystrašeně učitelka. Neušel mi pohled jakým se na Eda dívala, nejradši by ho ze země sbírala sama.

Samozřejmě, že se mu nic nestalo řve tu jako tur a pořád si úchylně hmatá na nohu, ale to je jen tak ze zvyku. Měla jsem sto chutí se jí od srdce vysmát.

,,Bráško jsi v pořádku, co se stalo?´´ Přisedl si Emmett a začal hrát tu Edwardovu šaškárnu.

Přísahám, ať ho ani nenapadne na mě ukázat prstem a zakřičet, to ona mi ublížila. Jestli se o to pokusí, tak mu doopravdy ublížím.

,,Jenom jsem běžel a najednou se přede mnou objevila noha tady slečny Swanové, nevěřím, že by to bylo schválně, prostě hloupá nehoda.´´ Podíval se na mě shovívavě a v duchu určitě pukal smíchy jak na mě vyzrál. Tahle odpověď je snad ještě horší než jsem si představovala, já ti ukážu co je to nehoda a věř, že bude schválně.

Tak fajn chce si hrát? Dobře!

,,Promiň Ede samozřejmě to nebylo schválně, neviděla jsem tě.´´ Viděla jsem jen obrovského bílého nosorožce který se řítil mým směrem. Nahodila jsem ten nejsladší usměv a pohled co jsem ve svém rozpoložení dokázala. Myslím, že zabral, musela jsem se tvářit jako cukrová vata.

,,Asi bychom ho měli odvést na ošetřovnu, Emmette pomozte bratrovi a vy slečno Swanová asistujte.´´ Navrhla uslintaná učitelka a užívala si pohledu na Edwarda.

Edovi zazářila očička a vykouzlil na rtech drobný úsměv, ne tak veliký, abych nenabyla podezření, že to jenom hraje ale přece potěšený.

Tak o tom ani nepřemýšlej, užij si poslední vteřiny štěstí, protože takovou radost ti neudělám.

,,Pani profesorko omlouvám se, tím jak pan Cullen zakopl o mojí nohu mě začala hrozně bolet hlava, jestli vám to nevadí odešla bych s hodiny dřív.´´ Poslala jsem Edwardovi úšklebek který se mu ani trochu nelíbil, zase jsem v jeho tváři pozorovala toho zákeřného nosorožce.

,,Ale jistě, stejně už budeme končit, jestli se na to necítíte mohu poslat někoho jiného.´´ Dodala s pokrčením ramen a jen nad tím mávla rukou.

,,To bych vám byla moc vděčná, ale jestli vám mohu navrhnout vhodného kandidáta, doporučila bych vám Jessicu tak se o Edwarda dobře postará.´´ Mrkla jsem na Jess, která zazářila jako vánoční stromeček.

Edward se na mě podíval kysele a přísahala bych, že měl v očích strach, vztek, každopádně ne bolest v noze. Jess ho chytla, vyšvihla si ho na svojí nadmutou hruď a táhla ho ze dveří ani Emma nepotřebovala.

Musela jsem se smát celou cestu domu, když jsem si vzpomněla na Edwardovu kolébavou chůzi, jak se snažil napodobit zranění, vypadali jako opilá tučňáčí rodinka.

Celý večer jsem se pošklebovala než jsem zavřela oči, mám pocit, že i ze snu jsem se musela zmítat smíchy.

Ráno jsem se nemohla dočkat vyučování, vyskočila jsem s postele div jsem si nedala hlavou o strop a šla vykonat svoji ranní rutinku. Vzala jsem si lehké bíle průsvitné šaty s modrými květy, botky na podpatku a vlasy jsem si stáhla do culíku.

Jestli pak bude Eda ještě efektivně pajdat? Asi ne, Jess ho s toho vyléčila, když před ní utíkal, určitě to stihl rozchodit.

Vyletěla jsem s hnízda jako vlaštovička, jen co jsem byla připravená a už se řítila po silnici. Už jsem ani nebyla naštvaná, že jsem včera porušila všechny body mého seznamu, za tuhle srandu mi to stálo.

Zaparkovala jsem hned vedle Emmettova džípu, Edwardovo auto jsem nezahlédla, snad nám chlapec nestůně? Co to bude tentokrát… rýma? Haha nachlazenej upír to je mazec.

