Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny-4 kapitola Zpět do reality

09.11.2009 (19:15) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1376×

4. kapitola: Zpět do reality

Gustav:

,,Claire...,, vydechla s pohledem upřeným na mou matku. Dvěma rychlými kroky se dostala k ní a poklekla nad jejím tělem.

,,Rychle Gustave zavolej záchranku!,, okřikla mě sotva jsem se postavil vedle ní. Bezmišlenkovitě jsem vyrazil do kuchyně a vytočil číslo.

Hlas na druhé straně mě oslovil a zeptal se co se stalo. Nedokázal jsem ze sebe vydat srozumitelné věty, tak jsem jen v útržcích drmolil co se stalo. Hlas se mě snažil uklidnit a ujišťoval mě, že pomoc už je na cestě. U telefonu už jsem to déle nevydržel a vyrazil zpátky ke schodům.

Babička vzlikala a hladila matku po vlasech, vedle ní klečel otec a držel matku za bezvládnou ruku. Proč tu u ní sedí? Měl by odejít a nepřibližovat se k ní. Proč mu babička dovolila aby tu byl? Stál jsem několik kroků od nich, neschopný se hnout a jen zíral na mou křehkou milující matku.,,Mami.,, uniklo mi přidušeně. Babička se při mém hlase trochu napřímila a podívala se na mě. Její pohled mě v tu ránu probodl. Něco v jejích očích nebylo správně a jak má být, dívala se na mě s pohledem znechucení a výčitek.

,,Proč...?,, zavzlykala. Slzy mi stékaly po tváři,takže jsem jí viděl jen rozmazaně,otřel jsem si je o rukáv košile, ale nehnul jsem se ani o píď.

,,Proč jsi to udělal?,, zeptala se a mě zamrazilo. Ona si myslí, že jsem matce ublížil já? Že já jsem ji strčil ze schodů? Že bych byl schopný něčeho takového, jako ublížit jediné osobě, která se mě zastala a chtěla mě vysvobodit z tohoto pekla? NE! Ne musím jí vysvětlit jak to bylo. Mohlo uběhnout sotva pár vteřin, kdy jsem se na ni v šoku díval a mě to připadalo jako celá věčnost, když mě do reality opět navrátil otec.

,,Gustav za to memůže,... není to jeho vina.,, řekl, ale něco v jeho slovech mě znepokojovalo.

,,Měla by si jít do auta za Jimim... nechci, aby sem přišel a viděl co se stalo. ,,Babička ze mě ještě pořád nespustila oči,když se pomalu zvedala. ,,Babi.,, natáhl jsem se k ní. ,,Gustave!,, její hlas zněl tak cize,že jsem najednou nevěděl co říct. Rychle se otočila a vyšla z domu, aniž by se ohlédla.,, Počkej, musím ti říct co se stalo! ,,zavolal jsem ještě za ní, ale to už byla venku a já slyšel jak spěchá k autu.

Nastalo mrtvé ticho, jediným zvukem, který jsem v tuto chvíli dokázal vnímat byt tlukot mého bolavého srdce a můj zrychlený dech. ,,Gustave.,, prolomil ticho otec. Nedokázal jsem se na něj podívat, ale chtěl jsem jít k ní.

Pomalu jsem se sunul blíž a poklekl kousek od její hlavy,pohledem jsem zkoumal dokonalost její pleti, každičký detail její tváře. Malé vrásky kolem očí,  malinkatou jizvičku nad pravým obočím, kterou utržila, jak mi vyprávěla jako malá při pádu z houpačky, její plné rty. Snažil jsem se si tohle vše zapamatovat a vštípit si do paměti.

,,Co se stalo byla nehoda.,, opět promluvil. Nevnímal jsem ho, ale soustředil se jen na ni. ,,Uklouzla a spadla...nemohl jsem ji zadržet.,, jeho slova se mi zabodávala do srdce jako dlouhé ostré dýky.

,,Tys ji zabil!,, na víc jsem se nezmohl.

,,Ne Gustave, byla to nehoda!,, jeho hlas byl hrubý. ,,Ne.,, vydechl jsem. Chvíli mlčel a já ho ignoroval a dál se vpíjel do bezvládného těla před sebou. Najednou mě chytily silné ruce a ohromnou silou mě drtily paže. Zalapal jsem po dechu. ,,Byla to nehoda rozumíš!,, zavrčel na mě. Srdce my zděšeně bušilo a na prsou jsem cítil tlak.,,Řekneš, že to byla nehoda,... že spadla!,, Pronesl ostře.

,,Ne!,, nechtěl jsem lhát, každý měl znát pravdu, pravdu o něm!

,,Si stejnej jako Jimi, ani jeden z vás neví co je pro vás dobrý.,, Jediná zmínka o něm ve mě vyvolala takovou vlnu emocí, že jsem to už nedokázal déle vydržet. Slzy se mi řinuly z očí a já nevěděl kde je jim konec. Přestal jsem se bránit. ,,Jestli víš co je pro brášku dobré, tak budeš dělat co ti teď řeknu... rozumíš?,, S pohledem na matku jsem slabě přikývl, už jsem dál nemohl, nedokázal jsem snést víc a sesul se na zem. ,,O hádce nikomu ani slovo! Je ti to jasné!,, mluvil a já jen bezmyšlenkovitě přikyvoval.

Když konečně za pár minut dorazila záchranka, odbelhal jsem se do obýváku, sedl si na křeslo a položil si hlavu do dlaní. Snažil jsem se nevnímat hlasy ve vedlejší místnosti, ale ty dvě slova, které jsem slyšel se mi zakořenily v hlavě. ,,zlomený vaz,, konstatoval někdo. Proč? Proč musela umřít? Proč právě ona. Nedokázal jsem si na tyto otázky odpověděl. Seděl jsem tam, ani nevím jak dlouho, když jsem najednou ucítil na ranemi nečí dlaň. Odlédl jsem se a spatřil vlídnou tvář svého dědečka. Pomohl mi vstát a odvedl k autu.

Gustavův dědeček:

Už mi zase odnesla noviny do kuchyně, zaklel jsem si pro sebe a zvedl se z pohovky. To mi dělá pokaždé a pak se diví, když nemůžu nic najít. Už se mi nechtělo vracet se do obýváku, tak jsem si sedl za jídelní stůl a rozložil si noviny.

V Port Angeles řádí gang zabijáků! Stálo hned na úvodní straně. Není to poprvé, co o tom píšou,už několik týdnů se v novinách píše o dalších a dalších pohřešovaných a mrtvých. Když pomyslím, že obě naše dcery bydlí v centru tak mi naskočí husí kůže. Claire... o tu se tak nebojím, Henri je šikovný a silný, ten jí ochrání, ale co Sue?Sue je střeštěná a paličatá a pořát si ještě nikoho nenašla, ne že by byla ošklivá, to tedy rozhodně ne, ale je vybíravá.

Dnes by měla přijet Claire s Jimim, mím mladším vnukem. Margaret má jako obvikle do puntíku promyšlený celý víkend,musím se tomu v duchu smát, vždycky byla taková pečlivá a organizační, je to jedna z věcí, které na ní tak miluji.

Před domem zastavilo auto, ,,To budou oni.,, napadlo mě. Sotva jsem došel ke dveřím, tak do mě málem vrazila Margaret, ani jsem se s ní ještě neuvítal a už mi strkala do ruky tašku a s polipkem na tváři se loučila. Jak odcházela stihla mi ještě říct, že jedou jen na otočku ke Claire a budou hned zpátky. To mě uklidnilo, odnesl jsem tedy věci do kuchyně a šel si sednou ke svým novinám.

Hned na další straně psaly o pohřešovaných sourozencích Rachel a Spikovy Menfisových, zmizeli při cestě do školy. Policie po nich pátrá, jejich zmizení však připisují stejnému gangu, který už ve městě řádí, protože oby zmizeli za stejných okolností, jako to ostatní, nečekaně, beze světků a v krátkou dobu, protože byly svědci, ktaří je viděli zajít za roch jedné z budov, ale už je neviděli se vrátit.

Pročetl jsem téměř celé noviny, když zazvonil telefon. ,,Přijeď sem.,, říkala mezi vzliky Margaret. Mím starým náklaďáčkem jsem tam byl za čtvrt hodiny, až na místě, jsem se dozvěděl, co se stalo.

Gustav:

Nevnímal jsem co se se mnou děje, ani kam mě vede, prostě jsem vše kolem sebe nechal ubýhat a o nic se nestaral. Odvezl mě k nim domů a odvedl do jednoho ze dvou pokojů pro hosty, od té doby kdy se od nich odstěhovali děti se z těch pokojů staly jen občas využívané místnosti k přespání.

Prarodiče bydleli téměř na venkově v malém rodiném domku s velkou zahradou a kolnou. Náš dům nebyl o moc větší, ale byl v centru Pord Angeles, to bylo výhodné, protože jsme to neměli s Jimim daleko do školy a všichni naši kamarádi bydleli také poblíž.

Unaveně jsem se natáhl na postel, děda mě přikryl dekou a s popřáním dobré noci odešel z místnosti. Byl jsem unavený, ale nechtělo se mi spát, jen jsem tam tak ležel na posteli a zíral do stropu. Musel jsem tam ležet dlouho, protože, když jsem se podíval po nějaké době z okna byla už noc a v domě už se nesvítilo. Najednou mi to tu připadalo stísněné a děsivé. Každé zavrzání větve, která se třela o jinou mnou projel jako mrazivé bodnutí. Vítr odrážející se o venkovní zdivo mě zněl v uších jako nářek, volání o pomoc. Těžce se mi dýchalo, bylo mi vedro i zima zároveň a potřeboval jsem si pročistit hlavu.

shrnutí

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny-4 kapitola Zpět do reality: