Tak tu mám další kapitolku,Gustav je s Claire a co se stane dál... to neprozradím :D
27.11.2009 (13:30) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1330×
10. kapitola: Valčík smrti
Stáli jsme tam bez hnutí několik hodin a pozorovali hru barev kolem nás, když se rozednilo a slunce zbarvilo listy do sitě zelené. Vzpoměl jsem si přitom na povídky o upírech a hlavně o jejich vztahu ke slunci. Odtáhl jsem se, když se sluneční paprsky přiblížili k mé pokožce a myslel jsem, že Claire udělá to samé, ale ona tam stála bez hnutí. Ale pak udělala jednu mě v tu chvíly nepochopitelnou věc, natáhla ruku ke slunečnímu světlu. Chtěl jsem jí tu ruku hned stáhnout, ale ona byla v tuto chvíly tak šťastná, tak jsem to aspoň cítil, že jsem se zastavil pár centimetrů od její kůže a s ní vyčkával. Jakmile se naší kůže dotkli první sluneční paprsky jsem ztuhl, ne hrůzou, ale nádherou. Naše pokožka odrážela sluneční paprsky jako bližtivý diamant. Odtáhl jsem ruku zpět, abych mohl porovnat rozdíl. Moje dlaň vypadala ve stínu úplně normálně, bledě, mrtvě, ale jakmile jsem ji opět vystavil slunečnímu světlu, tak se proměnila v bližtivý drahokam. Znal jsem několik hystorek o upírech a viděl jsem i jeden nebo dva filmy a ve všech bylo, že upíry sluneční světlo spálí na prach, ale něco takového bych nečekal, bylo to tak nečeka né a nové, že mi chyběla slova to popsat, snad by se to dalo popsat jedním, ale ne dostačujícím slůvkem...nádhera.
,,Líbí?" zeptala se po chvilce ticha.
Jen jsem užasle přikývl. Pomalu vyšla zpod stromů na sluncem zalitou zahradu a já ji bezmyšlenkovitě následoval. Zahrada byla rázem poseta tisíci malími odlesky. Otáčel jsem se a různě pohyboval dlaněmi a pozoroval jak se světýlka pohybují. Claire začala kolem mě tančit a tiše se smát, nemohl jsem odolat a uchopil ji za ruku. Zastavila se a podívala se mi do očí.
,,Smím prosit?" nastavil jsem jí dlaň. Jemně do ní položila tu svou a společně jsme se začali točit v rytmu pomalého valčíku. Cítil jsem se jako v nebi, ve zvráceném a nezpečném nebi. Poprvé od toho dne, kdy zemřela má matka, tak jsem se cítil být šťastný. Ani nevím jak dlouho jsme tam tančily , nevšiml jsem ji, že se stíny začali prodlužovat a nebe tmavnout, byl jsem zcela zabrán do naší společné chvíle, že pro mě přestal existovat okolní svět.
Najednou to přišlo, zase ten pocit, že cítím, to co někdo jiný. Byl to hlad,... ne nebyl to hlad, ale spíše žízeň, Claire měla žízeň. Bylo to zvláštní, ale když jsem se na ni přímo soustředil, tak jsem ucítil i víc věcí. Chtěla mi něco říct,... líbil jsem se jí,... stýskalo se jí po domově a přátelých,... myslí na Rileyho, hlavně na to,proč nás tvoří tolik,... kdo jí stvořil,... bude z těch mraků na západě zítra pršet?,... potřebuje nutně nové oblečení, to staré je potrhané a špinavé,... proč se na ní Emily tak divně podívala... Bylo toho tolik, že by se mi z toho měla za chvilku začít točt hlava, ale jako by v mé mysl narostla a já tam měl spoustu uložného prostoru. Vstřebával jsem vše, co jsem vnímal a ukládal si to do paměti, bylo to zvláštní na kolik věcí najednou přemýšlela a kolik toho chtěla udělat.
,,Ehm...Gustave? Jsi v pořádku?" zeptala se mě starostlivě.
Zavrtěl jsem hlavou, abych si pročistil mysl a až teď jsem si uvědomil, že stojím bez hnutí a dívám se zasněně do dáli. Nasadil jsem neutrální výraz, doufal jsem, že nepozná, jak jsem si ji zevnitř prohlížel.
,,Nemáš hlad?" zeptal jsem se,jednak, abych od toho odvedl téma a pak taky, že to bylo první, co jsem od ní vnímal.
Vykulila na mě oči a zavěsila se mi kolem krku,, Mám...a jaký. Půjdeme na lov?" zasmála se.
Ani jsem se nenadál a už mě táhla podél zahrady k plotu. Jedním skokem jsme ho přeskočily, bylo to tak snadné, téměř jako by neexistovala zemská přitažlivost. S lehkostí jsme dopadli na druhé straně a běželi dál neskutečnou rychlostí směrem k již rozsvícenému pouličnímu osvětlení. Nabral jsem vzduch do plyc a ucítil ostré dýky v mém hrdle,když mi jím prošel kyslík ochucený sladkou omamnou vůní,... vůní lidské krve.
,,Ty si ještě nelovil viď?" řekla a rázem se zastavila.
Stál jsem pár centimetrů vedle ní a díval se s ní na domky. Z jednoho z nich právě vyšel starší muž s prošedivělími vousi až na bradu. Poklidně si měl namířeno do garáže nic netušíce, že ho sledují dva krvežíznivý predátoři.
,,Dělej to co já." rozkázala tak tiše, že jsem to mohl slyšet jen já.
Rychle jako střela se vyřítila vpřed,já ji následoval jako stín. Popadla toho ubožáka za ramena a odtáhla do křoví, stál jsem ve vteřině vedle ní. Naklonila se k němu, ale pak se zarazila a udělala mi místo, takže jsme se do něj mohli pustit oba. Byl mrtvý dřív než si uvědomil, co se s ním děje. Mrtvé tělo jsme hodily do kontejneru. Claire vytáhla z kapsy zapalovač a zapálila ho. Byly jsme pryč dřív než začali první plameny olizovat vršet kontejneru. Vrátily jsme se zpátky na zahradu a dívali se na pomalu stoupající nepatrný proužek kouře. Bylo to zvláštní, právě jsme zabily člověka a já neměl kvůli tomu vůbec zádné výčitky, ba naopak byl jsem tak nějak spokojený s naším výkonem a hlavně, byl jsem plně nasycený. Nebyl jsem si jistý jestli jsou to moje pocity nebo Claiřiny, ale cítil jsem to tak. Zase jsem se na ní soustředil. Podívala se lehce na své, teď už krvavě rudé tryčko,... chtěla by jít do města a pořídit si tam nové. Musel jsem se nad tím pousmát, ale když jsem si prohlídl svoje oblečení nevipadal jsem o moc líp. Moje tryčko na tom bylo mnohem hůř, než to její, protože jsem na něm měl i spoustu zaschlé krve. První co mě v tu chvilku proletělo hlavou bylo, že je to má krev z doby, kdy jsem byl ještě člověk a nějaká upírka mě kousla a proměnila, ale pak jsem si uvědomil, že jsem už jednou jedl. Usoudil jsem,že je to od mé předchozí oběti. Proboha, to jsem tu takhle pobíhal celou dobu? Proč mi nikdo nic neřekl, proč mi nic neřekla Clair? Raději jsem další úvahy týkající se mého vzhledu vypudil z hlavy a soustředil se na něco jiného. Claire vadilo, že si zničila tak pěkné oblečení a při letmém pohledu na mě se jí na čele objevila malinká vráska. Oběma by nám prospělo nové oblečení.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny -10. kapitola Valčík smrti:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!