Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 11. díl

,,Neposadíš se Bell?" řekl mi s úsměvem ten antikrist a dál se držel své zmalované choroby.

Ani na okamžik jsem nezaváhala. Nedám na najevo svou slabost, že já blbá si nedala do kabelky Kinedryl.

Prášek na nevolnost by se mi teď hodil, bože, už jen ta představa. Strávit s nimi hodinu v autě.

Nasadila jsem svůj nejstrojenější úsměv a přisedla si.

,,Ahoj, Bello, my se ještě neznáme, jsem Jessica.´´ A už mi podávala svou infikovanou ruku. Nevím jistě, jestli jí chci poznat. Ale po tom co se na mě v autě všichni otočili a čekali na mou reakci, jsem jí tu ruku musela podat i kdyby mi měla upadnout. Jen jsem němě kývla, svou zdatností jazyka jsem si nebyla momentálně jistá. Až na špičku se mi draly vulgární slovíčka a ťukaly mi nebezpečně na zuby. Emmett se zdá se dobře bavil, už nás viděl v sobě a to ho podle výrazu nemravně inspirovalo.

Jasper jak jinak soucítil a křečovitě se držel Alice, které před očima probíhaly mnou naplánované vražedné vize. Rosalie decentně kopla do Emma, výrazy ke kterému se dopracoval byl vážně děsivej.

Jessica jak vidno si svých deset minut slávy užívala plnými doušky. A Edward? Ten zrádnej, nafoukanej skunk, si užíval husté atmosféry v autě jako nikdo.

Vyjeli jsme, Jessica nahodila nezávazný rozhovor a rovnou trefou do černého.

,,Ty jsi tu sama? Žádný doprovod? Neříkej, že tě ze školy nikdo nepozval," řekla se smutným úsměvem. Jo, tý je to tak určitě líto, jediné co jí ke štěstí stačí, je drtit Edwardovi ruku.

,,Nikdo mě natolik nezaujal a snížit se k tomu jít jen tak s někým? Brrr.´´ Snažila jsem se působit sebejistě a strojeně se otřásla odporem.

Nikoho to zdá se nepřesvědčilo. Ne, že by mi vadilo jak se na Edwarda tak věší, to jistě ne, ale nevadilo by mi, kdyby si tak o 10 metrů odsedla.

Třeba do kufru!

,,To chápu jsou tam ještě děti, to tady za Edíka se rozhodně stydět nemusím," řekla tak sladce, že jsem málem blinkala a pohladila ho po pobavené, spokojené tváři.

,,To ještě uvidíme," nadhodila jsem jen tak laškovně, dost potichu na to, aby to slyšeli všichni kromě Jessiky.

Kolem se začala rozlévat příjemná přátelská atmosféra.

Á Jazz se snaží udělat dobrý skutek? No tak dobře Bello, tvař se mile, přece nezkazíš zábavu. Poručila jsem si a držela se plánu.

Seděla jsem klidně v našem (milostném) Bermudském trojúhelníku a těšila se, až si to nechutné přátelství Jasper strčí za klobouk.

Pochválila jsem holkám šaty, což se nevztahovalo k Jessice, která to špatně pochopila a poděkovala.

Rosalie měla černé dlouhé šaty za krk, těsně obepínající její božskou postavu. Alice měla staro-růžové koktejlky s jemným krajkovým lemováním kolem dekoltu a sukýnky a chlapci zazářili smokingem.

Můj chlapec by taky zářil smokingem, nebýt prázdného místa vedle mě.

Také všichni pochválili to páté kolečko od vozu, což jsem byla k mojí smůle já.

Jak mi tohle mohla Alice udělat? To mi teda sakra věří, když mě nechá plánovat hrdelní zločin a ještě se stíhá bavit.

Nejvíc si nechal asi záležet Eda, musím uznat, že bílá moderně vyšívaná košile rajcovně rozeplá, černé kalhoty a sako, skvěle doplňovaly jeho rozcuch a přitroublý úcul, co hrál na jeho tváři, sotva jsem otevřela dveře od limuzíny.

Určitě si ho doma hodiny trénoval, aby nabral na dokonalosti.

A ta můra? Chudinka malá. Někdo by jí měl vysvětlit, že fialové šaty a červené doplňky vážně nejdou dohromady. Zatvářila jsem se soucitně a sjela jí pohledem. Alice se začala smát, musela mít stejný názor, protože si jí už hodnou chvíli zamračeně měřila.

Stačil jediný pohled a byly jsme na stejné vlně.

Jessica si toho nevšímala a pokračovala ve svém nenápadně - nápadném otlapkávání souseda, který si jí moc nevšímal a zamyšleně pozoroval mojí dobrou náladu.

Emmett se naštval.

,,Čemu se tu smějete, já se chci taky zasmát," začal vyzvídat a tvářil se jako strážce zákona.

,,Ne nic, Emme, to vážně nestojí za řeč.´´ Snažila se ho uklidnit Alice v bouřlivém záchvatu smíchu.

Emmett se samozřejmě nedal a otravoval nás ,dokud jsme nedorazili na smluvené místo. Musela jsem si oddychnout, že už to mám za sebou. Nerada bych zodpověděla Emmovi, důvod našeho smíchu, i když určitě s láskou.

Šofér nám otevřel dveře a postupně jsme začali vystupovat. Každý samozřejmě v páru.

Půjčte mi koště já budu improvizovat. Měla jsem chuť zavolat za tou bandou, co už se vyhrnula z auta.

Emmett mě s upřímným úsměvem nabídl druhé rámě a já ho bez váhání přijala.

,,Jsem ráda, že gentlemani ještě nevymřeli.´´ Poděkovala jsem mu a pobaveně se otočila na Eda, který se šoural za námi, taky jí tam mohl někdy zaparkovat. Sotva otevřou nový bar, už půjde do karantény. Vážně mi jich bylo líto.

S dobrou náladou jsma došli ke vchodu. Musím uznat, že je to tu moc hezký, červený koberec, který začínal už na prvním schodu a končil u velikého tanečního parketu nádherně ladil s těžkými sametovými závěsy u každého výklenku zříceniny. Byl to volný prostor použitelný pouze v teplých dnech za dobrého počasí, měl sice kamenný strop, ale okna tento půvabný areál nezdobila, zdi byly očištěné, ale staré.

Celek působil tajemně a přepychově. Alice nás zavedla k objednanému stolu těsně u parketu, kde hrála živá hudba, už se viděla v obětí s Jazzem.

Posadili jsme se, já bohužel naproti těm dvěma mentálním hrdličkám.

V místnosti vládlo přítmí a nakažlivá rozmarná nálada, od spousty lidí, kteří se přišli pokochat hradem.

,,Tak jak se vám tu líbí dětska?´´ zazpívala nedočkavě Alice a každého si nás okouzleně prohlížela.

Shodli jsme se, že je genius, což jí nad míru polichotilo.

Zanedlouho přišel číšník.

,,Co vám mohu nabídnout?´´ zeptal se nacvičeně a vyčkával odpovědi.

Alice: kolu

Jasper: kolu

Rosalie: kolu

Emmett: kolu

Jessica: opice kolu

Edward: kolu

Bella: panáka

Všichni se na mě otočili, jestli jsem se náhodou nezbláznila.

,,No co, jsem plnoletá," dodala jsem s pokrčením ramen a mrkla na číšníka.

Jessica se vzpamatovala a nezůstala pozadu, trapně si změnila objednávku a dala si to samé co já.

Většina u stolu protočila oči a Edíkovi už opadával ten americký usměv, kterým mě celou dobu krmil.

Okamžitě nám přinesli občerstvení a my si na přípitek ťukli, málo kdo by si všiml, že se většina ani nenapila.

Jen já jsem to do sebe kopla, až jsem se neznatelně zachvěla, Jessica se mě pokoušela napodobit a málem jí tu Eda křísil, celá zezelenala a začala vydávat podivné zvířecí zvuky.

Až by si jí mohl Jasper snadno splést s nastydlým jelenem.

Ta představa se mi zalíbila tak jsem jí vynášela do nezvladatelných výšin. Než se zase začala Alice dusit.

Radši jsem přestala, než si toho Emmett všimne a začne nová vlna otázek, kterým bychom se nevyhnuli.

Začali hrát příjemnou klasickou hudbu s moderními prvky a to už naši párečci nevydrželi, vyřítili se na parket a začali se točit do rytmu.

Zůstala jsem sedět u stolu ve společnosti těch dvou dárečků.

Jessica se důležitě podívala na Edwarda a čekala nějakou aktivitu. Zřejmě si myslela, že by si taky mohli jít zatancovat.

Ten se bez známky zájmu odvrátil a ignoroval její marné náznaky.

,,Edwarde, mohli bychom jít taky na parket," řekla důrazně a její otázka se ani trochu nepodobala otázce.

,,Nemám náladu, Jessico, jdi sama.´´ Vzhledem k tomu, že zrovna hráli valčík, tak to byla krutá ironie.

,,A co ty, Bello? Nechceš si jít zatancovat ten číšník se tvářil přístupně.´´ Snažila se mě elegantně vystrnadil, abych jim nekazila intimčo.

Edward měl na to zdá se jiný názor, podíval se na ní stylem, ať dá pokoj.

,,To je dobrý Jess, zatím nemám chuť, dám ti vědět, ale jestli chceš nebráním ti.´´ Trochu se zamračila a dál to nekomentovala.

Najednou zvedla ruku a položila jí Edwardovi na stehno, ten na chvíli ztuhl, nenápadně se podíval mým směrem a na tváři mu pohrával mírný úsměv. Obtočil Jessice ruku kolem ramen, i když se jí letmo dotýkal, pořád to bylo trochu moc.

Jestli ještě kousek posune ten pařát, tak já použiju ten tří metrovej hořící stojan po mé pravé svrbějící paži. A bude pokoj od obou.

Edward roztáhl úsměv a šibalsky na mě mrknul.

Jo, tak ono se to pánovi líbí? A jak se mu bude líbit v urně?