Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří tábor - epilog

29.03.2011 (16:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4251×

„Ne, ale ty můžeš odjet. Zítra si pro tebe přijedou,“ řekl. „Ale teď si jdi zabalit.“

Odešel jsem pryč a chtěl plakat, ale slzy nikde. Spolubydlící z mého pokoje už dávno zmizeli, takže jsem tam byl sám.

Epilog

Carlisle si pro mě přijel a já byl rád, že zase vidím svoji rodinu.

„Ahoj,“ pozdravili mě a Esme se mi vrhla kolem krku. Neměl jsem rád, když mě někdo objímal, protože mě objímala Bella. Moc mi chyběla a já na ni nemohl zapomenout. Alice se nějak moc uculovala.

„Co se směješ, Alice?“ zeptal jsem se jí a věděl, že něco viděla, proto si chránila myšlenky.

„Nic, co by bylo?“

„To je fuk,“ zahodil jsem všechny otázky a nastoupil do Emmettova auta, jako když jsme odjížděli. Neměl jsem chuť se s někým bavit, protože mě ještě nepřešla bolest od Bellina přesunu. Věděl jsem, že ji už nespatřím. Moje rodina byla velmi tolerantní, proto se na nic neptala. Nedokázal jsem odhadnout, jestli to bylo tím, že je to nezajímalo nebo tím, že věděli, co se stalo, jelikož jim to řekl Jack. Ta druhá možnost byla pravděpodobnější, protože oni se vždy zeptali, jestli mi něco není.

Pozoroval jsem krajinu, když jsme jeli nazpátek a vzpomínal, co se v posledních šesti měsících odehrálo. Našel jsem lásku života, kterou mi odvedli. Poznal jsem spřízněnou duši, kterou zabila moje láska života. Našel jsem kamarády, o který vím jenom to, jak se jmenují.

Můj život byl celý ironický. Nechápal jsem, co na upířím životě bylo fajn.

„Jo, stěhujeme se,“ řekl Emmett a dál se věnoval řízení.

„Kam?“ zeptal jsem se a koukal stále z okna.

„Do Gorddownu,“ řekla Rosalie.

„Hm,“ zabručel jsem. Bylo mi vlastně jedno, kam se stěhujeme, jelikož jsem věděl, že to bude všude stejné. Všude zamračené a všude prázdné, jako moje duše.

Cesta ubíhala velice pomalu. Zavřel jsem oči a zavzpomínal na naše první setkání. Jak mě bránila, když mě Flow s Jorgem chytli a chtěli zmlátit. Moc jsem si přál vrátit čas, ale to nešlo. Neuměl jsem to. Uměl jsem jenom číst hloupé lemyšlenky, a ty mi moji životní lásku nevrátí. Věděl jsem, že když budu zamračený a budu svoje emoce nechávat v sobě, tak se Jasper zcvokne, ale to mi bylo jedno. Jenom ať ví, jak mi je. On našel Alice. Jeho život je perfektní. Má ženu, je krásný, umí ovládat emoce, umí bojovat a je zkušený.

Za to já nemám ženu, umím jenom číst myšlenky, jsem krásný a neumím bojovat, takže k čemu to vlastně je.

Krajina ubíhala, jak jsme jeli rychle a stromy mizely v dáli. Zelenavé stromy se měnily v zelené šmouhy za oknem auta. Narovnal jsem se a protáhl se. Věděl jsem, že to nikdy nepřebolí, ale musím se s tím naučit žít.

„Co jste dělali, když jsem byl v táboře?“ zeptal jsem se Emmetta mile. Ten se na mě podezřívavě koukl skrz zpáteční zrcátko.

„No, tak jsme se přestěhovali, a jinak nic nového. Proč?“

„Se nemůžu zeptat, co jste dělali? A co ty, Rosalie. Byla jsi někde?“ zeptal jsem se blondýny.

„Ano, byla. Nakupovat s Alice, a když jsme se vrátily, tak jsem umírala,“ zasmála se. „A co jsi dělal ty?“

Tím mi připomněla, co se stalo, ale nedal jsem to najevo.

„Nic moc, znáš to,“ zašeptal jsem a zase hleděl na krajinu.

Jeli jsme po příjezdové cestě a zastavili naproti krásnému domu. Vedle něj byl ještě jeden, menší. Vystoupil jsem a vtom jsem ji uviděl. Stála u dveří a dívala se na mě. Byla to Bella a já věděl, že nás už nikdy nic nerozdělí.

Velice vám děkuji, že jste mě doprovázeli s komentáři, a doufám, že jsem vás nezklamala. Prosím o komentíky. Děkuji za všechny komentáře.

Vaše forewertwilight.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří tábor - epilog: