Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny kapitola 2. - Slzy anděla

pictures-by-Ufiismee

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Úplněk za svitu luny kapitola 2. - Slzy andělaDalší pokračování Gustavova příběhu. Chudák, má to vážně těžké, ještě jednou připomínám, že se to odehrává v době,kdy si Viktorie tvoří svou armádu... Pochopíte.

25.10.2009 (14:00) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1503×

2. kapitola: Slzy anděla

Gustav:

Z hrdla se mi vydral naříkavý sten právě ve chvíly, kdy se prudce otevřely dveře mého pokoje a v nich stála má vyděšená matka. Těkala v šoku pohledem mezi mnou a mým otcem. Měl jsem slzami oteklé oči a studem jsem zaryl tvář do madrace.

Otec se ani nehnul. Matka začala lapat po dechu a přichytila se rámu dveří. Nedokázal jsem se na ní podívat. Otec ho najednou prudce ze mě vytáhl. Tlumeně jsem vykřikl a podíval se ke dveřím, matka si dlaní zakrývala ústa a šokovaně hleděla na otce. Slyšel jsem, jak si obléká kalhoty. Schoulil jsem se na posteli do klubíčka a tiše vzlykal, nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem tam jen ležel a křečovitě svíral kolena. Oči jsem měl pevně zavřené, nechtěl jsem se setkat s matčiným pohledem. Poslouchal jsem jen zvuky, které se kolem mě ozývaly a hlasy rodičů.

Jejich hádku jsem příliž nevnímal, spíše jsem se zaposlouchal do zvuků okolo.

Matka běhala po domě, několikrát zaběhla do ložnice a párkrát vběhla do mého pokoje. Slyšel jsem šustění látky a nějaké šoupání. Pak zase odběhla na chodbu a do ložnice. Celou dobu na sebe křičeli. Naposledy, když vešla do mého pokoje, tak si sedla na okraj mé postele a opatrně položila ruku na mé rameno.

Byl jsem tak rozhycovaný, že mi její dotek připadal ledový a neznámý. Leknutím jsem se posadil a zíral do uplakaného obličeje své matky. Také jsem plakal, ale vidět ji jak pláče bylo ještě horší. Nikdy předtím jsem ji neviděl takhle plakat, jak si tak vzpomínám, tak jsem jí vlastně neviděl předtím nikdy plakat, až do téhle chvíle. Několik vteřin jsme na sebe v pláči mlčky hleděli, až mi nastavila náruč a já ji ochotně přijal. Zabořil jsem tvář na její hruď a ještě víc se rozplakal. Položila si hlavu na mé rameno a já na něm za chvíli cítil stékat její slzy. Jemně mě kolébala v náruči a já se pohupoval s ní. Bylo mi jedno, že už jsem dávno vyrostl z věku, kdy mě chovala na klíně a kolébala mě, abych usnul.

V tuto chvíli jsem si přál jen jedno, aby tu se mnou byla a kolébala mě jako kdysi. Začala mi do ucha broukat dětskou ukolébavku. Pamatoval jsem si ji z dětství, když jsem měl v noci špatné sny, tak přišla vzala mě do náručí a zpívala mi ji. Věděla, že to je jediné, co mě dokáže uklidnit. Cítil jsem, jak se mé napnuté tělo pozvolna uklidňuje. Nevím, jestli to bylo tou písničkou, nebo prostě tím, že tu byla se mnou, ale pomalu jsem přestával i vzlykat, i když jsem ještě stále nedokázal zastavit stále tekoucí slzy.

,,Nedovolím, aby ti dál ubližoval,“ řekla jemným, ale stále lámavým hlasem. Malinko jsem se od ní odtáhl, ale jen tak abych jí viděl do obličeje, potřeboval jsem vidět její tvář. Tvář té která mě chce zachránit. „Odjedeme, Gustave. Pryč. Pryč od něj.“ Pokusila se o úsměv, ale nešlo jí to.

„A Jimi?“ Hlas, který se ozval z mých úst, jako by ani nepatřil mě, byl přiškrcený a chraptivý. Matka mě jemně pohladila po vlasech a zašeptala.

„K žádnému z vás už se nepřiblíží.“ Opět jsem jí zabořil obličej na hruď, vdechoval jsem přitom její vůni. Byla sladká a nádherně vyvážená, vždycky krásně voněla, ale až teď jsem si to plně uvědomil.

Zhluboka jsem se nadechl, abych vstřebel tu nádhernou vůni a vydechl tu nejkrásnější větu, kterou jsem jí mohl říct.

„Mám tě rád, mami.“ Povzdechla si a ještě víc si mě k sobě přitiskla.

„To nedovolím!“ zařval najednou otec z otevřených dveří do mého pokoje. Vždy vše zkazí i tuto krásnou chvilku mateřské lásky, nenáviděl jsem ho za to.

Jemě mě od sebe odtáhla a zašeptala. „Rychle se obleč.“ Až teď jsem si uvědomil, že jsem tu na posteli vlastně jen v ponožkách. Úlekem nad tímto náhlým zjištěním jsem si položil ruku na mé přirození. Matka vstala a šla ke skříni. Vyndala z ní kalhoty, tričko a košily, a pak popošla k prádelníku, z něhož vytáhla jedny spodky. Otec nervózně přešlapoval ve dveřích.

„Říkám, že je nikam neodvedeš!“ zařval na matku, ale ta ho ignorovala a podala mi věci. Začal jsem se hned oblékat. Jen letmo jsem se podíval na otce, obličej měl vzteky celý rudý a na krku měl naběhnuté žíly. Právě ve chvíli, kdy jsem se na něj díval se i on podíval na mě. Ten pohled nikdy nezapomenu. Díval se na mě jako na víníka, jako by tohle všechno byla moje vina, jako bych mohl já za to, jak se ke mě choval a co udělal. Rychle jsem zase sklopil zrak a přetáhl si přes sebe poslední kousek oblečení, světlou košily. Matka mě zatím vyndala ze skříně ještě nějaké věci, které mi právě cpala do batohu.

shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny kapitola 2. - Slzy anděla:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře