Tak tady je pokračování z pohledu Gustavovy matky. Doufám, že nejste naštvaní, že tu nejsou žádní upíři, ale nebojte bude jich tu ještě víc než dost. :)
24.10.2009 (16:30) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1393×
Gustavova matka Claire:
Gustav mi dělá starost, doma je čím dál víc odtažitý a když se ho zeptám, jestli mu něco nechybý, tak se jen zamračí a odejde. Vážně mi to dělá starosti. Včera jsem si o tom promluvila s Henrim, je toho názoru, že je náš syn prostě v pubertě a jsou věci, o kterých se se svou matkou nechce bavit. To mě dost zamrzelo, když byl Gustav ještě malý, tak nebylo nic, s čím by se mi nesvěřil, ale teď už se mnou doma prohodí sotva pár slov a zase zmizí. Henri mi slíbil, že si s ním promluví.
Dnes ho chce vzít Henri na fotbal, to se mi hodí, protože jsem se stejně chtěla zase po nějaké době podívat za matkou. Jimimu se po babičce už taky stýská, hlavně po jejích koláčcích, což není čemu se divit, má je vyhlášené v celém okolí. Doufám, že jim ten fotbal prospěje, připadá mi, že se Gustav doma svého otce straní. Ale možná, že opravdu přeháním a je to jenom jeho puberta.
Vyrazili jsme kolem deváté, Gustav měl už od včera špatnou náladu, snad se mu při fotbale spraví. Když jsme odjížděli, měla jsem pocit, že mi chce něco říct, ale nakonec se jen krátce rozloučil a zamával na bratříčka. Měla jsem z toho takový divný pocit, jako bych dělala chybu a měla tam zůstat, ale proč? Nerozuměla jsem tomu.
Byly jsme na cestě asi tak deset minut, když mi přišla SMSka:
,,Claire, kdy přijedete? Mohla bys mě vyzvednout u centra, mám velký nákup a zapoměnla jsem si vzít pojízdnou tašku.
,,Tak to je typicky moje matka, jde na velký nákup a zapomene na tašku, už není tak mladá, aby to tahala v ruce, to už by si konečně měla uvědomit. No co, jsme ještě ve městě, tak někde zahnu a sjedu za ní, co jiného mi taky zbívá, přece jí nenechám to táhnout samotnou. Tomu jsem se musela v duchu zasmát, jak znám mou matku, tak ta by si našla někoho, kdo by jí s tím pomohl a možná i odnesl až domů.
Čekala u velkého obchodního centra a při pohledu za ní se mi protočily panenky. Její představy o velkém nákupu a mé se od sebe značně liší. Myslela jsem si, že bude jen obtěžkaná taškami,... ale tohle bylo příliš. Za ní stála skříň, lampa, malý stolek a ještě několik krabic. Jakmile mě spatřila, radostně mi zamávala a naznačila, abych zajela přímo k ní.
,,Mami... to snad nemyslíš vážně?" oslovila jsem jí hned co jsem těsně u ní stáhla okénko a rukou jsem ukázala kolem ní.
Pobaveně se zasmála
,,Ale to ne... to si koupila Betty a Sam, zařizují si byt... já jim to tu jenom hlídám než sem Sam dorazí s dodávkou." řekla a přitom návala rukou za sebe.
,,A kdy sem ta dodávka má dorazí?" zajímalo mě.
Podívala se na hodinky se slovy
,,No vlastně už tu měla dávno být," pokrčila rameny.
Otočila jsem oči v sloup a dlouze si povzdechla. Zaparkovala jsem na parkovišti před obchodním domem a čekala. Zmíněná dodávka naštěstí dozazila během pár minut, takže jsem hned mohla nabrat matku a vyjeli jsme. Cestou nás doslova zahlcovala rozborem plánů na společný víkend, chtěla si s námi a ještě s pár přátely udělat piknik někde na pobřeží a při té příležitosti mě seznámit s několika jejími známými, které ještě neznám.
Sotva jsme dorazili na místo, vystoupila jsem a šla vyndat z kufru naše věci. Vyndala jsem igelitovou tašku a menší cestovku s oblečením, pod ní jsem si však všimla ještě jedné igelitky. Otevřela jsem ji, protože jsem netušila, co v ní je. Byly v ní Gustavovy školní sešity a učebnice biologie.
,,Ale ne..." řekla jsem. Gustav se nebude moct učit. Jeho známky už tak nebyly obzvlášť dobré a v pondělí říkal, že píšou nějaký test, takhle se nebude moci učit.
,,Mami, stalo se něco?" zeptal se mě ještě z auta Jimi.
Povzdechla jsem si.
,,Musím ještě domů,...ale ty běž zatím za babičkou." řekla jsem mu.J imi zavrtěl hlavou, chtěl jet se mnou. Moje matka už vystoupila z auta a tázavě se na mě dívala.
,,Stalo se něco?" zeptala se mě.
,,Ne,ne,...Gustav si tu jenom zapoměl sešity, rychle mu je odvezu a zase se vrátím." odpověděla jsem jednoduše.
Chápavě se usmála a podívala na Jimiho.
,,Tak půdem dovnitř, než se maminka vrátí." zeptala se ho. Jimi jen zakroutil hlavou a řekl:
,,Já pojedu taky."
,,Copak nechceš k babičce?" zeptala se ho žertem a nastavila náruč.
,,Já chci jet taky." škemral směrem ke mě.
,,Dobrá, dobrá, ale já stejně pojedu jenom na otočku, ale jak chceš..." rezignovala jsem.
Moje matka se rozhodla jet taky s námi, dorazily jsme ta poměrně brzy. Rychla jsem zaparkovala a popadla tašku s Gustavovými knihami.
,,Hned jsem zpátky." políbila jsem Jimiho do vlasů.
Strčila jsem klíč do zámku... nebylo zamčeno. Že by ještě nevyrazily? Napadlo mě. Vešla jsem dovnitř a chtěla tašku položit ja botník a hned odejít, ale pak jsem zaslechla odkudsi z domu nějaké zvláštní zvuky. Nedalo se říct, co to bylo za zvuky, bylo to slabé vrzání a šoupání. Napadlo mě, že by to mohli být jedině Henri s Gustavem.
Měla jsem zvláštní pocit, že tu není něco v pořádku. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou potichu dveře. Ten zvuk mě dráždil, chtěla jsem vědět, co ho vydává, ale zároveň jsem měla strach. Ten zvuk se ozýval z horního patra. Šla jsem po schodech nahoru. Zvuk vycházel z Gustavova pokoje, čím víc jsem se blížila, tím zřetelněji jsem ho slyšela.
Ano bylo to vrzání! Zatemnilo se mi před očima a těch posledních pár metrů ke dveřím jsem ušla v tranzu. Prudce jsem otevřela dveře a nahlédla dovnitř.
Henri klečel těsně za mým nahým synem. On ho... Nedokázala jsem ani v mysli dokončit to slovo. Podlamovaly se mi kolena, chytla jsem se rámu dveří. Gustav se na mě díval, v jeho slzami oteklých očích se odrážela bolest. Stála jsem tam bez dechu neschopna jediného pohybu. Pak najednou Gustav slabě vykřikl a padl na postel. Henri si rychle oblékl kalhoty a šel ke mně.
Odstrčil mě ze dveří na chodbu a já narazila o zeď. Slyšela jsem jak Gustav pláče, byl to srdce rvoucí pláč. Ach... jak jsem mohla být tak slepá! Proč jsem si toho jen nevšimla dřív! Nadávala jsem sama sobě. Hádala jsem se s Henrim.
Musím odsud dostat Gustava... Musím!
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - kapitola 1. - Peklo (Pokračování):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!