Vystoupila jsem s auta zabouchla dveře a otočila se k Emmovi, ten zrovna otevíral dveře na straně spolujezdce.

Moment to je divný Rosalii jsem viděla jak už zachází do vchodu. Co se to u sakra dě…

To už je moc! S toho pohledu který se mi naskytl jsem šla do kolen.

S auta na straně spolujezdce vystupoval Edward s nohou v sádře a znatelně mu cukali koutky, když viděl můj pohled, ala nevěřím vlastním očím.

Tak to jsem ještě neviděla, ten upír je vážně unikát, jako dinosaurus v 21. století.

Stejně nakonec vymřeli! Musela jsem zavřít pusu která mi během toho představení klesla až na paty.

,,Ahoj Bells, tak tu vedu to tvoje dílo, co jsi včera zmákla.´´ Rýpal Emmett, ten, aby se k něčemu takhle hloupému nepřidal.

,,Emmette já nemůžu za to, že je někdo chromej.´´ Vrátila jsem to oboum a v duchu si dodala chromý na hlavu, na nohu sotva.

Emm se zachechtal a Edward po mě hodil zamračeným pohledem.

,,Hele Bells, mohla by jsi ho nachvíli pohlídat? Jen ho doveď ke vchodu, já zatím zamknu auto.´´

,,Ale jistě, pohlídám ho, snad mi neuteče.´´ Vysmívala jsem se Edwardovi, kdyby jen věděl, že o nich vím, neužila bych si tolik legrace. Tím, že o tom neví, teď vypadám jako morbida, která mu to jeho neštěstí snad přeje, musím ubrat, aby nedošel podezření.

Došla jsem k té hromádce neštěstí, která seděla pořád na sedačce.

,,Chceš pomoct?´´ Zeptala jsem se ze slušnosti a doufala, že to nebude brát doslova, kdyby se o mě opřel tak se zapíchnu do země jako kořenová zelenina.

,,Kdybys byla tak hodná, nechci být na obtíž.´´ Svěsil hlavu a tvářil se jako ježíšek. A už po mě natahoval pacičky.

,,Ráda.´´ Dodala jsem laškovně a mrkla na něj, abych mu zvedla náladu, určitě ho ta nožička hodně bolela.

Zazářil pohledem a objal mě.

,,Ehm Edwarde, to, že jsem souhlasila, že ti pomůžu dostat se na druhou stranu toho zrádného pár metrového parkoviště je moje dobrá vůle tak, kdybys byl tak laskav a sundal svoji ruku s mého pozadí, nebo tě bude bolet i něco jiného.´´

Zaculil se poplácal mě a pak se radši přesunul na mé rameno.

,,Mimochodem děkuji ti za Jessicu, táhla mě na ošetřovnu jako husopaska, tam mě posadila a začala mi svlékat kalhoty, kdyby u mě nebyl Emmett nevím jak by to dopadlo.´´ Řekl mi jen tak mimoděk a snad se mi i pokusil vyčíst to, že jsem ho já ošklivá nechala v rukou takové dračice, musela jsem se usmát.

,,Co víc by jsi si mohl přát.´´ Chechtala jsem se mu.

Došli jsme, spíš dopajdali ke vchodu do budovy a čekali na Emma, lehce mě políbil na tvář a zašeptal.

,,Děkuju.´´

Páni jak moc bych se chtěla alespoň malinko natočit, aby to nebylo na tvář, proč musí být zrovna teď slušnej. Vlastně proč si nepohrát, letmo jsem se svými rty dotkla těch jeho.

,,Nemáš zač mrzáčku.´´ Tomu trochu zkazilo tuhle chvíli.

Už se řítil Emmett a v ruce berle, to si dělá srandu, ten myslí vážně na všechno, ještě, že ne kolečkový křeslo.

Teda chudák Carlisle, zase pracoval přes čas. A já si vždycky myslela, že doktořina je užitečná a obdivuhodná práce.

No to je vodvaz, obalovat šutr sádrou, aby se náhodou nerozsypal. Asi si udělám doktorát.

Předchozí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 19. díl: