Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny - 5. kapitola Těžký den,těžká noc

Jasper Hale


Úplněk za svitu luny - 5. kapitola Těžký den,těžká nocTakové malé pokráčko,ale bez obav brzo bude další

5. kapitola: Těžký den, těžká noc

Vstal jsem a chodil bezcílně po pokoji. Chtěl jsem spát a odebrat se ve spánku zpět do doby, kdy můj svět byl bez starostí, kdy jsem byl ještě malé dítě, které nezná zrádný svět dospělých, do kterého mě otec zákeřně vtáhl. Ani nevím jak dlouho jsem tam tak pochodoval z jednoho rohu ke druhému a bloumal v myšlenkách. Z mého bezcílného chození mě vytrhl až malý mě známý hlásek. Šel jsem ke dveřím a pomalu je nastevřel, abych slyšel víc.

Někdo vzlykal a mezi vzlyky jsem zaslechl volání ,,Mami... mami...,, byl to dětský hlásek. Šel jsem za hlasem až k jednomu z pokojů a opatrně jsem vešel dovnitř.

Jimi seděl schoulený na posteli a tiše naříkal. Sedl jsem si vedle něj a vzal ho do náručí. Tiše jsem ho konejšil a houpal ho přitom ze strany na stranu,jak to dělala dnes moje matka, vzpomínka na ni mě opět bodla u srdce, ale nechtěl jsem na sobě dát nic znát, nechtěl jsem tím ještě víc ublížit Jimimu. Pobrukoval jsem mu ukolébavku a tiše sledoval jak se mi v náručí tiše uvolňuje, jeho dech se postupně zklidnil. Stále dokola jsem broukal onu písničku a houpal v náručí bratříčka, už neplakal a jeho dýchání nabralo pomalý tichý rytmus. Usnul. Opatrně jsem ho položil na postel a přikryl, pak jsem se zvedl a vydal se zpět ke dveřím, ale nedokázal jsem odejít. Opět jsem se k němu otočil a vrátil se k jeho posteli. Pohladil jsem ho po vlasech a políbil na čelo,jak to dělala matka, když nás ukládala ke spánku. Nedokázal jsem od něj odejít,tak jsem se bál, že se s ním něco stane, že sem přijde otec a ublíží mu, ale to jsem se neodvažoval nikomu říct. Lehl jsem si na okraj postele a díval se jak spí, vypadal jak andílek,musel jsem si na něj zase sáhnout, abych se ujistil, že tam stále je. Dlouho jsem ho pozoroval, jak klidně oddechuje a pomalu jsem zavřel oči. Ani nevím, kdy jsem usnul, ale probudil mě hluk a ospale jsem otevřel víčka.

Gustavova teta Sue:

Po tom co mě matka zavolala, co se stalo,jsem okamžitě řěkla šéfovy v práci, že musím neprodleně odejít, naštěstí, to bych chápavý muž, tak mi jen řekl, že mu mám zavolat, kdybych so potřebovala vzít volno na víc dní.

Táta už byl doma, zrovna přivážel Gustava.Jakmile jsem toho chlapce zpatřila, téměř se mi zastavilo srdce,byl jako živá mrtvola, celý pobledlý, narudlé a nateklé oči, vypadal, že se každou chvíly zhroutí. Pomohla jsem tátovy odnézt ho do pokoje a tam ho uložil do postele.

Pak jsem jela za matkou a Claire z toho, co mi řekl policista v telefonu jsem toho příliž nepochopila a otec mi to taky nedokázal vysvětlit.Policista řekl, že Claire měla nehodu a měla bych přijet, ale neřekl, co se vlastně stalo. Až na místě mi řekli, že Claire spadla ze schodů a zlomila si vaz, byla to nešťastná nehoda, říkali. Matka si mě zatáhla stranou a vylíčila mě co jí řekl Henri.

Gustav se pohádal s matkou a pak jí nechtěně strčil ze schodů. Henri se o tom prý nechtěl zmiňoval před policií, aby tím nepadla všechna vila na Gustava. Bránil ho a říkal, že to byla nehoda. Uměla jsem si představit, co by se stalo, kdyby to řekl policii, Gustavy by zavřeli do ústavu pro mladistvé delikventy a dál by to už neřešily.

Matka to Gustavovy vyčítala, já ne. Stačilo se na něj jen podívat a bylo jasné, že ho to mrzí ze všech nejvíc a taky tím nejvíc trpí.

Přez noc jsem zůstala u rodičů a v práci jsem si vzala pár dní volna. Ráno panovala v domě pochmurná atmosféra, nikdo nic neříkal, jen když to bylo nevihlutelné.

,,Gustav zmizel!,, vyběhla najednou matka do kuchyně. Přepadli mě ty nejhorší představy, zděšeně jsem se podívala na otce, měl v očích vepsaný stejný strach jako já.Přece by se Gustav... ne to ne!

Vyběhla jsem po schodech nahoru a nahlédla do pokole, kam ho včera večer táta uložil. Nebyl tam, vzpoměla jsem si na jeho výraz včera, byl jako bez duše. Snad si něco neudělal? To snad ne! Stále dokola jsem volala jhe jméno, ale nic, žádná odezva, dole jse slyšela, že ho také volají.

Šla jsem k druhému pokoji, kam jsme uložily Jimiho a nakoukla dovnitř.

 

shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - 5. kapitola Těžký den,těžká noc:

 1
15.07.2012 [22:39]

WereVampiraten začátek je hodně emoční, ale pak se to mění

1. Janča
10.07.2012 [19:13]

tak sem se dostala po dlouhé době zas ke čtení tak zatim je zajímavé :-) jen je mí líto toho gustava je bto fakt nespravedlivé co se mu stalo.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!