Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 17. díl

20.01.2010 (07:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5273×

17. Kapitola – Seznam

Hodila jsem si tašku ke dveřím a utíkala po schodech do svého pokoje, na prahu jsem se zarazila a rozhlédla se po místnosti.

,,Bože, začínám být paranoidní!´´ Zakroutila jsem stále ještě zrudlou hlavou.

Vyhrabala s šublíku velikou bílou čtvrtku a červený lihový fix, sedla jsem si na postel a začala psát:

    1.    Nikdy nepůjdu sama do Edwardova pokoje, nikdy nepůjdu do Edwardova pokoje ani s plným školním autobusem, prostě nikdy nepůjdu do Edwardova pokoje!

    2.    Nikdy se nebudu potulovat kolem skladů, komor, sklepů, nebo různých malých, osamělých špeluněk!

    3.    Nikdy nepůjdu nikam, kde je tma, šero, nebo alespoň zataženo, což bude problém ve městě jako Forks!

    4.    Nikdy nebudu nikde sama!

    5.    Nikdy nebudu blíž k Edwardu Cullenovi, než na čtyři metry volného prostoru a metr v lavici!

Svůj seznam jsem si vylepila nad postel jako krucifix a pochválila se, že mám docela parádní výzdobu pokoje, od začátku jsem přemýšlela, že by to chtělo něco na zeď.

Hodiny na stěně už ukazovali čas oběda, tak jsem si došla do kuchyně a vyrabovala zbytky ledničky. Musím si dojít nutně nakoupit!

Možná by jsem s holkama mohla podniknout nějakou tu nákupní horečku, Alice bude nadšená.

Pustila jsem se do úkolů, potom jsem ještě stihla zavolat Sessi a až příliš dobře jsem si dávala pozor na jméno Edward, které se v mém slovníku zázrakem nevyskytovalo. Sama se zeptala tak jsem jí pověděla nevinnou verzi, ve které chyběli nejzásadnější detaily našeho, ehm… podivného přátelství?

Víc než kdy před tím jsem byla ráda, že mi Edward nemůže číst myšlenky. Kdyby se dozvěděl, že vím kdo ve skutečnosti jsou, nic by mu nezabránilo se tu v noci jen tak s čista - jasna zjevit.

,,Bello! Ať tě ani ve snu nenapadne přemýšlet o tom, nebo si nedej bože představovat Edwarda ve své posteli!´´ Pohrozila jsem si důrazně a uvažovala o tom, že by to byl hezký bod číslo 6.

Šla jsem brzy spát, byla jsem unavená, jako po životním výšlapu na vrchol hory. V noci se mi zdálo o Edwardovi, takže jsem svojí dávku dostala rovnou dvakrát.

Ráno bylo zataženo a deštivo, s nechutí jsem se vyhrabala s peřin a šla se umýt. Do školy se mi vůbec nechtělo, s poznámek od Emmetta které nás jistě čekají se mi dělalo mdlo, ale kdybych zůstala takzvaně nemocná, utvrdila bych ho o své vině.

Oblékla jsem si pohodlné úzké rifle, růžový dlouhý top bez ramínek a zvýraznila jsem to dvojitým bílým páskem, ještě bílé balerýnky a vypadám doufám dost nevinně.

Pomalu jsem se nasnídala ovesných vloček a pořádného hrnku černé kávy, vzala jsem si věci a nastoupila do auta.

Cestou jsem to napětí málem nezvládla, divila jsem se, že jsem do sebe vůbec dostala snídani, jen při myšlence na cokoli začínající na písmeno E, mi zase začali rudnout tváře.

Přijela jsem na parkoviště a s hrůzou zjistila, že celá rodina už dorazila a čekají na mě u vchodu do budovy. Ještě je čas se otočit a nepozorovaně zmizet, vezmu-li v úvahu řev mého náklaďáčku tak se to asi bez pozornosti neobejde, ale je to hodně lákavá představa.

Emmett se samozřejmě šklebil jako epileptický Šmoula, Rosálie naprosto nad věcí, Alice nadšená, Jezz kopírující  emoce své družky se taky usmíval a jako posledního jsem si prohlédla Edwarda, tvářil se otráveně a zíral do země. Je fajn vědět, že už si své zažil a teď to čeká mě.

Vystoupila jsem s auta hlavou vztyčenou a nasadila nejlepší taktiku, zapírat, zapírat a když se na to přijde, ještě jednou zapírat. V baráku byl jenom Emm a ten mohl mít pouze bujnou představivost. No tak Bell, tomu sama nevěříš, ale za zkoušku to stojí.

Došla jsem k nim a tvářila se jako nevidomá.

,,Ahoj Bells, jak ses vyspala?´´ Zavískala Alice. Vědma jedna, ví všechno tu neoblafnu.

,,Ahoj.´´ Pozdravila jsem všechny, trochu méně nadšeně než Alice.

,,Díky Alice docela dobře.´´ Odpověděla jsem jí suše.

,,Jak by taky ne, když se nám holka odpoledne vyřádila, viď Ede?´´ Mrknul na Edwarda, který zavrčel.

,,Emmette! My jsme tam nic nedělali!´´ Řekla jsem mu důrazně a snažila se skrýt červenání na minimum. Edward na mě mrknul a lehce se usmál.

,,Jasný, jasný… tak to mi asi nad hlavou vzdychal strop.´´ Začal se tlemit jak vadnej.

,,Emmette já jsem tě varoval!´´ Zaječel na něj Edward a s očí mu šlehali blesky.

,,Promiň Rose jak tohle můžeš mít doma.´´ Kroutila jsem hlavou nad tou budoucí zdechlinou, bude s něj asi pořádná vatra, až s ním Eda skončí.

,,Už jsem si zvykla.´´ Dodala mi s úsměvem a zašla do budovy. Všichni jsme jí spořádaně následovali a rozdělili se do tříd.

Podívala jsem se do rozvrhu co mě čeká, pondělí a úterý je pro mě zatím záhadou. První hodina? Eee… matika. Jo dobře, ta mi nejde ale snad jí přežiju.

Našla jsem učebnu kterou jsem hledala a vešla do dveří, zmapovala jsem třídu a zůstala opařená.

Ale ne to je zlej sen, další hodina kterou sdílím s Edwardem, to ne!!!

Učitel ke mně přistoupil a drcnul do mě, byl malej, drobnej, plešatej. Už teď ho nemám ráda.

,,Dobrý den, vy musíte být slečna Swanová, já jsem váš vyučující, ne pan Cullen tak mi prosím věnujte pozornost.´´

Vzal mi papír a poslal mě si vedle něj sednout, zaprvé když jsem na něj tak civěla, za druhé, protože to bylo jediné volné místo, překvapivě.

Došla jsem do lavice jak jinak než celá rudá a posadila se.

,,Ahoj, promiň za Emmetta, včera jsem mu domlouval, ale šlo to jedním uchem tam a druhým ven, protože se to nemělo v hlavě o co zarazit.´´ Zasmál se pokřiveným úsměvem, ale přesto v něm byla nesmělost.

Edward a nesmělý? Tak to jsem ještě neviděla.

,,Jo to je v pohodě, v podstatě jsme tam nic nedělali tak se tím netrap.´´ Usmála jsem se, tak tohle bude sranda.

,,Nic? Víš to tak jistě?´´ Pozvedl obočí a nevěřícně si mě prohlížel.

,,Jasně, nic co by mi natolik utkvělo v paměti, abych to pokládala za důležité?´´ Pošklebovala jsem se.

,,Jak myslíš.´´ Dodal chladně a trochu naštvaně. Á, jé, to jsem asi trochu přepískla, musím to nějak napravit, ale jak?

Že by se role obrátili? Bello, tebe snad štve jeho lhostejnost? Tak teď bych potřebovala profackovat.

Řeknu Emmettovi, bude mít radost.

Nelíbil se mi pohled na smutného Edwarda, který visí očima na prázdném bílém papíru, to mě přímo ničilo.

Během mého nenávidění se, Edward zvedl ruku a omluvil se jestli si může odskočit. Upír s lidskými potřebami? Ten kluk je čím dál zajímavější, nepřestane mě překvapovat.

Nemohla jsem to nechat jen tak a taky se přihlásila. Učitel si mě změřil jestli to dělám naschvál, ale když si všiml mého ztrápeného výrazu souhlasil.

Právě jsem porušila bod číslo 4 a 5, super.

Vyběhla jsem ze třídy a utíkala po chodbě, nikde jsem ho neviděla. Nemohl tak rychle zmizet, ne tady před všema hned na očích, to by neriskoval.

Toulala jsem se po chodbě a už ztrácela naději, rozhodla jsem se vrátit na hodinu, budu se mu muset omluvit příště.

,,Hledala si mě?´´ Ozvalo se za mnou. Málem jsem vykřikla. Edward stál v tmavém rohu chodby a díval se na mě.

,,Ehm jo chtěla jsem se ti omluvit, nemyslela jsem to tak, chtěla jsem tě jen pozlobit.´´ Zavolala jsem to k němu s bezpečné dálky, stačí, že jsem už porušila dva body mého seznamu, nemusím k tomu přidat ještě bod 3.

,,A jak jsi to teda myslela?´´ Pořád se tvářil smutně a nechápavě, měla jsem chuť ho obejmout a utišit, takhle ho nemůžu vidět.

Naštvanýho, rozzuřenýho, nepříčetnýho klidně, ale hlavně ne smutnýho.

Udělala jsem pár kroků směrem k němu a doufala jsem, že nějak zareaguje ale nepohnul se ani o píď.

,,No já vlastně ani nevím, můžu to nějak odčinit?´´ Řekla jsem mu smutně a povzbudivě.

,,Vlastně by jsi mohla.´´ Usmál se a čekal.

Aha, že mě to hned nenapadlo mohla jsem si ušetřit omluvy, no tak snad mohu udělat malou výjimku. Přišla jsem k němu, položila mu ruce na hruď, postavila se na špičky a zatlačila ho na zeď do tmy.

,,Co by sis přál?´´ Zašeptala jsem mu do ouška. Trochu se zatřásl a zavřel oči.

,,Tebe!´´ Přitiskl si mě na sebe, rukou mi zajel do vlasů a lehce se mi otřel o rty.

Odtáhla jsem se kousek, abych mu viděla do očí.

,,Popros!´´ Řekla jsem mu důrazně a nekompromisně.

,,Nikdy!´´ Zasmál se a přitiskl se na mé rty.

Vpíjel se do nich a hladově si pohrával s mým jazykem. Neodolala jsem a rukama mu sjela po dél těla s pasu pod kalhoty a sevřela mu zadeček.

Slastně zavrčel a udělal to samé. Jsem si jistá, že by nás nic nezastavilo, aby jsme pokračovali nebýt zvonění na přestávku.

Došla jsem si pro věci, omluvila se učiteli, páni těch omluv bylo dneska nějak moc a zamířila na další hodiny.

Dopoledne utíkalo pomalu, moc jsem si toho nevšímala, vlastně jsem si ničeno nevšímala, jen jsem tak seděla a čuměla do blba.

Nastal čas oběda, samozřejmě na mě už čekala natěšená Alice.

,,Ahoj Bells, tak už bylo na čase.´´ Zasmála se na mě a mrkla.

,,Co? Nechápu o čem mluvíš.´´ Byla jsem stále ještě mimo.

,,No ty a brácha, cos myslela.´´ Řekla mi jak blbečkovi a protočila oči.

Zrovna jsme vcházeli do jídelny, kousek od nás jsem už viděla Edwarda jak míří k nám.

,,Lásko, jsem tak ráda, že tě vidím!´´ Kdo-si zařval přes celou kuchyni.

Najednou se vyřítila Jessica, skočila na Edwarda, který zrovna procházel dveřmi a přisála se k němu jako zvon k odpadu.

Předchozí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 17. díl: