Tak tu mám po delší době další kapitolku,ty co si mysleli,že už nedostane Gustav žádnou další ránu musím sklamat,ještě pořád trpí.
17.12.2009 (08:30) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1553×
11. kapitola: Červená halenka
Dostat se po zavírací době do obchodního domu nebyl pro nás žádný problém. Zamířily jsme rovnou do oddělení s pánským a dámským oblečením. Claire si nejdřív nemohla vybrat mezi modrou halenkou, značkovým béžovým tryčkem a fialovou blůzkou, nakonec si vzala všechno a navrch k tomu přidala několikatery kalhoty, ještě pár svršků, bot a nějakou tu bižuterii. Její komínek oblečení byl nakonec skoro půlmetrový, ale to jí očividně nevadilo, naopak, jsem vyděl, jak pokukuje ještě po dalších kusech oblečení. Já si vzal několik tryček, ani nevím jestli značkových nebo ne, troje džíny a jedny adydasky. V obchoďáku jsme zůstali téměř do rána a vyplížili se ven těsně před raní směnou. Vrátily jsme se na zahradu a pečlivě tam schovaly naši kořist,nechtěli jsme totiž, aby nám ji hned zabavily závistivý rudoocí kolegové. Tento den jsme ztrávily především venku, studováním našich schopností, celé hodiny jsme se bavily drcením kamínků na prach, byly jsme jako malé děti, které právě objevily novou hru. O mé schopnosti cítit její pocity a tužby jsem jí nic neřekl. Večer a celou následnou noc jsme byly s ostatními, hráli nějakou deskovou hru, ani nevím jakou, protože většinou od ní odbíhali, aby zahnaly posmívající se diváky. Nakonec se strhla menší bitka, která zavinila stržení jedné části zdi a zničení pár kusů nábytku. Stejně rychle jak se bitka strhla, tak i ustala a to jediným slůvkem rozzuřeného Rileyho:,, Dost!,,
Stoupl si doprostřed místnosti a každého z nás si měžil pohledem.,, Zavolejte sem zbytek, chci vám něco říct.,, pronesl s neskrývaným vůdcovským tónem. Nikdo netušil co nám chce. Cítil jsem kolem sebe nervozitu a napětí, ale také nadšení, někdo v mé blízkosti byl celý nedočkavý ze zřejmě blížící se výzvy. Rozhlédl jsem se nenápadně kolem sebe. Claire to být nemohla, z ní jsem cítil jem zvědavost. Otočil jsem se a střetl se právě s pohledem černovlasého mladíka. Nebylo žádných pochyb, že právě z něj vyzařovalo to nadšení a dychtivost po něčem novém a neznámém. Claire si všimla, že se dívám kamsi za sebe a také se tím směrem otořila, právě včas aby se mu podívala do očí. Jakmile se jejich pohledy střetli, ucítil jsem v Claire něco zvláštního, rozhodovala se a všiml jsem si, že se několikrát podívala mím směrem, ale hned se zase podívala na něj. Tato chvilka mohla trvat maximálně dvě vteřiny a Claire se rozhodla. Nemusel jsem se na ní ani podívat, abych věděl jak, můj dar mi v tom hodně pomáhal. Už netoužila po mě, ale po onom černovlasém nováčkovy. Byl tu nejkradší dobu, Riley ho přivedl teprve před pár hodinami. Claire se ani neobtěžovala mi to vysvětlovat a rovnou se vydala k tomu novému přírůstku, byla jím doslova hypnotyzována a nevnímala okolí. On si jí také všimnul a zvědavě si jí prohlížel, vyzařovala z něj nejistota a trochu i strach.
Ani jednou se po mě neohléhla, její mysl zcela zaplňoval ten nováček. Neznal jsem jí sice tak dloudo, ale stejně mě to uvnitř ranilo,myslel jsem si, že mě má opravdu alespoň trochu ráda,... ne,... přitahoval jsem jí jen tím, že jsem byl mladý a nezkušený. Soustředil jsem se na ní. Vymýšlela, co by se tomu černovlasému mohlo líbyt a už teď přemýšlela jak ho zbalit. Bylo my z toho špatně a měl jsem zlost. Na venek jsem se sice tvářil vyrovnaně a klidně, ale uvnitř jsem byl vraždící bestie. Pokud by mě teď někdo jen slabě vyprovokoval, myslím, že bych ho v mém stavu napadl a roztrhal na kusy.
Nálada v celé místnosti houstla a nabývala na intenzitě spolu s přibívajícím počtem upírů. Z každého sálala touha po zabíjení a krvy, být v jejich blízkosti a cítit jejich touhy a potřeby, bylo nesnesitelné. Přestal jsem dýchat v naději, že tak zaženu tu touhu po krvy, kterou jsem všude kolem sebe cítil, ale ukázalo se, že to nepomáhá.
Malá místnost, kde jsme se nacházeli se běhe pár vteřin naplnila a Riley začal:,, Jsem rád, že jste se tu tak rychle sešly... tak to nebudu zdržovat a půjdu rovnou k věci.“ Vnímal jsem ho jen napůl. Claire se dál tetelila kolem toho vového kluka a na mě zjevně už úplně zapoměla, měl jsem sto chutí ho rostrhat na kusy, ale ty pocity tady kolem mě byly tak silné, že jsem měl co dělat, abych se z nich nezbláznil. Tak jsem tam jen bez hnutí stál a snažil se udržet svou mysl jasnou.
,,Takže mě taktrochu... napadla... malá hra.“ pochytil jsem zase útržky z Rileyho promluvy.
No výborně! Zanadával jsem si v duchu, protože jsem cítil od Claire a toho kluka vášnivé vlny. Nenápadně jsem se na ně koutkem oka podíval. Políbila ho a jemu se to očividně líbilo a pátral pohledem po místnosti. Soustředil jsem se na něj. Chtěl se s ní líbat a mít jí jen pro sebe, ale nelíbilo se mu, že je tu kolem tolik lidí. Postupně se neslišně posouvaly k vysklenému oknu. Tak teď už toho na mě bylo příliž!
Vyrazil jsem ke dveřím a vysloužil si tak několik opravdu vražedných pohledů, ale nebral jsem na ně ohled a snažil se dostat jen co nejrychleji odtud. Naschvál jsem přitom zamížil opačným směrem, kterým souběžně se mnou vyběhli i Claire a ten kluk. Nevím co bych dělal, kdych se s nimi setkal, nevim jestli bych se udržel a oba nezabil. Neběžel jsem daleko a po pár minutách se zastavil, ne vyčrpáním, ale uvědoměním si bezvýznamnosti svého činnu. Kam to vlastně chci jít? Domů se přece vrátit nemůžu. Zavřel jsem oči a snažil se si vše urovnat. Postupně to ze mě začalo opadávat a já cítil smíření, Claire jsem sice ještě neodpustil a stále jsem měl chuť toho kluka roztrhat, ale už to nebylo tak hrozné.
Otevřel jsem oči a rozhléhl se kolem sebe,stál jsem na kraji útesu, dole podemnou narážely ohlušující metrové vlny na skálu a nademnou poletovaly racci. Nabral jsem do plyc kyslík a užíval si tu samotu a ,, klid“.
Dlouho jsem tu nezůstal a pomalu se vracel zpět do ,, upířího sídla“. Můj návrat nikdo ani nezaregistroval, protože se všichni seskupily v neprostupném houfu kolem Rileyho. Opřel jsem se jedním ramenem o rám dveří a pozoroval tu bandu hladových psů. Postupně se začaly rozestupovat a já vyděl střed jejich zájmu, byla to červená jemná látka. Riley jí zvedl do vzduchu, byla to dívčí halenka, několikrát s ní razřepal nad hlavou a mě v tu ránu udeřila do nosu neskutečně sladká a lákavá vůně, zcela mě pohltila, její aroma bylo opojné, až k zbláznění a mě se z toho téměř točila hlava.
,,Takže je toho,... kdo ji vystopuje.“ řekl Riley a mezi ostatními vypukl jásot a nadšení, všichni se těšily.Cítil jsem z nich chuť,... chuť na krev. Ty pocity byly všude kolem mě a já už ani nevěděl jestli se jedná o mé pocity nebo jejich.
Všichni do jednoho jsme vyběhli ven a začaly větřit po okolí.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úplněk-za svitu luny-11. kapitola Červená halenka:
zaručuju ti, že se tam tohle téma vyřídit si to s otcem taky objeví, ale neprozradím zatím kdy a hlavně, malá mě teďka nenechá moc psát, tak uvidím kdy dopíšu tu rozepsanou kapitolu
Je to zajímavé ale taky mě mrzí že si nepodal toho svýho tátu.Stát se to mě tak je to asi první co udělám! A že by si to zasloužil aspon by měl Gustav jistotu že nebude ubližovat i Jimimu.Jinak
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!