Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří láska od koní - 1. kapitola

rob1


Upíří láska od koní - 1. kapitolaTak trošku jsem se nudila a tak mě napadlo napsat povídku a dvou mých nejoblíbenějších věcech. O Stmívání a o koních...

1.

Bella:

Hned po škole jsem, jako obvykle zamířila do stáe. Když jsem procházela tou tmavě hnědou branou, nevěděla jsem co, nebo kdo mě potká…

 

„Ahoj Megie!“

„Ahoj Bello!“ Megie, je majitelka této nádherné stáje a zároveň trenérka mě a mých kamarádek. Christy a Lucy. Samozřejmě sem chodí pár dalších lidí. Ale my jsme byly nejlepší kamarádky, no… odvždycky.

„Vezmeš si dneska Charsana?“ Charsan byl můj oblíbený koník. Jezdila jsem na něm skoro pořád. Občas ho Susan dávala i pod někoho jiného. Ale co. Není můj. Byla jsem ráda alespoň za to, že s ním můžu pracovat a připravovat se na malé klubové závody.

„Jasně. Beru si ho vždycky, když s ním nemáš jiné plány.“ řekla jsem jí a usmála se. To znělo divně. Ale Megie si zjevně ničeho nevšimla.

„Tak jdi do stáje. Holky už je přivedly.“ řekla a obrátila se. Dívala jsem se jak odchází za zvukem plačícího miminka. Jejího miminka. Caroline je rok a půl. Je dost vysoká na svůj věk ale pořád nemluví. Ukazuje na to, co chce. Je celá po mamince, jen modré oči a blonďaté vlasy má po tatínkovi.

Vběhla jsem do stáje, takže jsem musela svých myšlenek o Caroline nechat.

„Ahoj holky!“ zvolala jsem vesele. Ale odpovědí mi bylo jen nespokojené mumlání.

„Lucy, co se děje?“

„Ale nic Bello. Dneska mají prý odvézt Spirita. Mě se po něm bude stýskat.“ Lucyin nejoblíbenější kůň byl prodán. Megie zrovna nebyla v nejlepší finanční formě. A Spirit byl nejstarší kůň ze všech tady. Už tu sloužil jen jako kůň pro žáky jezdecké školy.

My s holkama ho tak nebraly. Byl to prostě Spirit. Spirit, který k jezdecké stáji “Střelka“ neodmyslitelně patřil.  Megie říkala, že by ho neprodala, kdyby nehrozilo, že bude muset prodat víc než Spirita. A toho jsme se bály.

„Jo, myslela jsem na to celou školu“ usmála jsem se. To jsem celá já. Myslím jen na koně.

„Tak se alespoň projedeme. Ne? Abychom na to nemysleli.“ zeptala se Christy.

„Super nápad. Alespoň přijde Lucy na jiné myšlenky.“ zamumlala jsem a zaplula k Charsanovi.

„Ahoj zlatíčko, jakpak ses celý den měl?“ Charsan se otočil směrem ke Spiritovi

„Já vím. Taky se mi bude stýskat.“ Nebylo to poprvé, co mi Charsan dal nějak najevo svou ohromnou inteligenci. Tak to alespoň nazýval Tomas.

Tomas je takový náš trenér. Je mu asi dvacet dva, ale chová se jako teenager. Někdy mi přijde k smíchu. Třeba teď. Vešel do stáje, na očích sluneční brýle i přes to, že venku byl sníh a zataženo.

„Čau holky. Kam dneska jedeme?“ zeptal se nevinně. Lucy si povzdychla.

„Tak kam pojedeme?“ zeptal se pobaveně. „ Snad jste si nemysleli, že pojedete samy.“ dodal.

„Má pravdu holky. Megie má sice moc práce ale samotnou nás na vyjížďku nepustí.“ řekla zasmušile Lucy.

„Ne to nepustí. Na to jste ještě moc malé.“ rýpl si Tomas, ale to už schytal velkou sněhovou koulí přímo do zad.

„Zásah!“ zvolala Christy. Tomas se otočil a vyběhl za ní.

„Christy je velmi rychlá.“ zamumlala Lucy. A opravdu. Za chvíli se mezera mezi Christy a Tomasem začala zvětšovat. Po chvíli se Christy otočila a rozeběhla se přímo proti tomu šaškovi. Svalila ho do sněhu a pod bundu mu hodila další várku sněhu. Když doběhla k nám, Tomas už stál a celý rudý si vyndával sníh zpod bundy.

Povzdychla jsem si a začala Charsana čistit. Když se mu už srst leskla, donesla jsem si sedlo a uzdečku. Chvíli jsem bojovala s podbřišníkem, protože Charsan se rád nafukuje, ale nakonec se mi to povedlo a já s radostí následovala ostatní.

Zimní krajina mě nikdy nepřestane udivovat. Letos ve Forks napadlo více sněhu, než si kdo pamatuje. Skoro půl metru. Koně v něm radostně klusali a my si jen vychutnávali to ticho. Jediný zvuk co byl slyšet, bylo pravidelné oddechování koní, a údery kopyt, dopadající na zem pořád ve stejném rytmu.

Po chvíli jsme nacválali. Sněhu bylo dost, takže jsme se nemuseli bát, že by si koně něco udělali. Tolik jsem se do toho cvalu ponořila, že si nevšimla, že jsem ostatní ztratila.

Najednou Charsanovi těsně před nohama proběhla srnka. Charsan vyrazil dopředu jako blesk. Házel mi kozly, stavěl se na zadní, prostě chtěl, abych spadla. Což se mu nakonec i podařilo. Cítila jsem že už se dlouho neudržím. Ještě jeden kozel a… najednou jsem se ocitla ve vzduchu a každou chvílí jsem čekala na náraz, jak dopadnu na zem. Nakonec jsem se dočkala. Ale nebyla to zem, kam jsem dopadla. Vzhlédla jsem a podívala se do topazových očí, které se ne mě udiveně zíraly…

Shrnutí - >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří láska od koní - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!