Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny - 9. kapitola Sídlo


Úplněk za svitu luny - 9. kapitola SídloTak sem dávám další dílek,Gustav je už upír a je o něj docela zájem,hlavně od jisté...:D dál si to už musíte přečíst sami

9 kapitola: Sídlo

Emily:

Když jsem se probudila do mého nového života jako upír, nemohla jsem tomu zprvu uvěřit a stále jsem čekala že se každým okamžikem probudím, ale jak minuty a hodiny ubíjeli poznala jsem, že přeci jen nesním, ale že se jedná o realitu.

Asi nejtěžší pro mě bylo překonat tento prvotní šok. Hned na začátku se mě ujala Claire, do upířího života se probrala jen o pár týdnů dřív a tak mě teochu pomáhala se zorientovat. Docela jsme se zblížily a já ji začala lépe poznávat. Brzy jsme o sobě věděli téměř vše.

Když pživedl Riley nového upíra, vždy se kolem něj motala a různě ho sváděla, byla tím celá posedlá. Jakmile se objevil někdo nový, tak nechala všeho být a šla k němu. U prvních dvou jsem se to ještě snažila přehlížet,ale s přibívajícím časem a počtem vystřídaných mladíků už mě to celkem štvalo. Pár klukům to určitě zlomilo jejich netlukoucí srdce.

Když takhle poslala k vodě Josche, tak se strhla taková rvačka mezi ním a jejím novým nápadníkem, že to ostatní nevidrželi a připojili se k nim. Nakonec chudáka Josche roztrhali na kousky. Bylo mi ho upřímně líto, byl opravdu milý.

Dnes jsem byla s Claire ve starém sídle,Riley chtěl nějakému nováčkovy ukázat několik už zkušenějších upírů. Procházeli jsme se chodbami, Riley šel kousek přednámi. Byly jsme u toho nového s Rileym jako první, byl opravdu pohledný, kaštanové rozcuchané vlasy, husté obočí a slabě ostré rysy tváře dokonale ladily s jeho bledou pokožkou a rudýma očima. Sotva jsem na něj pohlédla, hned jsem věděla, že se stane Claiřinou další obětí, v duchu jsem jí trhala na kousky.

Riley nám rychle řěkl, aby jsme odešly,měl ve vedlejší místnosti připravený dárek pro nového příchozího, ulovil ho před pár minutami a omráčeného ho tam odnesl. Poslední dobou to tak dělal, že právě probuzeným hned přinesl potravu, lépe se s nimi pak jednalo. Jak jsme se vzdalovaly od Rileyho pokukovala jsem po Claire, měla na tváři zase ten její,, ten je můj,, výraz. Upřímě doufám, že už s tím konečně přestane a tenhle bude poslední.

Gustav:

sídlo

Jejich sídlo se nacházelo v napůl zchátralé dvoupatrové budově. Dříve nejspíše sloužila jako školka, na oknech byly ješte nalepené dětské samolepky a všude se váleli hračky. Ale na všem ležela asi centimetr tlustá vrstva prachu a ve vzduchu vysel pach plísně, tlejícího dřeva, kanalizace a... kouře a smrti.

Upíři, kteří nás tam přivítaly nebyly z nového přírůstku tak nadšení, pro ně jsem byl jen další příživník. Jeden se na mě díval bez přestání asi dvě hodiny zlostným pohleden a očima mě spaloval na popel. Bylo to zvláštní,ale přesně jsem věděl, co by chtěl se mnou udělat a vůbec se mi to nelíbylo. Nakonec už jsem to nevydržel a vyběhl jsem ven na čerstvý vzduch. Zašel jsem mezi stromy a jen tak se bezcílně toulal.

Za nějakou dobu tam za mnou přišla Claire,mlčky si stoupla vedle mě a pozorovala se mnou zarostlou zahradu. S ní to bylo příjemné, milé, necítil jsem v její přítomnosti žádné chutě zabíjení a vraždění a to mě uklidňovalo.

,,Na co teď myslíš?" zašeptala tak, abych to mohl slyšet jen já.

,,Ani nevím... nad spoustou věcí... a nad ničím." přiznal jsem.

,,Já myslím na to, co bude potom,... víš už nějakou dobu se tu šušká, že už brzy někam vyrazíme, ale nikdo neví proč, ani kam." její hlas zněl vystrašeně, nehodil se k ní.

,,Myslel jsem, že tu všichni držíte pořád spolu?"

,,To se ti jenom zdá...dost to tu skřípe, víš před pár dny se tu dokonce dva dost ošklivě poprali, no a..." zněla sklesle.

,,A?" co by se jim tak mohlo stát? Když jsem byl uvnitř viděl jsem jednu drobnou holku jak si krátí chvilku tak, že drtila v dlaních železné nosné podpěry. Při té vzpomínce bymi běhala husí kůže po zádech(kdyby to šlo).

,,Na stranu toho prvního se přidal ještě jeden... a toho druhýho roztrhali na cucky... a ty pak spálili. Bylo to děsivý, ale Riley nechce, abysme o tom mluvili, říká, že si za to mohl sám." na chvíly přestala a zadívala se do okna v horní části vily.,, Riley nám něco tají, vím to!" zase šeptala.

,,Co by se stalo,kdyby chtěl někdo odejít?" uvažoval jsen nahlas a snažil se přitom mít nenucený tón, nechtěl jsem, aby prokoukla moji masku nenucenosti.

Claire se na mě šibalsky podívala.,, Chceš utéct?" vypískla radostí.

Najednou jsem stuhnul a nebyl schopný jediného slova. Claire se usmála a než jsem mohl nějak zareagovat, tak mě rychle políbila na levou tvář. Odtáhl jsem se od ní a ona se tomu zasmála.

,,Snad by ses mě nebál?" zažertovala a udělala předemnou piruetku.

,,Ne, to ne." jak mě políbila vybavil se mi otec, já si vzpoměl, co mi udělal a na chvilku jsem ztuhl, naštěstí si mé rekce na její polibek nevšimla.

,,Aha, ty se bojíš kvůli tomu, že sem řekla, že chceš utéct." v očích jí zazářili jiskřičky.

Ne, mýlíš se, já se nebojím, že víš o tom, že chci utéct. Bojím se vzpomínek, bojím se bolesti, kterou při nich cítím, bojím se prázdnoty, kterou v sobě nosím. Neodpověděl jsem a místo toho jsem se zadíval na kůru stromu, jen abych se jí nemuse dívat do očí a ona v nich tak nemohla číst.

,,Neboj se." zašeptala tiše a jemně mě pohladila po ramenu.,, Můžeš odejít,  když budeš chtít, není to zakázaný, nebo tak něco... no je to spíš... nevím ani kam bych šla, když bych měla odejít."

,,Máš přece domov, kam by si se mohla vrátit... nebo ne?" proč to říká tak sklesle, nemá snad kam se vrátit? Krátce si povzdechla. Takže nemá kam se vrátit! Jasně kam by šla, když nemá kam jít. Já se vlastně taky nemůžu vrátit! Nemůžu jít mezi lidi... zabil bych je.

,,Nemůžeme se vrátit domů, protože jsme pro ně nebezpeční." konstatoval jsem, jen krátce přikývla. Dál už jsme tam stáli mlčky, každý se svou vlastní bolestí, já protže jsem si uvědomil, že už se nikdy nebudu moct přiblížit k Jimimu a Claire, protože se nemůže vrátit domů. Nevím jesti jí chyběla rodina, přátelé nebo sourozenci, ale rozuměla mi, rozuměla mojí bolesti a to mě v tuto chvilku trochu uklidnilo, nebyl jsem sám. Možná je ode mě sobecké takto přemýšlet, ale tak jsem to alespoň v tuto chvilku cítil.

 

shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - 9. kapitola Sídlo:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!