Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny - 16. kapitola - Já jsem upír, těší mě

30.05.2010 (16:45) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1365×

16. kapitola: Já jsem upír, těší mě

Oba mě propalovali pohledem, ale já nevěděl co jim mám odpovědět, protože jsem si nebyl ani sám jistý odpovědí. Někdy sice vím, co si lidé kolem mě myslí, ale jsou to jen útržky myšlenek, mnohem silnější jsou jejich tužby a emoce, které od nich vnímám.

Neodpověděl jsem.

,,Jestli čteš myšlenky, no tak to by byl gól!“ zajásal hromovým hlasem ten za mnou a začal se se mnou točit kolem dokola, než ho však ta blondýna spražila vražedným pohledem.

Cítil jsem z ní jen strach a nepochopení, měli u nich zřejmě jednoho čtenáře myšlenek, to jsem z ní pochopil, ale zbytek už byl jen nejasný chaos. Zato z toho za mnou jen sálalo nadšení, čemuž jsem tak docela nerozuměl. Blonďák mlčel, ale v mysli už skládal plán co se mnou, jeho předstravy se mi vůbec nezamlouvali a už vůbec to, že je chtěl opravdu uskutečnit.

Jestli brzy něco neřeknu, tak své plány jistě uvede po praxe.

,,Spíš jenom pocity a potřeby... myšlenky jen velmi slabě, je to jen takový chaos,“ mluvil jsem jen šeptem, ale věděl jsem, že mě slyší a nejen oni i vlci zbystřili.

,,A já se těšil, že bude mít Eda konkurenci,“ řekl naoko smutně ten za mnou.

,,Emmette!“okřikla ho blondýna.

Takže ten za mnou se jmenuje Emmett?

,,Ale Rose nebylo by to prima, kdyby moch konečně někdo číst myšlenky taky jemu, když on je čte pořád nám,“ škemral jako malé dítě.

,,Takže pocity? A myšlenky jen slabě?“ Jen jsem slabě přikývl.

,,Proč si se sem dostal až teď? Co tě zdrželo?“ Něco v tónu jeho hlasu se mi nelíbilo, ale netušil jsem co.

Mám jim to říct, vždyť je ani neznám... a co když by potom chtěli ublížit Jimimu? Ne, neřeknu jim o něm! Ale co jim mám říct? Opět jsem se zdráhal odpovědět.

To už ten blonďák nevydržel a vrčící stál jen pár centimetrů ode mě.

,,Počkáme na Edwarda, to bude nejjistější, kdo ví jakou lež by nám tu jinak chtěl namluvit,“ rozhodla ta blondýna, myslím, že jí oslovil Rose, že by Rosalie? To by se k ní docela i hodilo.

,,Nevím jestli to bude něco platné... Můj dar na něj nepůsobí,“ to měla být jako obhajoba jeho postoje?

,,Ne?“ Rosalie na něj nevěřícně zírala a přitom jsem zcela jasně cítil její strach.

,,Počkejte! Nás by taky zajímalo, proč se tenhle zdržel a mimo jiné, jeho chování je taky divný,“ ten hlas byl nový, přicházel od stromů, ale jsem si jist, že jsem neslišel nikoho nového přicházet, tak odkud se tu vzal?

Pohlédl jsem tím směrem. Uprostřed těch obřích vlků stál snědý vysoký muž v kraťasech, byl samý sval a sebejistě si kráčel uprostřed těch chlupatých těl. Když se trochu přiblížil uvědomyl jsem si, že slyším jeho srdce. Cože, to je člověk?

Zachvátila mě panika, ten blázen si zahrává se životem! Sice ho neznám, ale najednou jsem měl neskutečnou potřebu ho chránit před těmito upíry.

,,Nechoď sem!“ zařval jsem na něj, možná jsem však neměl tak hrubě, protože z jeho následných pocitů jsem cítil, že mě považuje za krvelačnou bestii.

,,Má pravdu, kdo má ten smrad dýchat,“ Rosalie ho spražila pohledem a pak se stejně podívala i na mě, šel z ní vážně strach.

,,Tak nedýchej, zlatíčko,“ zaburácel smíchy Emmett.

Nechápal jsem vůbec o čem to mluví, lidé přece nesmrdí, naopak jejich krev je tak lákavá, že je to až k zbláznění. Pak jsem si uvědomil, že jestli přijde blíž, tak bych mu mohl ublížit! Ale tohle já nechci, nechci ubližovat lidem, chci se přece naučit odolat lidtké krvi!

,,Nechoď sem!“ opakoval jsem znovu, ale tentokrát jsem to vyslovil až prosebně.

,,Proč sem nemá chodit?“ zavrčel na mě blonďák.

,,Nechci, aby se mu něco stalo, nechci zabíjet lidi,“ šeptal jsem se sklopenou hlavou.

Věděl jsem, že mě slyší. Čekal jsem jakoukoli reakci, smích, opovržení, odpor, vztek, ale určitě jsem nečekal to, co se událo.

Emmett mě pustil ze svého železného sevření a stoupnul si vedle Rosalie. Když jsem se na ně nevěřícně podíval, tak se smál od ucha k uchu, ten muž mezitím přišel k nám a zvědavě si mě prohlížel.

,,Už ste se někdy setkali s něčím takovým?“ zeptal se udiveně.

,,S upírem...? Co, on je to upír... Proč jsi nám neřekl, že jsi upír?“ ptal se dotčeně Emmett, čímž si vysloužil od Rosalie hlasitý pohlavek.

Měl jsem teď nejlepší příležitost k útěku, ale najednou jsem neměl důvod. Ten muž teď stál jen kousek od nás a vůbec se neměl k odchodu, podle jeho pocitů se mu sice příliž nelíbilo být v tak těsné blízkosti upírů, ale mnohem víc jsem ho zajímal já. Byl jsem docela rád, že od nikoho z těch tří necítím žízeň, protože pak bych to asi nevydržel a vlastní pálení v krku bych tak lechce nepřešel, ale naštěstí byli ti tři nasyceni. Nadechl jsem se, čekal jsem, že mě hned udeří do nosu příjemná vůně lidské krve, která koluje tomu muži v těle, ale místo toho jsem cítil jen ten všudypřítomný vlčí pach, což mě trochu zmátlo. Jako by ten muž byl taky vlk... Počkat nezmizel před chvílí jeden vlk? Ano jsem si jistý, že tu bylo předtím o jednoho vkla víc! Čím víc jsem si tento fakt uvědomoval, tím víc jsem se zaměřil na toho muže, ani mě nakonec moc nepřekvapilo, když jsem z něj cítil něco podobného jako před chvílí z vlků, ne bylo to to samé. Nechtělo se mi tomu věřit, on je jedním z nich, vše tomu napovídá, ale co když se pletu? Nikdy jsem přece o nikom takovém neslyšel... Nikdy jsem taky neslyšel o tom, že upíři opravdu existují. Jsou snad všechny pohádky pravdivé?

,,Můžu se zeptat kdo... nebo... co si zač?“ obrátil jsem se na něj.

,,Pokud vím tak nám říkají vlkodlaci,“ řekl s klidem.

,,Nejsi člověk,“ ulevilo se mi.

,,Jsem rozhodně víc člověk než ty!“ odvětil ostře.

,,To rozhodně, ale naštěstí nevoníš jako člověk,“

Po tom co jsem to řekl se na mě blonďák chápavě podíval a poprvé se slabě usmál, ale možná, že se mi to jen zdálo, protože jeho úsměv hned zmizel a nahradila ho maska vážnosti.

,,Myslím, že by si měl jít s námi, máme toho dost společného,“ vybídl mě a já si oddechl úlevou.

,,A mimochodem, já jsem Jasper a tohle sou Emmett a Rosalie a toto je Sam,“ předtavil je.

,,Ti patří ke mně,“ pokynul Sam hlavou k vlkům.

,,Já sem Gustav... Těší mě,“ nesnášel sem představování, cítil jsem se přitom vždycky hrozně trapně.

shrnutí

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - 16. kapitola - Já jsem upír, těší mě: