Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny - 8. kapitola Novorozený

13.11.2009 (08:30) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1171×

8. kapitola: Novorozený

Otevřel jsem rychle oči, měl jsem nejdřív vydět šero a postupně se mi mělo vše vyjasňovat, jak to bývá, když máte dlouho pevně zavřené oči, ale nic z toho se nedělo, vyděl jsem hned ostře a jasně. Byl jsem v malém pokoji, tedy nedalo se tomu přímo říkat pokoj, v místnosti byla jen matrace, na které jsem ležel a v rohu byla rozbitá kancelářská židle. Nebylo tu ani žádné okno, jen staré železné dveře. Důkladně jsem si prohlížel celou místnost a přotom aniž jsem si to uvědomil jsem vstal. Byl to tak rychlý pohyb, že jsem ho ani sám nezaregistroval, ale nedokázal jsem nad tím déle uvažovat, protože se vzápětí otevřeli se skřípáním dveře a do místnosti vstoupily dvě nádherné bledé dívky asi mého věku a jeden stejně bledý kluk, všichni s krvavě rudýma očima.

Zvědavě si mě prohlíželi, netušil jsem co odemě chtějí, ale jakmile se ten mladík rozhodl prohlédnout si mě trochu zblízka a popošel ke mě blíž, nahrbil jsem se a připravil se na něj zaútočit. Z úst mi přitom uniklo výhružné zavrčení. Reakce obou dívek byla okamžitá, nahrbyli se stejně jako já a vycenili na mě své dokonalé bílé zuby.

,,Clair... Emily, nechte toho!,, oslovil dívky mladík. Cítil jsem z něj, že mi nechce ublížit, já jsem však svůj postoj nezměnil. Chytil obě dívky za ramena a odstrčil je ze dveří, ani jedna se nijak nebránila. Vystrčil je ven a já slyšel jak se rychle vzdalují, ale slyšel jsem ještě něco, bylo to slabé bubnování... ne, byl to tlukot... tlukot něčího srdce. Do nosu mě rázem udeřila vábivá, sladká vůně a já zatoužil rázem po tom, co se za tou vůní zkrývalo.

Někdo něco sunul po podlaze směrem ke dveřím a já cítil, jak se ta neodolatelná vůně přibližuje. Chtěl jsem za ní a už jsem stál ve dveřích, ani jsem si to neuvědomil a překonal ty dva metry, které mě do nich dělily. Ve dveřích se mi postavil do cesty ten mladík. Ale můj pohled neulpěl na něm, ale na tom, co držel v ruce, lépe řečeno, co táhnul.

Byl to muž,asi středního věku v šedém obleku,tvář měl důkladně oholenou a byl z něj cítit tabák, pot a slabá směsice alkoholu a ještě něco, byla to ta půvabná sladká vůně, omamná a dráždivá zároveň. Zíral jsem na muže a v ústech se mi zbíhali sliny, jeho slabý, teplý a pravidelný dech mě dráždil. Mladík hodil jeho tělo vedle mě na podlahu a já po něm hned skočil, jako pes po kusu masa. Neváhal jsem ani vteřinku a nechal se vést plně instinktem.

Přiložil jsem ústa k mužově hrdlu a prokousl zuby jeho jemnou a teplou kůži, jakmile první kapky protekli mím hrdlem ucítil jsem takové uspokojení, že se mi chtělo z toho až brečet, ale zároveň jsem chtěl ještě víc. Jakmile jsem dopil poslední kapku oné nádherné tekutiny zaslechl jsem nad sebou slabé uchichtnutí. Vzhlédl jsem a spatřil toho mladíka, stál s rukama založenýma na prsou a zvědavě si mě prohlížel. Něco mě říkalo, že se mu líbilo to co právě viděl, ale na druhou stranu, taky ne, protože chtěl toho muže pro sebe. Nechápal jsem jak jsem na tohle zase přišel, tak jsem to nechal být.

,,Jsi hotov?,, ušklíbl se na mě a zase se uchichtnul. Podíval jsem se na muže v mé náruči a najednou se zhrozil. Já ho chladnokrevně zabil!Jsem vrah! Tohle vše jsem si uvědomoval, ale něco ve mě mi říkalo, že je to v pořádku, že to tak má být... ne nebylo to ve mě, bylo to jakoby mi to říkal někdo jiný a já si to uvědomil, až když jsem to zažil na vlastní kůži.

,,Pojď, máš se ještě co učit.,, řekl mladík a vytrhl mě tak z mého uvažování. Zase jsem měl pocit, že chce abych tělo nechal jen tak ležět, udělal jsem to a šel za ním. Procházeli jsme dlouhou chodbou bez oken, bylo to zvláštní, nikde nesvítilo žádné světlo, ale já viděl stejně zřetelně jako ve dne,...ne, já viděl lépe. Vše bylo zřetelné a jasné, barvy, tvary... ale nejzřetelnější byly vůně. Připadal jsem si, jako bych vše vnímal novými lepšími smysly,jako bych dřív vše podstatné ani nevnímal a neznal. Během jedné nebo dvou vteřin jsme vešli do nějaké místnosti, dřív to musel být nějaký sklad, všude tu byly bedny a o zeď bylo opřeno několik prken.

,,Musím tě ukázat ostatním,... budeš se jim líbit,... a oni tobě taky.,, zašeptal,  ale já ho slyšel stejně zřetelně, jako by to řekl nahlas.

Ještě než jsem je spatřil, tak jsem slyšel rychle se blížící kroky, vešli za námi a posadili se na bedny, i když vešli není nejlepší přirovnání,pohybovali se takovou rychlostí, že téměř letěli a jen lehce se dotýkali země. Bylo jich osm,dvě z nich jsem si pamatoval od předchozího incidentu při mém,,probuzení,, Clair a Emily, sedli si na jednu menší bedničku nejblíž ke mě. Kousek od nich seděli na zemi mladík s dívkou, oba měli na sobě stejné tryčko s potiskem, mohlo jim být tak kolem patnácti a měli oba hnědé vlasy. Drželi se za ruce a napjatě mě pozorovali. Za nimi stál opřený o zeď starší mladík, byl ostříhaný skoro do hola a měl koženou bundu, jeho pohled byl však chladný a nevypočitatelný,šel z něj strach. U jeho nohou seděla dívka s havraními vlasy až po pás, měla uplé černé tryko, černé kraťasy a boty a černé oční stíny, kdybych to nevěděl lépe řekl bych, že je to normální gotyčka, ale já věděl, že je jako všichni tady, jako já. Pak tu byly ještě dva muži, byly znatelně starší než mi,mohlo jim být kolem třicítky. Ten první byl v pracovních monterkách a tílku, kaštanové vlasy měl vzadu svázané do copu, ten druhý byl jako jeho přesný opak, havajská pestrobarevná košile, blond sestřižené nagelované vlasy. Takto nesourodou skupinku jsem ještě nikdy neviděl. Ale i tak byla mezi všemi až nezkutečná podobnost, všichni byly božsky krásní, bledí a s krvavě rudýma očima vypadali všichni nebezpečně. Na krátkou chvilku zavládlo tíživé ticho, jak si mě všichni prohlíželi a já je. Doslova jsem cítil, že na mě mají spoustu otázek u Emily jsem cítil, ale něco víc, bylo to jiné než u ostatních. Cítil jsem, že ze všeho nejvíc teď touží být se mnou sama. Je tohle jenom moje představivost, nebo jsem se zbláznil?

,,Měl si pravdu... je vážně sladkej.,, prolomila ticho dívka v černém.

,,To je.,, řekly naráz Claire s Emily a mrkli po mě. Bylo mi tu dost trapně, všichni se na mě dívali a provrtávali se do mě očima, chtěl jsem se na místě propadnout do země, ale nešlo to, pořád jsem tu stál.

,,No podívaná skončila.,, Zasmál se mladík za mnou, ,,Takže já sem Riley a většinou to tu řídim, ale častějš to zvládnou i beze mě... Clair a Emily si už poznal prve.,, Ukázal na dívky, které na mě hned zamrkali.

,,No... pak tu máme dvojčata Rachel a Spika.,, ukázal na dvojci sedící na zemi. ,,Milovnice všeho černého a temného Samanta,... ale říkáme jí Santana, to má nejradši.,, ušklíbl se.

,,Oskar,... radim ti nenaštvi ho.,, Mladík v kožené bundě na mě upřel zlostný výraz a já se radši hned zadíval na poslední dva.

,,Henry, to je náš odborník přes stopování.Nikdo nemá šanci, když mu je na stopě.,, Muž v montérkách hrdě zvedl bradu a samolibě se usmál.

,,No a nakonec tu máme ještě Jima, je tu s náma teprve týden, ale rychle se zžívá.,, Pořádně jsem si je prohlížel, bylo to zvláštní, vypadali jako lidé, ale i ne. Byly tak neskutečně krásní, že bych je mohl považovat za bohy, vyzařovala z nich ohromná síla a pak tu bylo ještě něco, co upoutalo moji pozornost, ale cosi ve mě mi napovídalo, že je to tak v pořádku a že to tak má být. Byly to jejich oči, jejich zářivě rudé oči. Mohla uběhnout sotva vteřinka, kdy jsem si je takhle prohlížel a Riley mi položil ruku na rameno se slovy.

,,Nechceš se nám taky představit?,, Zaváhal jsem,jestli jim mám lhát, nebo říct pravdu, tak jsem tam jen stál bez hnutí a bloudil pohleden z jednoho na druhého.

,,Hele není náhodou... němej.,, zasmál se Spik a hned se k němu přidala i Rachel. Nelíbylo se mi, že si tu ze mě dělají legraci a než jsem si vůbec uvědomil co dělám, tak jsem sám sebe slyšel, jak na ně vrčím. Oba naráz zmlkly a já se taky uklidnil. Zvláštní, dřív mě nikdy nic takhle nevitočilo, ale teď jsem i při sebemenším podráždění reagoval ihned téměř útokem. Z Oskara jsem najednou pocítil vztek z mé reakce, on chtěl abych na oba zaůtočil a roztrhal je na kusy. Okamžitě jsem to vytlačil z mysli. Už jsem byl opět klidný a vyrovnaný. Jaký mělo smysl jim lhát? Řeknu jim pravdu, co horšího než ten žár, který už mám za sebou mi můžou udělat?

,,Gustav... Gustav Shall.,, řekl jsem.

,,Výtej Gustave.,, řekla zvonivým hlasem Claire.

,,Takže asi máš teď nejmíň tisíc otázek.,, začal Riley.

Ano měl jsem otázky, spoustu otázek a hlavně tu zásadní... kdo, nebo lépe řečeno, co jsou zač a co se mnou udělali.

,,Asi tě teď nejvíc trápí otázka,... co se s tebou stalo.,, na chvíli se odmlčel a jeho hlas nabral na vážnosti. ,,Vysvětlím ti to zcela jednoduše,stal si se z obyčejného,průměrného,křehkého a smrtelného človíčka něčím lepším... si teď stokrát, ne tisíckrát, stotisíckrát silnější,než dřív.Tvoje smysli se zaostřily na maximum, nemusíš spát a... a to je nejdůležitější...si nesmrtelný.,, Zíral jsem na něj a vstřebával to co mi právě řekl, ale nějak jsem si to nedokázal dát dohromady, ano cítil jsem na svém těle určité změny a když jsem si je teď dával dohromady začali mi pomalu zapadat jako chybějící kousky skládačky.

,,Já jsem...,, nedokázal jsem to vyslovit.

,,Upír.,, dokončil za mě Riley a poplácal mě po rameni. ,,Jako mi všichni... jsi jeden z nás.

,,Teď si můžeš dělat co chceš.Není nikdo,... teda kromě někoho z nás, kdo by se ti mohl postavit... není to prima?,, zaspívala zvonivým hláskem Claire.

,,Já jsem... upír.,, poslední slovo mi nechtělo stále jít přez jazyk.

,,Ano Gustave... jsme nejmocnější tvorové na Zemi. Nikdo a nic se nám nemůže postavit. My určujeme pravidla, my rozhodujeme o životě a smrti těch ubožáčků smrtelníků... naší potravy.,, Riley mluvil, ale já ho poslouchal jen napůl, protože jsem musel vstřebat tu neuvěřitelnou realitu. Tu noční můru, která se najednou zhmotnila a já s ní teď musel bojovat v bdělém stavu. Riley dál mluvil, popisoval hlavně, co celé dny dělají a pak se zmínil ještě o něčem. Upírů je víc a brzy jsem se měl s ostatními setkat v jedné opuštěné vile, ze které si udělali své sídlo. Tohle bylo jejich staré, ale vrátili se sem pro mě.

Pak se zmínil ještě o něčem, dalo by se říct,že je to pravidlo, které tu dodržují. Neměli jsme na sebe lákat přílišnou pozornost. Což znamenalo, nepřehánět to příliž s lovem.

Jakmile domluvil, tak jsme se všichni vydali k vile.Měl jsem se svou první doměnkou o tomto místě pravdu, nacházeli jsme se na kraji staveniště. Běželi jsme podél starých, napůl rozebraných domků, kolem skládky a dál při kraji města.

shrnutí

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - 8. kapitola Novorozený: